Jeden z hlavních kandidátů na pražského primátora Zdeněk Tůma (Top 09) minulý týden vzkázal v interview pro aktualne.cz, že Praha městem cyklistů nikdy nebude. Zároveň odmítá zavedení mýtného pro vjezd automobilů do centra a jako jediné možné opatření pro zklidnění dopravy uvádí změny v systému parkování. V interview se však ukázalo, že ani neví, co tím vlastně myslí.
Každý, kdo dnes má možnost cestovat po Evropě, vidí, že města, kde se ve velké míře lidé dopravují na kole, již dávno nejsou jen v Holandsku. Namátkou: Londýn, Barcelona, Miláno, Paříž, Oslo, Berlín, Vídeň… Dalších 39 evropských měst podepsalo v roce 2009 tzv. Bruselskou chartu, v níž se zavazují dosáhnout do roku 2020 podílu 15% cyklistů na dopravě. Tato města jsou například: Brusel, Atény, Mnichov, Helsinki, Tolouse, Budapešť, Krakow, Madrid a Edinburgh. Superkopcovatý hornatý Edinburgh!
Nerozumíme tomu, jak je možné, že člověk s ambicemi řídit město, vůbec neví, kam se ubírají jiná města a co se stává důležitým. Západoevropská města mezi sebou dnes soupeří, o to, které se stane nejlépe udržitelnou metropolí, které poskytne co nejlepší podmínky pro život a které bude nejpestřejší. Musíme zopakovat, že Praha se tohoto úsilí neúčastní, favorizovaný kandidát na pražského primátora nemá vůbec žádný plán, cyklodopravu viděl prý jen v Holandsku a nevěří na ní.
To je nešťastné, protože Praha se tak pomalu odsouvá na okraj zájmu. Není daleko doba, kdy lidé budou říkat: ,,Ale proč bych se kodrcal do Prahy? V Drážďanech sice tolik památek není, ale zato je tam mnohem příjemněji, lepší atmosféra.“
Problémy s klimatem, omezenost zdrojů a další výzvy, kterým lidstvo v jednadvacátém století čelí, jsou nejen překážkami, ale také příležitostmi, jak začít dělat věci jinak, lépe, kvalitněji. Města se mění a navzájem se inspirují v inovacích. Rozvíjí se nová udržitelná architektura, experimentuje se. Rozvíjí se také veřejná doprava, mnoho měst ji doplnilo o veřejné automatizované půjčovny kol. Městský prostor se přerozděluje od strojů zpět lidem. Některá města jako například Bogota, si tím i přes své značné problémy vydobyla mezinárodní relevanci. Tyto věci se v Praze nedějí a pražské politiky zjevně nezajímají. Čím si chce udržet svou relevanci v moderním světě Praha nikdo neví.
Loading ...
Mozna si ten rozhovor prectete trochu poradne jeste jednou a odfiltrujte si od toho standardni novinarskou manipulaci:
Pro Prahu je z hlediska infrastruktury blizsi model svycarsky nez dansky, tedy vcetne jineho druhu infrastruktury (prevazujici integrace), protoze definuju-li jako raj pro cyklisty napr. Kodan (modal split, infrastruktura…), tak ten v dohledne dobe opravdu ani ze Svycarskych mest typu Bern nebude, byt se tam jiz nyni jezdi radove vice nez v Praze.
Mimochodem: ve Svycarskych mestech myto nakonec nepotrebuji, protoze to uspsne zvladli pouze prisnou politikou parkovani. Tim nerikam, ze se vsichni nasi soucasni i potencialni politici nemaji dost co ucit :-)
Tomáši, nerozumím, v čem je důležité, zda je z technického hlediska Praze blíže spíše Bern či Kodaň, nicméně článek poukazuje nad tím, jak se pan Tůma k možnosti podpory cyklistiky v Praze vyjadřuje. Schopný politik by nezačal tím, že to není možné, tedy apriorním odmítnutím, ale začal by mluvit o tom, čeho on i přes obtíže docílí a kam to potom může pokračovat. Pan Tůma v interview na opakovanou otázku vůbec žádnou cestu nenavrhl. Navrhuje pouze změnu parkovacího systému, aby mohli v centru parkovat i podnikatelé a jejich zákazníci.
Na dotaz PrahouNaKole na podporu cyklistické dopravy ve svém volebním programu jeho strana neodpověděla (tak jako žádná jiná demokratická strana bohužel). Čeští politici se o toto téma prostě téměř vůbec nezajímají. Viděno v evropském kontextu je to samozřejmě nepochopitelné.