Jízda na kole po městě je provázena celou řadou drobností, které jsou sice zpravidla neškodné, okolím cyklisty ale mohou být vnímány jako obtěžující. Teď nemyslím odsouzeníhodné ohrožování jiných účastníků provozu například raketovou jízdou přelidněnou večerní náplavkou s majákem místo světla, nebo skákáním před kolonu aut valící se sedmdesátkou z prudkého kopce. Hovořím o takových drobnostech, které skoro každý zná a dělá: Přejetí přechodu na nábřeží u Podolského přístavu, zařazení na začátek kolony v levém odbočovacím pruhu, vyhnutí se dvěma odbočením vlevo a kilometrové zajížďce zkratkou po pustém chodníku, zabrání pruhu.
Někteří řidiči nejsou schopní vystát ani věci zcela legální nebo z hlediska cyklisty nezbytné pro jeho bezpečnost. Málokdo jde ale ve věci zlepšování image cyklistů tak daleko, aby dodržoval i ta pravidla, která jej v dané chvíli ohrožují (pozice v pruhu), nebo nevyužil konkurenční výhody kola dané jeho přirozeností (předjetí kolony, klidná protisměrka). Jak se má člověk na kole smířit s tím, že takové věci prostě občas udělá, a i když je přesvědčen, že činí správně, ostatní účastníci provozu v daném místě mohou mít na věc jiný názor?
Samozřejmě, jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni, že už svým posazením na kolo v městském prostředí dělají pro tuhle společnost až dost, a svědomí mají čisté jako padlý sníh. Ty necháme stranou, stejně jako lidi, co tyhle věci neřeší prostě proto, že zvysoka kašlou na názor ostatních lidí jak na ně, tak na cyklisty obecně. Pominu také případy, které své občasné prohřešky kompenzují halasnou proklamací opaku vlastního pragmatického postoje, případně ty, pro které je kolo silnější droga než heroický prášek. Sice to to všechno funguje, ale nemá to jaksi žádný pozitivní efekt ven.
A ano, nepochybuji, že existují i městští cyklisté, kteří dopravní předpisy neporušují za žádných okolností. Troufnu si ale tvrdit, že neexistuje pravidelný jezdec, který by se takto choval a současně jezdí po Praze nejenom po vyladěné cestě z domova do práce, ale plošně, téměř každý den, celou sezónu a všude, kam zrovna potřebuje. (Pokud takový člověk existuje a čte tento článek, může pro Prahou na kole podrobně popsat, jak to vlastně dělá.)
Vyrovnáváme karmu
Jak si tedy „vyrovnávat karmu,“ pokud jezdíte pravidelně a občas máte nějaký ten prohřešek, který si žádá napravit? Neříkám, že je to stoprocentní recept, mně ale funguje docela dobře.
Prvním krokem je eliminace nebezpečného a zbytečně bezohledného chování. Jsou věci, které můžete sice považovat za bezproblémové, protože je technicky zvládáme, váš protějšek si to ale rozhodně myslet nemusí. Uveďme několik příkladů:
- Těsné míjení chodců ve velké rychlosti (nad cca 10 km/h), spoléhání se, že vám tam nevleze — a to bez ohledu na dopravní režim. To, že se jedná o cyklostezku, vám ještě nedává právo smést do příkopu.
- Jízda, kterou mohou řidiči považovat za je ohrožující — tj. taková, která si vyžaduje jejich rychlé reakce k odvrácení srážky.
- Jízda bez světel za snížené viditelnosti
- Vysviťování chodců oslňujícím světlometem
Druhým krokem je pochopení, že jízdou na kole skutečně nevedeme válku s auty. Asertivní jízdu realizujete kvůli vlastní bezpečnosti a efektivitě, ne pro to, aby to řidiči „dostali sežrat.“ Chováme se tedy sice sebevědomě, ale korektně. Jsme rovnocennými partnery v provozu, jsme jeho součástí. Dostat se k cíli přiměřeně rychle, s minimem stresu a bez pocitu ohrožení je cílem nás všech.
Třetím krokem je kompenzace vlastních i cizích prohřešků slušností nad rámec předpokladů: zastavením pustíte chodce při přecházení vozovky nebo jiného řidiče v odbočení. Řidiči si často vzájemně vypomáhají, stejným činem vyjádříte svou příslušnost k provozu. Potíž je spíš technická, tyto manévry zpravidla vyžadují zabrání pruhu, kontrolu situace za sebou a jistý nácvik. Není ale větší odměny než když se překvapení puštěného řidiče či chodce změní v radostný úsměv.
Čtvrtým krokem je neoplácení zlého. Z vlastní zkušenosti vím, že není snadné dostat se do pohody hned potom, co vás někdo málem sejme vzorovým a bezpochyby úmyslným pravým hákem. (Mně to nedávno udělali poté, co jsem vyjel v kanárkově žluté reflexní bundě, tudíž o míře úmyslu naprosto nemohlo být pochyb.) Že problémové situace přicházejí ve skupinách, je jistě způsobeno i tím, že jste po každém takovém „oprání“ v mírném šoku a nějakou dobu nejste schopni chovat se stejně klidně a rozvážně, jak jízda na kole v provozu vyžaduje. Zastavit se, dát si kafe a pokračovat po čtvrthodinové pauze, je na debila ten nejlepší recept. A vaše karma vystoupá do nebes a následně zaručí psychickou pohodu při předjíždění kolon zprava ještě po půl roce.
Poslední pravidlo si vypůjčím z kodaňské kampaně: Šiřte pozitivní náladu je zásada, na kterou bychom neměli zapomínat. Dobré naladění, obecně slušné chování a v neposlední řadě úsměv (i když v tomto období poněkud zmrzlý), to jsou prostředky, které udělají pro pohodovost vašeho dojíždění víc než přestavba tří problémových křižovatek po cestě.
Přeji příjemnou cestu i v tomto nepřívětivém počasí. Praktický návod na přežití zimy najdete v našem návodu z roku 2009.
Andy 29. 10. 2012, 12:37
Přesně tak. Tohle funguje a má to pozitivní lavinový efekt. Např. chodci vůbec nečekají, že jim dá cyklista na přechodu přednost. Jejich údiv, když zastavím před přechodem a "divím se", že nepřecházejí je nepřehlédnutelný. Snad jim pak dojde, že ne každý kolař je blb, co je míjí na chodníku rychlostí blesku.
--
Anebo překvapení řidiče, kterého nechám vyjet z parkoviště do kolony, pustím v rámci ZIPu, poděkuji za jeho laskavost, když nechám bezpečně vyjet bus ze zastávky... To od cyklistů prostě neočekávají. -- Dnes se takto snažím chovat vždy. Když pak občas potkám deprivanta v autě, který potřebuje sobě cosi dokázat, snažím se být laskavý k ostatním ještě více. Vztek mě pak rychle přejde. Je mi těch deprivantů za volantem spíše už jen líto.
Andy 29. 10. 2012, 12:48
Jo a dyž jsme u té karmy. Prosím všechny, aby se opravdu vyhnuli podjíždění zprava na semaforech, alespoň pokud tam není vyhrazený pruh a stání. Nemyslím tím situaci, kdy je kolona ale běžnou situaci bez zácpy. Dostat se zprava vedle doprava odbočujícího řidiče je kromě myšek apod. snad to nejhorší, co jim můžeme jako cyklisté udělat. Včera jsem to ze zbrklosti udělal a jen díky Bohu z toho nebyla kolize. Řidič totiž neblikal, jenže stejně nakonec odbočil. Na blinkry nespoléhat! Osvědčilo se mi zařazení se na červené za auta více na levo, nebo doprostřed pruhu - prostě být vidět. NIKDY NEPŘEDJÍŽDĚT ROZJIŹDĚJÍCÍ SE AUTA NA SEMAFORECH!!!
zuzka 29. 10. 2012, 13:32
Andy - ohledne aut odbocujicich doprava. Rozjizdim se postupne jako auta a udrzuji vzdalenost mezi kapotou auta za sebou a zadkem auta pred sebou. Pokud neda blinkr a odboci, mam jeste velkou sanci na zabrzdeni. To je to same jako podjizdet auta v momente kdy slysim sanitku. Oni proste zahnou ke strane bez koukani do zrcatek.
zuzka 29. 10. 2012, 13:41
Ohledne svetel - mam 3W svetlo a obycejnou blikacku. Obyc blikacka je sice pekna vec, ale ridic ji bez problemu prehlidne (20 cm me delilo od predniho plechu jednoho takoveho). Proto pouzivam vetsi svetlo. Ovsem to zase nevydrzi tak moc, pokud sviti porad (2.5h jizdy/den). Takze blikam. Myslim, ze kazde lepsi svetlo bude oslnovat chodce a to i kdyby bylo namirene metr pred predni kolo. Nejak nevidim spravne reseni, ale s ohledem na vlastni bezpecnost preferuji to mene "karmicke."
Honza 29. 10. 2012, 14:34
toto je velice kvalitní a přínosný článek. Vysvětlení, že ne všechno z pohledu first person je v pohodě i pro ostatní provoz může situaci jen zlepšit. Ještě bych dodal vlastní zkušenost, která se mi vyplácí a to je snažit se jezdit čitelně pro ostatní. V mém případně teda takřka výhradně autem, ale to je jedno. Včas dávat znamení o změně směru ( nevim kde se vzala móda některých řidičů, že nepoužívají blinkr skoro vůbec ), zbytečně nemyškovat a v rámci možností ostatním vycházet vstříc. Cyklistům ani nemám za zlé, že občas neukážou. Myslim že je furt lepší když neukáže než aby si přímo před autem ustal protože přejížděl troje koleje s řidítkama v jedné ruce. Sice vedle v debatě to vypadá, že jsem radikální až na půdu a na nárazník jsem si namontoval radlici :-) ale když potkám kolo na silnici stejnak to vzdycky dopadne tak že ho buď objíždím velkým obloukem s blinkrem a kdyz toho místa není dost tak boční odstup kompenzuji snížením rychlosti a předjetím jen o málo vyšší rychlostí. Souhlasím, že vypjatá atmosféra proběhlého dopravníko konfliktu někdy vyvolá těžko zvladatelné emoce, ale v autě se dá nadávat strašně nahlas a přesto vás okolí neslyší :-). Vypadá to krásně když se nechá stranou politika a řeší se reálné problémy.
mczk 29. 10. 2012, 17:24
Díky za článek. Velmi podmětné. Chce to být ohleduplný ať jsem cyklista, chodec nebo motorista.
Milan 29. 10. 2012, 17:57
Bohužel je to svým způsobem boj. Když jedu přes den (hlavně mimo ranní špičku, ta odpolední není tak časově koncentrovaná), dá se hodně. Když se dostanu do ranní špičky a není cyklostezka, musí se podjíždět, objíždět atd. Dělám to fakt nerad, ale jinak bych se nikam nedostal. Ještě když je horák, dá se utéct na chodník nebo do terénu, na městském kole je to ale složité.
Jezdím relativně rychle, ale myslím, že v rámci možností velmi čitelně a velkoryse. Předpisy ale beru s rezervou. Zrovna dnes jsem jel kus po chodníku, protože na silnici nějaký pitomec namontoval zábrany, takže by mne auta nemohla objet. Ano, snažím se jet po chodníku rozumně, ale v podobných situacích musím, ač bych neměl.
Se světlem mám stejný problém. Ve městě jezdím 50% ve tmě. Slabší výdrž řeším čelovkou, kterou vezu vzadu v brašně. Při blikání je zbytečně výkonná, tak když vidím, že jsem viděn, sklopím hlavu a natočím trochu doprava. Problém je, že střídám 3 kola, dynamo v náboji je tím out a zimní cross má ke všemu netypické široké ploché dráty. Zvažoval jsem Reelight, ale ta nekompatibilita kol mne zatím odradila. Tak aspoň straším v žluté vestě + pásky na nohou.
wanted 29. 10. 2012, 19:04
Osvetleni: Snazte se sehnat svetlo s homologaci StVZO pripadne s obdobnym svetelnym kuzelem. Jedna se o svetla podle nemeckych predpisu, ktere sviti "pod horizont" a nedelaji z protij(e)doucich slepce ( http://swhs.home.xs4all.nl/fiets/tests/verlichting/stvzo/index_en.html ). Byvaji drazsi a shaneji se hure nez pidiblikatka v uniformnich ceskych cyklokramech ale vyplati se to, hlavne pokud casto jezdite za tmy (v zime i behem dne).
Karma: Jo to je tezky. Snazim se dodrzovat pravidla za vsech okolnosti. Ano jsem jedna z tech "naivek" co dokaze jezdit po silnici i kdyz hned vedle je chodnik co videl chodce naposled pred tydnem. Kvuli tomu vzdy vnitrne vybuchuju, kdyz si o mne nekdo cisti okna nebo mne zcela ignoruje a strihne mi to pres cestu. Moje spatne zkusenosti jsou takove, ze 1 z 10 je taxikar, 1 z 10 je mladik v polorozpadlem golfu a 8 z 10 jsou nacancane blondyny v darovanem SUV od zbohatleho milence.
Ale take mam pomerne dost zabavnych epizod s nerozhodnymi lidmi. Vetsina ridicu si evidentne mysli, ze cyklista nemuze znat pravidlo prave ruky takze na mne vejraji tak 5 sekund nez se teda jako rozhodnou ze se no tak teda jo rozjedou. Pak jsou chodci co jsou schopni uskakovat jak sileni byt temer stojim 5 metru od prechodu a kamion hned vedle mne je vubec nevzrusuje. Asi na kolo co dava prednost nejsou zvykli. Vrcholem jsou pak turiste. S nima si clovek pripada jako dirigent nez se uraci prejit a ze teda opravdu maji prednost. Asi doma nic takoveho nemaji nebo co.
Ventilace emoci: Kdyz uz dojde na nejhorsi a jste poradne nasrani, zapomente na kavu, jeste byste se tam pohadali s obsluhou. Vyberte si nejblizsi kopec a vsechen vztek napalte do pedalu. Nahore budou z vas opet andele...
újezdák 29. 10. 2012, 21:48
Podepisuji :)
Mimořádně přínosná je i socializace s řidiči... například si společně zanadávat na červené, kterou kolem nás prosvištěl další cyklista..... nic tak účastníky provozu nespojí tak jako společný objekt nenávisti. :)
A děkovat a děkovat i za to, že vám někdo dá přednost na vaší přednosti, zvedat palec když se auto za vámi plazí nepřehledným úsekem místo toho aby se narvalo vedle vás.
Pomáhat, tedy například ukázat takovým slušňým řidičů,, že už je vás možno předjet ( ale buďte si zatraceně jistý že je to možný, jednou sem takhle mávl na paní a z pod horizontu vyjel nízký sporťák :( dobře to dopadlo....)
jonáš 29. 10. 2012, 23:57
Wanted -- zajímavej text. Tohle se tady snad neřeší vůbec (a nejhorší oslnění jsem zažil nějakejma LED cyklomaniakama na stezce Krčskym lesem).
Zacyklení 30. 10. 2012, 07:22
Pěkný článek, kéž si z toho lidé vezmou ponaučení.
Přednost zprava: Už jsem si zvykl, že tu přednost dost často nedostanu. Zábavné jsou ale chvíle, kdy tu přednost dávám a dotyčný řidič nechápe. To potom chvíli oba stojíme, načež já s úsměvem pokynu rukou, že skutečně může jet první. Přesně jako wanted.
Myslím si, že to není jen v situaci s cyklistou - přednost zprava prostě spousta lidí neumí, ať jedou, čím jedou. Zvláště na křižovatkách, kde je jedna z ulic širší než druhá a vypadá jako hlavní.
mech1 30. 10. 2012, 14:01
... a ja uz si myslel, ze tolika rozumnych nazoru pod tak super clankem, se nikdy nedockam!
Diky :-)
Ivoš 30. 10. 2012, 22:00
My jsme ale slušňáci :-)
Já dodržuji předpisy rovněž a hlavně podle podle jejich významu:
1) přežít (bezepečnost)
2) nepřekážet a nezdržovat ostatní, ani sebe (plynulost)
3) ostatní detaily
ad 1) tramvaj a rozjeté auto mají přednost, i kdyby měli čtyři červené
ad 2) červená v noci na pusté křižovatce není zeď
Znát předpisy co nejlépe a respektovat jejich reálné (ne)dodržování ostatními spoluúčastníky provozu je optimální variantou jak rychle a bezpečně dojet do cíle, což je smyslem dopravy!