Cyklistická vlastivěda sídelní kaše

Praha má i své okolí, které bude brzy od jejích okrajových částí k nerozeznání. O krajině od Prahy západně ležících tabulí, vesniček, dálnic a logistických krabic nám napsal Lukáš Zadrapa.

Můj vztah k tomuto městu se dosti zásadním způsobem změnil, když jsem po něm skoro patnáct let od té doby, co jsem do něho jako náplava přišel, začal jezdit na kole – ale to je jiný příběh a jiná kapitola. Trochu podobně se však proměnil i můj vztah k zázemí Prahy, přestože jsem už za dob studií prochodil ledakteré kouty přiléhajících středních Čech. Coby klasický Jihočech jsem tento prostor dlouho ani nepovažoval za krajinu hodnou toho jména. Bez lesů a bez rybníků, ale zdánlivě i bez kopců, od neolitu nepřetržitě obdělávaná pole na plochých pláních, skličujících svou neohraničeností, jedna vesnice vedle druhé, hustá síť silnic. To vše na mě působilo dojmem příměstským, odpřírodněným a odosobněným ještě dříve, než přišla nejdivočejší vlna tvorby sídelní kaše. Zejména se to pak týkalo západu, který postrádá výraznější výletní cíle i dominanty, nepočítáme-li komíny hutí, a v povědomí snadno klesne na beztvaré území nikoho mezi západním okrajem Prahy a nevábnými obrysy průmyslového Kladna. Výletnická vášeň člověka zanese tak ještě někam na Kozí hřbety, na Levý Hradec a Budeč, kdo chce nasbírat pravěké střepy, dostane se k Úněticím či Noutonicím, ale to je všechno spíš sever a severozápad, stejně jako turisticky oblíbená Okoř.

Prahou na kole běží s podporou Citybikes:
Elektrokola, skládací kola, městská kola

Ovšem pochopil-li jsem, že je možné se o po Praze pohybovat vlastními silami na kole, přirozeně to časem vedlo k poznání, že o volných chvílích lze místo do středu města stejným způsobem vyrazit i za jeho hranici do jeho předpolí a trochu předstírat, že jedeme „do přírody“ nebo na „cyklovýlet“. Spíš však než cokoli jiného to pro mě vždy znamená výzkumné výpravy na bílá místa na mapě a orientaci a zabydlení v krajině za humny. Kolo je k tomuto účelu přitom ideální, i když nemůže zcela nahradit chůzi. Právě díky oběma těmto vymoženostem jsem si nakonec uvědomil, že i takováto krajina může, či spíše mohla mít svůj rázovitý půvab, jakkoli zcela odlišný od toho, na co jsem kdy byl zvyklý. Konec konců, předromantické cítění právě v takové spatřovalo ideál, jen v takové se mohl nacházet locus amoenus, líbezné místo.

Objevil jsem, že ač je to kraj plochý, přece je členěný mělkými a za daných podmínek poměrně nápadnými údolími potoků, které se teprve níže směrem k Vltavě zařezávají hlouběji do skalního podloží. Existenci těchto vrstevnic člověk na kole pozná úplně nejlíp. Kromě toho celá kladenská tabule setrvale stoupá až někam k Unhošti, kde se pak láme hranou údolí Loděnice do zcela jiného světa. Seshora od Červeného Újezda je za vhodného počasí vidět daleko na sever, na České Středohoří, včetně Milešovky a Sedla, na Říp, Bezděz a Ještěd. Podobně ačkoli tu nenajdeme lesy, hojná roztroušená zeleň hrozící tísnivý dojem změkčuje a propůjčuje krajině určitou přívětivost. Nápadná jsou stromořadí topolů, která při své mohutnosti slouží jako členicí prvek prostoru. Jen výjimečně z roviny vystupuje výrazný kamýk, jako je ten u Číčovic, pak ale působí jako orientační bod široko daleko. Dokonce jsem tu našel i rybníky, které jsou soustředěny u Hostivic. Jsou obklopeny lesem a na podzim tam prší žaludy. Ke klasickým výletním místům může snad počítat jen Kožovou horu nad Kladnem, zřetelně viditelnou z Bílé hory, ovšem dojem mi tehdy zkazila rozhledna, na jejímž vrcholku byla skla stěží průhledná a všude okolo tisíce a tisíce mrtvých mušek. Možná proto tam nikdo nechodil. Překvapením pro mě ale byla malebnost mnohých vesnic, v nichž zjevně přežívá mnoho hodnotné lidové architektury; Dobrovíz je dokonce oficiální památkovou rezervací, působivou, byť stavení nejsou v nejlepším stavu – na druhou stranu jsem nikdy neměl rád napulírované, škrobeně opravené historické budovy, patina ke stáří patří. A konečně, narazil jsem i na místa, jež na mě učinila zvláštní dojem, jako například Hájek, kde na kopci v polích na křižovatce cest stojí osamělá začazená hospoda, proti níž se táhne porušená zeď nepřístupného areálu františkánského kláštera, utopeného ve stromoví. Končí tu poutní cesta původně z Lorety a poslední dvě majestátní zastavení chátrají u polní cesty.

Bohužel, musím doznat, že vnímat všechny tyto přednosti a kladný pocit si udržet vyžaduje úsilí. Co člověk totiž naprosto nejvíce na kole při průjezdu tímto prostorem pozná, je ona hrozná devastace krajinného rázu i jednotlivých vesnic a městeček, která zde bije do očí a není jí stále konec. Paradoxně jsem tak skončil jako nostalgik litující kraj, jehož lidštější podobu jsem nikdy neviděl. Tady má suburbanizace obzvlášť citlivé dopady, společně s velkými dopravními stavbami, jež dokonale západní zázemí Prahy roztříštily, poté co ho od ní oddělily. V současnosti je tak od něho město klaustrofobně odříznuto hned dvěma kapacitními silnicemi – okruhem, vedeným nad buštěhradskou dráhou po vysoké estakádě, a dálnicí. Spolu s letištěm, ale i tratí určují ráz krajiny především rozsáhlá skladiště, která zcela zásadním způsobem rozbíjejí tradiční sídelní a krajinné návaznosti, devalvují panoramata a z celého území vytvářejí jednu velkou řídkou periférii. Tato ničivá síla pramení ze dvou skutečností – zaprvé mají obrovské výměry, které často převyšují plochu sídel, v jejichž blízkosti se stavějí. A zadruhé, v krajině měkkých tvarů a malých výškových rozdílů působí při své nezanedbatelné výšce jako nestvůrné dominanty, zvláště pokud se nacházejí v exponované poloze – příkladem za všechny můžou být haly v okolí Tuchoměřic. K tomu přistupují bující satelitní čtvrti, paneláky naležato a nefalšované podnikatelské baroko do poslední balustrády, a ty často přerůstají objem původní zástavby, popřípadě jsou postaveny uprostřed polí na zelené louce. O tom ale zasvěceněji píše Václav Cílek v četných svých textech. Divoká suburbanizace jak známo vede k dramaticky narůstající automobilové dopravě na místních okreskách, na nichž to ještě před deseti dvaceti lety vypadalo opravdu okresně. Nyní se po nich řítí jeden satelitní jezdec za druhým.

Stav, ve kterém je kvůli dálnici páteřní trasa mezi Ruzyní a Hostivicí.


V praxi to vypadá tak, že člověk podjede estakádu pražského okruhu a tísní se mezi novou dálnicí a plotem letiště. Nevím, zda tudy někdy vedla poli vedle kdysi jistě použitelnější silnice z Řep do Hostivic i nějaká polňačka. Dnes však nevede a kolem trati se vrší jedna hala na druhou. Po přejezdu dálnice ještě před rokem člověk dojel k hostivickému hřbitovu, nyní je zde měsíční krajina – nová skladiště a nové silnice v procesu vzniku. Hostivice jsou pak proslulé svým satelitním ghettem; kdysi jsem z něho četl reportáž, pozoruhodné bylo, že předčila i mé dosavadní předsudky vůči jeho obyvatelům. Co se však nestalo, mezi poli u Chýně vyrostlo celé nové městečko. Když jedu okolo na kole, připadá mi trochu jako první kolonie pozemských kosmonautů na Marsu. Mezi Hostivicemi a Jenčí se zas člověk může pokochat vysokou haldou, i když jsem ještě nedohledal, zda je ten skvost mezi silnicí a tratí skládka – podobné umělé hory se v okolí Prahy zjevně staly normou – , nebo něco jiného. Z Jenče se pak člověk může vypravit do zmíněné Dobrovíze. V deset let staré mapě ještě území mezi tratí jižně od Hostouně a Dobrovíze a těmito vesnicemi zeje prázdnotou. Dneska se tu však táhne skladištní zóna, která existenci malé památkové rezervace činí tak nějak absurdní. Nejprimitivnější krabice tu na plné čáře zvítězila nad selským barokem. Velice podobný zážitek, byť o řád horší, je průjezd od Černoviček přes Tuchoměřice do Kněževsi: kdysi zemědělská krajina s křehkým kouzlem, nyní domy utopené mezi skladištními halami. Ten, kdo jde na Okoř, putuje krajinou „logistických center“, jak je eufemicky nazývá „investor“. O letišti pomlčím, to je zas jiná kategorie; o čem se však zmínit musím, jsou černé skládky, s nimiž se důkladně seznámí každý, kdo se na kole bude snažit krajem projet po vedlejších cestách a bude zkoušet různé polňačky. Černé skládky jistě vznikají všude, ale takovou jejich hustotu jsem jinde neviděl, a naprosto mě konsternovalo, v jakých objemech a co vše naši spořádaní bílí spoluobčané po úvozech sypou v éře sběrných dvorů a popelnic na každém rohu.

A co z toho všeho snad vyplývá? V prvé řadě asi to, že kolo je na jedné straně dobré k tomu, spoznat krásy vlasti a seznámit se s místem, kde žijeme, na druhé straně však i k tomu, zblízka a se vší ponurou působivostí zažít stinné stránky „pokroku“, plně si je uvědomit a pochopit, co se děje s naším životním prostorem a s krajinou, která se tu mnohdy pozvolna vyvíjela od neolitu až po konec 20. století, a zaujmout k tomu přiměřený postoj. Je to v každém případě něco, co člověka cestujícího v plechu z práce z centra do satelitního domku napadne jen stěží – a na víkend jede na chalupu.

Stavba dalších skladů mezi Ruzyní a Hostivicí.

Podpořte nás

Komentáře

  1. 1

    Zdravím, v západní části Prahy žiji celý život, takže děkuji za popis mnohokrát projetých tras. Je pravda, že před dvaceti lety bylo příjemné vyjet si i ve všední den v podvečer po silničkách, na kterých setkání s automobilem bylo překvapení.
    Od Výzkumného ústavu rostlinářského v Ruzyni k Hostivickému hřbitovu vedla vymletá polňačka, takže dnešní stav – úzká pěšinka -vlastně není o tolik horší. Pro mě je symbolem zástavbu zase například 1,5 km úsek podél skladových hal za Rudnou, kde už bývalo jen pole nebo rozsáhlá infrastruktura s přípojkami a cestami pro satelitní zástavbu u Vysokého Újezdu. Nevím, zda už tam jsou nějaké domy a pusté to bylo dlouhá léta.
    Ale za hodinu cesty na západ je člověk uprostřed Křivoklátska nebo Českého krasu, žádná velká rovina tam určitě není. Tak doufám, že tím směrem ještě mnohokrát vyjedu.

  2. 2

    A proto do stejně exponované pozice u Tuchoměřic tlačíme i pražský okruh :-( Jinak se na těch našich kopcích oproti historické tradici staví najednou hodně, lidi se přestali bát větru…
    ” Mezi Hostivicemi a Jenčí se zas člověk může pokochat vysokou haldou, i když jsem ještě nedohledal, zda je ten skvost mezi silnicí a tratí skládka – podobné umělé hory se v okolí Prahy zjevně staly normou – , nebo něco jiného. ” Tady autor asi nezná slavný “park”, který ja na nevyužté zemině všech možných staveb a měl by být ozdobou, ale bohužel není…
    A kdyby autor znal, jak to vypadalo dřív, tak těch pár černých skládek považoval za úspěch…

  3. 3

    Dle [2] koukám, že i nějaký posun kladným směrem tu byl :o) A omlouvám se za neznalost parku, chvíli mi to tak připadalo, když jsem viděl roztroušené stromky, ale pak jsem tu myšlenku zamítl.

    Hlavně až teď jsem si začal všímat zpráv ohledně obří haly, kterou chce u Dobrovíze postavit Amazon. Můj ty bože! A po záporném referendu developer vyhrožuje samosprávě. Tahle země teda dopadla…

    Jinak znalci, prosím vás, jsou TY Hostivice, anebo TA Hostivice? Odborná literatura praví, že oboje je běžné i v samotné obci. Což je pěkná schíza. Vzhledem k tomu, že tudy žádná Hostivice neteče, což by bylo vysvětlení pro jednotné číslo, bych tipoval, že historicky jsou to Hostivice (jeden z nejběžnějších toponymických typů).

  4. 4

    Dobrý článek a výstižný popis. Na Hájek taky jezdím rád. Před několika lety obnovená polní cesta a lipové stromořadí od Hostivice do Hájku patří k ojedinělým pozitivním změnám ve zdejší krajině.

    Nevíte někdo, jak to teď vypadá s černými skládkami na polňačce ze Sobína ke skládce Chýně a dál na západ směr Úhonice? (na mapě zde Když jsem tam jel naposledy, bylo to o strach o propíchnutí kola.

    Jinak je velká škoda, že planinami Z od Prahy nevedou skoro žádné souvislé polňačky a pěšiny. Třeba z Chýně na Sobín, na Hájek nebo na Červený Újezd kdyby vedla polní cesta (tak jako před 100 lety), tak by se dalo z Řep v pohodě dojet mimo silnice až do Křivoklátských lesů… Teď jsou jedinou možností okresky s houstnoucím provozem. Z Břve přes Hájek a Červený Újezd to ještě celkem jde, ale jinde je to hlavně za šera docela horor.

  5. 5

    Reakce na [2] park tak nějak pořád usíná a neusíná… spíš mě zaujala výstavba na druhé straně za benzínkou.

    K Amaznou: Nebylo tam referentům, ale jen anketa, kam nepřišla ani třetina obyvatel. Hala bude mezi kolejemi a letištěm a dalo se to předpokládat. Já na kole stejně už jezdím mezi halami, ale ocenil bych širší tu spojku do Jenče :-/ Vyhrožování je chyba, stejně jako probuzení obyvatel o 3 měsíce později, než se o tom začalo mluvit. Argumenty obyvatel jsou často scestné, nejvtipnější je, že si stěžují “náplavy”, co nakoupili levné pozemky u letiště/dálnice/průmyslové zóny a jsou překvapení….

    U nás se říká ty Hostivice, náplavy říkají ta Hostivice, a proto i novináři. Oficiálně jsou možné obě varianty. Je to snad od nějakého Hostivíta či co… ;)

  6. 6

    Jirka: s těmi černými skládkami je to obávám se stále stejné. Právě odtud mám své nejbarvitější zážitky, i díky tomu, že jsem zkoušel, zda některá polňačka skutečně nevede od Chýně do Sobína – zjevně kdysi – a ne před 100 lety – vedla. Dá se projet tou zatarasenou asfaltkou nad Sobínkou, nebo jak se to jmenuje, ale bordelu je tam dost. Ale i šípků a bezinek :o)

    Do lesů člověk dojede, až na to údolí Loděnice. Ale jo, dá se, ale je to docela horská partie.

  7. 7

    Výlet na kole na západ Prahy začínáme většinou přesunem vlakem z Ruzyně do Kladna. Odtud na západ vedou pěkný stezky lesem, navazuje pak třeba nová cyklo po bejvalý vlečce do Tuchlovic, a dál na jih do křivoklátských lesů.
    Oblast od pražskýho okruhu až za Unhošť, nebo kolem Rudný opravdu moc rozptýlení nenabízí, takže spíš koukám na letadla co přistávaj nebo odlítaj z Ruzyně (no dobře z LVH).

  8. 8

    Pocházím z Kyšic (asi kilometr za Unhoštěm) a vždy jsem říkal ty Hostivice. Jednotné číslo mě dost mate.

    O parku jsem si vždy myslel, že je to zahradnictví.

    Co se týče dálnice, musím říct, že ji při cestách do svého rodného domu dost oceňuju. Z Prahy jsem se přes Zličín, Břve a Hájek na kole trochu najezdil, ale ne vždycky je to úplně možné. Předtím byly nesmírné zácpy právě v Hostivicích, což zpomalovalo i autobusy. Vlak je zase záhadně veden asi tři kilometry od Unhoště, takže se k němu blbě dostává (buď mít auto, na kole je to zase docela daleko).

  9. 9

    [7]: To právě umí každý a o to mi právě nešlo :o)

    [8]: Tak Hostivice jsem odhadl správně, zato Unhošť mám ženskou :o) A ano, ti, kteří po dálnici jezdí, ji jistě oceňují. Ale já osobně vidím víc fragmentaci krajiny a často široko daleko devastaci krajinného rázu (na D se vždy navěsí benzínky, sklady a jiné nechutnosti, takže nejde jen o jednu velkou bariéru v kraji – navíc často vedenou na náspu či estakádě) než pohodlí pro motorovou dopravu.

    Jistě to není takové pohodlí, ale zrovna vlak jezdí slušně a 3 km na vlak je naprosté cyklistické nic, takže zrovna to by bylo řešení. Aby bylo jasno, neradím, spíš zpochybňuji tu nedostupnost.

    Vedení té trati je docela zvláštní v krajině, kde nejsou zas takové výškové rozdíly. Ale asi nešlo, když se to stavělo, aby to vedlo tak, aby to vyhovělo všem zúčastněným. Přece jen je to prastará trať.

  10. 10

    Fragmentace je problém (proto i ta poznámka o okruhu). Bohužel musíme počítat s tím, že u hlavního města k tomu dojde :-( Využívání brownfieldů je v tomto případě více než problematické, už jen tím, že jejich plocha bývá malá a chtěl bych vidět, co by řekli místní, kdyby jim v centrech obcí jezdily kamiony (pěkně to bylo vidět na Kladně s pivovarem a přitom tam byl minimální provoz)….
    Železnice byla stavěna tak, aby kůň vytáhl vagon z Lán na kopec a on pak jel samospádem až na Brusku, nakonec stanice Unhošť je u jiné obce ;) Podívejte se na starou mapu bývalé tratě z Nučic.
    Napadlo mě Hostivice jako Pardubice. Unhošť je ta, tak jako se říká na Kladně, na Buštěhradě, na Okoři a když v televizi řeknou v Kladně, v Buštěhradě nebo v Hostivici, tak trpím… Občas slyším i ten Dobrovíz.
    R6 hodně uvolnila provoz na naší strašně Prahy. Klidných silnic je dost. Jen škoda, že nevznikla cyklostezka mezi dálnicí a letištěm v ose Dobrovíz – Ruzyně….
    Každopádně z Dobrovíze či Kněževse (přes Středokluky) vedou šotolinové/asfaltové cesty až do Peklova na Hřebčí, pak je polňačka se závorou a kromě úseku mezi Přítočnem a Kožovkou je všechno mimo provoz a slušným převýšením (s kopce). A lze začínat třeba na vlakové zastávce v Kačici, kam jede vlak za Masaryčky a končit v Jenči na nádraží nebo v sezóně cyklovlakem z Dobrovíze/Středokluk ;)
    A ty staré cesty by se mohly obnovit během dnešních pozemkových úprav, ale celý ten dotační systém je často pochybný…

  11. 11

    [9] Ha, to je docela zvláštní, sice jsme pět let do Unhoště chodil do školy, ale ani “za Unhoštěm” ani “za Unhoští” mi nepřijde nesprávné. “V Kladně” je hůvěřilost, ale na Buštěhradě bych nikdy neřekl.

    [8] S tou dálnicí je to složitější. Kyšice i Unhošť mají dost slušné spojení do Prahy (jezdí tamtudy autobusy z Rakovníka a Řevničova), které tě za asi 35 minut doveze na Hradčanskou. Dálnice to spojení v Praxi zrychlila tak o 10-15 minut, protože se nestojí v zácpě v Hostivicích. Ze zastávky Unhošť je to 40 minut na Masaryčky, což je fajn, ale na kole to tam trvá 10 minut z Unhoště a 15 z Kyšic, což to docela prodlužuje a jízdné je dražší, když nemáš tramvajenku (což nemám, protože po Praze jezdím na kole). To ani nemluvím o tom, co bych platil, kdybych si chtěl vzít kolo. Jenže když si ho nevezmu, jak se dostanu na Prahu 4, kde bydlím? Když nejedu na otočku, kolo se mi přes noc nikde nechávat nechce. Když tudíž připočtu i cenu na MHD v Praze, vyjde mě auto (na benzinu, ne na amortizaci) stejně draze jako veřejná doprava, ale asi tak dvakrát rychleji. A to ani nemluvím o tom, že občas jezdím o půlnoci, když už toho moc nejezdí.

    Jakkoliv nejsme faonušek IAD ve velkých městech, na vesnicích zlepšují kvalitu života o dost, aspoň co mohu soudit ze zkušenosti, co s životem na vesnici mám. Prostě tam není dost lidí, aby se dostatečně levná a častá veřejná doprava uživila. A to ještě ty Kyšice mají skvělé spojení i do Prahy (tak 15 autobusů denně?) i do Kladna (taky tak) – třeba Horní Bezděkov, co je asi 3 kilometry vedle, má tuším do Prahy snad 2 spoje denně, do Kladna je to taky mnohem slabší.

  12. 12

    (9) autobusy budou v těchto menších obcích vždycky víc operativní, kdyby vlaky jezdily rozumně rychle, do centra budou o dost rychlejší než autobus, ale to by muselo dojít k velké rekonstrukci tratě. Já bych třeba jezdil rád do Jenče a pak vlakem, tramvajenku na první zónu bych si klidně pořídil, kolo nechával na nádraží (i když není moc kde) anebo si koupil skládačku, ale když vlak jezdí jednou za hodinu a autobus mi jezdí taky jednou za hodinu a nemusím se kolmo nikam přibližovat….
    Já jsem teď celkem podrobně sledoval výsledky sčítání lidu, je tam i tabulka dopravních proudů…. Je tam krásně vidět, že v některých okresech tvoří proudy o 1-9 osobách (dvě auta) i přes třetinu všech přepravných osob, takže v praxi může být autobus zbytečně neekologickým řešením a levněji by vyšel i taxík…. ale čím blíž velkým městům, tím jsou přepravní proudy velké, především, pokud se zde nachází další větší sídla…. Je to zajímavá statistika…. Ale těch největších proudů je jen pár…. Když člověk rozpočítá cenu auta + cenu benzínu vs. cenu VHD + dotaci, tak se občas opravdu diví…. a to nemusí započítávat čas ;)

  13. 13

    [12] do centra budou o dost rychlejší než autobus, ale to by muselo dojít k velké rekonstrukci tratě

    Rekonstrukcí tratě to podle mě moc nezrychlíš, mnoho času se tráví zastavením, výstupem/nástupem a rozjezdem, a to rekonstrukcí nezkrátíš. Osobáky budou prostě vždycky pomalé. A mně to nevadí, čas ve vlaku není ztracený, jde dělat něco jiného.

  14. 14

    [13] Ale zrychlíš, sice ne o půl hodiny, ale o minuty. A hlavně zkapacitníš trať, takže tam vlak nepojede z Jenče co hodinu, ale třeba půlhodinu a s tím se dá už pracovat…
    Jinak na mé trase Středokluky – Žižkov mám ozkoušené toto:
    Koloběžka: Jeneč (6km, cca 30 minut bez tréninku) – Masarykovo nádrží (dalších 33 minut vlakem + 8 min. koloběžmo) = 63 min
    Autobus: Středokluky – Dejvice (30 minut, když Evropská dá) – Husinecká (20 min. v kombinaci MHD) = 50 min
    Na kole celá trasa = 70 – 90 min
    Autem to nemám měřené, ale pod 40 minut
    V tomhle případě je tvrdá konkurence vlak vs. bus a to bych se vlakem na něčem projel a kdyby to netrvalo 33 minut, ale třeba 28 a kdybych si pořídil tu skládačku a urychlil to o dalších 5 minut, tak se mi to vyplatí :-P

  15. 15

    (10) Tak jsem včera vyjel na kole do Chýně a byl jsem mile překvapen. Podařilo se obnovit 2 staré polní cesty. Podél cest jsou vysázené stromky. První cesta vede z Chýně směrem na SZ směrem k Hájku a druhá cesta vede na západ k památné lípě, odkud se dá pokračovat do Ptic a do údolí Kačáku.

    mapka nových cest

  16. 16

    [15] To je super! Vypadá to, že se dělají pozemkové úpravy. Ve Středoklukách takhle vzniklo několik cest…

    Naopak já zase byl na Okoři a zjistil jsem, že dvě stezky, které vedou mezi Černovičkami (Sv. Vavřincem) a Malými Číčovicemi jsou naprosto nesjízdné… Bahna, že se ani jít nedá…

    V Okolí Libochoviček teď vyznačili dokonce tři nové turistické cesty. Všechny mimo provoz a všechny prochází Zooparkem Zájezd. Dost mě překvapili, protože značené to je 2012, ale na mapě se to objevilo až teď… Každopádně je tam zajímavá žlutá přes pole mezi Velkými Číčovicemi a Zákolany…

  17. 17

    To je dobrá zpráva, a určitě se tam vypravím na průzkum. Něco podobného by mohlo vzniknout mezi Sobínem a Chýní.

    Jinak obecně vzato v zimě bývají všechny nezpevněné cesty velice blátivé a horko těžko použitelné, zejména pokud je po oblevě apod. Loni jsem cestou z Okoře na Budeč pěkný kus bojoval s bahnem. Nedejbože když to rozryjou nějakíc “hippoturisti”, kterých je v těchto končinách požehnaně.

    Člověk si pak umí představit, jak to s cestami bývalo dříve, stejně tak rozumí, proč v bažinatých krajích byla dobou vojenského tažení zima…

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Jste-li tu poprvé, věnujte pozornost pravidlům diskuse. Vyžadované informace jsou označeny *

*



Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Další z rubriky

Odhodlat se k pravidelnému ježdění 5

Článek zaslal Jan Matošík, děkujeme. Také vy můžete zaslat příběh svého ježdění po Praze na adresu redakce@prahounakole.cz Už delší dobu se pohybuji po Praze na..více

Vyhledejte si s námi příjemnou trasu 6

Celý web Prahou na kole i mapa prochází neustálým vývojem. Dlouhá léta nabízíme službu navrhnutí trasy. Kdokoliv z vás čtenářů a čtenářek může napsat na..více

Náplavka, chodci a cyklisté: důvod pro nenávist? 132

Vážení čtenáři, není pravidlem, že by redakce Prahou na kole věnovala pozornost konkrétním nenávistnými výroky prošpikovaným výlevům (tzv. “hejtům“), jako je článek novináře Breziny Cyklofašisti,..více

Na kole po Vancouveru :)

Čtenářka Anna píše o svých zkušenostech s kolem v Kanadě. Kanaďané jsou sportovci – a to většina z nich (existují samozřejmě sympaticky líné výjimky, ale není..více

Čekání na stojan s Tomášem Sýkorou 4

Student informatiky a aktivní člověk Tomáš Sýkora dostal stojany před Palladium a Rudolfinum. Na místa, kde chyběly už léta. Jak říká, stačilo jen: vygrantovat peníze..více

Z Nuslí na Vinohrady na elektrokole 19

Rád bych se s Vámi podělil o zkušenosti s elektrokolem. Od Března 2013 jsem začal jezdit do práce na svém skládacím elektrickém kole. Článek zaslal..více

Anketa

Jak po projetí na kole hodnotíte rekonstrukci celého (!) úseku Spálená - Václavské náměstí?

Výsledky →

Loading ... Loading ...
Archív anket →

Poslední komentáře

webdesign by 2046
↑ nahoru