Anketa V: Cyklopruhy převratné i záhadné

V pátém díle našeho seriálu nominací na slavné i podivné cyklostavby se budeme zabývat takřka výhradně cyklopruhy. Významnou pozitivní nominací do ankety jsou cyklopruhy na Vršovické ulici, o kterých jsme psali hned po jejich vyznačení. Cyklopruhy na Rohanském nábřeží jsou naproti tomu jedinou stavbou nominovanou současně do kladné i záporné části ankety. I ty byly již řešeny, a to docela nedávno. Proto nám zde zbude trochu víc prostoru na úvahu o integraci a segregaci, ,,HDP“ a ,,PP“, tedy lidsky o cyklostezkách a cyklopruzích.

Pozitivní nominace č.5: Cyklopruhy na Vršovické

Cyklopruhy na Vršovické sice nebyly úplně první (vzpomeňme starší úseky protisměrek a vykřičený Štefánikův most), ale byly první, které byly pořádně vidět. Ihned po jejich vyznačení loni v září pohaněny, o něco později (věřím) vysvětleny… a po necelém roce fungování pochopeny, zažity a následovány dalšími na ulicích Vinohradské a U Uranie, s plánovanými kilometry různě po celé Praze.

Proto, věřím, přivítáte jako prezentaci virtuální prohlídku tehdy ještě ne zcela dokončené stavby:

V Praze převratná řešení

Co dělá cyklopruhy na Vršovické tak převratné? Důvodů je povícero:

• Jednalo se o vůbec první úpravu městské třídy v delším úseku.
• Akce byla realizována jako údržba, tedy velmi levně (tento fakt vyloučil možnost hnout s obrubníky tam, kde chybělo pár decimetrů šířky a pruhy proto zůstaly nespojité)
• V Praze první nepřímé odbočení vlevo
• V Praze první odbočovací pruh s povolenou přímou jízdou cyklistů
• V Praze (skoro) první předsazené stopčáry (tu historickou v Ovenecké pamatuje už málokdo)
• Nedávno byla Vršovická v místě, kde pruhy nešlo vyznačit, doplněná také prvním pražským piktogramovým koridorem.

Dopravní řešení Vršovické ulice tak zůstává místem progresivních a takříkajíc ,,zkušebních“ řešení, která se (poté, co se osvědčí) mohou po našem hlavním městě začít konečně pořádně šířit.

Má i mouchy

Cyklopruhům na Vršovické ulici je dlouhodobě vytýkána především jejich nespojitost. Pokud budeme hledat příčiny, pak jsou v zásadě dvě:

1. Nedostačující šířkové poměry.

Kde chce město nechat parkující auta a jízdní pruh (navíc často s průjezdem autobusů MHD), nemá už plnohodnotný cyklopruh obvykle šanci.

Řešením je buď rozšíření vozovky minimálně o desítky centimetrů (což ale není jen tak), nebo piktokoridor. Ten je ovšem pouhým ,,nápisem na vozovce“, pro řidiče ani cyklisty z jeho přítomnosti nevyplývá vůbec nic, než ,,pocit přerozděleného prostoru“. Praktické zkušenosti s piktokoridorem jsou přesto prozatím dobré, psychologický efekt funguje, klíčové ovšem bude udržet dlouhodobě jasnou zřetelnost značek.

2. Nemožnost provést cyklopruh světelnou křižovatkou, pokud jsou na ní směrové signály.

Je to stará písnička (viz problémy s přejezdy), řidič na světlech se směrovým signálem musí mít ve všech směrech volno (nanejvýš má dát přednost chodcům při odbočování), pokud se tato zásada přeloží striktně, znamená to, že při odbočování nesmí křížit vyhrazený pruh a tedy ani cyklopruh, který musí skončit zhruba na začátku řadících pruhů.

Tam, kde je zvláštní pruh pro odbočení vpravo, se dá problém vyřešit povolením přímého průjezdu pro cyklisty. Na ostatních křižovatkách si holt budeme muset počkat na novou legislativu. Někde ale bude vyznačení cyklopruhu i tak obtížné, protože řadící pruhy před křižovatkou bývají poněkud užší.

Pozitivní i negativní nominace č.3: Cyklopruhy na Rohanském nábřeží

Obdobně přelomové a skoro stejně dlouhé, jako ty na Vršovické, jsou cyklopruhy na nové páteřní komunikaci Prahy 8, Rohanském nábřeží. Jedná se o první novostavbu ulice, která byla s cyklopruhy uvedena do provozu (cyklopruhu zde vznikly v rámci úprav projektu až během realizace). Jsou současně jedinou stavbou, kterou čtenáři Prahou na kole nominovali v obou protichůdných kategoriích — a emoce mohou být na místě, neboť pro cyklisty, kteří se chtějí provozu vyhnout, jsou tyto cyklopruhy skutečně málo použitelné.

Stejně jako u cyklopruhů na Vršovické, i zde vylovíme z archivu téměř rok starý videozáznam:

Stavba byla svědkem odstranění cyklopruhu v řadících pruzích před Šaldovou (ano, zde se kvůli směrové světelné signalizaci dokonce mazalo už nakreslené). Za zmínku ale rozhodně stojí odbočovací cyklopruh, který naopak vlastnosti světelné signalizace vtipně využívá. Není to sice jízda pro začátečníky, ale pokud jste otrkaný jezdec, je to významná pomoc při průjezdu křížení Voctářovy a Sokolovské.

Debata, zda má smysl vyznačovat prostor pro cyklisty i na takových komunikacích, se vede u nedávno publikovaného dopisu Ivo Petrouše právě k cyklopruhům na Rohanském nábřeží. Závěry z debaty vyznívají spíše pro vyznačování cyklopruhů i na takto frekventovaných komunikacích, pokud existují cyklisté, kteří je využijí. Ovšem panuje také všeobecná shoda na tom, že přirozený koridor skrz Karlín je po Sokolovské.

Cyklopruhy na Rohanském náměstí jsou významné především jako demonstrace plnění usnesení Rady o začleňování cyklistické infrastruktury do dopravních staveb investovaných městem. Současně jsou na jejich realizaci patrné limity, které dává projektantům současný právní řád: Přes světelnou křižovatku dnes v Praze cyklopruh prostě neprojde. Možné jsou pouze úpravy před a za křižovatkou, např. v rámci řadicích pruhů. K nějakým úpravám a doplněním letos dojde i zde.

O intenzitách, segregaci a cyklopruzích

Na otázku ,,stavět spíš cyklostezky nebo cyklopruhy?“ neexistuje jednoznačná odpověď. Na jedné straně rekreačně-turistický koncept vyžadující plnou segregaci (oddělení) cyklistů od všeho ,,silnějšího“ (tedy aut), zhusta na úkor chodců. Na straně druhé progresivní představa kultivace provozu dodáním cyklistů (kteří se tomu často brání zuby nehty… právě jízdou po chodníku). Dovolím si volně ocitovat jednoho z projektantů, který na můj dotaz, na čem vlastně nejvíc záleží, jestli bude řešení smíšené nebo segregované odpověděl, že kromě intenzit, rychlostí, šířky, dopravního kontextu, úředníků, policajtů, slepců, norem atd., také na diplomacii a náhodě.

Trocha nalejvárny

Přeci jen ale existují důvody pro a proti jednotlivá řešení, které si můžeme dokonce shrnout v jednoduché tabulce:

Rozhodnutí, zda je v konkrétním místě vhodnější cyklostezka, nebo řešení v hlavním dopravním prostoru, tedy záleží na mnoha faktorech. Velkou váhu má kontext: Trasa pro ranní dojíždění do práce vyžaduje maximální plynulost, kterou ve městě cyklostezka často nabídnout nemůže. Důležitými kritérii jsou intenzita a rychlost provozu. Existující doporučení ČSN oddělit cyklisty při intenzitě nad 20 000 aut/den (takový provoz je třeba na Vinohradské mezi Florou a Želivského) si úředníci často chybně vyloží jako příkaz: Když je intenzita nad 20 000, cyklista musí být oddělen stůj co stůj! (S ohledem na rozvoj cyklodopravy budou tato doporučení v budoucnu patrně posunuta výše.) V Praze se naštěstí ani dnes nedočkáváme úletů známých například z Uherského Hradiště [link, str. 6].

Doporučení pro oddělení nebo integraci cyklistů podle ČSN 736110:
A: Doporučený společný provoz v HDP (klidné ulice, obytné a pěší zóny)
B: Doporučený společný nebo oddělený provoz v HDP, lze v PDP (běžné ulice, tady jde všehno)
C: Doporučený oddělený provoz cyklistů v HDP (cyklopruhy) nebo v PDP (cyklostezka)
D: Doporučený oddělený provoz cyklistů v PDP (cyklostezka). Cyklopruhy nejsou zakázané, jen nejsou doporučené.
E: Doporučený oddělený provoz cyklistů mimo prostor komunikace.

Intenzita a rychlost provozu je ale jen jedním z kritérií. Pak je třeba brát v potaz příčné, vazby, problémy s kříženími…apod. Více separace znamení více neřešitelných problémů a tedy v důsledku koliznější prostředí a méně zařízení pro cyklisty. Výsledkem je kličkování tras vedlejšími ulicemi, nebo ,,nulová varianta“, tedy nic. Problematika je velmi komplikovaná, zájemce o podrobnější studium odkazuji na zajímavé a podrobné materiály z letošní cyklokonference:

• Metodika pro cyklistickou infrastrukturu
• Návrh na legislativní změny ve prospěch cyklistů

Stezky jako startovací infrastruktura

Je jisté, že oddělené cyklostezky jsou nejlákavější pro začínající městské cyklisty; téměř každý, komu jsem v posledním roce doporučoval trasu pro denní dojíždění (a ve městě začínal), požadoval maximálně klidné, od aut co nejvíc oddělené řešení. Začátky řady mailů se nesou v duchu ,,zkusil jsem to tudy a tudy, ale nevíte o něčem klidnějším?“ A tak radím pospojovat přetrhané cyklostezky vedlejšími ulicemi a chodníky.

Na druhou stranu velká část těch, kdo kouzlu městské cyklistiky podlehnou, nakonec do toho provozu stejně sleze. Poté, co se otlučou na svých dvou, třech nevyhnutelných kříženích velkých ulic, a zjistí, že když tam není zácpa, je to po té Poděbradské v klidu — a navíc o deset minut rychlejší. Řešení v hlavním dopravním prostoru jim ovšem tento přechod může výrazně usnadnit.

Ve městě se tak na cyklostezky můžeme dívat jako na ,,startovací“ infrastrukturu pro děti, rekreanty, začínající jezdce a ty, kdo do provozu nikdy nepřejdou. Cyklopruhy jsou pro ty, kdo jezdí pravidelně, často a chtějí být rychle u svého cíle. Je to infrastruktura, kterou většina z nás, městských cyklistů časem prostě bude nutně potřebovat.

Souvislá síť cyklostezek je skvělým lákadlem, které přivede do města tisíce nových cyklistů. Z tohoto důvodu je třeba i nadále stavět tam, kde to jde, stezky pro nenáročné jezdce, klidné a oddělené. Dosud neexistující rekreační průjezd centrem z jihu na sever a klidné spojení dalších významných radiálních směrů je největší bolestí pražského systému cyklistické infrastruktury.

Vize světlé budoucnosti

Pokud se podaří vybudovat skutečně průjezdnou kostru bezpečných tras umožňující klidnou dostupnost centra z většiny městských čtvrtí tak, jako je tomu z Modřan, můžeme předvídat příjezd tisíců nových cyklistů. Ti za několik let získají zkušenosti v provozu a ,,kritická masa“ zájmu se přesune od cyklostezek na cyklopruhy a obousměrně průjezdné jednosměrky. Dobrá infrastruktura na ulicích samotných pak zlepší komfort hlavního dopravního prostoru natolik, že se pak do provozu odváží i daleko slabší cyklisté, než jací po pražských ulicích jezdí dnes. Teprve potom bude dokončen přerod Prahy v město, kde má dopravní cyklistika význam.

Dovolím si prohlásit, že zatímco cyklostezky jsou současnost, cyklopruhy a protisměrky musejí být budoucností cyklistické infrastruktury v Praze.