Nebuďme zvířata!

Předminulý týden jsem upozorňoval na to, jakým způsobem se s příchodem smutného ročního období mění chování řidičů vůči cyklistům. Nyní je čas obrátit pozornost do vlastních řad.

Z různých kanálů se mi dostává informací, že prakticky totéž, co na podzim dělají někteří řidiči cyklistům, začali provádět také někteří cyklisté chodcům. Pojďme si tedy zamést před vlastním prahem a uvědomme si, že podle jednoho pitomce, který nadělá škodu, je souzena celá skupina. Naprosto chápu, že šero, mlha a brzká tma vytváří u řady lidí tendenci páchat sebevraždu. Když už se ale tak někdy na kole chováme, neměli bychom s sebou brát ostatní, zejména pak chodce.

Račme si proto uvědomit, že:

1. Jestli se vám zdá zbytečné mít na kole světla, když jezdíte třeba jen po náplavce, hoďte svůj bicykl rovnou sami do Vltavy, než to někdo udělá místo Vás. Náplavka je v režimu pěší zóny s průjezdem cyklistů, přítomnost dvou pásků hladkých dlaždic nám tedy v žádném případě nezakládají právo vyzvonit z nich každého pěšáka a ty při uhýbání ležérnější míjet nezmenšenou rychlostí natěsno a s nadávkami do debilů.

2. V místech, kde je smíšený pohyb cyklistů a chodců, se účastníci přizpůsobují režimu početnější skupiny. Až potkáte na Kampě víc cyklistů než pěších, patrně bude to místo fungovat tak, že jím projedete plynule více než desetikilometrovou rychlostí (a starostu Lomeckého z toho odnesou). Do té doby se ale chovejte ohleduplně, je to především park a pěší zóna, teprve potom cyklistická trasa.

3. Chodník není cyklostezka, i kdyby byl šest metrů široký a skoro pustý. Chodník se od cyklostezky liší v tom, že se na něm pohyb cyklistů prostě nepředpokládá. Kdokoliv si na chodníků vynucuje od pěších uhnutí a není v případě, že chodec neuhne, připravený na místě zastavit (což při rychlosti nad 8-10 km/h fakt nejde), je hovado a měl by být ostatními jezdci předhozen čestnému tribunálu a nejméně na rok zbaven kola.

4. To do jisté míry platí i pro cyklostezky. Názor, že k vyklizení pole od pěšáků postačuje na cyklostezce pouze extra silný světlomet a zvonek, je zcela mylný. Oni vám jednou neuhnou a když jich bude víc, tak zaúřaduje dávný předchůdce U-lock justice, starý dobrý soudce lynč.

5. Když už umíte jezdit asertivně mezi auty, nedělejte to mezi chodci. Ano, zdatný cyklista je v provozu velmi obratný a často toho při jízdě aktivně využívá. Když kličkujete mezi auty, převážná část rizika zůstává na nechráněném jezdci. Mezi chodci je situace hodně odlišná. Výhoda vyšší manévrovatelnosti se rozplývá, věc se má najednou právě opačně. A srážka s pěšákem zpravidla nekončí tím, že vám začne nadávat do promáčknutého nárazníku. Agresivní jízdu si v tomhle případe snadno odnese i někdo jiný a tak za ni prostě nemůžete převzít zodpovědnost tak, jako to při okamžitém ohýbání pravidel pohybu a provozu děláte mezi auty.

Chování cyklistů k chodcům je jedním z nejdůležitějších faktorů vytvářejících veřejný obraz cyklistické dopravy, jak v očích těch, kdo nemají ve městě s kolem dostatek zkušeností, tak v očích politiků a policie. Lákavost cyklistické dopravy může snadno přebít odsudek hovadského chování jistého procenta jednotlivců, zvlášť když nepřipravenost města na cyklisty k asertivní jízdě v provozu přímo vybízí.

Ze strany policie jsme zatím svědky značné tolerance, represe se vyskytuje praktciky jen ve formě poněkud neinvenčního kasírování ve Vyšehradském tunelu. Může ale nastat chvíle, kdy policie dostane pokyn a začne sbírat všechny cyklisty, které uvidí jet pár metrů po chodníku, přejíždět přechody, projíždět jednosměrky, opatrnost neopatrnost, rozumnost nerozumnost. A takový režim nedopadne na ty, kdo se po prostorech vyhrazených pěším řítí s razancí střely z raketometu a mizí stejně rychle, jako se objevují (a ohrožují). Slepé rameno zákona zdrtí daleko spíše cyklisty opatrnější, ohleduplnější – a tedy pomalejší.

A proto dnes apeluji: Nebuďme zvířata! V nerovném boji o veřejný prostor s individuální automobilovou dopravou jsou chodci naši spojenci!