Po stopách Greenwaye Botič

V době, kdy se rozvoj cyklistické infrastruktury v Praze zpomaluje, je možná dobrá příležitost přinést nějaké momentky ze začátků. Jedním z prvních projektů, který vznikal už na přelomu století, byla Greenway Botič. Devadesátá léta byla svědkem obrovského rozmachu cykloturistiky, značení cyklotras prováděl Klub Českých turistů. O renesanci kola jako dopravního prostředku vhodného pro Prahu snilo jen pár jednotlivců. Přesto na přelomu století vznikly velmi zajímavé kousky infrastruktury pro cyklisty, a to právě jako součást Greenwaye Botič. Jako v řadě jiných případů, i zde nakonec vzniklo z původního záměru jen značně nedostatečné torzo. Některé úseky projektovaé před deseti lety se realizují až dnes, část plánovaných cykloopatření zastarala morálně a někde realizaci navždy zmařilo využití korodoru developerskou výstavbou.

Podívejme se tedy, kudy vedla Greenway Botič před deseti lety, jaké byly plány a jaká byla realizace v podmínkách, které se od současných zase až tak příliš neliší.

Jak to vlastně bylo

K mezinárodnímu projektu Greenways, tedy „zelených cest“ pro bezmotorovou turistiku, se v devadesátých letech připojil Petr Štěpánek v přímé spolupráci s tvůrci greenways v USA. V Evropě v té době vznikla European Greenway Association. V roce 1997 projekt v ČR zastřešila Nadace Partnerství, která založila projekt Bohemian Greenways. V Praze tehdy vzniklo občanské sdružení Oživení. V něm se na přípravě zelené stezky Botič podíleli kromě Petra Štěpánka také Jan Bouchal a další.

Ambiciózní projekt klidové urbánní stezky podél potoka vedoucí skrz město by bylo možné prosadit, pokud by se dařilo vytvořit dlouhodobý tlak a přijetí ze strany města. Podobné stezky vznikly v Berlíně nebo Plzni. Praha na Botiči tuto příležitost zatím promarnila. Podporu projektu deklarovali v roce 1999 starostové všech městských částí, přes které trasa vede (Praha 1, 2, 4, 10, 11, 15, Petrovice, Křeslice, Újezd), i starosta Průhonic. Nikoliv však město Praha.

Stezka podél vody v Lipsku. Ukázka urbánní stezky podél potoka.

Přesto ihned po roce 2000 vznikla řada zajímavých cykloopatření. Trasa mezi Hostivaří a Hamerským rybníkem byla otevřena v roce 2001. V roce 2003 mělo Oživení v plánu realizovat v Praze další úseky radiálních tras, řada z nich později skutečně vznikla už v gesci pracovní skupiny pro cyklodopravu, pozdější cyklokomise.

Trasa greenwaye Botič

Trasa greenwaye Botič

Některé úseky, především poblíž centra, se ale nepovedlo realizovat dostatečně rychle. V roce 2006 byla trasa prohlášena za dokončenou a osazena informačními panely. Od centra do Záběhlic ale zůstávala značně nesouvislá. Městké části mezitím přestaly koridor rezervovat a daly přednost nabídkám developerů. Projekt tak skončil polovičatě, s trasou sice průjezdnou, ale bez záruky, že nyní funkční úseky nebudou v budoucnu zataraseny.

Informační panel Greenwaye Botič v Hostivaři

Informační panel Greenwaye Botič na začátku Hostivaře z roku 2006

Stopa byla označena jako první část trasy č. 11 (Praha – Tábor a dále). Úsek na náplavce byl ponechán jako součást jiné dálkové trasy. Při zavedení nového systému městských cyklotras v roce 2006 byla trasa 11 přečíslována na A23 a její vedení bylo přizpůsobeno vývoji situace. Úsek z Průhonic k nádrži Hostivař byl na A23 přeznačen v roce 2010. Ve fragmentech, kde se vedení 11 a A23 neshoduje (mezi nádrží Hostivař a Košíkem), zůstává vyznčená trasa 11.

Nová kapitola se začala psát v roce 2008, kdy se podařilo vytvořit cyklopruhy na Vršovické a v Záběhlicích. V roce 2011 a 12 vznikla některá chybějící cykloopatření přímo v centru. Na realizaci čekaly více než deset let. Mnoho míst si na uspokojivé vyřešení nicméně ještě počká.

Výlet po cyklotrase

I šest let po faktickém ukončení projektu můžete na kole projet celou původní trasu, byť v řadě případů není dořešena. Popis vedení Greenwaye Botič z poloviny minulého desetiletí včetně výčtu zajímavostí v okolí najdete zde.

Trasa vede podél Botiče z Průhonic až k ústí potoka na Výtoni a rozdělit ji můžeme rozdělit dvě, charakterem dosti odlišné části. Vnější úsek, z Průhonic přes Křeslice a Hostivař do Záběhlic, je prakticky celý přírodní cestou, z velké části nezpevněnou. Až na drobné výjimky zůstává od roku 2006 bez problémů průjezdný. Vnitřní úsek, ze Záběhlic přes Michli a Vršovice na Výtoň nabízí pohled do historie realizací cyklistických opatření, nerealizovaných snů i promarněných příležitostí.

Vnější úsek začínal u Průhonického parku, kde se odpojuje od dálkové Greenway Vídeň – Praha. Cesta vedla původně podél potoka po červené turistické značce pod dálnicí, podél dendrologické zahrady do Křeslic k Dobré Vodě. Úsek byl terénní a není vyznačený. Nově je trasa přeznačená po místní komunikaci přes Újezd (jako 11 a A23).

Dnes vede v Křeslicích k Dobré Vodě cyklostezka, následující cesta k Hostivařské přehradě ale zústává nezpevněnou přírodní pěšinou. Následuje krátký průjezd Petrovicemi a trasa se mění v asfaltový chodník podél přehrady Hostivař (pod hrází značený jako trasa 11).

Greenway Botič pod Hostivařskou přehradou

Zachovalý infopanel nalezneme na konci ulice U Břehu. Poslední směrová šipka trasy 11 nás navede do úseku této ulice uzavřeného pro průjezdní dopravu. Následující úsek byl vyznačena inverzním pásovým značením, které je na řadě míst stále dobře patrné. Skrz Hostivař vede trasa prakticky stále podél potoka, po pěšinách či chodnících, na přechodu kříží rušnou ulici K Horkám.

Greenway Botič v Hostivaři

Greenway Botič prochází Hostivaří po chodníčku podél vody

Za Kozinovým náměstím začíná jeden z vybudovaných úseků, štěrková cesta vede po hranici přírodní rezervace Meandry Botiče pod Toulcův dvůr. Statek se střediskem ekologické výchovy se tyčí na svahu nad trasou. Na křižovatce pod statkem končí úsek „proznačené“ cyklotrasy A23 od Hostivařské přehrady směrem k Záběhlicům.

Greenway Botič pod toulcovým dvorem

Greenway Botič pod Toulcovým dvorem. Vlevo na stromě značení.

Záběhlice v hledáčku developerů

Bohužel, zde se dostáváme do míst, kde se pozemky podél Botiče začínají stávat obětí developerských zájmů. Historická cesta od Toulcova dvora do Záběhlic (jasně zřetelná na vojenské mapě z druhé poloviny devatenáctého století i historické ortofotomapě z roku 1936) byla vloni poblíž mostu přes Botič dočasně zahrazena. Nyní je opět průjezdná.

Úsek Greenwaye Botič podél bývalého zahradnictví, v ose historické cesty

Úsek Greenwaye Botič podél bývalého zahradnictví, v ose historické cesty ze Záběhlic do Hostivaře.

Také Trojmezí, přes které vede alternativní trasa, si rozdělili developeři, vyčkávající nyní (poté, co se jim nepovedlo nechat Trojmezí zastavět) na vykoupení pozemků od města. Za mostem přes Botič, v ulici Nad Meandry se už ostatně domy postavily, pěšina podél Botiče, užívaná v tomto místě hojně obyvateli Záběhlic a Zahradního Města, zůstává ale zatím průchozí a můžete ji na kole stále opatrně projet.

Zatím průchozí cesta podél Botiče, vstup u ulice Nad meandry.

V tomto úseku je trasa opět dobře proznačená, přechází lávku přes Botič a skrz zahrádkářskou kolonii ústí do ulice Za Potokem.  Trasa zde vede přímo kolem veřejnosti nepřístupného záběhlického zámečku.

Záběhlický zámeček

Záběhlický zámeček

Po krátkém průjezdu rušnou ulicí U Záběhlického zámku odbočujeme vpravo do zanedbaného lesíka, opět na cestu, jejíž povrch byl v rámci budování Greenwaye Botič upraven. Výjezd z cesty směrem od Záběhlic vede přímo do nepřehledné zatáčky a je tak potenciálně velmi nebezpečný.

Křížení ulice K vodě.

Křížení ulice K vodě, včetně "pologerilového" nájezdu na obrubník.

U kostela v Záběhlicích končí značený úsek a najdeme zde zachovalou informační tabuli.

Pěšina v Záběhlicích, vpravo na stromě značení

Pěšina v Záběhlicích, vpravo na stromě značení

Informační panel na tomto konci značeného úseku skončil za plotem a slouží jako nástěnka

Informační panel na tomto konci značeného úseku skončil za plotem a slouží jako nástěnka

Celý úsek kolem Hamerského rybníka vede po chodníku a nebyl patrně nikdy zlegalizován jako cyklostezka. Přiměřenou rychlost jízdy by zde přitom bez potíží zajistily přirozené retardéry z kořenů topolů rostoucích podél vodní plochy.

Přirozené retardéry na chodníku podél Hamerského rybníka

Přirozené retardéry na chodníku podél Hamerského rybníka

Přesto právě za Hamerským rybníkem narazíme na jednu z legalizací, cyklostezku objíždějící uzavřený areál nových domů v místě bývalého mlýna.

Cyklostezka podél domů v areálu bývalých hamrů

Cyklostezka podél domů v areálu bývalých hamrů

Ulice Na lávce nás vyvrhne do Záběhlické a je asi jasné, že „zelený“ úsek Greenwaye Botič je tímto definitivně za námi.

Záběhlická ulice, úsek bez cykloopatření

Záběhlická ulice, úsek bez cykloopatření

Městem stezkou nestezkou

Záběhlická ulice je poměrně frekventovaná, opatření pro cyklisty se dočkala částečně v roce 2009 : tak dlouho bylo nutno čekat na cyklopruhy.

Cyklopruh na Záběhlické ulici dobře slouží k vyhrazení prostoru

Cyklopruh na Záběhlické ulici dobře slouží k předjetí kolon před křižovatkou. K dokonalosti chybí "přetažení" pruhu do přímého směru.

Křižovatku s ulicí Bohdaleckou čeká přestavba v rámci výstavby Baumaxu, vznikne zde cyklostezkový bypass, místo jedné křižovatky tak budeme překonávat tak tři. Následný úsek k zastávce před Kauflandem je pak značně nepřehledný. Denní cyklisté si zde radí podle svého, směrem do centra se musíte přesmýknout na levou stranu, což jde s využitím přechodu.

Přechod k zastávce. Cyklostezka začíná hned u zastávkového sloupku, svislé značení je už ale dávno pryč.

Přechod k zastávce. Cyklostezka začíná hned u zastávkového sloupku, svislé značení je už ale dávno pryč.

Následuje jeden z prvních zcyklostezkovaných chodníků v Praze, na kterém si lze ověřit, jaká cykloopatření vznikala kolem roku 2000.

Pravěká infrastruktura, bohužel podobné věci ještě pořád vznikají.

"Pravěká" infrastruktura (2000). Sloupy ve stezce, přerušení vjezdem k pár domům. Bohužel za deset let jsme se to v některých městských částech nenaučili dělat lépe.

Po další „proluce“ se můžete uklidit do ulice U Botiče hned za rodným domem Jana Kubelíka. Dům sice jako jeden z mála přežil asanaci části staré Michle v osmdesátých letech, své okolí ovšem nikterak nezvelebuje.

Ulicí U Mýdlárny lze dojet ke křižovatce Nuselské s Michelskou. Zde si budete moct na vlastní oči ověřit, jak Praha 4 vnímá potřeby cyklistů, hned, jak bude právě rekonstruovaná křižovatka opatřena světelnou signalizací. Že právě projíždíte po páteřní trase městského systému A23, vám těžko něco naznačí. Michelskou ulicí překřížíte opět Botič a dostanete se do ulice U Michelského mlýna, a tentokrát budete mít štěstí. Trvalo bezmála deset let, než se v roce 2011 podařilo proznačit úsek trasy A23 a postavit 1,5 kilometru cyklostezek až k Vršovické ulici. Ačkoliv tato realizace není stará ani rok, retro projektu z konce minulého století z ní na vás dýchne naprosto spolehlivě.

Křížení Nuselské ulice je vyřešené slušně (pohled směrem z centra, foto Václav Kříž)

Křížení Nuselské ulice je vyřešené slušně (pohled směrem z centra, foto Václav Kříž)

Tohle (ulice U Seřadiště) už je podstatně horší... (foto Václav Kříž)

Původní zelená stezka počítala s vedením podél Botiče směrem k Vršíčku, zde ale spojovací úsek ještě dlouho chybět. Mezi ulicí Petrohradskou a U Vršovického nádraží cyklostezka vznikla. Spodní částí Havlíčkových sadů byl pak v rámci realizace Greenwaye povolený vjezd. Samozřejmě, od roku 2008 máme cyklopruhy na Vršovické.

Nejstarší přejezd pro cyklisty

Půl kilometru od Bělehradské po Fričovu zůstal neřešený. Místo bylo v roce 2010 vyhodnoceno jako jedno ze smutných „Top 5“ překážek nejvíce bránících rozvoji cyklistické dopravy v Praze. V roce 2010 zde denně projíždělo sedm stovek cyklistů, míra diskomfortu směrem v centra je vesměs nahání na chodník.  Už připravená minimální integrační opatření zatím visí na nedostatku financí.

Obousměrná cyklostezka na chodníku podél Sekaninovy ulice je jednou z hlavních realizacích z počátku minulého desetiletí. Smíšená chodníková stezka byla nedávno doplněna zákazem jízdy cyklistů po Sekaninově ulici. To si můžeme vyložit jako definitivní důkaz nepovinnosti smíšených cyklotezek. Zatím zde ale máme jeden z nejstarších kilometrů stezek pro cyklisty v centru, revitalizovaný v roce 2010.

To ale není vše. Následující přejezd pro cyklisty přes ulici Na Slupi byl v roce 2001 prvním a na dlouhá léta jediným přejezdem pro cyklisty v celé Praze. Obousměrná stezka v ulici Na Slupi vytvořená z odstavného pruhu zato nikdy nebyla zárukou jistoty. Její oddělení od komunikace se proto postupně zvýrazňovalo od dovjité čáry přes odrazné „plácačky“ po současné balisety.

Nejstarší přejezd pro cyklisty v Praze byl nedávno zvýrazněn (foto Václav Kříž).

Třetí verze oddělení obousměrné cyklostezky podél ulice Na Slupi (foto Václav Kříž).

Stezka se stáčí pod železniční trať a tím byla až donedávna veškerá opatření na Greenwayi Botič kompletní. Teprve před pár týdny přibyl přejezd pro cyklisty z Neklanovy a důstojný vjezd na Vnislavovu. I zde jsme si ale na realizaci museli počkat dlouhých deset let, z toho se pět let křižovatka připravovala…

Nový přejezd pro cyklisty přes Vnislavovu ulici (foto Tomáš Cach)

Nový přejezd pro cyklisty přes Vnislavovu ulici (foto Tomáš Cach).

Vnislavova ulice ústí na Výtoni na Rašínovo nábřeží a zde zatím nic speciálního pro cyklisty není. Skoro se chce říct naštěstí, protože poslední projekt, který neměl daleko od realizace používal tak zastaralé nástroje jako deset metrů vedení kola… Přitom uzel, kterým denně projedou skoro tři tisíce cyklistů by si rozhodně zasloužil řešení odpovídající svému významu.

Jezdí tudy na kole hodně lidí, ale jsou nuceni k podivným manévrům (foto Václav Kříž).

Součástí Greenwaye Botič byla původně i náplavka od Mánesa na Výtoň, její čerstvou podobu popisuje čerstvý článek.

Příběh cyklotras v Praze pokračuje

Jak je vidět, i za rozptýlenými kousky cykloopatření, která si na své doplnění musí počkat desítku let, se může skrývat vize, která bohužel byla na naše přizdisráčské město příliš velká. Ostatně, Nadace Partnerství se poučila a pro pražský úsek Greenway Praha – Wien nakonec zvolila snáze realizovatelné trasování končící v centrálním parku Prahy 13. Vznikl tak důstojný úsek cyklotrasy, který kvalitou převyšuje i standard vedení vídeňské Greenwaye v krajích českých.

Příběh budování infrastruktury, který by skončil souvislou sítí kvalitních cyklotras, se zatím v Praze poněkud zasekl. Každý jednotlivý úsek cyklostezky, každá křižovatka, cykloobousměrka, každý metr cyklopruhu je výsledkem v skrytu vedené bitvy o výslednou podobu opatření. Je to nerovný boj vedený převážně za zády politiků, v němž více než koncepce a jejich naplňování váží míra předpojatosti jednotlivců, konstelace osobních vazeb, síla lobbingu a občas i tlak vnějších hráčů. Salámová metoda zatím nepřináší celou uzeninu.

Snad s nějakým dalším řezníkem, který se do toho zase pořádně pustí.

Odkazy

Greenway Botič na Wikipedii
Greenway Botič na pražském portálu životního prostředí
Zelené stezky v Berlíně
Cyklotrasy na Praze 2 v roce 2005
Bohemian Greenways

Za informace o historii stezky Botič a nedávných realizacích na trase A23 děkuji Danielu Mourkovi a Tomáši Cachovi.

Podpořte nás

Komentáře - uzamčeny

  1. Nesdílím autorův názor, že křížení s Nuselskou je vyřešeno slušně. Denně řeším jak legálně a předvídatelně odbočit z Nuselské doleva na cyklostezku směrem k Vršovicím (proti směru nakreslené šipky). Ve zúžení před přechodem evidentně brzdím řidiče a ti začínají být nervózní. Ukázat doleva a odbočit, což by mi připadalo naprosto předvídatelné, nemůžu, neb tam je zákaz odbočení vlevo (čert ví, co tím autor cedule myslel). Nepřímé odbočení zřejmě legální je, když je legální průjezd po cyklostezce v opačném směru. A ten je, alespoň dle cedulí. Jenže tohle řešení není úplně předvídatelné, už na mě dost řidičů a spousta chodců nechápavě zíralo. Nějaký nápad jak na to? Mě už došly.

    Další problém pak je, jak se z cyklostezky napojit do ulice U Seřadiště. Tam jsem legální řešení vzdala. Legální asi je u cedule sesednout, dovést kolo na přechod, postavit ho do ulice, nestoupit a odjet. Ale i nelegálně nějak nevím, jak dát najevo, že nepojedu přes přechod, ale chci se napojit na silnici a odjet do ulice U Seřadiště. Nutno říct, že tady vypadají řidiči méně překvapení.

  2. pylma: Aha, tak ten zákaz odbočení vlevo jsem přehlédl. Já si říkal, že by bylo podezřelé udělat alespoň jedno z těch křížení dobře. Jak koukám na StreetView, tak ten zákaz je tam historicky a zcela zřetelně se vztahuje k odbočení do protisměrky Adamovské (kdyby se vztahoval k odbočení do ulice Pod Stárkou, bude o 50 metrů dál, u zákazu zastavení). Takže ta značka je tam anachronismus a zkusil bych požádat dopravní odbor Prahy 4 o její odstranění (prosím, mne ani Prahou na kole neuvádět, snížilo by to úspěšnost intervence).

    Ulice U Seřadiště ilustruje zjevně tezi, že cyklisté nemají co jezdit jinde než po cyklostezce. Něčeho podobného (byť ne tak zazábradíčkovaného) teď na Spořilově vznikly další dva kilometry :-(

  3. Ještě dodám, že já tam zase jezdím proti Botiči od Vršovické a pokračuju přímo do ulice Nad Vinným potokem. Je tam vysoká obruba, ale dolů to jde, chápu to jako vjezd do z místa ležícího mimo komunikaci, a hotovo. Jen řidiči odbočující proti mně vlevo občas nevědí, zda mi nemají dát přednost, tak jim musím vždycky ukázat, že se tam necpu a počkám.

  4. ten zákaz v Sekaninově mě zaujal. Tušíte někdo proč ho tam dali? Ulice je široká tak, že by se tam s přehledem hned dal namalovat cykloupruh, a oni tam místo toho udělají tohle?

    To musí být snad jen záměrná sabotáž cyklistiiky, ne?
    To už bych chápal (nikoli schvaloval!) takový zákaz na místech, kde se nedá cyklista autem předjet, jako na nábřežích kde jsou koleje oddělené podélnými prahy.

  5. jbohac: Nové úsekové koště.
    Bohužel, v Praze nejde vyznačit souběžnou stezku a pruh, protože cyklista by pak „nevěděl,“ které opatření musí použít. Na druhou stranu, tohle to vlastně popírá. Ten zákaz se dá chápat jako potvrzení toho, že
    a) se v jeho nepřítomnosti může podél smíšené cyklostezky jet v provozu,
    b) a tedy je možné vyznačit cyklopruhy podél smíšené cyklostezky.

  6. pozn. ještě k té odbočce Nuselská x Adamovská: když jedu po Nuselské směrem do centra a odbočuji na stezku doprava, tak mám taky zkaženou náladu.. člověk tam musí jet docela rychle, ukázat a prudce brzdit (za zády občas BUS) v zužujícím se místě (kvuli tomu panelu a klouzavému krátkému nájezdu).. přitom ten chodník je tam extra široký a nějaké rozumnější, než pravoúhlé, pohlcení cyklisty z Nuselské by snesl.

  7. pylma: Já tam jezdím každý den do školy a pokusy kolem Botiče jsem vzdal, odbočím doleva už u náměstíčka s autobusy a jedu ulicí K Podjezdu.

  8. Jenda: Tamtudy jsem jezdila, dokud nebyla u Botiče cyklostezka. Má to několik nevýhod. Musím z Jaurisovy odbočit na Nuselskou doleva, nic moc. V ulici U Podjezdu se mi to krásně rozjede a pak se děsím, kdy mi to uklouzne na písku pod mostem, toho se člověk nezbaví, ten se tam prostě nanáší. Nerostou tam stromy. Nezurčí tam potok. Nezpívají tam ptáci.

    Ten kus kolem potoka je nejhezčím místem na cestě do práce. Nemíním si ho nechat zkazit vodítky přes celou cyklostezku (od chvíle, co jsem tam legálně, mě spíš pobaví než naštvou), odbočováním z Nuselské, ani následným tankodromem na U Seřadiště. Je to důvod, proč přijedu do práce s úsměvem na rtech. Bez něj skoro můžu jet metrem (ono to tak v minulých letech nezřídka končilo, letos, co jsem vyndala kolo, jsem metrem jela asi pětkrát).

    Jenom se trošku děsím chvíle, kdy to tam dopadne jako na A2 v Modřanech. Letos tam je prokazatelně víc cyklistů než kdy před tím.

  9. pylma: víc cyklistů, víc pejskařů.. přitom zrovna tohle, stejně jak ty modřany o něco dříve, bývala opuštěná místa, kde se člověk mohl bát i přes den..

  10. Tak nějak mi z toho vychází, že obě ta křížení jsou udělána přehledně, pokud člověk jede po cyklostezce a na jednom z nich je to i legální. A obě jsou nedotažená, pokud se člověk chce na cyklostezku napojit, nebo z ní sjet (na Nuselské je asi to sjíždění předvídatelnější).

    Místa, kde člověk jedoucí po silnici nemusí zkoumat každý chodník, jestli to náhodou není ta cyklostezka, co na ní má podle mapy odbočit, ale řeknou mu to cedule NA SILNICI, jsou zatím bohužel jen v mých snech.

    Btw, poslední dobou si říkám, že když jdu na procházku po lese nebo horách, tak si z mapy přečtu, že půjdu po červené, pak po zelené a pak po modré a bez vyndavání mapy ujdu třeba 10 km. Ve městě mám na 2 km itinerář třeba na A4 a stejně musím mapu tahat z batůžku :-(.

  11. pylma: To souhlasí. Cyklista (podle představ některých lidí s pravomocí rozhodovat o výsledné podobě infrastruktury) jezdí jen po cyklostezkách a v provozu sublimuje.

Další z rubriky

Moje cesta zelení Prokopského údolí 8

18. 05. - Inspirace
Stodůlky. Na první pohled jeden panelák vedle druhého. Jedna z klidných pražských lokalit, která ještě v 60. letech byla vesnicí a kterou lze považovat za..více

Heavy Pedals: středoevropský showroom cargokol 2

16. 05. - Inspirace
Heavy Pedals je kamenná prodejna nákladních kol, sídlící ve Vídni na adrese Am Hundturm 1. Nabízí showroom, tedy několik desítek různých cargokol přímo na prodejně...více

Novinky v doporučených trasách po aktualizaci pro IPR :)

13. 05. - Mapa
Synergie je skvělá věc. Díky pravidelné aktualizaci databáze cyklistické infrastruktury pro Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy můžeme pravidelně aktualizovat a zkvalitňovat cyklomapu Prahou..více

Z Libně až do Polabí: cyklostezka Zeleneč – Lázně Toušeň 5

06. 05. - Dění v Praze
Oblast severovýchodního okraje Prahy a Středočeského kraje mezi obcí Zeleneč a polabským městysem Lázně Toušeň představovala v oblastní síti přilehlých cyklostezek hluché místo. Na naší..více

Vzpomínky prarodičů :)

29. 04. - Inspirace
Když dědovi bylo asi 14, za války jezdil na kole 30 km tam a 30 km zpátky k příbuzným na vesnici pro jídlo. Kolo měl..více

Moje cesta na koloběžce 3

27. 04. - Inspirace
„Je to nejlepší z tras, je to nejhorší z tras, je to stezka, kde se krásně projdete, je to stezka, kde povlečete kolo do schodů,..více

Anketa

Jak se vám jezdí na kole po čerstvě zrekonstruované Vršovické?

Výsledky →

Nahrávání ... Nahrávání ...
Archív anket →

Poslední komentáře

  • vlákno: Bude Husitská střelou do oka?

    "náročná a nákladná opatření"? Která to jsou, ty čáry na asfaltu? Trocnovská - Tachovské je 720 m, ne 370…

  • Neo Moucha: Bude Husitská střelou do oka?

    Tak nějak - je třeba to vidět očima lidí, kteří po kolu pokukují, ale v Praze na něj nesednou kvůli…

  • Tomáš: Bude Husitská střelou do oka?

    Tak ono asi až tak nejde o návštěvníky tohoto webu, většina je vycepovaná z provozu a prostě to Husitskou/Koněvkou vyjede…

webdesign by 2046
↑ nahoru