Anketa IV: Zdařilé stezky podél dvou potoků

Ve čtvrtém článku série o stavbách, nominovaných do naší ankety, se budeme tentokrát věnovat zdařilým cyklostezkám: Desetikilometrové trase A22 z Braníka na Jižní Město a dosud nedokončené trase A26 proti proudu Rokytky.

Poslední část článku pak jako obvykle nakousne obecnější téma: tentokrát to bude odpověď na otázku, proč musejí mít cyklostezky hmatný pás a jak to, že nejde vyznačit přejezd pro cyklisty vedle přechodu tak, aby to celé bylo užší než sedm metrů.

Pozitivní nominace č.4, A22 Chodov – Braník

Trasa A22 vedoucí prakticky od metra Háje přes Chodov, Krčský les a pak údolím Kunratického potoka do Braníka, je pozitivní ukázkou trasy příjemné pro drtivou většinu cyklistů. Přitom celá třetina vede mimo cyklostezky, po místních komunikacích a vedlejšími uličkami. Důvodem příjemnosti je bezpochyby to, že na trase byla postupně vyřešená naprosto všechna krizová místa a úseky po frekventovaných ulicích. Bohužel v jednom případě až poté, co byla na onom místě dvakrát zaplacena cena nejvyšší.

Historie

Trasa vznikala po roce 2000 jako ÚJ-BR, postupně v rámci řady akcí tehdejšího ÚDI (již neexistující Ústav dopravního inženýrství), dále jako akce odboru školství, sportu, kultury a výchovy na Praze 4 (místostarosta Hejma) a průjezd sídlištěm Chodov jako starší akce Prahy 11.

V roce 2005 byla trasa prakticky dokončena až na tři nevyřešená místa, z nichž nejnebezpečnější byl neznačený přechod pro chodce přes celkem pět pruhů velmi frekventované Vídeňské ulice. Na potřebu instalace světelného přechodu upozorňovali od roku 2002 postupně sami projektanti trasy Karban a Medek, tehdejší zastupitelé Prahy 4 Petr Štěpánek a Daniel Mourek i občanské sdružení Oživení (Jan Bouchal). Tyto hlasy byly pražským odborem dopravy ignorovány až do tragického srpna 2005, kdy byl při přejíždění přechodu sražen a smrtelně zraněn cyklista (auta ve dvou pruzích jej pustila, to ve třetím ne) [link]. Teprve tato událost vedla (po necelém roce) k instalaci světelného přechodu pro chodce a přejezdu pro cyklisty, který na místě slouží dodnes.

V roce 2006 pak byly na stezce provedeny další úpravy, které výrazně zvýšily její komfort.

Co stojí za zmínku

Směrem od Braníka asi po půl kilometru je stezka poměrně krátce svedena na úzký chodník přivaděče od Jižní Spojky. Důvodem je soukromý pozemek přiléhající k dálnici tak těsně, že jiné řešení nebylo možné.

Na světelném přejezdu u Krčského nádraží mohou cyklisté jet na společné volno s auty jedoucími souběžně od Jižní Spojky. Jako na jediném místě v Praze zde řidiči za mají povinnost dát při odbočování cyklistům přednost (je to díky nesměrové signalizaci, viz náš předchozí článek).

Světelný přejezd přes Vídeňskou je dočasný. Plánované nové řešení celé křižovatky odstraní jednak ony mohutné betonové bloky na chodníku, jednak se plánuje udělat pokračování cyklostezky přes novou lávku až k lesu.

Lávka u rybníku Labuť je jedním z posledních nedokončených úseků stezky. Dá se objet ulicí U Michelského lesa.

U metra Chodov trasa kříží ulici V Parku jedním ze dvou nedávno zprovozněných světelných přechodů, kde naopak odbočující řidiči cyklistům přednost dát nemusejí a proto tam raději pro cyklisty svítí červená (více zde).

Lávka přes D1 u metra Chodov byla původně šest metrů široká. K jejímu zúžení opatřenému značkami ,,cyklisto, veď kolo“ došlo v době, kdy nebyl na cyklisty ve městě braný ohled. Rekonstruovat jí dnes, byla by opět stavěna v původní šířce.

Levně a jednoduše: A22 u metra Chodov.
 

Budoucnost

I když je na trase stále ještě několik provizorií, nejsou natolik nebezpečná, aby se musela prioritně řešit. Letos a v příštím roce se proto chystá spíš rozvinutí ,,větví“, které zajistí lepší napojení na stezku z řady oblastí, kam dosud legální průjezd není možný nebo pohodlný (viz mapka, kliknutím zvětšíte):

 

• Pro trasu A212 + 213 podél potoka (Labuť – Kunratice – Kunratická spojka) je požádáno o stanovení dopravního značení na úřadu Prahy 4, měla by tedy být vyznačena ještě letos.
• Pro trasu A222 (Roztyly-Spořilov) je hotová studie předpokládající přejezdy podél stávajících přechodů (v několika variantách, uvidí se, která projde), trasa vzniká jako součást projektu Bezpečné cesty do školy a povede podchody pod Jižní Spojkou a Spořilovskou až ke gymnáziu Postupická.
• Pro rok 2010 se připravuje také trasa A42 od Kačerova přes Vídeňskou kolem Thomayerovy nemocnice, Libušskou a Novodvorskou až k nedávno dokončenému úseku A214 v Libuši. Tím vznikne zárodek důležitého paralelního propojení sever-jih, myšleného v budoucnosti na na Pankrác nebo do Vršovic.
• Ve stejném roce bude patrně vyznačený úsek A214 od A22 na Novodvorskou.

Trasa A22 tak v budoucnu jistě v dalších letech ještě posílí svůj význam základní ,,sběrné“ trasy pro A2, který rozhodně neztratí do doby, než vznikne bezpečný přímý průjezd od Spořilova do centra přes Pankrác nebo Vršovice.
 

Pozitivní nominace č.5, A26 Podél Rokytky

Trasa podél Rokytky je atraktivní především díky vedení pásem klidné přírody, až nečekaným mezi bývalými fabrikami Prahy 9. Samotná cyklostezka je totiž dosti nespojitá a krátká, s nepovedeným křížením hlavní ulice Sokolovské. Nicméně od Hloubětína je trasa prakticky jedinou možností, jak se dostat do centra.

Trasa byla zpopularizována v roce 2007 v rámci projektu Po Praze podél potoků. V současnosti je její část značena jako A26 a čekají jí velké změny.

Po kouskách

Vyjedeme-li proti proudu Rokytky od jejího ústí, musíme se nejprve probojovat přes starou Libeň. Stezka se tu buduje a pro to, co zatím vzniklo, jsem neměl mnoho dobrých slov. Frekventovanou Voctářovu ulici měl křížit nechráněný přejezd zrovna v nepřehledné zatáčce, po nějakém tom chodníčkaření by se stezka pokračovala výstavbou na pravém břehu Rokytky až k Čuprově, kde je zatím podchod se schodištěm. Výstavba je nyní (tak trochu naštěstí) pozastavena, značky zakryty igelitem; ostatně, kdo ty uličky ve staré Libní znáte, víte, že tamtudy dnes naprosto v klidu projedete.

Za Kolčavkou už začíná opravdová stezka, ne nepodobná jižnější, právě popsané A22 z Braníka. Úseky nové cyklostezky se střídají s pěšinami a parkovými chodníky. Stezka jako taková ale rozhodně není dotažena do konce: Podvinný mlýn i Sokolovskou ulici kříží zcela zbytečně pouze přechody pro chodce, přestože přinejmenším u Sokolovské byl původní úmysl jiný. Praha 9 ale nepatří mezi městské části, které by cyklistům chtěly situaci nějak ulehčovat, a tak je výsledek takový, jaký je.

Na křížení Sokolovské ulice chybí přejezdy pro cyklisty naprosto zbytečně.
 

Konec značené trasy u ulice Freyovy. Dál už je třeba jet instinktivně.
 

Značený úsek končí po asi sedmnácti stech metrech u frekventované ulice Freyovy. Naštěstí pro cyklistu zde nekončí možnost pokračovat dál zcela s vyloučením provozu. Za čtyřpruhovkou začíná sjízdná cesta proti proudu říčky, přerušená jen ,,bahništěm“ v podjezdu bývalých vleček a půl kilometrem chodníčkaření potřebných k překonání Poděbradské. U Hořejšího rybníka se pak pěšina napojí na ,,turistickou“ trasu 1,vedoucí z centra přes Vítkov do Hloubětína, Kyjí a dále ven z Prahy. Zmíněná stezka podél Rokytky je užitečnou variantou pro ty, kdo nehodlají v Praze zbytečně stoupat a klesat po značené trase 1, vhodné spíš pro milovníky vysokohorské turistiky.

Neznačené pokračování podél Rokytky je klidné a romantické.
 

Pokračování ve velkém stylu

Průmyslové Vysočany se po krachu továren změnily v brownfield a ten pak v rozvojové území, na kterém se poměrně hojně staví. Koridor železničních vleček byl naštěstí zachován a právě nyní je na něm ve stavbě cyklostezka, která dosud dostavěnému úseku po Freyovu zajistí přímo luxusní pokračování. 3150 metrů dlouhá ,,fajfka“ dovede cyklisty zcela bezkolizně až k Hořejšímu rybníku a měla by být dokončena už v listopadu tohoto roku, ne-li dříve. Primátor přece někde musí v září střihnout pásku a tato stavba, do které město letos investuje celkem 120 milionů [link], je k tomu jako stvořená.

Novostavba ,,fajfky“ A26 (červeně). Zeleně stávající trasa podél Rokytky, modře další možné průjezdy v okolí. Šedé kroužky na novostavbě (1-4) jsou mosty, červené kroužky (A-C) jisté sjezdy. Pravděpodobné další sjezdy značí otazník, u mostu přes Poděbradskou budou dvě schodiště.

Stavba je elegantní využitím bývalé vlečky, což zajišťuje perfektní sklonové poměry. Cena bude dost vysoká vzhledem ke stavbě dvou mostů (ten přes Ocelářskou ulici bude opravdu pořádný). Samotný tvar postavené stezky ale naznačuje, že projíždět jí dopravně celou bude nevýhodné: Od Hořejšího rybníka bude o celý kilometr kratší střihnout to ulicí U Elektry.

Stavba svou velkolepostí tak trochu připomíná dálnici — a stejně jako dálnice nebude zrovna oplývat sjezdem na každém rohu. Využitelnost stezky snižuje především vynechání rampy k Poděbradské ulici, kde budou jen schody [link]. Bohužel, rampa z osmimetrového náspu by stála další čtyři miliony, a tak se s ní nepočítá. Také nečekejme, že by se udělala nějaká napojení na stávající pěšinu u Rokytky; ta si už asi budeme muset vyšlapat sami.

V budoucnu se nám ale tahle klikatice možná vyplatí: už existuje studie na obdobně maximalistické pokračování proti proudu Rokytky až na Prahu 14.

Jak se staví současné cyklostezky?

Starší cyklostezky se budovaly jednoduše: Čára na dosavadním chodníku oddělila dva směry nebo cyklisty od pěších, konce souvislých úseků se osadily modrými značkami. Jak má cyklista křížit příčné komunikace, nebo jak se na stezku vůbec dostat, se raději neřešilo. Změna nastala zhruba v roce 2006. Projekční tým TSK se omladil. Zrodila se snaha umisťovat cyklisty spíš do hlavního dopravního prostoru, vznikla nová koncepce pražských cyklotras (tzv. ,,Áčka“). Projekty začaly řešit křížení stezek s ulicemi a jejich napojení do provozu.

Současné projekty cyklostezek se musejí vyrovnat jednak se stále nedostatečnou legislativou, jednak s narůstajícími požadavky zainteresovaných stran.

Zvýšené nároky

Společné cyklostezky, jak je známe třeba z Podolí, jsou minulostí. SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých) a PČR požaduje oddělení cyklistického provozu od chodců hmatným pásem. To samo o sobě není špatné, tam kde je místo a možnost (jako třeba na Podolské pod Vyšehradem), je takové řešení přehlednější, bezpečnější a pro cyklisty rychlejší. Jenže…

Pro realizaci smíšené cyklostezky stačilo najít běžný, třímetrový chodník a osadit značkami (podle předpisu stačí dokonce jen 2,5 metru). Cyklostezka s odděleným provozem chodců smí být teoreticky široká nejméně 3,75m, ale to je velmi stísněné řešení (na obousměrné cyklo jen 2,0m), tedy v praxi bývá obvyklých 4,5 metru.

Tím výrazně snižuje možnost vyznačit levně opuštěné chodníky podél velmi frekventovaných silnic. Dogmatické vynucování na oddělení cyklistů a chodců vede v lepším případě k nesmyslným řešením, v horším případě k tzv. ,,nulové variantě“: odložení projektu na narůstající hromadu problémových.

Ze tří metrů na sedm?

Pokud se projektant začne snažit o takové překřížení ulic, které by cyklistu nenutilo sesedat na každém rohu, nutně narazí. Obtíže se světelnými křižovatkami jsme představili minule. Ovšem ani křížení cyklostezky s obyčejnou příčnou ulicí není možné bez pořádných ,,opičáren“. Naše legislativa totiž:

• nezná společný přechod pro chodce a cyklisty,
• nedovoluje postavit nový přechod pro chodce nebo přejezd pro cyklisty užší než 3 metry (v Praze PČR požaduje zásadně 4m).

S půlmetrovým bezpečnostním odstupem tak dostáváme 7,5 metru, na které musíme stezku ,,roztáhnout“, pokud chceme jenom překřížit kolmou ulici. A zúžit přechod na stejnou šířku, jako má prostor pro chodce na stezce? Nepřípustné!
Není se čemu divit, že projektanti přejezdy pro cyklisty za takových okolností při projednávání stavby těžko prosazují — a nebo takticky vyčkávají na novou legislativu.

Když neprojektuje TSK…

Praha letos dostane velký dárek: šest kilometrů cyklostezek po bývalých železničních tratích. Je to radostná novina, kterou trošku kalí skutečnost, že ani příslušníci komise pro cyklistickou dopravu nemají představu o tom, jak přesně budou dokončené stezky vypadat. Stezka od Seifertovy ulice po Starém spojení je dílem SŽDC, hloubětínskou fajfku zadává Odbor městského investora. Je tak velmi pravděpodobné, že se na nich setkáme s nedostatky, které jsou už překonané. Zejména pak budou problematické návaznosti (málo odboček ze Starého Spojení, schody od mostu přes Poděbradskou, apod.)

Zkrátka, až budete sjíždět na chodník Seifertovy nebo snášet kolo po schodech k Poděbradské, můžete si říkat se mnou: ,,darovanému koni na zuby nekoukej“.