Ve čtvrtém pokračování série o dobrém návrhu cyklistické infrastruktury podle přednášky vídeňského specialisty Dr. Meschika bude dokončeno téma řešení křižovatek a kapitola věnovaná kruhovým objezdům.
Předsunuté stopčáry
Od světelné signalizace se očekává, že zajistí prostorově nebo časově oddělené vedení cyklistů od motorové dopravy v konfliktních směrech.
Pozn.VF: Cílem je zejména to, aby cyklisté vjeli v daném směru do křižovatky jako první, což je žádoucí z řady důvodů (čekání před vozidly, mimo přímé výfukové plyny, cyklista startuje o poznání rychleji než auto, a především omezení situací, kdy je výhled na cyklistu v křižovatce zakryt jinými vozidly).
Základní řešení je prostorové a spočívá v posunutí stopčáry pro cyklisty o pět metrů dopředu. Předsunutá stopčára může být rozšířená vlevo, což umožňuje lepší pozici cyklistům odbočujícím vlevo.
Pozn.VF: Principy z Kodaně zdůvodňují předsunutou stopčáru také tím, že není žádoucí, aby byla stopčára pro auta těsně u přechodu pro chodce. Současně ale nepoužívají rozšíření prostoru pro cyklisty vlevo, protože v Kodani se vlevo odbočuje téměř výhradně nepřímo a stopčára před vozidly by naváděla k přímému odbočování. Odsunutí stopčáry také prodloužením křižovatky pro IAD trošku sbližuje vyklizovací doby pro IAD a cyklisty, což je také velmi žádoucí. Na druhou stranu, vlivem prodloužení vyklizovací doby o několik desetin sekundy dochází k jistému zmenšení kapacity křižovatky pro IAD.
Pro odbočení vlevo se používají strategie přímého nebo nepřímého odbočení. Pro přímé odbočení se použije předsunuté stání pro cyklisty vytažené vlevo, pro nepřímé odbočení zvlášť vyznačený vyčkávací prostor.
Pro nepřímé odbočení se pro cyklisty vyhradí zvláštní vyčkávací prostor.
Pozn. VF: Instalace prostorů pro nepřímé odbočení vyžaduje, aby cyklista v tomto prostoru viděl na světelný signál v příčném směru. Toho se dosahuje buď věšením signálů na dráty nad křižovatkou (V ČR patrně není podle normy), nebo opakováním návěsti pro cyklisty za křižovatkou, což ovšem znamená zdvojení signalizace.
Dřívější zelená
Není-li možné z prostorových důvodů posunout stopčáru pro cyklisty o několik metrů dopředu, nechá se zelená v pruhu pro cyklisty naskočit o 2-3 vteřiny dříve než ostatním vozidlům.
Pozn. VF: Toto řešení opět vyžaduje zvláštní signalizaci, což ovšem s ohledem na velmi omezující domácí podmínky neznamená prakticky žádné semafory navíc. Zvláštní signál pro cyklisty by na křižovatce nejspíš byl tak jako tak i v případě, kdy by se rozsvěcel ve stejný okamžik jako signál pro motorovou dopravu.
„Zámek“ na vjezdu
Opatření, nazývané v angličtině „bicycle lock“, je vhodné na vjezdech z vedlejší na hlavní, kde umožní cyklistům dostat se bezpečně do prostoru odbočení vlevo. Následující obrázek je z německého Münsteru.
Cyklisté si mohou najet před čekající auta, a pak vyrazit první i do odbočení vlevo.
Řešení křižovatek tvaru „T“
V křižovatkách, kde hlavní silnice odbočuje, by odbočení do vedlejší ulice nemělo být vedené přímo – znázorněná úprava zajistí, že řidiči (a cyklisté) pokračující po hlavní žádoucím způsobem „nemění“ směr jízdy.
Kruhové objezdy
Kruhové objezdy mají pro cyklisty jistá specifika. Zatímco pro automobilovou dopravu jsou velmi bezpečné, pro cyklisty to už není tak dobré. Jízdní dráha kol je na objezdech delší než ostatních vozidel. Tok bezmotorové dopravy by měl být podobný jako u dopravy motorové. Zvlášť pečlivě je přitom třeba navrhovat výjezdy z objezdu, kde je riziko konfliktu. Způsob, jakým je řešen průjezd cyklistů, by měl být také předem vyznačen.
Pro kruhové objezdy připadají v úvahu dvě možná řešení:
- Sdílený provoz motorové dopravy a cyklistů.
- Cyklostezka okolo kruhového objezdu.
Třetí možné řešení — kruhový objezd s cyklopruhem — je zcela nežádoucí. Důvodem je zde kolizní směr ve slepém úhlu řidičů. VF: Je třeba poznamenat, že v Dánsku je takové řešení běžné a doposud se používá. I tam jsou si vědomi jeho problémovosti, ale pro zachování konzistence dopravních řešení mu zatím dávají přednost.
Sdílený provoz na kruhovém objezdu
Cyklistická doprava bez dalších opatření na kruhovém objezdu, tedy ve sdíleném prostoru je standardním řešením pro kruhové objezdy ve městě za následujících podmínek:
- Kruhový objezd má jeden pruh,
- vnější průměr do 30 metrů
- mírná rychlost a provoz
Cyklista na takovém objezdu projíždí jako vozidlo, a to přibližně středem pruhu: brání tím předjíždění a tomu, aby jej automobily ohrozily na výjezdu. Řešení je použitelné až do překvapivě velkých intenzit, uvádí se až 15 000 vozidel denně.
Malá okružní křižovaktka s bezpečně jedoucím cyklistou. Mnichov.
Výhody:
- Minimální prostorové požadavky
- Jednoduchý a srozumitelný dopravní tok
- Nízké nároky na řidiče
Nevýhody:
- Nezkušení a slabší cyklisté se necítí bezpečně
- Nebezpečí, že cyklista bude stejně předjet, případně i po vnitřní obrubě určené pro velká vozidla, nebo pokud není zkušený a jede příliš vpravo.
Doporučení pro kruhové objezdy
- Vnitřní část objezdu (asi 1/3 obalové křivky dlouhých vozidel) zvýšit o cca 5 cm, aby jím osobní auta nepředjížděla cyklisty a neohrožovala je na výjezdu.
- Cyklopruhy nebo cyklostezky ukončit cca 20 metrů před začátkem objezdu (nebo asi 10 m před začátkem dělícího ostrůvku, je-li). K hranici kruhového objezdu může vést víceúčelový pruh, viz obr. (VF: v našem případě piktokoridor)
- Zúžit pruh na vjezdu tak, aby se vozidla a kola řadila za sebe (≤ 3.5 m)
- Vzdělávat veřejnost v bezpečném chování na objezdech (tj v jízdě vozidel za sebou) pomocí informačních kampaní. (VF: V konkrétních případech by zřejmě bylo žádoucí vyznačit doporučený průjezd cylistů piktokoridorem)
Pozn. VF: I zde se ukazuje, že náš domácí požadavek legislativy na jízdu cyklisty vpravo je formulován špatně a na kruhových objezdech je pro cyklisty ohrožující.
Zvýšená vnitřní část objezdu odradí řidiče aut od zkracování, velká vozidla ji ale využívají.
Řešeí před kruhovým objezdem, cyklostezka a cyklopruh, buďto zmizí, nebo se změní ve víceúčelový pruh vedoucí až po hranici objezdu.
Vedení cyklistů mimo kruhový objezd
- Cyklisté jsou vedeni po jednosměrné cyklostezce okolo objezdu, a kříží jeho vjezdy a výjezdy.
- Místa křížení vjezdů je třeba navrhnout a realizovat velmi pečlivě
- Přednost cyklistů na přejezdech pouze, pokud je cyklostezka řešena jako soustředný kruh okolo objezdu (bezpečnost!). Jízdní dráha cyklistů musí být ze strany řidičů předvídatelná, tj. cyklista pokračující po objezdu nesmí měnit směr jízdy!
- Obousměrné cyklostezky nelze v žádném případě vést podél kruhového objezdu s předností cyklistů!
Poměry nehodovosti jsou zřejmé. Nepředvídatelné vedení cyklistů do kolizního směru zvyšuje riziko nehod.
Výhody:
- Vhodný pro velké kruhové objezdy se silným provozem (mimo zástavbu, vysoké rychlosti), a pro velké objemy cyklodopravy
Nevýhody:
- Zajížďka pro cyklisty
- Prostorová náročnost
- Přerušovaná jízda, nebezpečí, že cyklisté budou ignorovat dávání předností
- Zvlášť nebezpečná je jízda cyklistů proti směru objezdu
- Jen několikametrový odstup ok objezdu způsobuje problémy delším vozidlům vyjíždějícím ven — musejí zastavovat, i když ještě zasahují do objezdu.
Doporučení:
- Přejezd pro cyklisty odsadit zhruba o vzdálenost jednoho auta od kruhového objezdu (méně než 2 m a více než 5 m zvyšuje riziko)
- Přejezd pro cyklisty podbarvit
- Zvlášť mimo město se vyhnout obousměrným přejezdům
- Přejezd pro cyklisty by měl být blíž ke kruhovém objezdu než přechod pro chodce
- Při velkých intenzitách dopravy a vysoké nehodovosti zvažte mimoúrovňové řešení (vést cyklisty pod kruhovým objezdem, jako je tomu např. v Houtenu
Jednosměrný, cca 4 metry odsunutý, podbarvený -- potom může být i přednost cyklistů.
Závěr seriálu příští týden se bude věnovat křížení cyklostezek a komunikací.
ÚJEZĎÁK 18. 4. 2013, 10:25
No přiznám se, že kruháky, pokud se nejedná o nějaký pařížský mamut , vnímám jako nejbezpečnější křížení pro cyklisty.
Od doby, co u nás a po okolí udělali kruháky se na kole cítím o dost líp. Navíc v případě kolony ( typicky třeba ranní Uhříněves, se na kruháku krásně projede vnitřním obloukem.
Myslím, že na většině kruháků jsem zdaleka nejrychlejší v poměru k autům, výjimkou jsou snad jen ty kruháky na které se vjíždí do kopce a člověk před tím zastaví ...
Brahma 18. 4. 2013, 10:48
No ta bezpečnost je snad daná tím, že řidiči na tom kruháku vědí, že za chviličku to skončí a také sami mají co dělat, aby to projeli a našli správnou cestu ven. Takže i na těch širších (ne dvoupruhých) se nepředjíždí a nemám pocit ohrožení. Takže kruháky jezdím společně s auty a případný chodníko cyklistický vnější objezd ignoruji. To spíš je tlačenice před vjezdem na kruhák, kde se mne někteří snaží za každou cenu předjet, abych jim následně na kruháku nepřekážel. To je třeba řešit včasným nájezdem na střed vozovky a předjíždění končící myškou nepřipustit.
Vratislav Filler 18. 4. 2013, 11:16
Máte oba pravdu, ale kruháky mají velmi malou vnímanou bezpečnost pro slabší cyklisty. Ten bezpečný a pohodlný průjezd vyžaduje zařadit se do proudu rychjeji jedoucích vozidel, což je pro spoustu lidí problém a já osobně si myslím, že by to infrastruktura po cyklistech vůbec neměla vyžadovat (taky Meschik to řeší zúžením pruhu před kruhákem tak, aby se to řazení do proudu stalo samo od sebe). A když už cyklistazůstane u kraje, je ta pravděpodobnost, že ho někdo na výjezdu střihne, bohužel dost velká (třeba 1:5). Proto jsou kruháky v českém provedení pro slabší cyklisty noční můrou a je potřeba trochu je upravit.
Brahma 18. 4. 2013, 11:45
Ano, bohužel nejbezpečnější jízda na kole v provozu je naprosto sebevědomá jízda stylem jako auto, která je předvídatelná a automobilisty akceptovaná. Kdo se chová jinak, toho se co nejrychleji snaží zbavit, aby se jim nakonec nepřipletl pod kola. No a to rychlé zbavování se produkuje různé ústrky, protože ne vždy a všude je na to místo. Pro ty, co nedokáží jet stylem auto v provozu je třeba stavět nějaká ulehčení a oddělení od nejhoršího. Na druhou stranu, když bychom úplně oddělili auta od kol, ta se to kolaři nikdy nenaučí. Ale to asi v Česku hned tak nehrozí.
Luděk 18. 4. 2013, 12:56
[3] Do proudu se zařazuju jen na malých kruhácích, u velkých jezdím po okraji, před odbočkami, kam nezajíždím, dávám levou rukou znamení a od té doby nemám problém, že by mi někdo hodil myšku.
[4] Přesně v tom je ten problém, v předvídatelnosti chování cyklisty. I když jezdím dost na kole, tak stejně se mi nedaří rozpoznat typ cyklisty, když ho v autě dojedu, ten rozptyl v chování a způsobu jízdy (a znalosti či neznalosti silničních pravidel) je hodně velký a procento těch, co to bez nejmenšího varování střihnou najednou vlevo, je nezanedbatelné. Takže není divu, že se řidič snaží blízkosti cyklisty zbavit, ať už vetší mezerou než bývá v provozu zvykem, či předjetím (když to jde a nehrozí hned dojetí na další křižovatce).
ÚJEZĎÁK 18. 4. 2013, 13:06
Je to jak kde/kdy :) , před xnácti lety vyjel nějaký průzkum, ve kterém se měli řidiči vyjadřovat o pro ně nejhorší křižovatce v Praze a vylezl z toho kruhák na Vítězném náměstí... přitom to byla nejbezpečnější křižovatka v Praze vzhledem ke zraněním a škodám, ale křižovatka kterou milovali karosáři, protože plechařiny se tam udělala kvanta, lidi na tom neuměli jezdit navíc se tehdy změnila přednost na kruháku + ty tramvaje.
Do jisté doby, řekl bych tak 5-7 let zpátky bylo dobře vidětm jestli je řidič z kraje kde kruháky mají nebo nemají, blinkry před kruhákem, dávání přednosti přijíždějícím vozidlům atd :)
To se docela mění k lepšímu.
U cyklistů bych řekl, že roli hraje i dopravní nezkušenost ve smyslu neznalosti základních pravidel, hlavně mladí cyklisté se mi skutečně jeví jako oběť chybejících dopravních hřišť a výchovy.. a pokud se nepletu, je to jeden z programů automatu ? A taky jeden z těch nejpřínosnějších.
Ono nestačí ty lidi na ty kola dostat, ono je potřeba jim do hlav natlouct řekněme deset základních pravidel toho provozu kterého se účastní. Učit se to za pochodu na kole v Praze , což letos zase vidím je skutečně drsná metoda. A taky by to chtělo cyklistům opakovat, že se vyplatí se stejně jako na silnici chovat na cyklostezkách, tedy tak aby všichni jezdili čitelně, ohleduplně a předjížděli správně, ukazovali změnu směru a podobně...
Jerzy 18. 4. 2013, 13:29
A hlavně jde i o lidi, co znají dopravní pravidla dobře, ale pak jsou začátečníky na kole. Používám auto i kole pravidelně a vidím na sobě své chyby a prohřešky dnes a denně (když jedu na kole), i když už jsem se za ten rok hodně zlepšil.
Kdy například vinou toho, že na tom kole řeším najednou mnohem víc věcí, tak nestihám stále vždy udržet pozornost na všem potřebném. Pak když náhle musím změnit naplánovanou trasu, nebo vznikne nějaká potencionálně kolizní situace, kterou musím řešit, tak rázem jsem v křižovatce a vůbec nevím, jaký tam je režim a kdo má přednost, protože jsem se např. chvíli věnoval tomu, jestli to auto za mnou registruje, že měnim mírně směr a při té příležitosti přehlédnu např. značku.
Mám se pořád v čem zlepšovat a to už v provozu jezdím rok. A při každé cca třetí cestě do práce bych se nejradši nějakému řidiči vždy omluvil, že jsem mu zbytečně zkomplikoval jeho cestu nějakou mojí nepozorností.
josuk 18. 4. 2013, 13:55
pozn. k 6. kruhák na Vítězném náměstí kříží ze tří stran tramvaje... takže asi ano, relativně na tu hrůzu se tam nic vážného snad nestalo a cestující v tramvajích byli při těch mnoha střetech ochráněni dobře.. :-D
Vratislav Filler 18. 4. 2013, 14:14
Jerzy: Chybu uděláš i po deseti letech zkušeností. Jde o to, aby je člověk nedělal příliš často a aby takoév chyby nevedly hned ke katastrofě.
pylma 19. 4. 2013, 14:03
Zařadit se do proudu vozidel je možná objektivně nejbezpečnější varianta, ale troufnout si to, pokud člověk nemá stejnou rychlost jako auta, na to musí být člověk dost odvážnej.
Zkušenost z Vladivostocké, což je relativně široká ulice. Jela jsem z mého pohledu tak akorát mimo dveřní zónu. V protisměru ani kolo, tak jsem se možná moc neomezovala, ale určitě v pravé části svého směru. Přestože (nebo možná právě proto) byl protisměr úplně volný, měl řidič, který mě předjížděl, potřebu přibrzdit a řvát na mě z okýnka, že nemám jezdit prostředkem, ale v pravo, a pár dalších nepublikovatelných výroků. Od té doby mě občas napadne myšlenka, kdy potkám dalšího "odborníka na dopravní předpisy", který mě místo nadávek bude "vychovávat" silou své tuny plechu. Zejména ve chvílích, kdy se mám zařadit do proudu a vědomě tak auta omezit.
Auta na kruháči jedou cca třicítkou. To fyzicky nedám a i kdybych dala, tak nechci. Mých 15-20 mi vyhovuje. Nedospěje některý z řidičů k názoru, že ho záměrně zdržuju?
P.S.: Ani spousty řidičů, kteří mě s úsměvem pustili, kde nemuseli, takový zážitek zatím nepřebily.
Vratislav Filler 19. 4. 2013, 15:04
Pylma: A proto je potřeba navrhovat to všechno tak, aby řazení do proudu vozidel probíhalo samovolně a pro cyklistu bez úsilí. I na tom kruháku podle Meschika, se defakto, řadí auta mezi cyklisty, ne cyklisté mezi auta.
Luděk 19. 4. 2013, 17:04
[10] pylma: na blbce bohužel občas člověk narazí, stává se mi to i v autě (například když u dvou přechodů za sebou pustím přejít chodce). Samozřejmě, že u kola je to o to nebezpečnější, že člověk si není jistý, jestli to není nějaký psychopat, který použije zbraň (ať už normální či třeba auto). Jinak ty (malé) kruháky 30 nejezdím ani autem ... bo bych z nich vylétl ven dříve než chcu.
Ivoš 20. 4. 2013, 09:40
Kruháče jsou pohoda. Na běžném kruháči auta nejezdí 30km/h, ale 20km/h. Jak jedu prostředkem, tak mě ostatní řidiči vidí a respektují. Snad občas se někdo pokusí najet na kruháč přede mne, protože má pocit, že budu pomalejší. To vám stejně tak udělají i když jedete autem, od toho jsou brzdy.
Vedení cyklistů mimo kruháč považuji za totální nesmysl. V tomto článku je uvedena jediná výhoda "při velkém provozu". Jak chcete přejíždět frekventovanou silnici pár metrů od výjezdu z kruháče? A to ještě drtivá většina řidičů nezná pravý blinkr, takže nikdy nevíte, kdo z kruháče vyjíždí a kdo ne. Takže i já jako zkušený cyklista se bojím a čekám a čekám ... a příště jedu stejně, jak tady uvádí Brahma.