Malmö na kole

Přinášíme další ze čtenářských zkušeností s cyklodopravou v zahraničí. Martin Čermák nám popsal inspirativní situaci ve švédském městě Malmö.

Malmö s rozlohou kolem 160 km² a přibližně 300 tisíci obyvatel je švédské třetí největší město. Cyklotrasy po celém městě mají délku kolem 400 km.

Pro znalce jižního Švédska a města Malmö nebude žádnou novinkou švédský střízlivý přístup k cestování po městě, ať se jedná o automobil, hromadnou dopravu, kolo nebo chůzi. Kolo jako městský dopravní prostředek je zde velice populární a upřednostňováno oproti ostatním motorizovaným způsobům dopravy. Na rozdíl od Prahy se zde rozhodně nesetkáte s názorem, že když někdo jezdí na kole po městě, musí být nutně blázen. O tom, jak je zde kolo normální, svědčí i skutečnost, že městští zaměstnanci mají služební, bledě modrá kola, která nahrazují automobil k cestám do práce a na pracovní schůzky.

Velký rozdíl je v chování řidičů automobilů. Rozvážnost, ohleduplnost a neuspěchanost, která je Švédům vlastní, se promítá i do chování za volantem. V praxi to vypadá tak, že pokud se cyklista přibližuje k přechodu, kde se kříží cyklostezka se silnicí, samozřejmě má přednost stejně jako chodec v Praze, ale hlavní rozdíl je v již zmíněném chování. Automobil by stihl projet přes přechod ještě před tím, než se přiblíží cyklista, ale přesto řidič zastaví, počká až přejede a poté pokračuje v jízdě. Nezáleží na počasí ani denní době. Tato situace se opakuje kdekoliv není semafor. Možná to zní banálně, ale člověku to neskutečně zpříjemní cestu, přidá na pocitu bezpečí a dodá vědomí, že cyklista a chodec se pohybují po městě, kde pro ně existuje maximální možná dopravní priorita. Na druhou stranu toho není zneužíváno — téměř nikdo nepřechází silnici na červenou.

Malmö je celkem vyhlášené větrným podnebím, kdy od moře fouká vítr i rychlostí 50 km/h celý den několikrát týdně. Avšak tento hendikep místním téměř jakéhokoliv věku nebraní v každodenním pohybu po městě na kole. Poryvy větru jsou někdy tak silné, že při čelním protivětru člověka doslova zastaví. Před Vánoci napadlo přes noc kolem 15 cm sněhu a první místo, kde ráno začal úklid, byly cyklostezky. Malé bagříky poloviční velikosti jako nám známá multikára začaly prohrabovat cyklotrasy v celé jejich délce, další na řadě byly chodníky a až poté silnice, které na mnoha místech ani po půlce dne bez sněhu nevypadaly ani z poloviny tak čistě jako cyklostezky. Podobnou situaci jsem viděl ještě několikrát. V zimním období se jezdí zhruba o polovinu méně. Letní a podzimní hodnoty ukazovaly na jednom z počítadel blízko centra města kolem 8 až 9 tisíc cyklistů denně, v průběhu zimy to je slabě nad 4 tisíce. Na kole se jezdí za každého počasí, v pláštěnce nebo s deštníkem, na sněhu i při mrazu -10° Celsia.

Co se týká pohybu cyklistů a chodců, provoz je oddělen, přestože cyklotrasa vede paralelně s chodníkem, vzájemné míchání je vyloučeno a je striktně dodržováno, kdo se kde pohybuje. V zásadě lze říci, že povrch pro cyklisty je kvalitnější než chodník. Buď se jedná o kočičí hlavy, různé typy zámkové dlažby, anebo asfalt není tak hladký jako na cyklostezce. Na mnoha místech to slouží jako kvalitní orientace, zvláště pro turisty, kteří se najednou objeví někde na chodníku, ale nevědí, na v čí části jsou. Směrové ukazatele a značení speciálně pro cyklisty usnadňují pohyb mezi vytíženými komunikacemi tím, že je navigují na jakési zkratky, mimo hlavní komunikace, do průjezdných jednosměrek, parků a dalších cyklotras. Většina frekventovaných silnic nemá vyhrazený cyklopruh právě proto, že systém cyklostezek cyklisty odvádí mimo tyto komunikace.

Dalo by se mluvit o dopravním cyklo-subsystému, (tento pocit je pro mě velice signifikantní a s trochou přehánění lze srovnat s pohybem v berlínském U-Bahnu- vlastní svět sám pro sebe). Jestliže se cyklista začne pohybovat ve společném provozu s auty, ztrácí přehled o směru svojí jízdy a veškerá výhoda bicyklu je zapomenuta, mnohdy potkává městské kulisy, které nezná, ale nemá klid a pohodlí zastavit se a zorientovat, přitom tato místa jsou jen o několik desítek metrů mimo každodenní známou trasu. Pohyb cyklistů po chodníku, mimo několik pěších zón, kde je tolerován, není dovolen a je přísně pokutován. Cyklistu jedoucího po chodníku zde nepotkáte, nemají ovšem k tomu důvod.

Nezkušený cyklista, stejně jako v Praze, bude mít i zde problémy se rychle etablovat do provozu, který je ve špičce poměrně značný. Avšak zde nehrozí střet s automobilem, ale s ostatními cyklisty. Jiný druh opatrnosti je nutný, protože cyklistický provoz je intenzivnější než ve slunné jarní sobotní odpoledne na pražské náplavce, ale většinou bez míchání se s chodci. Místní uvyklí ostražitosti a poměrně rychlému tempu sice dají ohleduplně přednost, ale je nutné dodržovat pravidla: rozestupy, přednosti a hlavně ukazovat změnu směru jízdy. Překvapením mohou být malé skútry do objemu 50 kubických centimetrů, které se také smějí pohybovat po stezkách. Převážně znudění arabští mladící spolu často závodí a značnou rychlostí se proplétají mezi cyklisty. Čím dále od centra, tím více skútrů cyklista potkává.

Kola se parkují u stojanů, které jsou v dostatečném množství téměř na každém rohu, kde se předpokládá větší koncentrace lidí, například kolem dokola fotbalového stánku Swedbank Stadion, který je při domácích zápasech Malmö FF koly doslova zasypán. Ke sloupům veřejného osvětlení, dopravním značkám a zábradlím není parkování dovoleno, avšak na mnoha místech dopravní značka zákaz stání speciálně pro kola určitou dobu toleruje. Pokud kolo u značky nebo odpadkového koše přeci jen zaparkujete, v zásadě se nic nestane, ale není to povoleno, tak se to prostě nedělá.

Každé čtvrtletí zaměstnanci městských služeb viditelně nepoužívaná kola odřezávají a odvážejí k recyklaci, na některých místech i častěji, tento proces připomíná prořezávání starého lesa. Poměrně běžné a na pražské poměry nevídané je parkování kol přes noc na chodníku před domem, kde je kolo opřeno o stojánek a uzamčeno pouze zámkem na zadním kole. Nepsané pravidlo praví: „Pokud kolo není zamčeno, je možné s ním odjet.“ Zřejmě to je pravda absolutní, protože neuzamčené kolo se zde nevidí. Občasné policejní kontroly se zaměřují na povinnou výbavu, která se skládá z předního a zadního světla se schopností stálého svitu a zvonku. Při absenci jediného elementu hrozí pokuta až 500 SEK.

Fotografie autor.