Zkušenosti s cargotříkolkou

Nákladní kola jsou v Praze stále ještě raritou, kterou buďto vzácně zahlédnete na několik sekund někde mezi farmářskými trhy a obchody, nebo (máte-li štěstí) si jej můžete půjčit na cyklistickém veletrhu a vyzkoušet si proplétání v davu tříkilometrovou rychlostí. Pro zjištění, co to vlastně znamená jezdit s cargem, jsem musel až do mekky těchto kol, Kodaně (díky, VOCA!). V rámci pětidenního pobytu jsem strávil tři dny v sedle cargotříkolky, v jejímž boxu se uvniř autosedačky vozila naše dcerka, tehdy půlroční. Za tu dobu jsem s tříkolkou najel přes sto kilometrů, především po kodaňských pouličních stezkách, vyzkoušeli jsme ale i zdejší „greenway“ vedoucí parky, často s nezpevněným povrchem. Měl jsem příležitost zakusit reakci tříkolky na zdejší vítr, i na několik zdejších nevelkých stoupání.

Autor článku na výletě v kodaňském parku.


V Kodani je zhruba 19000 cargokol a ve špičce je rozhodně nepřehlédnete. Na hlavních tazích v Kodani projede za den málem tolik cargokol, jako v Praze kol normálních (Nørrebrogade 670, Langebro 270, Østerbrogade 360, viz Copenhagen Bicycle Account 2010). 30% předškolních dětí se do školky dopravuje na cargokole nebo ve vozíku, dětských vozíků ale na ulicích mnoho neuvidíte.

Koncepty cargokol existují v zásadě dva: lehčí, dvoukolové bakfiets, a těžší a stabilnější tříkolová řešení, ať už jde o Christianie, nebo tříkolky s otočnými předními koly (Nihola).

Carga výše zmíněných výrobců jsou nejprodávanější. Dvoukolky si z klasických jízdních kol berou malou šířku a náklon v zatáčkách, tříkolky jsou stabilní a umožňují poholnou jízdu v hustším provozu. Cargokolo firmy Jernhesten („železný oř“), které jsem dostal zapůjčené v Bicycle Innovation Lab, je tříkolka s atypickou konstrukcí – řízění zajišťuje otočné zadní kolo, což má oproti klasickým tříkolkám několik výhod.

Tříkolka ze strany. Koš opravdu není malý.


Při pohledu zezadu vynikne mechanika zatáčení s táhlem od řidítek přesmyknutým na opačnou stranu.


Tříkolka váží 39 kg, na délku měří 215 cm, na šířku ale méně než 90 centimetrů. Výrobce ji nabízí od 13 000 DKK, což je v přepočtu asi 45 000 Kč. Tříkolka má vpředu aluminiový koš s rozměry 68 x 95 cm a maximální hmotnost nákladu bez jezdce je 150 kilogramů. Kolo je vybavené pětistupňovou nábojovou převodovkou, výrobce ale může dodat i sedmirychlostní verzi. Kolo mělo tři brzdy (hlavní bubnovou v předním náboji řízenou protišlapem, pomocnou na zadním kole a parkovací). Brzdy na předních kolech jsou dost účinné, neměl jsem problém ani při nouzovém zastavení.

Díky otočnému zadnímu kolu a nízko uloženému koši je tříkolka velmi stabilní. Otáčení zadního kola nabídlo velmi dobrou manévrovatelnost, rejd uvádí výrobce tři metry při zachování velmi malé šířky, což je vlastnost, které jiné konstrukce nemají šanci dosáhnout. „Klasická“ Christianie je totiž omezena „dosahem“ jezdce, který musí točit s celým boxem, tříkolky s otočnými předními koly jsou zase limitovány vytočením kol směrem ke skříni(mají pak buďto větší šířku, nebo vyhánějí kabinku nad podběhy, což snižuje stabilitu).

Lepší stabilitu ve srovnání s klasickou tříkolkou jsem mohl porovnat díky své zkušenosti s cyklokočárkem. Rozdíl ve stabilitě je obrovský: natočení zadího kola posune těžiště jezdce výrazně do středu oblouku a tím vlastně simuluje jeho náklon! Nemusíte se tak zdaleka tolik naklánět do středu oblouku.

Běžné systémy zatáčení cargotříkolek. Zatáčející přední kola vyžadují větší rozchod při stejné šířce koše.


Při jízdě přímo je ale tohle řízení dost citlivé. Cargo, narozdíl od běžného kola, ve větších rychlostech nedrží přímý směr a řidítka proto nemůžete jen tak pustit. Nepozornost nebo ukázání směru v rychlosti nad 20 km/h vás už může pěkně rozhoupat. I delší ohlédnutí dozadu může způsobit problémy. Převrátit se mi cargo povedlo ale jen jednou, a to zcela prázdné, najetím na obrubník v ostrém a rychlém oblouku.

Se skoro prázdným cargem (holka, sedačka, řetěz, kabela, celkem tak patnáct kilo nákladu) se mi jezdilo velmi pohodlně. Nezkoušel jsem jiný těžký náklad než pasažéry. S osmdesátikilovým kolegou na palubě šel ovšem už rozjezd dost ztuha.

Na takto dimenzované cyklostezce se i nákladní tříkolka skoro ztrácí...


Na tříkolce potěší neobyčejně robustní konstrukce, která mi umožnila nebát se jet s tříkolkou drsně a trochu silově. Hmotnost, i prázdné tříkolky, se zdá být na první pohled značná (skoro 40 kilo), ale konstrukce je díky tomu velmi solidní: hliníkové dno koše, laminátové bočnice, silné trubky, to vše na lehkosti nepřidá, ale zaručí vám životnost kola v řádu desetiletí. K tomu máte klasickou výbavu: kompletní blatníky, integrovaný zámek u zadního kola, všechno funkční, trvanlivé. A když se to rozjede, tak to prostě jede.

U pětirychlostní přehazovačky jsem neměl problém rozjet se na 4.-5. stupeň. Ostatní převody využijete v řídkých stoupáních a na rozjezdy s nákladem. Kodaňské jednosměrné cyklostezky jsou zpravidla široké 2-2,5 metru. Chcete-li na nich jet spořádaně při kraji a umožnit bezpečné předjetí, musíte na okraji sem tam vymetat kanály a jiné nerovnosti. A nutno říct, že kanály u nás umíme zarovnat lépe. Konečně, zcela běžné jsou asfaltové sjezdy z chodníku od vjezdů k domům, které zasahují 20-30 cm do cyklostezky a opět tedy leží v dráze pravého kola nákladní tříkolky (toto by šlo řešit v místě sníženou obrubou). Město ale cyklostezky postupně rostoucímu počtu cargokol uzpůsobuje a základní síť rozšiřuje na více než tři metry.

Test jízdy s živým nákladem. Rozjezd vyžadoval poněkud více úsilí.


Zkusil jsem si také jízdu „na rychlost,“ menší akcelerace vás nutí rozmýšlet si předjíždění i tehdy, když je ten před vámi o dost pomalejší. Zato manévrovací schopnost v křižovatkách a ostrých rozích je parádní, vůbec jsem neměl dojem, že bych extra překážel. Díky tomu, že na přední kolo dobře vidíte, se do metrového koridoru v pohodě vejdete a nemusíte do zatáček ani moc zpomalovat. Po dvou dnech jsem měl už řízení v ruce natolik, že nedělalo problém jet v těsné skupince naší party, nebo se zapojit do hustého provozu s ne zrovna největšími rozestupy. Přesto není od věci zapomínat, že řídíte „náklaďák“ a i přes účinné brzdy máte větší setrvačnost než většina cyklistů kolem vás.

Protože zapůjčené cargo bylo nákladní verzí, neměla samotná krabice žádné chyty na zafixování dětské sedačky. Ta byla tedy v předním koši navolno, potíže s tím ale nebyly. Jen dodaný masivní zamykací řetěz na plechovém spodku vany při nárazech hlasitě řinčel, tak jsme ho museli zabalit do bundy, aby malá mohla usnout. Nepřítomnost stříšky jsme vyřešili zabalením sedačky do pláštěnky. Bylo to nutné, během našeho pětidenního pobytu sprchlo alespoň na chvilku každý den.

Josífka byla v cargokole naprosto spokojená.


Mimo asfalt jsem zaznamenal houpání obvyklé pro tříkolky, stabilita ale byla opět bezproblémová. Rekreační trasy parky nicméně nejsou na carga přímo stavěné. V jednom vjezdu do parku jsme narazili na branku šířky 80 centimetrů (naštěstí šla objet zjevně často užívanou dírou v zábradlí hned vedle). Zajímavé věci dělal s tříkolkou vítr, díky poměrně velké ploše bedny a vzpřímenému postoji mě čerstvý přímořský protivítr donutil jet na „trojku“ místo na čtvrtou až pátou rychlost, která by odpovídala naložení tříkolky.

Někam se s cargokolem stejně nevejdete. Rekreační cyklotrasy jsou v Kodani spíš na pozadí zájmu.


Pokud jde o kopce, tak ty jsou s nákladem samozřejmě řádně znát. S tříkolkou ale platí zlatá zásada, že nevadí, když zpomalíte třeba i na dva kilometry v hodině (se sto kilogramy nákladu to v 10% stoupání rychlejí nepůjde). Tříkolka se dá ostatně zpřevodovat tak, že vyšplháte skoro cokoliv. Pro pražské prostředí by ale rozhodně stálo za to mít ještě elektromotor.

Celkově byla pro mne třídenní zkušenost s cargotříkolkou velmi hodnotným zážitkem. Kdo žije v rovinatějším městě a hledá řešení udržitelné mobility pro svou rodinu, neměl by ze svých úvah rozhodně vynechat tuto možnost. Například christianii Light koupíte už i u nás za velmi přijatelnou cenu. Dvoukolová carga pak nabízí i český výrobce (a to i v elektrice). Pro jiné modely — třeba ten, který jsem si vyzkoušel v Kodani — budete ovšem muset do Dánska nebo Nizozemska.

Cargotříkolka je skvělá pro cesty do školy i na výlety.


Naše starší články o nákladních kolech:
Náklaďáky I: Kola s dlouhým ocasem
Náklaďáky II: Kola s krabicemi
Náklaďáky III: Tříkolky nejen pro děti

Líbil se Vám článek?

Podpořte další rozvoj nezávislého portálu pro jízdu Prahou na kole. Je to snadné, díky Darujme.cz to máte za minutku. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Podpořit

Komentáře - uzamčeny

  1. Díky moc za článek, samé hodnotné postřehy. I když budu se těšit, až někdo někdo popíše svůj život s cargem v Praze. Člověka by to v mnoha ohledech lákalo, trochu jsem se snažil zorientovat, přečetl jsem si ten dvojdílný seriál tady. Stejně mi z toho vychází, že pro Prahu to moc není (jak terén, tak stoupání), dalším problém je, že to není kam dát, protože má-li taková věc přes 2 m, do kočárkárny by se to dávalo blbě a čtvrtku by ji to případně zabralo.

  2. No, mít to pod 80 centimetrů na šířku (což jsem si bohužel nezměřil), tak to už asi máme a tahám to výtahem až do bytu ;-) . To parkování kol je problém i v Kodani, hodně těch tříkolek parkuje na ulici přivázaných hutnými megařetězy. S kopci je problém, ale imho 250W příšlap by byl schopen zajistit stoupavost odpovídající běžnému bicyklu. Ono kolo s vozíkem na mrtvou váhu neváží o moc míň…

  3. Obcas v Karline potkam/zahlednu messengera s cargo kolem – ale to je spis ten long…vsak vy vite co :-)

    V Kodani i jinde po Dansku toho byla spousta. Parkuji to venku, nebo za plotem u baraku…

  4. Když už se zmiňuje, co se dá nákladního potkat v Praze, tak mě jednou překvapil doma pošťák z MediaPost s balíčkem z Amazonu. Sice neměl cargo, ale firemní poštovní kolo s nějakou úpravou, že se mu toho tam vešlo docela dost.
    Zajímalo by mě, jestli to maj elektro, nebo ne, protože se rozhodně nedá říct, že bych bydlel někde pod kopcem. Ale tak mě svou exitencí šokoval (když jsem ještě očekával, že mi to přijde skrze běžnou pošťačku), že jsem to ani neprozkoumal.

  5. Na brumlovce jsel loni v teplejším období potkával uliční prodavače ovocných šťáv a svačin s podobnou bednou.
    Přiznám se, že když jsem viděl tu dívčinu jak se s tím snaží jet do kopečka a pak najet na chodník ( obrubník snížený byl) a právě jak s tím ještě netrefila zatáčku a kolem brala už o nezsníženou část chodníku, tak jsem si z lítosti u ní jeden ten předražený bionápoj koupil… ono dát za 4 loky kalné ovošťávy v plastu něco kolem 50 kaček je přece jenom dost…
    Jinak patřili k nějakému bioobchodu a jsme zvědavý jestli se letos objeví…

  6. co si tu prodavačku pamatuju, tak si myslím, že kolo s nákladem vážilo víc než ona, měla evidetně i problém jet do mírného kopce rychleji než krokem…

  7. Pokud jde o jízdní vlastnosti, tak i šofér většinou ví, že kam se nedá najet popředu, tam se dá zacouvat. Ale držet při tomhle uspořádání přimej směr je asi fakt náročný.

Další z rubriky

Visuté cyklostezky 3

šestipruhPo celém světě v posledních letech vidíme, jak je kolo opět bráno jako plnohodnotný dopravní prostředek..více

Torontem na bicyklu 1

jm_toronto_33V posledním příspěvku prázdninových cestovatelských zápisků se podíváme do kanadského Toronta. Jedná se o nejlidnatější..více

Plastová stezka 6

pl1Je tomu 16 měsíců od chvíle, kdy dceřiná společnost VolkerWessels nizozemské stavební společnosti KWS přišla..více

Montréal: Bikesharing (3) :)

jm_montreal_12Montréal, téměř dvoumilionová metropole rozkládající se na stejnojmenném ostrově. Také mnohdy považována za nejvyspělejší cyklistickou metropoli v severní..více

Pocket bike lane, aneb kapesní cyklopruh 1

pocket_05Pocket bike lane, aneb kapesní cyklopruh. Již název evokuje funkci: kapesní cyklopruh má pomoci cyklisty navigovat skrze..více

9 věcí, co mě Rekola naučily o životě
(a byznysu)
10

no8_aDneska jsem, tak jako každej podobnej den poslední dva roky, dorazil do práce na rekole...více
FacebookInstagramTwitterYouTube

Anketa

Co říkáte na cenu cykloboxů u OC Chodov? (max. 2 odpovědi)

Výsledky →

Nahrávání ... Nahrávání ...
Archív anket →

Poslední komentáře

Podpořte nás

Podpořte další rozvoj nezávislého portálu pro jízdu Prahou na kole. Je to snadné, díky Darujme.cz to máte za minutku.
nebo
Daruj
webdesign by 2046
↑ nahoru