Jak bude po volbách?

I když se člověk chce vyhýbat přímo politickým tématům a volby tento týden nejsou magistrátní, politika v posledních dnech prosakuje úplně do všeho. To, jak se zamíchá figurkami na politické šachovnici bude mít nakonec zásadní vliv i na tak zanedbatelnou drobnost, jako je způsob podpory cyklistické dopravy v Praze. A i když jsme pro našeho primátora často neměli dobré slovo, alespoň vágní podpora cyklistiky realizovaná ustanovením nepříliš mocné cyklokomise se mu musí nechat.

Primátor je dvojka na pražské kandidátce ODS, takže už za týden s velkou pravděpodobností povýší do parlamentu – a ve městě vstanou ,,noví bojovníci“. Mnozí z nich jsou celí žhaví, aby cyklistům ,,mimo lesy“ co nejdřív zakroutili krkem. Čest výjimkám, ale mizivé chápání jízdního kola jako městského dopravního prostředku je u gardy připravující se na podzimní převzetí moci v Praze víceméně standardem. (příkladem za všechny budiž autofilní Jaroslav Škárka z VV)

Nikdy bych nevěřil, jak moc je pozice současné komise pro cyklistickou dopravu svázaná s pozicí primátora. Jak se primátorova hvězda zvolna chýlí k západu, pozice KCD v rámci celého magistrátu odpovídajícím způsobem slábne. Po parlamentních volbách se tak můžeme obávat, že stávající zamrzlý stav výstavby neskončí zrovna urychlenou realizací. Je až smutné pozorovat, jak projekty, kterým se po třech letech konečně podařilo získat stavební povolení, visí ve vzduchu pro nedostatek financí s velkým rizikem pozdějšího zaříznutí.

Po volbách do pražského zastupitelstva bude rozložení sil na radnici velmi odlišné od současnosti. V nových stranách se objeví noví lidé, s novými nápady. V přístupu ke všem tématům je bude spojovat jediné: nezbytná potřeba dělat věci alespoň navenek jinak než současný magistrát. Jakkoliv to patrně bude v řadě oblastí přínosem, zrovna u cyklistické dopravy se zlepšení dočkáme jen velmi těžko.

Komisi pro cyklistickou dopravu lze vytýkat jistou nekoncepčnost, neúspěch projektů, které by vyžadovaly větší úpravy uličního profilu nebo omezení parkování, či téměř úplné fiasko při prosazování protisměrek. Z pravidelného sledování jednání komise ale vím, že za současné legislativy, přístupu některých úředníků mimo KCD a především při dané minimální pravomoci celé komise jak vůči magistrátu, tak vůči městským částem, by bylo jen velmi obtížné dokázat víc.

Kolem cyklokomise se prakticky samovolně vytvořila skupina vynikajících odborníků, s viděním města jako místa, které musí fungovat pro všechny jeho obyvatele a účastníky dopravy. Značení cyklopruhů v cyklistiky netknutém prostředí bez mezifáze chodníkových cyklostezek se někomu může zdát jako příliš ambiciózní. V situaci, kdy Praha potřebuje dohnat třicetileté zpoždění za západní Evropou, je to ale postup velmi oprávněný. Ostatně, konkrétní podoba realizace není tak podstatná, jako základní myšlenka, říkající, že cyklisté do městského prostředí patří a podoba ulic s nimi musí počítat.

Proto by kdokoliv, kdo se na podzim objeví na magistrátu v pozici muže, jenž rozdává karty, neměl s vaničkou magistrátních splašků vylít také jedno vcelku podařené dítě, které se nazývá Komise Rady města pro cyklistickou dopravu.