Jak na město II: Připravte se na tažení

Článek z minulého týdne se věnoval odstraňování problémů na vaší každodenní trase — tedy těch, kde je řešení snadné. Vadí-li nám na naší cyklistické trase do práce překážka, jejíž odstranění by jakkoliv ovlivnilo provoz individuální automobilové dopravy, stává se z technické záležitosti téměř politikum. Pokud se chcete do odstraňování takové překážky pustit, budete se muset trochu připravit a nemůžete počítat s jistým výsledkem. Počítejte ale s tím, že každé jednání s úřady, ve kterém prosazujete opatření pro cyklisty, funguje jako lobbing — a to především u politiků před komunálními volbami.

Tažení á la Bábi Zlopočasná

Tažení. Tak nazval Terry Pratchet občasné jednání své nejoblíbenější hrdinky Bábi Zlopočasné — tedy situací, kdy v Bábi ,,bouchnou saze“ a ona vyrazí za svým cílem bez ohledu na vedlejší škody. Její přátelé vědí, že v dané chvíli není radno stavět se jí do cesty — a ti, kdo to nevědí, brzy poznají, jakou udělali chybu.

Pokud se chystáte prosadit nápravu veřejného prostoru, která jakkoliv ovlivní individuální automobilovou dopravu, musíte se dostat do stejného rozpoložení… a vzhledem k systému úředních lhůt v něm setrvat po několik měsíců, dokud buďto nedosáhnete úspěchu, nebo nenecháte na všech dotčených úřadech kámen na kameni. Vzpomínka na Vaše jméno musí způsobovat, že úředníky, kteří s vámi jednali, polije studený pot a mezi sebou si u kávy budou říkat něco jako ,,dalo nám to ale práci se ho zbavit.“ V tu chvíli pak nejmladší asistent, který tajně jezdí na úřad na kole, podotkne: ,,a nestačilo prostě udělat to, co navrhoval?“ Za pět let, až jeho kolegové odejdou do důchodu, Váš návrh zrealizuje.

Věřte proto, že žádná vaše snaha — ani ta neúspěšná — nepřijde za současné situace nazmar.

Kdy jít do toho?

I když vážná snaha o prosazení konkrétní změny vyžaduje mohutný zápal, musí být vedena rozumně. Naprosto zásadní věc je, že na úřad nebo za politikem nepřijdete s kritikou, ale s podnětem: Tedy popisem problému a návrhem na jeho řešení. A nemůžeme chtít věci, které jsou za dané situace zhola nemožné — i když bychom je třeba uvítali.

Druhou zásadní věcí, kterou si musíme ujasnit hned na začátku, je, ke komu s danou věcí jít — k tomu poslouží rozcestník níže. Třetí, doporučený bod je stanovení sekundárního cíle: Řekněte si, které osoby, úředníky či politiky může náš návrh posunout směrem k většímu přijímání městské cyklistiky. Stanovení sekundárního cíle nám zajistí, že se nebudeme cítit poraženi ani v dost pravděpodobném případě, že zodpovědné orgány smetou naše návrhy ze stolu.

Co má smysl

V minulém článku se ukázala řada závad či problémů, které k tažení často vedou. Nebude od věci si ty modelové představit — seřazené jsou zhruba podle šance na úspěšnou realizaci:

1. Instalace cyklistických stojanů. Městské stojany, ona nerezová obrácená ,,U“, jsou úspěšná akce, do které se postupně zapojily téměř všechny městské části v centru — aktuálně odolává snad jen Praha 1 a 3. Stojany nestojí městskou část ani korunu, vše platí magistrát. Chtějte po své městské části stojan na veřejném místě, kde chybí: Před úřady, školami, velkými obchodními centry, na náměstích. Více o akci městských stojanů najdete zde.
2. Stojany na kola u přechodů pro chodce I když jsou parkovací místa téměř posvátnou krávou pro všechny místní úřady, na místech, kde vyznačení parkovací zóny až těsně k přechodu vytváří nebezpečnou situaci, máte šanci uspět. Nafoťte to z pohledu řidiče ve chvíli, kdy na rohu parkuje dodávka a nechte si pro ten účel figuranta vystrčit zpoza toho vanu kočárek. Namísto tupého citybloku navrhněte doplnění stojanů pro kola — na západě je to osvědčené řešení, u nás jsme omezeni na provedení „á la trvalá překážka“ v provedení žlutých a černých pruhů Jedno takto provedené hnízdo ,,stojanů pro motocykly“ najdete v Opletalově ulici u Hlavního nádraží, druhé v Myslíkově ulici v červnu letošního roku zaniklo v souvislosti s celkovou rekonstrukcí ulice. Každopádně to jde.
3. Nebezpečné místo Nepřehledná zatáčka, vyústění cesty na frekventovanou komunikaci apod. se může docela dobře povést vyřešit. Stačí opět prokázat.
4. Snížení obrubníku, vyrovnání dlažby Drobné úpravy někdy vyjdou právě proto, že jsou drobné. (Někdy zas nevyjdou proto, že jsou pod rozlišovací schopností úřadů.)
5. Příliš krátká zelená To už je náročnější oříšek, tohle totiž nikdo nedělá rád. Dle současných norem je minimální délka zelené 5 sekund + tzv. vyklizovací čas: Doba, kdy máte sice červenou, ale rychlostí 5 km/h ještě můžete dojít na nejbližší ostrůvek, než se rozsvítí zelená z kolizního směru. Pokud si stopnete, že některá zelená není podle této normy, máte výrazně větší šanci na nápravu, než pokud budete chtít upravit cyklus „jenom“ kvůli snížení čekací doby chodců. Delší zelená pro chodce obvykle znamená kratší zelenou pro auta, což může snížit propustnost křižovatky. Musíte velmi zvážit, jestli tu zelenou jde prodloužit, aniž by se příliš prodloužily kolony před křižovatkou. Pokud máte znatelně omezit auta, jste prakticky bez šance.
6. Dovolení průjezdu protisměrkou. Jednosměrky bez doplňujících značek nejsou v protisměru pro cyklisty legálně průjezdné. Plošné dovolení není na pořadu dne a tak je třeba žádat o zprůjezdnění konkrétních ulic. V nejbližší době vyjde v platnost novelizace Vyhlášky č. 30/2001 Sb., podle které už pro značení protisměrek nebude nutné vodorovné dopravní značení (postačí dodatková tabulka). Nebojte se tedy žádat úpravu a to s poukazem na tuto novou normu. Pokud jste drsní, můžete žádat i rozšíření průjezdního profilu za cenu snížení počtu parkovacích míst — zde ale předem počítejte s tím, že budete téměř vždy odmítnuti.
7. Neexistující cyklopruhy. Toužíte-li po cyklopruhu v konkrétní ulici, ověřte si, že se Vámi navrhované řešení mezi obruby vejde. Minimální šířky najdete v technických podmínkách pro cyklopruhy a piktokoridory zde.
8. Zcyklostezkování pustého chodníku. Především kvůli přísným požadavkům zodpovědného úředníka ze Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých je zcyklostezkování konkrétního chodníku jen cedulemi bez dalších úprav často nemožné, a to i tehdy, je-li chodník téměř pustý. Segregace, bezpečnostní odstup, oddělený provoz, hmatné pásy, zábradlíčka…z banálního a levného řešení se tak vyznačení cyklostezky stává investičně náročnou akcí s výsledkem, který je často horší než předchozí neupravený stav (viz zde, a fotografie zde).
9. Objízdná trasa za nekvalitní současné řešení. Zde asi velmi záleží na konkrétním návrhu. Máte-li ale na mysli staré cyklotrasy značené Klubem českých turistů, tak u nich se všichni tváří, jako by už neexistovaly. U ,,Áčkových“ tras máte šanci větší.
10. Zelená pro chodce či cyklisty jen na výzvu. U přejezdů pro cyklisty se může stát, že současné předpisy nedovolují jiné řešení, proto se raději předem podívejte sem. Boj proti tlačítkům považuji za legitimní, bohužel ale asi téměř marný. Od doby, co se zjistilo, že dynamické řízení křižovatek zvyšuje jejich propustnost a křižovatky se na noc nevypínají, se chodci s nějakými pevnými cykly mohou jít klouzat. Vždyť by se mohlo stát, že by tam ta auta o půlnoci stála zbytečně! Poslední novinka, která by mohla pomoci, je ale automatická detekce cyklistů před křižovatkou pomocí videokamery; na několika místech v Praze se připravuje a tak jí můžete chtít i na přejezdu, který vás trápí.
11. Zdvojení infrastruktury v úseku, kde daný stav nevyhovuje všem cyklistům. Můžete chtít cyklopruhy souběžné s cyklostezkou nebo cyklostezku souběžnou s cyklopruhy a naznačit tak, že babka s nákupem není zrovna totéž, co žiletkář. Nejspíš vás ale pošlou na Háje s tím, že všichni cyklisti jsou stejná verbež, která rozhodně nepotřebuje různé druhy infrastruktury.
12. Legalizace průjezdu tolerovaným místem. Vybudování chodníčku, vykoupení průchodu apod. Tohle je pole neorané, u nás se totiž věci řeší až, když se podělají. Řada původně průjezdných koridorů tak vesele zaniká, nejvíc miluju, když si developer ty své dva laciné paneláčky obežene plotem i s přilehlou ulicí. Ghetta! Přes městskou část můžete vyžadovat zachování průchodnosti či průjezdnosti u připravovaných developerských projektů.
13. Krátká vyklizovací doba. Pokud projíždíte na kole křižovatku na žlutou a při jejím opouštění už do vás ze strany narážejí auta, je v křižovatce rozhodně něco špatně. Signalizace je zpravidla nastavená na vyklízení křižovatky auty jedoucími rychlostí 35 km/h přímo a 25km/h do odbočení. Že to do toho kopce těžko dáte, nikoho moc nezajímá, případné prodloužení vyklizovacích dob by snížilo kapacitu křižovatky (a asi také vedlo řidiče k častější jízdě na červenou, což je důležitější argument). Šance na nápravu jsou tedy nízké, na druhou stranu, každá snaha někde začíná.

Na koho se obracet?

Situace v Praze je poněkud nepřehledná — máme tu tolik orgánů, že nemusíte vždycky vědět, na koho se obrátit. O dopravním režimu na hlavních komunikacích rozhoduje magistrát (kraj), o ostatních městské části — respektive jejich dopravní odbory.

Složitý vztah magistrátu, cyklokomise, dopravních odborů, dopravní policie a městských částí je nastíněný zde.

Přehled, na koho se konrétně obrátit u jakého problému, pak najdete na naší stránce ,,Pište politikům“

Ale nevadí. Pokud vám není ani z našeho rozcestníku jasné, kterému orgánu svůj podnět adresovat, pošlete jej všem. Oni si to přeberou.

Triky na úspěšný podnět

Návod, jak formulovat podnět na procyklistickou změnu, najdete na naší stránce Napište svým politikům. Tento návod dostačuje, pokud usilujete o něco snadno realizovatelného. Abyste měli nějakou šanci na úspěch v případech těžších, musíte svůj podnět připravit trošku lstivě.

Kovaříčci i kovářové

Svou žádost adresujte současně orgánu zodpovědnému za situaci jak politicky (obvykle patřičný radní pro dopravu), administrativně (příslušný odbor dopravy), tak technicky (TSK). Může se stát, že to, co jste považovali za vážný politický zádrhel, se nakonec ukáže být bezvýznamnou technickou lapálií, kterou vyřeší podřízený orgán. Přesto není od věci, když se o problému dozví i politik.

Kopii pošlete také na adresu komise pro cyklistickou dopravu ( cyklo@cityofprague.cz ). Povědomí o veřejném zájmu na nějaké úpravě může posílit pozici KCD při jednání o stejném místě. A máte-li k nám důvěru ;-) , pošlete kopii také na mail redakce@prahounakole.cz.

Průkazný materiál

Rozhodně se vyplatí podpořit svůj podnět nějakým důvěryhodným materiálem. Pro vyznačení nebezpečného místa je vhodné dodat letecký snímek křižovatky, přípdně rovnou odkaz na Google street view. Kdo je zdatnější, může do fotky vyznačit problém nebo dokreslit své řešení. Jako důkaz používání pustého chodníku nebo protisměrky cyklisty poslouží nejlépe sada dvaceti fotografií, které jste na daném místě pořídili během půlhodinové zastávky cestou z práce. Vhodné jsou i videozáznamy několika cyklů problémového přechodu ukazující zoufalé stařečky či zmatené děti zaseklé uprostřed křižovatky a bezohledně objížděné auty.

Odborná stránka podnětu

Pokud prokážete alespoň základní znalosti dopravní terminologie, budou Vám technicky zdatní úředníci lépe rozumět — a na ty nevědomé uděláte dojem člověka, kterého je třeba brát vážně. Věcným popisem situace a použitím odborných termínů ( základní poučení zde ) převedete komunikaci s úředníkem na kvalitativně vyšší úroveň.

Nebojte se označovat dopravní značky jejich zkratkami ( V19 – předsunutá stopčára, B 11 – zákaz vjezdu motorových vozidel, apod). Jen pozor na to, abyste je používali správně! :-) . Důležitost podnětu podpořte uvedením čísla trasy městského systému cyklotras ( viz zde ). A používejte čísla. Čísla se nedají popřít — dají se sice různě interpretovat, ale to už dá práci a někdy to jde dost obtížně ;-)

Průhledné záminky

Musíte také počítat s tím, že se vás budou chtít zbavit pod nějakou nicotnou záminkou. Pokud chcete, aby se nad problémem skutečně zamysleli, musíte jim ty nejnápadnější zbraně předem vyrazit z ruky.

Nejprostší záminka je, že místo není třeba řešit, protože tam žádní cyklisté nejezdí, nebo že to není na oficiální cyklotrase. Na rozbití tohoto můžete použít:

• Půlhodinové sčítání a pořízení dvaceti fotografií cyklistů. Půl hodiny v dopravní špičce je asi 3,5% celodenní intenzity, proto klidně napište, že místem projede za den n cyklistů, kde n = tolik cyklistů, kolik jste nasčítali za třicet minut, krát třicet.
• Pokud je „vaše“ místo na trase s automatickým sčítačem, můžete přiložit výpis z nedávného týdne s pěkným počasím; v centru pak můžete počkat na výsledky sčítacího průzkumu, který zjistil pro řadu křižovatek pěkně vysoká denní čísla.
• Uvedení čísla trasy celoměstského systému naznačující, že vedení nějaké trasy tím koridorem je v územním plánu.
• Výřez z mapy na tomto webu prokazující, že jde aktuálně o nejpoužitelnější spojení mezi čtvrtěmi A a B.

Druhý nejobvyklejší protiargument je poukázání na údajnou technickou nemožnost realizace. Návrh (cyklopruhy, protisměrka) se prý na dané místo nevejde, apod. To odrazíte změřením šířky ulice a uvedením příkladu z metodické pomůcky na cyklopruhy. Klidně navrhněte omezení na 30 km/h, obytnou zónu či řešení podle nových technických podmínek (které jste sice ještě neviděli, ale buďte si skoro jistí, že oni taky ne). Ideální je připojit zahraniční fotografii ještě užší ulice. Jako poslední řešení můžete navrhnout změnu parkování z šikmého na podélné — tady ale musíte mít prokázáno aspoň tak 300 ilegálních cyklistů za den, jinak s vámi vyběhnou.

Třetím okruhem výmluv je argument, že by došlo ke snížení kapacity křižovatky. Ten se objevuje především u stížností na délku zelené či nutnost mačkat tlačítko. Tady už musíte být opatrnější. Zelená pro chodce bez výzvy na postranních ramenech kapacitu většinou nesnižuje. Když je přechod na tlačítko poblíž jiné, větší křižovatky, která dopravu stejně dávkuje, tak je pro kapacitu limitující ta druhá křižovatka a průjezdnost zájmového místa se může klidně snížit.

Neobyčejně lstivá výmluva spočívá v tom, že vás oslovený orgán odkáže na někoho jiného, kdo návrh bezpochyby zamítne. Oblíbení ,,killeři“ jsou v tomto směru památkáři (týká se čehokoliv v městské památkové rezervaci, pokud tam nechcete kočičí hlavy), Povodí Vltavy (týká se čehokoliv mezi nábřežními zdmi) a již zmíněná SONS (týká se čehokoliv na chodníku).

Ideálním způsobem, jak dopravákům v této věci vypálit rybník, je, pokud se na orgán, u kterého hrozí odpálkování, obrátíte předem a pokusíte se z nich vymámit, na jaký kompromis by v téhle věci ještě přistoupili. Ovšem, je to už vyšší dívčí. Šanci na úspěch máte asi jen, pokud získáte důvěru některého zkušeného projektanta z KCD, který to může nenápadně oťukat.

Další podpora

Při vašem tažení se vám může hodit další podpora zvenčí. Není to nic moc, ale jisté možnosti jsou.

Prahou na kole

Prahou na kole vás ve snaze vyjednávat rozumná zlepšení pro cyklisty rádo podpoří. Bohužel nemáme dost času na to, abychom mohli lobbovat, s někým jednat, nebo něco zjišťovat. Co pro vás ale můžeme udělat, je:

1. Úvodní konzultace. Když nám napíšete, co se chystáte prosadit, dovedeme odhadnout, jakou máte šanci a můžeme i rámcově navrhnout, jak na to.

2. Zkontaktování. Pokud to bude vaše snaha vyžadovat, zkontaktujeme vás s (v)hodnými lidmi v KCD (kteří mají obvykle ještě méně času než my, takže to bude jen výběrové).

3. Informování veřejnosti. Nabízíme možnost, aby se o vaší snaze dozvěděli další a třeba se k ní i přidali. Stačí, když nám do redakce napíšete mail popisující, o co se pokoušíte a co jste už udělali. Buďte ale prosím soustavní, abychom nemuseli text příliš redakčně upravovat – nedávné příspěvky čtenářů vám mohou být příkladem.

Komise pro cyklistickou dopravu

Přes prázdniny nebudou probíhat žádné oficiální schůze, takže jediné, co má smysl, jsou asi konzultace s Pavlem Polákem, případně jinými lidmi, na které vás odkáže. Ostatně, akční jádro KCD se schází každé pondělí…

Cyklistické kluby a sdružení

Pokud v Praze víte o klubu cyklistů nebo sdružení, které něco aktivně dělá pro zlepšení podmínek cyklistů na území Prahy, pak víte víc než já ;-) . Jediná trochu známější existující organizace — Klub pražských cyklistů — má na svém webu poslední aktualitu z konce roku 2006.

Politici

Mnozí politici mohou cyklodopravu až překvapivě hodně podpořit. Jde o to se s politikem sejít, naslouchat mu a návrhy, které mu nesete podle toho přizpůsobit.

Média

Komunikace s médii by vydala na celý další článek. V Praze je městské cyklistice nakloněný Pražský deník a týdeník Respekt, ostatní média zatím spíš sondují terén. Kontaktovat redaktora má ale smysl jen tehdy, když máte dobré a novinářsky snadno uchopitelné téma, a ještě jej podáte tak, abyste redaktorovi co možná nejvíce usnadnili práci (s časem na článek jsou na tom všichni stejně špatně). Poskytnutí materiálu pro redakční článek většinou zajistí kvalitnější výstup. Pokud svůj podnět umíte podat čtivě a stručně, máte dobrou šanci dostat jej snadno na stránky dopisů čtenářů. Okurková sezóna právě začala.

Místní radniční plátky ale raději nezkoušejte, zvlášť pokud ve svém tažení cílíte na městskou část. Jediná šance na otištění v lokálním občasníku je, pokud téma podáte jako hrdinný boj zastupitelů městské části s úřední hydrou magistrátu. Takhle to ale zrovna často hrát nejde, především proto, že magistrát je v městské cyklistice většinou progresivnější.

Tažení před volbami

Současná situace před blížícími se komunálními volbami je poněkud specifická. Řada politiků si není se svou budoucností jistá a tedy nemá chuť se do čehokoliv pouštět. Na druhou stranu se právě před volbami výrazně zvyšuje citlivost politiků k přáním a potřebám občanů. Letní měsíce tak svádějí k tažením poněkud jiného charakteru: Takovým, která povedou k příslibu politické strany, že bude po volbách městskou cyklistiku prosazovat. Ale o tom zase až někdy příště.