Praha se dostává na rozcestí. Co se dalo snadno vyznačit a levně či draho postavit, je už vlastně hotové. Další cyklistické trasy v centru mohou vyniknout jedině na úkor jízdních pruhů, parkování nebo chodníků. To jsou opatření, které si může vynutit jen velký počet cyklistů projíždějících ulicemi. A i když je Praha už zcela jistě za onou pomyslnou hranicí definující města s existující městskou cyklistikou, na to, aby se začaly značit cyklopruhy v případě potřeby na úkor parkovacích míst, je nás pořád ještě málo.
Přitom třetina pražanů, pokud jde o kolo, spí — čeká na zlepšené podmínky. Jenže jak je do města dostat?
Statisíce lidí v Praze mají zkušenosti s jízdním kolem v přírodě a ve volné krajině, tisíce světoběžníků mají osobní zkušenosti s městskou cyklistikou v zemích západní Evropy. Ale co jim má Praha nabídnout, aby si na kole troufli i do města, ve kterém tráví nejvíc času?
Každý, kdo přichází do nového prostředí, vyžaduje infrastrukturu, která mu začátky jízdy po městě maximálně usnadní. Nazvěme to nízkoprahovou infrastrukturou. Téměř nikdo, kdo doposud nakládal kolo do vlaku nebo na střechu auta a jezdil na výlety po lese, nezačne jezdit po Vršovické nebo Vinohradské. Ten, kdo jezdil v Holandsku či Dánsku bez obav, často v Praze kolo raději zaparkuje do sklepa. Přitom ti všichni potřebují jen málo: Podmínky, které jim umožní začít.
Manifest nízkoprahové infrastruktury
Rozhodně netvrdím, že nízkoprahová infrastruktura znamená nutně cyklostezku. Jsou ale rozumné požadavky, které by měla jakákoliv trasa používaná cyklisty splňovat, abychom jí mohli považovat za nízkoprahovou. Zde je můj pětibodový manifest definující infrastrukturu, kterou mohou používat cyklisté bez obav a zvýšených nároků:
Trasa pro cyklisty, která klade za úkol zvýšit podíl cyklistů v městských ulicích, musí splňovat tyto podmínky:
1. Je sjízdná pro každé kolo.
Tedy i pro nákladní kola a kola s přivěšeným vozíkem, tříkolky, pro kola těžce naložená, s dětmi v sedačkách, nákupy v košících, notebooky v brašnách, či vajíčky na nosičích. To znamená žádná schodiště, minimálně hrbolatá dlažba, vyhrazené pruhy táhnout až na hranici křižovatek, dostatečně široké průjezdy, a žádné obrubníky. Městská cyklistika není cyklokros!
2. Je sjízdná pro děti od deseti let.
Jak všichni víme, do deseti let smějí děti jezdit na chodníku. Ale co potom? Zákona dbalé dítě, které není schopné samostatné jízdy v provozu, by po dosažení deseti let zřejmě mělo pověsit kolo na hřebík. (Cyklistům, kteří nedisponují požadovanými schopnostmi dovednostmi je totiž jízda po pozemních komunikacích zakázána). V praxi to znamená buď cyklostezku, nebo klidné ulice s dobrými rozhledovými poměry i pro jezdce s výší očí kolem jednoho metru. Tedy žádné parkování v křižovatkách a podobné prasárny.
3. Nevyžaduje používání přilby.
Pro jízdu na kole obecně přilbu nepotřebujete, pokud nezávodíte, nebo se nepohybujete v prostředí se zvýšeným rizikem pádu či srážky. Cyklista si nošením přilby kompenzuje pohyb v rizikovém prostředí – na downhillu, mimo zpevněné cesty, v provozu. Nízkoprahová infrastruktura je taková, kde se budete cítit bezpečně i bez přilby.
4. Není povinná.
Startovací infrastrukturu nestavíme pro cyklisty, kteří už dvacet let denně dojíždějí z Kladna do Dejvic po Evropské. Proto je holým nesmyslem vynucovat si její použití i těmi, kdo už umějí a jezdí po městě rychle.
5. Nemá obtížná či příliš namáhavá místa.
To znamená trasy prosté nepříjemných stoupání, minimum zbytečných přerušení přechody pro chodce, či křižovatkami, kde cyklista musí vždy zastavit bez ohledu na fázi. Ale také vyhnout se místům, kde cyklista musí být trvale ve střehu, nebo prokázat nějakou výjimečnou dovednost (včetně dokonalého odhadu provozu v okolí). A samozřejmě platí, že absence problémových míst je nutná v celém úseku, nebo (pokud chceme hodnotit Prahu plošně) v celé sítí. Jediné nebezpečné místo vše dokonale zkazí.
Tohle je tedy infrastruktura – a jedno jaká stavebně – která jedině může zajistit, že se slibný nárůst počtu pražských cyklistů nezarazí na oněch dvou tisícovkách denně na jižní náplavce a slabých dvaceti procentech cyklistů něžného pohlaví.
Chtějme po Praze, aby — ať bude stavět cyklostezky nebo cyklopruhy — stavěla tu infrastrukturu takhle.
PS: V komentářích ocením, upřesníte-li body zde navržené, nebo přidáte-li vlastní.
Loading ...
újezďák: ten Novotný snad před psaním požil… ta vyhláška (http://www.lepsipravo.cz/TopicForm.aspx?TopicId=22&LifecycleId=20) žádné víceúčelové jízdní pruhy nezavádí, z hlediska cyklistů pouze kodifikuje to, co už v jisté živelné podobě existuje (kromě „přimknutého přejezdu“).
Petr: „… „cyklisté budou moci jezdit v protisměru“ totiž opravdu nahání husí kůži a není to dobrý nápad (hodně jednosměrek si jednosměrnost zaslouží) …“
Nesouhlasím, většina jednosměrek je taková, že jízda cyklisty v protisměru nedělá problémy s bezpečností. Problémy by skutečně nastaly na jednosměrkách, které mají víc pruhů, dochází tam k souběžné jízdě (Legerova ap.), ale jednosměrky typu „kolem paneláku“ nebo „Nerudova“ jsou naprosto v pohodě. Ono totiž i tam, kde se dvě auta nevyhnou, se může vyhnout auto s cyklistou.
Větší nebezpečí vidím v tom, že tam, kde cyklista pojede v „cykloobousměrce“ v protisměru, mu třeba auta nebudou dávat přednost zprava tam, kde by měla (= nebudou ho tam očekávat)
Podle mě je valná většina jednosměrek dobře jetelná samozřejmě krom severojižní a jí podobných, nebo nějakých traverzních serpentinek nebo lokálních průjezdů skrz viadukt …..
Navíc to lze upravit Zónou 30-40 a tím zvýšit reakční doby:-D
Pylma : možná tedy nějakou hlasovou navigaci ?
Teď mám v Nokii E52 gratis navigaci a funguje skvěle. Tak kdyby jsi náhodou kupovala mobil, tak tuhle Nokii a stáhnout si do ní mapu a vlezlý ženský hlas a vyrazit :-D
Tak samozřejmě, že téměř v každé jednosměrce se cyklisté tomu autu nějak vyhnou (třeba na chodník nebo se vměstnat mezi parkující auta), ale to asi není zcela ideální stav. Pokud nebude místo, aby se cyklista bezpečně vyhnul, nevidím v tom velké pozitivum.
Ze svého okolí uvedu několik jednosměrek:
Kouřimská (opravdu úzká, včetně chodníku s vysokým obrubníkem – těžko se bude vyhýbat, aniž bych slezl z kola nebo neohrozil chodce)
Slezská (auta zde jezdí rychle a díky parkování nepřehledná)
Šrobárova (ta je na pomezí, přehledná, ale auta zde jezdí velmi rychle (a kdo je donutí jet pomaleji?)
Hradešínská (sice to jde na chodník, ale nutit cyklisty porušovat jinou vyhlášku?)
Neříkám, že je těch špatných ulic většina, je to jen zlomek, přesto jich je dost. Možná by šlo zavést opačný systém a značení „vjezd cyklistům do protisměru zakázán“ ;-)
jojo slezská, tam se člověče bojím i po směru jedouce v autě :-D
Petr: Ale ta značka přeci neříká, že tam cyklista jet musí. Ta jen říká, že když tam pojede, tak ho nebude za to buzerovat orgán. Pokud se mi to nezdá, tak tam holt nevjedu a zůstanu na chodníku.
Cyklista ostatně vždy jezdí na vlastní nebezpečí a nese na trh svoji kůži… z pohodlného nemocničního lůžka mu může být úplně jedno, zda jel podle předpisů nebo ne.
Petr: Já se značkou zcela souhlasím a vítám ji. V nové vyhlášce není nic, proti čemu bych něco namítal. Já jen se snažil trochu obhájit názory těch, co vyhlášku, hlavně díky médiím, nepochopili (tedy většiny společnosti).
Jinak cyklista je samozřejmě ten nejvíce riskující, přesto ale někoho srazit je hodně traumatizující i pro řidiče. Ohleduplnost by měla platit na oba směry.
Petr první: No, já si hlavně nemyslím, že většina jednosměrek má důvod v bezpečnosti. Obecně si myslím, že princip zvýšení bezpečnosti omezením určitých jízd v obytných částech měst nemá význam už proto, že bezpečnost je v takových místech omezena něčím jiným (hlavně parkování a chodci znenadání se objevující ve vozovce). Konkrétně u rychlosti aut to znamená, že pokud auto jede dostatečně pomalu na to, aby zareagovalo na jiné auto couvající z parkovacího stání (při tom smí omezit auta jedoucí kolem), mělo by se vyhnout cyklistovi, kterého uvidí mnohem dřív, snáz.
K „opačnému“ značení bych byl skeptický – jednak by to znamenalo okamžitě vyznačit všechny úseky, kde třeba cyklisté vůbec nejezdí, ale v protisměru by skutečně způsobovali problémy (myslím hlavně ty víceproudé a směrově dělené komunikace). Ale přál bych si (naivně), aby každé značení, tedy i vyznačení jednosměrky včetně cyklistů, muselo být jasně odůvodněno (nikoli „hřejivými slovy“, ale pokud možno tvrdými daty) a periodicky kontrolováno.
K těm komentářům na novinkách bych se radši nevyjadřoval. Ostatně už ten článek je spatlanina všeho možného, a těžko říct, jestli se tam dá najít nezkreslená informace. To, že se v těch komentářích vyjadřují lidé, kteří nevědí o co jde, specifickým způsobem, je vcelku normální folklór. Bohužel (snad je to jen můj dojem) v těch komentářích vidím spíš postoj typu „co bych bral na kohokoli ohled, nemá tady co dělat“ (alternativně „…, když mám přednost“) což s ohleduplností nemá nic společného.