Existuje jistá mylná představa, že pohled zpět již nic nového nepřináší. Ohlížíme se přeci na to, co jsme již prožili, prošli, co již máme za sebou. Tak nač? Pointa tkví v tom, že zatímco jdete tam, vidíte jednotlivosti. Pohled zpět vám umožňuje tyto jednotlivosti zasadit do souvislostí, spatřit celistvější obraz. I mnoho zdánlivých náhod najednou začne dávat smysl. Podívejte se nyní na to, co se dělo v roce 2009 na prahounakole.cz
Film Auto*Mat
Auto*Mat je sdružení i film. Jde vlastně o film, který v průběhu svého natáčení ožil, jeho příběh vystoupil z plátna a přeměnil se v reálnou sílu, která se snaží měnit tvář města k lepšímu. Auto*Mat organizuje krásné zážitkové akce v ulicích, vyjednává s politiky a úředníky, vznáší důležité otázky v médiích a přináší vám PrahouNaKole. Ale co ten film? Bude vlastně ještě někoho zajímat? Nám se na předpremiéře v Oku líbil, aby ne, když jsme tam dojeli velkou jarní cyklojízdou, ale osloví i širší veřejnost? Bude na něj někdo chodit do kina? Abych řekl pravdu, nevěděli jsme. Před premiérou v září nás hryzaly pochybnosti, i někteří lidé z úzkého týmu filmu příliš nevěřili.
Nyní je leden, a dokument Auto*Mat se po třech měsících pořád hraje v dobrých kinech a v dobrých časech. Je to důkaz, že ten příběh je silný? Že lidem na místě, kde žijí, přeci jen tak nějak záleží?
Auto*Mat vyhrál cenu diváků na MFDF v Jihlavě a soutěží i na dalších mezinárodních festivalech. Z japonské Jamagaty nám režisér Martin Mareček poslal krásnou fotoreportáž.
Cyklistické stavby
Po celý rok jsme pro vás sledovali, co se kde pro jízdu na kole staví, co se kde postavilo, nebo co užitečného a pěkného kde už stojí. Někdy, jako v případě padesátimilionové cyklodálnice do Hloubětína, zakončené schodištěm, to byly zprávy 
dost rozporuplné. Pro lidi na vysokých místech je cyklistika stále na okraji zájmu. Na druhou stranu je mezi zaměstnanci magistrátu i skupina nadšenců, která se snaží za cyklistiku ve městě bojovat. Poukázali jsme na to Anketou o cyklistickou stavbu a paskvil Prahy. Tři projektanti od vás dostali vtipný diplom, pan primátor a starosta MČ Praha 1 pak antidiplom.
Ačkoliv nová opatření pro cyklodopravu (například cyklopruhy na frekventovaných komunikacích) vyvolávají diskuzi, tak jsme na konci roku museli konstatovat, situace pro jízdu na kole se v Praze konečně láme k lepšímu.
Nesledovali jsme ale jen pasivně. Žádali jsme urychlená řešení, kdykoliv jsme se dozvěděli o nějakém svévolném přerušení hlavní cyklotrasy. Povzbudili jsme také čtenáře, aby se dožadovali řešení průjezdu na kole v rámci experimentálního zůžení Legerovy ulice a měli jsme úspěch. Celá magistrála v oblasti centra se také dostala do požadavků Komise pro cyklodopravu magistrátu HLMP na nový územní plán jako páteřní koridor cyklodopravy. Kampaň Napište svým politikům se pak stala trvalou součástí našich aktivit.
Zahraniční inspirace
Celý rok jsme ukazovali, jak normální a dnes dokonce i módní je ve velkých zahraničních městech jezdit na kole. Ve velkém se začíná jezdit i v metropolích, kde se až donedávna na kole moc nejezdilo, třeba v Paříži a v Londýně. Z jiného soudku, ,,Když přemýšlím o kole“, je krásná anilinková videobásnička z Ameriky.
Pozvánky na akce
Celý rok jsme vás zvali na zážitkové a kulturní akce související s městem a cyklistikou. Jarní cyklojízda jela na film Auto*Mat do Bio Oko, ta velká zářijová pak na festival Zažít město jinak, jehož součástí byla i parádní módní přehlídka na kolech. Zvali jsme vás ale i na cyklojízdu klubovou nocí festivalu United Islands, do kina, do bubliny na festival Street for art, vykoupat se, na vánoční tržiště a večírek.
Pravidelně jsme vás taky lákali do první pražské svépomocné cyklodílny organizované společně Auto*Matem a kolektivem squatterů z bývalé vily Milada. Workshop teď přes zimu dostává stabilní zázemí a bude se již brzy konat ve stálém pravidelně otevřeném cyklocentru na Letné!
Mapa
Mapa na našem webu je po roce opět o něco přesnější a obsažnější. Během roku jí doplnilo přes 700 fotografií křižovatek, cyklostezek a průjezdů.
Cyklomapu Prahy, obsahující skutečně fungující trasy pro jízdu po Praze, se nám konečně ve spolupráci s nakladatelstvím Shocart povedlo vydat i tiskem. V knihkupectvích pomalu vyplula z šuplíků na pulty, a tak je konečně vidět, ale chcete-li nás podpořit, kupte si ji raději od nás.
Pomoc s jízdou po Praze a jak začít
Radíme vám, jak a kudy jezdit po Praze na kole. Spoustě lidí jsme poradili trasu pro každodenní dojížďku individuálně — ať už osobně na akcích nebo po emailu. Jako projekt sdružení Oživení hostovaný na našich stránkách vznikl také Slabikář bloudícího cyklisty s fotonáhledy míst po celé trase. Město Praha mezitím vydalo vlastní, podrobnou a poněkud technickou příručku, která putuje jako výstava po stanicích metra.
Čtení
K čaji pro poklidné večery jsme pro vás sehnali povolení k přetisku krásné eseje Henriho Millera ,,Můj nejlepší kamarád“, přeložili jsme pro vás i článek slavného britského novináře Jeremy Paxmana. Hned dva články jsme publikovali luxusně tiskem v časopise Nový prostor: ,,Dvě století na dvou kolech“ jsou poutavým vyprávěním o sociální historii bicyklu, zatímco ,,Zázrak jménem Portland“ Marka Čanka referuje o báječné atmosféře v jednom atypickém americkém městě (ještě přetiskneme). Článek ,,Auto*Mat and Images from Prague“ otištěný v časopise CarBusters v rubrice Profil pak byl příležitostí prezentovat myšlenky organizace i podstatu pražských problémů mezinárodnímu publiku.
Takže…
Uvědomili jsme si jednu věc, o kterou se teď s vámi chceme podělit. Existují dva způsoby, jak můžete změnit město, aby se v něm lépe bydlilo. Můžete se pokoušet ho změnit fyzicky, betonově. Rozšířit náměstí, rekonstruovat komunikace, nakreslit cyklopruhy a představená stání, vystavět nové moderní budovy, lépe se starat o parky, vyházet parkující auta z míst, která svou přítomností hyzdí. V rámci svých možností se o to snažíme.
V tom příběhu ale existuje i druhá linka, velmi odlišná. Můžete vzít fyzický stav města za daný a snažit se na něj jinak dívat, pozorovat jiné věci, jinak se v něm a k němu chovat. I o to se snažíme — radíme vám, povzbuzujeme vás, ukazujeme pěkné věci, dáváme příklady, zveme.
Bylo to někdy v létě, jel jsem na kole přes centrum města, ve sluchátkách mi zrovna hrál Yann Tiersen, a já se najednou propadl do jiného světa. Nedíval jsem se už při zemi, na ošklivost všech těch hromad automobilů, a špíny a hlouposti nevkusných reklamních cedulí, díval jsem se v úrovni prvního patra, na všechny ty krásné budovy, co tu v Praze máme, na ty kouzelné lampy a klikatící se profily uliček. Byl jsem fascinován, když jsem si uvědomil, že skoro každý starý dům se v tomhle městě nějak jmenuje, často to jméno přečtete z výlisku nebo z pozlacené plakety přímo na fasádě, každý ten dům má nějaký příběh, každý je jinak zdobený. Měl jsem tu správnou náladu, najednou jsem ulicemi na kole proplouval hladce, bezstarostně a pohodlně. Cítil jsem se při tom skvěle.
Tehdy jsem si uvědomil, jak může být Praha krásným městem a jak může být pěkné jezdit po něm na kole, a že cesta, jak toho docílit, má vlastně dvě linky.
