Bariéry v centru V – Zjednodušený model

Jen taková drobná poznámka: Je v dnešní době potřeba modely zjednodušovat, tak aby se dali počítat ručně?

No, přiznám se že jsem ty tabulky nejdřív bral vážně a snažil jsem se pochopit ten model. Ovšem pak jsem dorazi k tabulce bezpečnost a pochopil jsem.
Za daleko nejnebezpečnější místo byla označena křižovatka kde kdysi jeden cyklista nedal přednost při odbočování a zaplatil za to. Co je na tom nebezpečného? To se mohlo stát kdekoli. Další místa jsou také zvláštní - že se někde jezdí po chodníku? No to je blbě, šup na vozovku. To není nebezpečnost, to je obyčejná nekázeň.
Tak jsem nabyl dojmu že model je naplněn daty ATV *) a provozuje se tu tanec kolem zbožných přání. Tedy ne že by to nedalo hodně práce, to nezpochybňuji ...

*) aby to vyšlo

Viktor:
Než začnete hodnotit, tak si daná místa projeďte. Křižovatka Nábřeží Kapitána Jaroše, respektive nábřeží k Čechovu mostu, je nebezpečnější dokonce než magistrála, oboje pokud není sníh a led jezdím. Vyžaduje maximální soustředění, přesnost jízdy a nedodržování paragrafu, v němž se píše, že cyklista musí jet při pravém okraji a ani to nemusí stačit(za dodřžování všech předpisů, které opravdu vedou k bezpečné jízdě). Ještě ke všemu jsou tam kostky, a mám dokonce pocit, že jsou to kočičí hlavy. Aby se normální cyklista dostal dál, musí přejet na chodník blíž k Vltavě, na který ale není zas tak jednoduché se dostat. A aby toho nebylo málo, na první pohled to tam zas tak nebezpečně nevypadá.

Všichni: Nekrmte trolly

Par modelu jsem uz videl, vim jak se delaji. Problem indukce/odporu s nimi lze resit, ale nezridka krkolomne. Uspesna modelace v motorove doprave je zalozena na vysoke mire systematizace pohybu vozidla a homogenite prostredi. V cyklodoprave je naopak vysoka mira entropie jak v prostredi i v lidech. Z ekonomickych i praktickych duvodu povazuji volbu ad-hoc excel modelu za zcela adekvatni.

Potíž s uvedenými kriterii h a i je ta, že jimi ovlivněné výsledky jsou zatíženy obrovskou statistickou chybou a tedy téměř bezcenné. Tabulka nebezpečnosti chyby neuvádí a proto to z ní není patrné. Pakliže pro h a i nejsou (naštěstí) dostupná žádná alespoň trošku rozumná podkladová data, bylo by se došlo k lepším výsledkům, pokud by se vůbec neuvažovala.

Snadné kriterium je takovéto: Pokud by zítra došlo na některém sledovaném místě ke zranění cyklisty, nesmí to nijak významně pohnout s pořadím nebezpečnosti jednotlivých míst. Ta se ze dne na den přeci vůbec nijak nezměnila.

Autor si to částečně uvědomil a u příslušné tabulky na to v článku upozornil. Jinak se mi metodika zdá promyšlená, přiměřená složitosti celého problému a celkově velmi přínosná.

Nesmí se také zapomínat, že mimo samotných výsledků v tabulkách každý takový výzkum i podstatně přispívá k hlubšímu pochopení a uvědomění si různých souvislostí v daném problému. ATV je ve vědě vcelku hojně používaná metoda a to nejen ke švindlům :-D, ale hlavně k analýzám, co a jak je tedy třeba uvážit, ,,aby to vyšlo'' a zda jsou tyto úvahy konzistentní s realitou.

Ke komentáři 4. h), i)
Myslím si, že „násobeno denním průjezdem“ je sporné a někdy i opačně působící.
Deset nehod v místě kde jezdí 100 lidí denně, mi dá nižší koeficient nebezpečnosti - 10*100=1000, než 5 nehod v místě, kde jezdí 1000 lidí - 5*1000=5000. Tedy pokud posuzuji nebezpečnost již podle absolutního počtu následků, tedy body h) a i), tak bych již neměl násobit denním průjezdem.
Samozřejmě naprosto souhlasím se statistickou bezvýznamností bodů h), i), kterou zmiňuje Hynek v komentáři 8.
Osobně bych koeficient „Nebezpečnost“ i se zde navrženou opravou u bodů h), i) přejmenoval na „Nebezpečnost násobená průjezdem“. Uznávám, že je to nevhodně dlouhý název. Alespoň by tento výklad měl být všude vidět.

Je velmi zajímavé vidět přístup v komentářích k Nábřeží kpt. Jaroše např. body 3. (souhlasím) a 5. (neoponuji Rostislavovi, jen to vidím úplně jinak).

Jezdím zde velmi často. V obou směrech jezdím po chodníku u Vltavy. Protože chodců je zde velmi málo, tak vůbec nemám pocit, že bych komukoliv v čemkoliv ubližoval. Cyklistů je zde podobně, jako chodců, takže ani z této strany se necítím ohrožen.
Pro odbočení do ulice Dukelských hrdinů čekám na chodníku. Když nic nejede ve směru k Vltavské, tak v poklidu přejedu doprostřed silnice, kde mě chrání betonový zátaras. Když nic nejede v opačném směru, tak opět v klidu dokončím manévr.
Jedu-li z ulice Dukelských hrdinů, využívám přechodů, či spíše jedu těsně vedle. Pokud někde po cestě čekám, jsem kryt tramvajovými ostrůvky.
Je to pomalejší a porušuji povícero formálních nařízení. Ale jsem čitelný, každý vidí, co chci udělat a i kdyby to neviděl, tak stejně nedochází nikde ke koliznímu chování a hrozbě nehody. Dodržuji ta nejzákladnější pravidlo silničního provozu: jedu tak, abych nikoho (ani sebe) neohrožoval a abych nikoho, pokud možno, ani neomezoval. Co víc kdo může chtít.

Ivoš: Jak to u toho kpt.Jaroše děláš, abys při čekání na přechodu nepřečuhoval do vozovky? Mě se to nepodařilo. Najednou se to přejít nedá a při každém mezipřistání si můžu vybrat, jestli trčím do dráhy tramvaji (která z principu neuhne) nebo autům (která tam za sucha jezdívají víc než padesátkou).

ad „Komentář 4. g) Bezpečný nebo legální průjezd vyžaduje manévr na úrovní skoronehody“

Spojení slov „bezpečný“ a „skoronehoda“ považuji za chybičku, kterou asi Vratislav nezamýšlel. :-)

Budu polemizovat s „legální“ a „skoronehoda“.
Problém dnešní doby je, že se upřednostňuje otrocký výklad zákona a snaha přesně a detailně popsat a regulovat každičkou část našeho života. Kdybych se snažil vyhovět všem zákonům, které znám, či o kterých tuším, že existují, tak se zblázním. A jak jsou všichni zpitomělí, tak upřednostňují nepodstatné věci uvedené doslova v zákoně i v případech, kdy je to v protikladu se smyslem samotného zákona.

Základní pravidla silničního provozu jsou nutná a je docela rozumné je dodržovat. A je to i docela dobře napsaný zákon. Určitě se najde dostatek horších zákonů.

Ale jednotlivé části zákona se musí dodržovat ve správném pořadí:
§4 zákona:
a) „chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní ... své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, ..., situaci v provozu ..., svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu,
b) „řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích..., pokyny policisty, ...“
c) „řídit se světelnými ... signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.

Tedy projíždím-li například kruhový objezd, tak musím jet tak, abych zejména přežil a nikomu neublížil.
Poté tak, abych nikomu neodřel lak (či sobě řidítka). Poté tak, abych nepřekážel více, než je nutné.
A teprve nyní přichází na řadu jízda při pravém okraji vozovky, či po pravé krajnici.

Pokud Vratislav jede při pravém okraji vozovky a ještě se u toho bojí, tak porušuje zákon a jeho základní smysl, kterým je regulovat dopravu a chránit naše zdraví.
Pokud stejně jako já jede prostředkem pruhu (a myslím si, že prostředkem taky většinou jezdí), tak zákon dodržuje, jen o tom zřejmě zatím neví.

Je pravdou, že neznalí řidiči a policisté na nás mohou troubit, ale ta chyba není v zákoně, nýbrž v současném (pro mě zavrženíhodném) přístupu k legislativě.

Vedle ostrůvků na kpt. Jaroše se vejdu, protože po městě jezdívám většinou na skládačce, která je o asi 30 cm kratší. S tou opravdu nemám problém.
Ale ani na MTB si to neuvědomuji. Častěji čekám u toho ostrůvku dále od Vltavy a tam nemohou jet současně auto i tramvaj. Asi se posunuji tam a zpět, ale ani si toho nejsem vědom.

No, zkus si to tam s čímkoliv těžím, co nelze jen tak snadno zvednout a na místě přehazovat do stran. Napadá mě třeba bakfiets, vozík za kolo nebo dětské kolo připojené tyčí. A přitom to nejhorší v principu není na řešení složité: Přidat tam čudlík pro cyklistu a na jeho zmáčknutí umožnit převést kolo bez mezistanic.

Vratislav: Naprogramovat si to sám, tak přesně jsem to myslel. Oceňuji, že jsi to začal programovat a z objektivního důvodu to udělal jinak. Jen tak dál, možná není model dokonalý, ale lepší než žádný.

V. Filler: Skoronehoda je podle definice situace, kdy hrozí kolize, pokud jí ani jeden z možných účastníků aktivně nezabrání. Rozlišuje se několik stupňů, víceméně podle toho, kolik jak prudká je pak potřeba reakce.

Tohle je ale brutální newspeak, protože třeba já mám za svůj život za sebou miliony "skoronehod" (např. včera jsem jel na kole a asi půl minuty za mnou jel autobus) - a přesto se mi nic nestalo. V zásadě každá jízda v koloně je podle této definice "skoronehodou". Přitom názvem to odkazuje na něco strašně nebezpečného.

> Obecné ustanovení přikazující chovat se bezpečně je totiž zrovna v tomhle případě zpochybněno hned dvěma jinými, konkrétnějšími a sice tím, že cyklista má jezdit vpravo a že ...

IANAL, ale u jízdy vpravo by se jednalo o lex specialis - asi těžko bys vysvětloval,že jízda uprostřed je bezpečnější.

> ... (nikdo) nesmí bránit v předjíždění.

Nic takového v zákoně není. Doslova se tam píše: "Řidič předjížděného vozidla nesmí zvyšovat rychlost jízdy ani jinak bránit předjíždění." Znamená to, že jakmile tě někdo začne předjíždět, nesmíš mu zavřít prostor nebo tak něco (srovnej manévr M. Schumachera tuším v Maďarsku). Rozhodně nelze říct, že by třeba hypotetický skořápkář ve škodovce jedoucí v levé části svého jízdního pruhu toto porušoval, ačkoli kdyby uhnul na krajnici, vešlo by se vedle něj vlevo ještě jedno auto.

"Skoronehoda" popisuje stav v provozu zcela normální. Všichni účastníci provozu musí nepřetržitě sledovat situaci kolem sebe a reagovat, jinak s velmi vysokou pravděpodobností dojde ke kolizi. Jenom Robinson do příjezdu Pátka nemusel řešit "skoronehody".
"Skoronehoda" je prapodivný činitel který dovoluje do dopravního modelu zatáhnout jakousi vcelku ničím nepodloženou nebezpečnost nějakého místa a vyvolat dojem o nutnosti "řešení".

Já tu nikoho nepodezírám že by byl autorem té "skoronehody". Jen mám obavu že definice "skoronehody" je nesmyslná - když nebudou účastníci provozu hbitě reagovat na dění kolem sebe tak k nehodě dojde, to není žádný speciální rizikový faktor. Podobně podivně je definována dvacetibodová položka (nehoda cyklisty s vážným zraněním nebo smrtí) pro hodnocení bezpečnosti - není tam nic o příčině nehody resp. zavinění, ze samotného faktu že se někde stala nehoda nelze vyvozovat zhola nic o nutnosti zásahu do režimu křižovatky, stavebních úprav či čehokoli jiného. Mimoto jednotlivá nehoda je na model vycházející ze statistických dat v podstatě totéž jako žádná nehoda.
Už to tu někdo zmínil - ať je model jaký je, pokud zítra zemře při nehodě cyklista tak zadání této jedné nehody nesmí výstupy nijak podstatně ovlivnit.

To se koneckonců týká i pokusu udělat ze mne nelidu kterému není líto mrtvého dítěte. Z pohledu rodičů jde samozřejmě o tragédii, asi nejhorší co se rodičům vůbec může stát. Ovšem skutečně z toho nevyplývá vůbec nic o nutnosti nějakým způsobem křižovatku upravovat. Opravdu "takový je život a smrt" a pokud není ověřeno že příčinou nehody byla nějaká vada dopravního řešení nemá smysl dožadovat se po městské části aby cosi blíže neurčeného konala.

Viktor: Vás bych tedy za tátu nechtěla... Místo, kde zemře kdokoliv (nejen dítě) je apriori nebezpečné a mělo by "zmizet" z povrchu světa - jedno jak. To je podobné jako kdyby na nepřehledné křižovatce bourali auta a nikdo by tam nedal ani semafor, protože bouračky prostě k životu patří a o pár aut nás přeci neubyde...

Markéto nebojte, k Vaší adopci se nechystám ;-) (a vůbec - proč na věcný text reagujete negativní osobní poznámkou?)

Místo kde někdo zemře vůbec samo o sobě nemusí být nebezpečné. Příčin nehod mohou být spousty a jen pro určitou část má smysl něco měnit na křižovatce. Samozřejmě že vážná nehoda je velmi dobrým důvodem ke kontrole zda dopravní řešení vyhovuje předpisům, to je jasné.
Jiná situace by byla kdyby se někde nehody opakovaly resp. četnost nehod byla vyšší než na jiném obdobném místě. Pak by určitě bylo žádoucí uvažovat o opatřeních nad rámec zákonem požadovaného řešení.

Vráťo, proč se namáháš vysvětlování někomu, kdo nejenže neumí, ale hlavně se nechce nad tím zamyslet?

V jednom turistickém průvodci o Česku psali, že hlavní vlastností Čechů je tvrdit, že nic nejde. Viktor je toho typickou ukázkou. "Lidi umírají v nehodách, tak to je a změnit to nejde." - problém vyřešen, můžeme jít dál.

VF: Jízda prostředkem v nebezpečném místě je beztrestná na základě ustanovení o krajní nouzi trestního zákona, resp. analogického ustanovení přestupkového řádu. Jde totiž o jednání, které směřuje k odvrácení závažnějšího následku, nežli je závažnost onoho jednání.

Je to úplně to samé, jako když rozbiju okénko auta, abych zachránil člověka vevnitř.

Samozřejmě musíte být schopen obhájit u přestupkové komise, případně u soudu, že to skutečně odvracelo závažnější následek.

>Petr: Vaše úvaha má dva háčky.
§ 2 odst 2 zákona o přestupcích zní: "Přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací ..
b) nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak."

Takže:
- Jde opravdu o přímo hrozící nebezpečí? Asi ne, jde mnohem spíš o riziko potenciální, hypoteticky možné.
- Opravdu nejde nebezpečí odvrátit jinak? Například sesednout z kola a nebezpečné místo překonat jako chodec mimo vozovku? Velmi často jde. Není to zrovna elegantní řešení ale zákon ho požaduje.

(Analogicky samozřejmě i v TZ)

- - -
> VF, VŘ: Ale zamýšlím se, nemějte obavy. Ovšem na výroku "Lidé umírají při nehodách, tak to je ..." je nemalý kus pravdy. Spousta lidských činností přináší smrtelná rizika která při vynaložení rozumných nákladů nejsme schopni eliminovat. Jde tedy o vyvážení nákladů a výnosů resp. o rozumnou alokaci dostupných prostředků do míst kde mohou mít nejvyšší efekt.
Pokud někde došlo k dopravní nehodě dejme tomu z jednoznačné viny řidiče (který třeba byl unavený, nepozorný a ještě navíc telefonoval) nebo pro technickou závadu vozidla nemá asi valný smysl zasahovat do dopravního řešení v místě nehody.
Neřešení tedy nemusí být zdaleka jen projevem cynismu ale také výsledkem reálného zhodnocení situace. Dělat něco jen proto aby se neřeklo že se nedělá není rozhodně efektivní způsob využití veřejných prostředků.

V ideálním světě možná vlci beránky nežerou, v reálném je vše více či méně rizikové, i chůze po ulici. Snižování rizik je pak zcela jasně limitováno dostupnými prostředky na úpravu a údržbu komunikací. Takže místo "udělat vše" patří spíš "udělat něco rozumného" při uvážení toho o kolik se daným opatřením riziko sníží (protože odstranit ho stejně nedokážeme).