Multimodalita v Praze

Kolo není dogma a přeprava po městě tak, aby byla rychlá a příjemná musí být pružná a proměnlivá a musí využívat nejrůznějších dopravních prostředků pro různé situace a umožnit jejich kombinaci a střídání v pravidelných i nepravidelných cyklech. Bicykl vám několika způsoby dává možnost ve vhodné chvíli se od něj odpoutat a pokračovat jinak.

V zádsadě jde o to, využívat specifických výhod všech dopravních prostředků – multimodalita, vhodně je propojit – intermodalita a vytvořit z nich dobře fungující celek – integrace jednotlivých druhů dopravních prostředků. S ohledem na jízdní kolo tedy vyvstává především otázka: jak to udělat tak, abychom mohli střídat jízdní kolo s dalšími prostředky nejčastěji veřejné dopravy a zároveň o něj nepřijít, ušetřit čas, námahu a nervy? I v Praze je docela dobře možné a často výhodné střídat nejrůznější druhy dopravy, navíc dopravní podnik dělá i některé vstřícnější kroky směrem k cyklistům (viz mnohokrát zmiňované tramvajové výtahy či otevření všech vagonů metra cyklistům). O tom jak jezdit veřejnou dopravou s kolem se můžete dočíst v jednom z našich dřívějších článků. To vše však stále předpokládá jezdce, který je ke svému kolu připoután a nemůže se od něj vzdálit na delší dobu. Multimodalita však naopak předpokládá jezdce, který nebude se svým prostředkem spojen pupeční šňůrou.

Psychologické rozpojení

Jízdní kolo jako movitý majetek je neustále v ohrožení odcizení. Psychologicky je tedy člověk se svým jízdním kolem spojen a obává se o něj. Kolo je samozřejmě dobrým sluhou, ale zlým pánem. Chceme-li naplno požívat výhod multimodální dopravy, je třeba zbavit se úzkostlivého majetického vztahu ke svému dopravnímu prostředku a začít jej vnímat částečně jako prostředek veřejné přepravy. Je k tomu několik cest.

Vélib a ti druzí

Tou nejsnazší a přesto nejobtížnější a nejnákladnější cestou je systém veřejných půjčoven jízdních kol. Takové systémy, o kterých bylo již napsáno mnoho, jsou vlastně veřejnou dopravou a je-li jejich síť dostatečně hustá a správně nastavená, mohou se stát výzmným prvkem v zajišťování dopravní obslužnosti města, jako se tomu stalo v Paříži i jinde. Pražský systém Homeport však zemřel na úbytě z nejrůznějších důvodů. Jedním z nich byla jistě i neochota odpovědných úřadů více se v této problematice angažovat, dalším také špatně nastavený systém registrací plateb. Takovýto systém musí zkrátka být jednoduchý, levný, uživatelsky příjemný a dostupný. Proto si v Praze — dokud nenastane nějaká změna — musíme pomoci vlastními prostředky.

Růžové kolo

Mezi ty patří v první řadě iniciativa Růžové kolo. Jedná se o systém uživatelů jízdních kol, kteří se rozhodli své stroje ,,znetvořit“ (či naopak zkrášlit, to je věc názoru) výrazným rozlišovacím znakem, v tomto případě rámem i ostatními komponenty vyvedenými v růžové barvě. Všichni uživatelé systému jsou registrování v jednotné databázi a jakmile jedno růžové kolo zmizí ostatní uživatelé systému jsou o tom uvědoměni a mohou účinně pomoci s jeho hledáním. Zásadní výhodou růžového kola je jeho ,,odpudivost“ pro zloděje. Takto výrazně označený rám i komponenty jsou daleko obtížněji zpeněžitelným artiklem. Zloděj si zkrátka dobře rozmyslí, zda ukradne označené kolo, nebo kolo běžné. Růžové kolo částečně supluje označování kol kódem od policie, který však — vzhledem k tomu, že není na první pohled identifikovatelný — nemůže mít jako odrazovač zlodějů takovou účinnost.

Samozřejmě můžeme mít různé názory na volbu právě růžové barvy, nicméně tento systém, který umožňuje své kolo nechat třeba několik dní na jednom místě bez obav o jeho bezpečnost, dává daleko širší možnosti než-li striktní přimknutí vlastní osoby k jednomu dopravnímu prostředku či způsobu dopravy. Samozřejmě jednou se ke svému bicyklu vrátit musíte, nicméně růžová vám dává možnost úplně svobodně se rozhodnout kdy.

Existují samozřejmě i nevýhody. Jednou z nejhorších je vandalismus, s nímž se uživatelé růžových kol setkávají. Zaparkované růžové kolo zkrátka vzbuzuje emoce a stojí-li v temné postranní uličce je ideálním terčem vandalů, tomu lze však zabránit parkováním na frekventovanějších, osvětlených místech ideálně na rušných křižovatkách pod kamerovým dohledem.

Nejde tedy o to, zda je kolo růžové, svítivě zelené či jiné, ale jde o princip dávající možnost částečně se odpoutat od kola jako od vlastního majetku a využívat dopravní systém v celé jeho šíři. Navíc do budoucna nabízí i možnost dalšího kroku k dosažení co nejpružnějšího sebedopravování: vytvoření rozsáhlého systému uživatelů růžových kol např. s jednotným zámkem, kdy každý registrovaný uživatel s vlastním klíčem může využívat jakéhokoliv růžového kola ve městě, to nicméně vyžaduje, aby se do systému zapojil dostatečný počet dostatečně důvěryhodných uživatelů.

Old school

Foto: autor

Pokud se vám růžová na vašem bicyklu zajídá, existuje další možnost. Tou je využití starého, ale pojízdného kola ke kratším pojížďkám po městě. Takový bicykl musí na první pohled vypadat ošuntěle a nevábně, nikoliv však historicky! Kolo s takovým vzhledem se málokdo bude obtěžovat ukrást (zejména bude-li přivázané dobrým U-zámkem), a pokud se tak stane bude snadné tuto ztrátu nahradit (bazary jsou plné jízdních kol za pár stovek, které běžně utratíme za každou výměnu kvalitnějších brzdových špalíků).

Nevýhody jsou zřejmé, starší bicykl bývá náročnější na fyzičku, je náchylnější k poruchám (i když např. takový řetěz na starém favoritu vydrží desítky let) či je zkrátka pro někoho esteticky nepřijatelný. Takový stroj však samozřejmě můžete bez starosti zaparkovat před stanicí metra a nechat jej tam třeba několik dní a až se vám to bude hodit přijdete si pro něj, a on tam s největší pravděpodobností stále bude netknutě stát. Stejně tak jej můžete nechávat u zastávky tramvaje či autobusu připevněný k zábradlí. Pokud bydlíte třeba 10-15 minut pěšky od zastávky veřejné dopravy, kolo vám denně ušetří až několik desítek minut. Navíc na kole snadněji odvezete nákup ze vzdálenějšího nákupního střediska.

Parkoviště Bike&Ride

Parkoviště B+R
(zdroj www.praha-mesto.cz)

Po vzoru sběrných parkovišť pro automobily existuje tato varianta, byť v daleko menším rozsahu, i pro cyklisty. Zkrátka přijedete k vybranému parkovišti P+R u něhož se nachází i B+R (stojany B+R jsou vyznačeny v naší mapě). Tam by v blízkosti objektu obsluhy hlídaného parkoviště měl bý umístěn stojan na kola. Kolo si tam lze zamknout vypůjčeným zámkem, který obsluha půjčuje oproti vratné dvacetikoruně. Místo toho, aby si cyklista klíč schoval, musí jej odevzdat obsluze a místo něj obdrží kartu proti které mu klíč bude vydán. Komplikovanější to již být nemohlo. Nicméně úschova je alespoň zdarma po celou dobu provozu parkovišť P+R (tedy 4:00 – 1:00).

Parkoviště B+R jsou pochopitelně vhodná pro ty, kteří dojíždějí z větších vzdáleností a nechtějí zajíždět do centra, kam se metrem (či jiným prostředkem veřejné dopravy, u nějž se B+R vyskytuje) snadno a rychle dostanou. Parkoviště B+R jsou již vyznačena také v naší mapě.

Stále při ruce

Někdy však všechny možnosti nejsou vhodné, dostupné či příjemné. Chcete-li mít svůj poklad stále pod dohledem nezbývá než rezignovat na výše uvedené možnosti a poohlížet se jinde.

Do města na menší vzdálenosti a pro kombinaci s veřejnou dopravou se výborně hodí skládací kola. Při vyslovení slova skládačka si pravděpodobně vybavíte starou skládačku Eska, kterou složenou nikdo nikdy neviděl a je možné pochybovat, že ji kdy složit šlo. Nicméně nové skládačky skutečně skládat lze, a to běžně během několika vteřin, a do rozměrů vskutku přenosných. Většina skládacích kol má hmotnost kolem 10-13 kilogramů, což umožňuje jejich transport v ruce i na větší vzdálenosti.
Samozřejmě, že skládačka (většinou s rozměrem kol 16 či 20 palců) nemá jízdní vlatnosti běžného kola, ale má-li dobré zpřevodování a kvalitní zpracování, je na ní možné na vzdálenosti kolem 5-15 kilometrů úspěšně a pohodlně jezdit i v kopcovitějším městském terénu, kterým se Praha vyznačuje. Platí i zde, že čím kvalitnější skládačka, tím vyšší cena. Skládačky můžete pořídit v rozmezí od zhruba 7 do 50 (a více) tisíc. Výrobců je dnes již celá řada. Jednou z nejznámějších značek jsou skládačky Dahon, ale do jejich výroby se pouštějí i etablovní cyklovýrobci typu Author, Giant, ad. Byť graficky prostý, ale za to téměř kompletní přehled skládaček nabízí tento web.

Skládačku zkrátka složíte a vezmete ji všude s sebou, tedy nejen do prostředků veřejné dopravy (jako s běžným zavazadlem s ní můžete i do tramvají či autobusů), ale také si ji bezpečně vezmete do kanceláře či pod stůl do hospody.

Menší problém vzniká s přepravným. Rozložená je skládačka samozřejmě jízdním kolem, které se v metru, vybraných tramvajových ,,výtazích“ a v přívozu přepravuje zdarma. Pokud ji složíte, její rozměry by se měly vejít do rozměrů zavazadla přepravovaného ve všech prostředcích veřejné dopravy zdarma (25x45x70), bude-li její rozměr větší je nutno zaplatit 13,- Kč (podle současného tarifu). Není však žádného důvodu proč by nemělo být možné složené kolo jako spoluzavazadlo vozit (není ani nabitou zbraní, ani by nemělo způsobit nákazu, atd).

Pro skutečné nadšence samozřejmě existuje možnost využívat koloběžek či extrémně malých kol (např. Strida, A-bike či zajímavý pohled do budoucnosti očima českého designéra Josefa Čadka, jízdní kolo Locust.), ale to už je jiný příběh.