Bariéry v centru III – Průzkum podruhé, překážky a terény

V další části seriálu o projektu hodnocení bariér cyklistické dopravy dokončíme prezentaci výsledků dotazovacího průzkumu. Výsledky prokazují, že mnoho ,,pouze obtěžujících” překážek cyklisty odradí od cesty spolehlivěji, než křížení jedné nepříjemné křižovatky. Příležitostní cyklisté mají na řadě míst zcela jiné vzorce chování. A jako nejnepříjemnější, zdánlivě bezproblémová překážka se ukazuje… kruhový objezd.

Příště se budeme věnovat sčítání cyklistů a zajímavým postřehům z pražských křižovatek, které byly při sčítání odhaleny.

Cyklistické terény

V průzkumu byl zjišťován názor cyklistů na osm základních cyklistických terénů. Dotaz byl na to, jakou část trasy jsou cyklisté ochotni v daném terénu denně jezdit (většinu a rád / většinu, ale nerad / malou část / vůbec). Terény pokrývají většinu možností jízdy po městě. Byly definovány bez překážek a to i v případě, že jsou v pražských podmínkách nějaké překážky běžné (jako přechody na cyklostezkách nebo neřešené křižovatky na trase s cyklopruhy):

  1. Cyklostezka: Stezka s provozem chodců i oddělená, pěší zóny s průjezdem cyklistů.
  2. Chodník: Přiměřeně široký (2m a více), málo frekventovaný.
  3. Klidná ulice: Slabý provoz, po stranách mohou parkovat auta. Rychlost projíždějících aut ~30 km/h
  4. Ulice s cyklopruhy: Vyhrazený pruh, přes křižovatky může vést piktokoridor, odbočení vlevo možná nepřímo (vpravo a křížením)
  5. Ulice s provozem: Živý provoz, ale bez kolon. Odbočení vlevo ze stávajícího pruhu. Rychlost projíždějících aut ~50 km/h
  6. Ulice se silným provozem: Čtyři a více pruhů, odbočení vlevo ze 2.-3. pruhu, stojící kolony předjížděné zprava. Rychlost aut často > 50 km/h.
  7. Přírodní cesta, pěšina: Nezpevněný nebo málo zpevněný terén, běžná jsou strmá klesání nebo stoupání, nerovný povrch, za mokra riziko bahna.
  8. Komunikace mimo obec: Silnice užší než 6 metrů, s provozem až jako ulice „E“ (5), ale rychlostmi vozidel > 80 km/h a častým těsným předjížděním.

Hrubé výsledky ukazují následující dva grafy:


Výsledek se dá převést také na ochotu po daném terénu dojíždět do práce a to následovně:


Za zdaleka nejoblíbenější terén je (zcela pochopitelně) považována cyklostezka. Za povšimnutí stojí existence (byť malé) skupiny pravidelných cyklistů, kteří cyklostezky považují za nepohodlné. Překvapivě špatně si vedly klidné ulice, které především příležitostní cyklisté považují za méně příjemné než chodníky. Cyklopruhy naopak u příležitostných cyklistů bodují. Skupinu použitelných terénů uzavírá u pravidelných i příležitostných cyklistů nezpevněná cesta.

Cyklopruhy tedy responenti vnímají jako prostředek, který učiní málo oblíbenou ulici s provozem použitelnou. Instalace cyklopruhů sníží podíl těch, kdo by po takové ulici do práce nejeli, na čtvrtinu. Na druhou stranu, za pohodlné považuje cyklopruhy jen polovina cyklistů. Dva roky praxe s cyklopruhy také mírně vyhrotily názor pravidelných cyklistů. Daleko častěji než příležitostní cyklisté se domnívají, že cyklopruh je buď příjemný, nebo pro delší cesty nepoužitelný.

U ulic s provozem, mimo obec a se silným provozem se projevuje výrazné odmítání příležitostných cyklistů. Do siného provozu si troufne jen 45% pravidelných cyklistů a pouhých 6% je ochotno jet v silném provozu většinu trasy. U cyklistů příležitostných je to ještě mnohem méně, 80% z nich si netroufá do silného provozu ani vjet. Nízké hodnocení ulic s běžným provozem ukazuje se, že ani sebelepší trénink nestačí k tomu, aby byli cyklisté ochotni hromadně používat neupravené ulice se silnějším provozem.

Překážky

V průzkumu byl zjišťován názor cyklistů celkem na 21 překážek, konkrétně těchto:

  1. Přechod, veď kolo
  2. Křížení hlavní ulice, světelná křižovatka
  3. Křižovatka nadvakrát, natřikrát
  4. Křížení hlavní ulice, dej přednost v jízdě
  5. Problémový vjezd do silnice
  6. Nechráněný, nebezpečný přechod
  7. Schodiště
  8. Strmé stoupání / nebezpečné klesání
  9. Velmi nerovný zpevněný terén
  10. Obecně nepříjemné místo
  11. Rušná pěší zóna
  12. Jízda v protisměru
  13. Kruhový objezd
  14. Odbočení vlevo z pruhu
  15. Tramvajové koleje
  16. Křižovatka s piktokoridorem
  17. Křižovatka s přerušenými cyklopruhy
  18. Zařazení do druhého pruhu
  19. Jízda podél parkujících vozidel
  20. Předjetí stojící kolony
  21. Průjezd křižovatkou v koloně

Ke každé překážce byly položeny tři otázky: První a třetí na vnímání problémovosti — cílem je zjištění, kolik překážek cyklista na své cestě snese. Druhá otázka pak zjišťovala obvyklý způsob překonání překážky.

Obtížnost

Obtížnost překážek (pro všechny cyklisty) ukazuje následující graf:


Obtížnost jednotlivých překážek (kliknutím zvětšíte)

Jako nejsnazší byl hodnocen obtěžující přechod pro chodce, který považuje za vážný problém jen 10% cyklistů. Na druhou stranu „problémový“ přechod na nepřehledném místě skončil mezi těmi nejhoršími překážkami.

Za nejnáročnější považují cyklisté složité manévry v provozu (odbočení vlevo, zařazení do druhého pruhu, jízda v koloně). Taková místa dělají problémy skoro dvěma třetinám cyklistů. Strmá stoupání, schodiště a nerovnosti jsou brány jako středně obtížné, za vážný problém je považuje méně než polovina cyklistů.

Desetina cyklistů odmítá projíždět kruhovými objezdy, přes hnusná místa, protisměrkami a vynášet schody. Současně ale existují velké skupiny, kterým tyto překážky vůbec nevadí. Jízdu přes kruhový objezd odmítá nebo považuje za problém skoro stejně cyklistů jako průjezd protisměrkou. Cyklisté také nemají rádi rušné pěší zóny: z překážek nezahrnujících auta je považují je za nejobtížnější. Naopak za překvapivě snadné považují cyklisté předjetí kolony zprava a jízdu po tramvajových kolejích.

Příležitostní cyklisté jezdí jinak

Chování cyklistů při překonávání překážek se ukázalo být velmi zajímavým (čitelnější grafy pro všechny překážky najdete ve zpřávě zde, str. 22 a dále)







Řadu překážek řeší jinak v provozu zkušení (pravidelní) a provozu se vyhýbající, příležitostní cyklisté.


Rozdíly v řešení průjezdu překážkami.

Častí cyklisté o 28% častěji přejíždějí přechody pro chodce a úseky se značkou vedení kola (ovšem činí tak i 60% cyklistů příležitostných). Projíždění přechodů je známý nešvar a důvod pro jeho enormní rozšíření je také znám: Na vině je v tomto případě především předpotopní legislativa, která prostě nedovoluje na řadě míst přejezd pro cyklisty vůbec vyznačit, i když je nad slunce jasné, že v jiné zemi by tam už dávno byl. Dokud bude v kompaktním centru Prahy jen jeden přejezd pro cyklisty a každé problémové místo se nechá ošetřit cedulí ,,cyklisto, veď kolo”, nezmění se ani tento statistický údaj.

Značný rozdíl je také v chování příležitostných cyklistů v protisměrkách. Skupina volící chodník (v jakékoliv podobě) je zde větší téměř o čtvrtinu (24%).

Při křížení frekventované ulice vodí kola o 18% příležitostných cyklistů více.

Příležitostní cyklisté také o 10% méně přejíždějí takovou křižovatku s auty. O 13% více příležitostných cyklistů má problémy s dlažbou, 6% by přes kočičí hlavy kolo dokonce vedlo.

Bezpečný průjezd kruhovým objezdem středem jízdního pruhu, který aplikuje i mezi častými cyklisty zoufale malý počet (30%), je u příležitostných cyklistů ještě méně než poloviční (14%).

Příležitostní cyklisté také volí velmi odlišnou strategii při jízdě podél zaparkovaných aut. Jízdu po chodníku v takovém případě volí (oproti častým cyklistům) ti příležitostní skoro čtyřikrát častěji (22% oproti 6%), podíl těch, kteří dodržují dostatečný odstup od aut je pak méně než poloviční (16% oproti 40%).

Z tohoto srovnání plyne zajímavý závěr: Častí cyklisté projíždějí problémová místa bezpečněji a současně méně legálně než cyklisté příležitostní.

Pokleslé mravy?

Průzkum také ukázal, že u překážek, kde je legální průjezd obtížný, obtěžující nebo nemožný, se nemálo cyklistů uchyluje k řešení, které není v souladu s dopravními předpisy (viz graf).


Překážky s největším podílem projíždění s porušením dopravních předpisů.

Většinou jde o vyhnutí se problémové situaci v provozu (kolony, odbočení vlevo) jízdou po chodníku nebo přechodech pro chodce. Výjimkou je jízda v (přehledné a klidné) protisměrce, kterou zhruba polovina cyklistů (ale až 60% těch častých) projede po silnici. Legální způsob (vedení kola po chodníku) zde volí pouhých 15% cyklistů.

Další výsledky

V průzkumu překážek se ukázala řada dalších závěrů. Vybíráme jen ty nejjasnější:

  • Velký počet přechodů pro chodce nebo míst s pokynem vést kolo může od denního dojíždění odradit až 60% cyklistů.
  • Aby byla zachována celkem přijatelná obtížnost cyklopruhů, je nutné značit doporučený průjezd cyklisty křižovatkou pomocí piktokorodoru.
  • Třetina cyklistů (a to jak pravidelných tak příležitostných) bude frekventovanou ulici raději křížit s pomocí přechodů pro chodce a to i v případě, že jsou kryti světelnými signály.
  • I taková místa, jako jsou tramvajové koleje, protisměrky, či strmá stoupání, považuje za zcela bezproblémová větší podíl cyklistů, než ulici dlážděnou kočičími hlavami.
  • Pokud je v křižovatce přerušený cyklopruh, pojede po chodníku skoro čtyřikrát více cyklistů, než kdyby byl průjezd křižovaktou značený piktokoridorem.
  • Asi pro třetinu všech cyklistů je příznivý efekt cyklopruhů nulovaný nepřítomností řešení v křižovatkách.
  • Cyklisté se raději na své denní cestě vyhnou kruhovému objezdu než přehledné jednosměrce v protisměru.
    Na přechodu nebo na pokyn dopravní značky považují za zbytečné sesednout dvě třetiny cyklistů. V pěší zóně považuje sesedání za zbytečné devět desetin cyklistů.
  • Za nejméně bezproblémovovou překážku označili respondenti křižovatku projížděnou nadvakrát
    Jen dvě pětiny cyklistů jsou ochotny projíždět křižovatky na dvojí čekání v přidruženém prostoru; ostatní budou hledat způsob, jak křižovatku projet najednou s auty.
  • Pro desetinu cyklistů není průjezdné, pokud mají na rušnější dvoupruhové ulici odbočit vlevo.
  • Tři pětiny cyklistů se koloně, kterou nejde předjet, vyhnou jízdou po chodníku.
  • Překážky, kterým se cyklisté nejvíce vyhýbají, jsou jízda v koloně, kterou nelze předjet, vynucená jízda v jiném než pravém pruhu, nepříjemné, znečištěné místo, nebezpečný přechod a předjíždění stojících kolon.

Závěr

Průzkum cyklistických preferencí ukázal mnoho zajímavého o chování pražských cyklistů. Častí cyklisté jezdí pragmaticky, bezpečně a prakticky, bez ohledu na problémová ustanovení pravidel silničního provozu nebo nevhodné místní úpravy. Příležitostní cyklisté vyžadují menší kontakt s auty a někdy se poněkud více ohrožují vlivem neznalosti technik bezpečného průjezdu. Překvapivě vysoká obtížnost průjezdu kruhovým objezdem je důsledkem známého rozporu pravidel silničního provozu a zásad bezpečné jízdy. A samozřejmě a obecně: I zdánlivě nevýznamné překážky ve větším počtu odrazují vysoká procenta cyklistů.

Pokračování příště: výsledky sčítání a polní pozorování.

Odkazy

Velký průzkum cyklistických preferencí
Bariéry v centru I – stručné výsledky
Bariéry v centru II – Průzkum poprvé, obecné závěry
Dotazník v PDF
Anonymní výsledky průzkumu ke stažení (XLS)
Souhrnná zpráva o průzkumu (pdf 47 stran)

Podpořte nás

Komentáře - uzamčeny

  1. 1

    Technická: šlo by ty obrázky zvětšit (nebo tyhle pojmout jako miniaturky proklikací na zvětšeninu)? I při násilném zvětšení stránky se čitelnost nezlepší – už v originále jsou některá písmenka smrsknuta jen na pár bodů. Kupříkladu popisek “Častí cyklisté vně, příležitostní uvnitř” vysloveně tipuju – celé písmenko tam není ani jedno.

    Navrch jeden offtopic, když už je tu zmíněna jízda po přechodu
    “Projíždění přechodů je známý nešvar (…) Na vině je předpotopní legislativa, která prostě nedovoluje na řadě míst přejezd pro cyklisty vůbec vyznačit”
    Legislativa se postupně mění. Je to tak dva týdny, co jsem jedno standardně mizerné řešení (cyklochodník ukončený 15 m před křižovatkou – chodník – přechod pro chodce – chodník – cyklochodník začínající 15 m za křižovatkou) nahradil společným přechodem pro chodce a cyklisty (V8b) a společným semaforem (S11a-c). Předpoklad realizace je sice až v roce 2012, ale pořád je to mnohem dřív, než čekat, že to opraví samo město.

  2. 2

    Pěkně řešené “kruháky”, co se týče vjezdu cyklostezky/cyklopruhu do vozovky kruháku, průjezd v samostatném pruhu, i řešení výjezdu, mají v Dánsku.
    Setkali jsme se tam s tím na mnoha místech, ve městech i na venkově. Možná by stálo za to se jejich modelem při návrhu objezdů u nás inspirovat – asi to nebude jejich státním tajemstvím ;-)

    Off-topic: včera jsem si při podjezdu nového zbraslavského dálničního přemostění (po modřanské cyklostezce), všiml, že pod mostovkou už je zavěšeno jakési torzo lávky. Končí to ale zhruba někde za prvním pilířem a dál už ani náznak, že by se tam na něčem pracovalo. Vypadá to tedy, že lávka ke spojení Modřan s Radotínem je zase jen hudba budoucnosti? (Možná mi to někde uniklo, v jakém je to stavu a co se s tím bude dít dál…)

  3. 3

    Štěpán: Dík za připomínku, z časových důvodů jsem odkázal na patřičné stránky ve studii.

    Ad přechody: Držím palce, ať to vyjde. První společný přechod pro chodce a cyklisty v Praze bude důvodem pro otevření láhve sektu! :-)

    Epo: Něco jako tohle? http://maps.google.com/?ie=UTF8&ll=52.189789,5.950006&spn=0.001217,0.002411&t=k&z=19 Nebo http://maps.google.com/?ie=UTF8&ll=52.204477,5.941372&spn=0.001216,0.002411&t=k&z=19
    a nebo http://maps.google.com/?ie=UTF8&ll=52.258052,6.149458&spn=0.001215,0.002411&t=k&z=19 ?

    Zbraslavská lávka bude nejdřív na jaře. Zatím je tam hotová (průjezdná, i když ne otevřená) lávka o most vedle – přes Berounku.

  4. 4

    Ke kruháčů, na obrázku:
    ten první, kde jsou cyklisté svedeni k chodcům je pěkný a vypadá průjezdně. Kde k tomu je prostor, jsem pro takovéto kruháče. Sice mě zbrzní, ale může tam jet i slabý cyklista.

    Ty druhé dva se mi nelíbí.
    Samozřejmě, kdybych to zažil v reálu, tak to možná uvidím jinak, než od stolu, ale moc na to nevěřím.
    Jako cyklista se budu bát, že odbočující automobilista mě bude mít ve slepém úhlu a sejme mě. Pro jistotu pojedu hodně pomalu, abych moh zastavit, čímž ještě více zdržím automobilistu.
    Jako automobilista se budu bát, že se někde vyřítí cyklista, nebo že ho mám v nějakém mrtvém úhlu.
    Fakticky musím odbočovat doprava z levého pruhu.
    Takže propustnost křižovatky je minimální a i při mírném provozu začnou vznikat kolony.
    Ale v obou rolích jsem více zpomalen a cítím se více ohrožen, než kdyby tam žádné řešení nebylo.

    Běžné kruháče nejsou reálným problém. Automobilisté tam nemohou jet rychle, ani kdyby chtěli. Cyklista, který se nepopelí u čáry, ale jede normálně rychle (20 km/h) a více ke středu pruhu, není překážkou. Automobilisté mě jasně vidí. Já vím, že mě vidí. Takže ani nejsem ohrožen, ani se necítím ohrožen.

    Je zvykem stěžovat si na automobilisty, ale když se cyklisté naučí základním pravidlům jízdy, tak zrovna běžné kruháče nemohou být problémem.

  5. 5

    Ještě se musím doplnit.
    Představil jsem si náklaďák. Jsem v levém pruhu v levotočivé zatáčce. Jedu pomaleji, než běžný cylista. Přímo na svůl pravý bok nevidím. V zrcálku vidím za sebe, ale ne vedle sebe. Pokud mám ještě druhé vypouklé zrcátko, dívám se do něj přes celou kabinu ze dvou metrů, takže i auto vypadá jak angličák.
    Cyklistu s větším bočním odstupem vůbec nemusím vidět.
    A naopak, pokud cyklista je deset metrů za mnou, tak jej opět nevidím, protože v levotočivé zatáčce je přesně za mnou a tam v náklaďáku opět vidět nelze.
    Ale cyklista je rychlejší, takže jakmile začnu odbočovat, tak ho tam mám.

  6. 6

    Ještě jednou promiňte.
    Levotočivou zatáčkou jsem samozřejmě myslel kruháč a cyklistu jsem si představoval v pravém vyhrazeném pruhu přesně podle obrázku na který odkazoval Vratislav. To jen pro pořádek.

  7. 7

    Ad kruhové objezdy: důležitá je taky možnost plynulého průjezdu. č1 je obousměrný, takže se odkudkoliv kamkoliv lze dostat po jednom přejezdu pro cyklisty. U č2 a č3 platí totéž – jednou přednost (a dokonce pouze cyklistům) a pak už dávají přednost cyklistovi. Dopravní odborníci mají proti tomuhle uspořádání víceméně tytéž výhrady, myslím ale, že to s tím neviděním nebude tak horké (tedy v Holandsku, ne u nás): 1. Řidič kamionu ví, že může cyklistu očekávat a odbočovat bude velmi pomalu (vzhledem k velikosti kruháče ani jinak nemůže). 2. Cyklista ví, kde mají náklaďáky slepý úhel a nebude se pokoušet podjíždět kamion, který bliká vpravo. Tolerance, víme?
    3. S těmi slepými úhly náklaďáku to nebude tak horké, protože vozidlo je v okamžiku dávání přednosti už natočené doprava třeba o 10-20° a slepý úhel je tím pádem ve vozovce vedle kamionu a ne v cyklopruhu, který je poněkud víc vpravo.

    Samozřejmě u objezdů bez čehokoliv platí, že nejbezpečnější průjezd kruháčem znamená zařadit se předem mezi vozidla a celý kruhový objezd projet s nimi. Že to aktuálně není legální (cyklista je bezpodmínečně povinen držet se pravého okraje vozovky), je ostuda naší legislativy.

  8. 8

    Jenom ve zkratce…
    Ano, přesně takové kruháky jsou tam docela běžné.
    Jinak před každým takovým, ale i tam, kde cyklisté z jakéhokoli důvodu přejíždějí z jedné strany silnice na druhou (stezka nebo cyklopruh přechází z jedné strany silnice na druhou) je výstražná trojúhelníková značka “bacha, přejíždějící cyklista” – takže řidiči vědí dostatečně předem, co se na ně “chystá”. Když vím, že mi tam potenciálně může někdo vjet, tak tomu přizpůsobím jízdu ne?
    Jinak ad chování na kruháku – ono, ne vždy se dá kruhák projet “dvacítkou” – kór s naloženým kolem poté, co si chvíli postojíte na přednosti v jízdě, než se najde skulina. Někdy se taky stane, že cestu neznáte, takže jedete radši pomaleji a hlídáte si ukazatele na výjezdu…
    To spíš řidiči mají tendenci uvažovat stylem “ještě to stihnu” a nacpat se na výjezd těsně před cyklistou – však on to nějak ustojí… Tohle je ale jev, který je asi všude, i v tom Dánsku, byť méně častý jak u nás. Několikrát se nám ale stalo, že i kamión nám dal kolikrát přednost, i když by to býval v pohodě stihnul ještě před námi. Holt tam už jsou v tomhle zažití a s cyklisty se počítá. Nás to teprve (doufám) čeká…

  9. 9

    Ještě poznámka – ty kruháky tam mají řešené i tak, že cyklopruh je oddělený od automobilového a vozovka se kříží jen při protnutí vjezdu/výjezdu. Auta ale dávají cyklistovi předost stejně, jako jinému autu jedoucímu v kruháku…

  10. 10

    Cyklista to valí 30, po chodníku, tedy mimo pozornost řidičů, 10m před křižovatkou hupne do vozovky, je to hlavní, tak frčí dál a diví se, že občas nedostane přednost od řidiče z vedlejší ulice, překvapeného, kde se tu cyklista najednou vyloupl.
    Jezděte čitelně.

Další z rubriky

Nejezdím na kole, proč bych měl podporovat cyklodopravu? 4

24. 03. - Inspirace
Přinášíme zkrácený překlad článku  z britských Timesů, který předkládá překvapivé důvody, proč by měli cyklodopravu podporovat i ti, kteří na kole nejezdí. Článek argumentuje pro..více

Shift Happens IV: San Francisco a Berkeley :)

03. 03. - Inspirace
V roce 2012 vyšel u příležitosti dvaceti let cyklojízd v San Franciscu sborník Shift Happens! Critical Mass at 20, který nabídl vhled do historie cyklojízd..více

Kaunas, litevské Brno 3

27. 02. - Inspirace
Proč? Kaunas je skoro jak Brno velký, a také pořád druhý. Má své dvě řeky, Špilas a Prýgl a dobré i blbější nápady. Článek nabízím..více

Cyklistická akademie v Praze :)

19. 02. - Inspirace
Před měsícem jsme vás na tomto webu seznámili s nově rozběhnutým programem Cyklistická akademie, který se snaží prohlubovat znalosti o možnostech zlepšování cyklistické kultury v..více

Cyklistické ulice 14

03. 02. - Inspirace
Cyklistické ulice zajišťují nejvyšší ochranu cyklistů v režimu 30 km/h, leží na pomezí mezi zklidněnou ulicí, obytnou zónou a cyklostezkou, přičemž umožňují vjezd automobilové dopravě...více

Poučení si berme z chyb těch nejúspěšnějších :)

23. 01. - Inspirace
Když se zástupci dvou evropských cyklistických velmocí začnou předhánět, kdo z nich má za sebou více omylů a chyb, může vzniknout velmi užitečný výukový materiál...více

Anketa

Jak používáte web Cyklisté sobě?

Výsledky →

Loading ... Loading ...
Archív anket →

Poslední komentáře

webdesign by 2046
↑ nahoru