Cyklista, který by chtěl jezdit po Praze současně legálně, bezpečně a přitom efektivně, to má velmi těžké. Bez jistých korekcí stávajících pravidel není šance. Cyklisté to samozřejmě chápou a v drtivé většině jezdí tak, že při jízdě na hranici předpisů svému okolí nijak nevadí [link]. Vědí to i dopravní policisté, kteří po většinu roku neškodné prohřešky městských cyklistů přehlížejí.
Občas se ale cosi přihodí: Dojde k nehodě, přijde stížnost na ohrožení, nebo pokyn z vyšších míst. Křehká symbióza lidí používajících kolo a pouličních strážců zákona je pak na nějakou dobu narušena. Tak je tomu nyní u Vyšehradského tunelu, kde hlídka městských strážníků nemilosrdně vybírala pokuty za nevedení kola při překonávání úzkého místa.
Vyšehradský tunel
Vyšehradským tunelem projede denně 1800 cyklistů, ve špičce jsou to čtyři za minutu. Projíždějí. Úsek je dlouhý, do zatáčky a přesto v něm kolo vede málokdo. Všichni totiž vědí, že když kolo povedou, už se v tunelu s protijedoucím cyklistou nebo chodcem prostě nevyhnou. A když proti nim pojede někdo bezohledný (což se bohužel nestává zrovna výjimečně), srazí se s ním tím spíš.
Je pravda, že řada cyklistů tunelem projíždí rutinně dost rychle a někteří by za uši dostat potřebovali. Jenže současné značení policistům umožňuje sebrat kohokoliv bez rozlišení toho, zda jel rychle nebo pomalu; ten pomalý se navíc dá snáze zastavit.
Jaký tedy mělo policejní hlídkování u tunelu efekt? Kromě pokuty pár nešťastníkům, mezi nimiž možná byl i někdo, kdo tunelem jezdí jako čuně, především zasetí strachu do cyklistů, kteří tunelem projížděli.
Dovede si ale vůbec někdo představit, jak by to vypadalo, kdyby všichni cyklisté v tom tunelu kolo vedli? Ty kolony sesedajících v ranní špičce, kteří opatrně prostrkávají kolo zúženým místem a pokud uprostřed tunelu potkají někoho s kolem v protisměru, dohadují se, kdo z toho tunelu bude couvat ven?
Dodržování pokynu na dopravní značce je za daných okolností nereálné, nebezpečné a dokonce směšné. Přesto jsou policisté ochotní k tunelu přijít a rozumné chování stíhat.
Podezření
Jízda na kole je teď v Praze na pomezí toho, kdy se z činnosti průkopnické, takřka aktivistické, pomalu stává mainstream se všemi důsledky: Na kole už nemíní jezdit jen ti, kteří považují jízdu autem po Praze za zločin a současně na protest proti magistrátu zahodili OpenCard. Nyní přichází čas pro ty, kterým je prostě jízda na kole příjemná, je pro ně výhodná a nebo prostě módní.
Tím, že policie (byť sporadicky) sleduje a pokutuje drobné přestupky, bez kterých se po městě prostě nikam nedostanete, staví cyklisty do pozice černého pasažéra, který si ovšem nemá šanci koupit lístek. Takový tlak může být pro mnoho lidí, kteří se právě nyní rozhodují, zda jezdit či ne, zdrcující natolik, že se jízdy na kole po městě raději vzdají.
Co ale s tunelem?
Na místě samotném se bohužel problém vyřešit nedá. Můžete kolo demonstrativně vodit před zraky policistů. Můžete je zkusit přesvědčit, aby si to vedení kola tunelem vyzkoušeli sami. Můžete gerilově vyměnit dodatkovou tabulku za povolení průjezdu cyklistů. Můžete jet po silnici. Nic z toho ale není řešení.
Přitom by stačilo malinko: Změnit dopravní režim chodníčku na pěší zónu s povoleným průjezdem cyklistů, Tak by chodcům zůstala přednost a cyklisté nemuseli slézat z kola.
Tomáš Prousek z Komise pro cyklistickou dopravu už podobnou věc několikrát navrhoval. Jeho návrh zatím (jako řada jiných) zřejmě utonul v hlubinách úřední mašinérie, nebo byl odmítnut jako neopodstatněný.
Jediné, co (opět) zbývá, je tedy opět pozvednout hlas. Místo, kde se přestupku automaticky dopouští tři čtvrtiny projíždějících, si žádá, aby se o něm mluvilo pořádně nahlas. Proto ti z vás, kdo v posledních dnech dostali za průjezd neopodstatněnou ťafku, nestěžujte si na přístup městské policie. Daleko účinnější bude, když navrhnete dopravnímu odboru na MČ Praha 2 změnu dopravního režimu na průjezdnou pěší zónu. Návody na neodstřelitelný dopis a tažení jsou vám k dispozici. A zatím, než se pustíte do boje s úřední mašinérií, můžete se přidat k našemu malému prohlášení na konci článku.
Nepřestaneme
Sporadická přítomnost policie u tunelu není důvod k tomu, abychom jím přestali jezdit tak, jak je to bezpečné a praktické. Člen cyklokomise Tomáš Prousek veřejně prohlašuje, že on ve Vyšehradském tunelu z kola sesedat nebude (jedině, když tam bude zametat střepy). A já se k jeho prohlášení přidávám. Ve Vyšehradském tunelu sesedat nemíním. Budu jím i nadále ohleduplně projíždět, vést kolo mě v něm ale ani nenapadne.
A kdo se chcete k tomuto našemu prohlášení přidat, učiňte tak v komentáři pod článkem.
Anketa
Loading ...Odkazy
Jak na město II: Připravte se na tažení
Jak do města XIV: Na hraně zákona.
Vehikulárně je novo(pa)tvar – něco jako cyklopiktokoridor ;-)) . Třeba se to vžije a třeba taky ne ;-)
Předvídatelnost je jasná výhoda metody „same rules“, sám taky už nepřímo prakticky neodbočuju (bývaly ale časy…). Jenže 2/3 stávajících a 95% potenciálních cyklistů to zařazení do druhého nebo třetího pruhu prostě nedají a raději budou projíždět křižovatku nadvakrát, protože se na té velké ploše mezi auty prostě bojí.
Ta historka o nepovedeném nepřímém odbočení je dobrá – ukazuje, že i nepřímé odbočování se musí umět (tj. například zařadit se na stopčáru, nebo aspoň před ní a ne někam do boku). Potíž je samozřejmě v tom, že ta křižovatka není na nepřímé odbočení upravená: chybí namalovaný „chlívek“ pro cyklisty před přechodem a světla nevisí na špagátech uprostřed křižovatky, aby na ně cyklista viděl (takto viděno např. ve Vídni).
Tak jsem dneska zase zíral. Na A2 v Troji, na místě kde staví ten nový trojský most je objížďka. Je to OK, dostatečné široké, na zemi štěrk. Ale opět značka „Cyklisto, sesedni z kola“ z každé strany. Proč proboha, místa tam je víc jak na klasické cyklostezkce. What the hell ?
Squish: Místa je dost, ale je dobré zpomalit, obehnali to neprůhledným plotem, takže není vidět za roh. Osvědčuje se mi teď v obou směrech nejezdit spodní větev A2, ale střihnout to horem (nad tenisovými kurty). Je tam i lepší asfalt.
> Vratislav
Nepřímé levé odbočení se ale nyní s předvídatelností celkem vylučuje. Naprostá většina řidičů vůbec netuší, že něco takového existuje a tak na to ani nejsou zvyklí nějak reagovat. Kolař zastavivší v křižovatce je pro ně překážkou, která se nehne (proč nejede? Asi píchnul | spadl mu řetěz | vletěla mu moucha do oka…). Takže je potřeba ho objet a při tom dávat přednosti kolem… slušně zaděláno na adrenalinovku. Druhým prvkem je kolař osobně. Píšeš, že „i nepřímé odbočování se musí umět“. Souhlasím, ale kde se to má naučit? Tady jsem našel osvětovou kapitolu s obrázkem na stránce „Jak do města II: Na ulici“. Magistrát má na své stránce „Základní termíny cyklistické infrastruktury“ jen chabý slovní popis s poznámkou, že se to provozuje hlavně na SSZ. tady to asi četl ten nedělní vysočanský kolař. Nevím, jak dnes funguje dopravní výchova ve škole, ale Zlatá Zebra je už asi minulostí. Navíc je potřeba učit spíš ty chimérické potenciální cyklisty, kteří vyjedou akorát dvakrát ročně na blokádu magistrály. Tam ale názornou ukázku (ideálně s výkladem proč a jak) neuvidí. Nebo mám jen nedostatečné informace a někde se po vzoru autoškoly provozuje „kološkola“, nebo alespoň kondiční jízdy pro kolaře s malou sebedůvěrou?
Ad reakce: Nepřímé levé odbočení na světlech spočívající v přesunu na první zelenou vpravo před čekající auta a pak na další zelenou přejetí křižovatkou napříč, nepotřebuje od řidičů vůbec žádnou předvídavost, protože od nich nepředpokládá vůbec žádnou reakci – cokoliv cyklista při tomhle manévru dělá, dělá buď mimo akční rádius projíždějících aut, nebo jako normální vozidlo přesně podle pravidel.
Nepřímé levé odbočení mimo světelnou křižovatku opět nepředpokládá od řidičů žádnou reakci, protože cyklista zastaví, dá přednost a vyjíždí ve chvíli, kdy tam žádné auto není.
Takže nevidím důvod, proč by řidiči měli potřebovat vědět cokoliv o tom, že cyklisté nepřímo odbočují.
Cyklista zastavivší v křižovatce může být považován za neobvyklý element, na který si každý spíš dá pozor. Už se mi taky párkrát stalo, že jsem se v křižovatce ocitl nějakým řízením osudu na místě, kde bych v tu chvíli nejraději nebyl.
Pokud jde o osvětu: Jestli ti v článku „Jak do města II“ (který je z principu dosti povšechný a nemůže se tedy věnovat podrobně všem detailům) chybí zmínka o tom, že nepřímo odbočující se musí v křižovatce postavit tak, aby stál před auty čekajícími na zelenou v jeho směru a současně viděl na svoje signály, tak to tam přihoď do komentáře, věci to určitě poslouží víc, než nářky nad tím, že to cyklisté nedovedou.
Že za rok a půl na Prahou na kole nevznikl speciální článek o nepřímém odbočování je jen z toho důvodu, že nikdo z kmenových autorů neměl na jeho napsání čas. Koncept ovšem existuje a jak vidím, je to téma, kterému stojí za to se věnovat. Pokud máš zájem, napiš mi na redakční mail teze a rád ti článek na toto téma vydám (pokud ovšem nebude obsahovat jen výklad o tom, jak je nepřímé odbočení k ničemu ;-) ).
Dopravní výchova na školách pokud vím funguje metodou „dobrým cyklistou k dobrému řidiči“, tedy nic, co by bylo užitečné pro jízdu v silném provozu. O komerční kološkole poskytující kondiční jízdy nebo kurzy „Vehicular cycling“ podle Forestera (ani žádné jiné) v Praze nevím. Kdybych byl ale náhodou nezaměstnaný, tak se těmi kondicemi zkusím přiživovat sám, mezeru na trhu jasně vnímám. Akorát bych to neučil podle Forestera, ale podle Bluejaye.
Provozovat na křižovatce se SSZ cokoliv, s čím ta křižovatka nepočítá (ať už otáčení, nepřímé odbočení nebo jiné kulišárny) se omezeně dalo v době, kdy měly křižovatky pevné cykly a člověk ten daný cyklus znal (nebo měl alespoň odpozorované, jak jdou zelené po sobě). Dnes, kdy si řadič umí fáze nejen prodlužovat a zkracovat, ale i vynechávat, zařazovat nebo měnit pořadí je to z mého pohledu dost hazard. Leda by bylo SSZ na nepřímé odbočení vlevo již připraveno, ale o žádném takovém nevím.
I s tím předjetím před čekající auta může být dost problém s výhledem na signalizaci. Občas je to problém i ze správného směru, když stojíš v předsunutém stání (ukázkově na Pobřežní). Světel uprostřed křižovatky moc není a asi poslední semafor v Praze se světly za křižovatkou zrušili letos v létě.
Nepřímé odbočení na neřízené křižovatce jsem si zkusil ve Vršovicích (V Olšinách × V Předpolí). Celkem čtyřikrát: první dva pokusy nic moc, nějak se mi nedařilo správně najet do toho vyznačeného chlívku, takže jsem pak startoval do zvýšeného tramvajového pásu. Třetí pokus už celkem ušel (asi tréninkem). Čtvrtý se naopak vůbec nezdařil – když jsem odbočoval z hlavní, abych se zařadil do chlívku, tak z vedlejší zrovna přijíždělo nějaké auto. Odbočovací chlívek obsadilo při svém dávání přednosti do křižovatky a já měl po ptákách.
Líbí se mi, že „nepředpokládáš žádnou reakci“. Ale právě tyto nepředpokládané/nepředvídané reakce jsou ty nejhorší. Já si sice na silnici dovolím dost, ale dobrovolně předjet před nastartované auto chce asi víc odvahy, než kolik mám ve výbavě.
Pokud jde o osvětu, tak to do komentářů napsat můžu (teď jsem teda našel nějakou verzi bez komentářů, ale ta druhá je určitě má). Původně jsem ale myslel opravdu nějakou živou ukázku s výkladem (třeba: kdo se neodvážíte na levé odbočení a chcete to vidět [s komentářem], na něco ze zeptat… tak sraz na „výklad s cvičením“ je ve čtvrtek v sedm na Kubáni). Případně okomentované ilustrační video. Otázka je, jestli by o to byl vůbec zájem a pak najít „učitele“. Já se svým stylem bych asi mohl jen přicmrndávat, nebo vést až „mírně pokročilé“ (nebo kamikaze :-) ).
Squish: sesedací značka na A2 už není. Taky to dá rozum, když na velké upozorňovací ceduli je nápis „Pozor, průjezd stavbou“ a ne „Pozor, průchod stavbou“.
(čtyřikrát M8x60 přece cyklistu nezastaví)
Che Guerilla: Super, rozum zvítězil, jak vůbec někoho mohlo napadnout to tam dát :-)