Zima? Kde?

Prahou na kole se letos s obsahem příliš nemazalo. Možná jste si toho nevšimli, ale zpravodajství z cyklokomise mělo výpadek výrazně delší, než obvyklá prázdninová pauza v jednáních, informace o cyklojízdách si převzal dedikovaný web a zaktivované stránky AutoMatu, série článků o cyklistickém průzkumu v Praze vychází čtyři měsíce po jeho realizaci a obvyklá letní frekvence tří článků za týden byla už dávno opuštěna. Letos to prostě bereme nějak laxně. Zdá se tak, jakoby vypadly i časové články komentující příchod chladných dnů, temných rán, studených večerů, zimního času, plískanic a mrznoucího mrholení…

Čtenářům se tak nedostalo obvyklého povzbuzení, snažícího se natáhnout vaše pravidelné ježdění po městě co nejdál od podzimní rovnodennosti, pokud možno až ke slunovratu. Varování se mi dostalo až s přechodem na zimní čas. Podíval jsem se na teploměr — ten na mě vesele mrkl teplotou kousek nad nulou. Zděsil jsem se: Co když se lidi toho chladu letos lekli a jezdit přestali?

Následovalo sebeobvinění z mesiášského syndromu – Jako by Prahou na kole bylo webem, bez kterého ráno slunce nevychází a cyklista nevyjíždí. Pozorování ostatně prokázalo, že cyklistů ve městě přibývá i přes letos téměř nulový pokrok v rozvoji cyklistické infrastruktury. S chladem zmizeli výletníci, zato se ukázaly dámy jezdící na trh. Tak jsem to nechal být.

Zpětná analýza pak ukázala, proč se tak vůbec stalo. Předloni, první rok, kdy jsem se rozhodl jezdit v Praze celosezónně, jsem zimní ježdění považoval za výzvu a dobrodružství. Vloni pro mě byla každá změna počasí podnětem k doladění zimní výbavy (a napsání článku). A letos zjišťují, že tepelnou pohodu řeším intuitivně. Rukavice jsem našel v kapsách kabátu vytaženého ze skříně. Komplikované šátky a šály nahradil dárek od Markéty – pletený nákrčník (úžasná věc, díky!) A do tenisek přijdou dvoje ponožky. Že už po nocích mrzne, mi prostě ani nepřišlo. A až začne mrznout i přes den, můj šatník je připravený. Punčocháče i kukla na mě mrkají z police, do které jsem je odložil koncem března.

Takže víte co? Berte to tak, že letos podzim prostě nepřišel, a tedy nemělo smysl o něm psát.