Od připomínkování zákona k národní cyklokoalici?

Počátkem listopadu podaly Asociace cykloměst a čtveřice neziskovek každá své připomínky k připravované novele zákona o provozu na pozemních komunikacích (1, 2). Co se vlastně dělo? A co z toho vyplývá? A proč se k připomínkám za nezisk přihlásily jen čtyři organizace, když potenciálních zájemců mohly být desítky?

Co se děje se zákonem

Od roku 2009 pracuje při Ministerstvu dopravy pracovní skupina za účasti tehdejšího týmu národní cyklostrategie. Cílem skupiny je připravovat návrhy legislativních změn zaměřených na vyřešení nedostatků národní legislativy v oblasti cyklistické dopravy. Problémové okruhy jsou známé: Mraky zbytečného značení, obtíže při zřizování vyhrazených pruhů, a cykloobousměrek, nesmyslné nebo cyklistu ohrožující povinnosti. Tyto problémy byly dobře zdokumentované (3) právě týmem Cyklostrategie.

Ačkoliv se navenek — a mimo jiné z tiskových prohlášení neziskovek — může zdát, že tato pracovní skupina nemá výsledky, skutečnost je taková, že už otevření debaty uvnitř ministerstva a přijetí skutečnosti, že naše legislativa má výše zmíněné nedostatky, bylo obrovským krokem kupředu.

Potíž je ovšem se samotným procesem legislativních změn. Zákon 361/2000 Sb., který novelu potřebuje nejvíc, se otevírá vždy ze zcela jiných důvodů (změna bodového systému, segwaye, apod.). Velká cyklonovela je v zásadě nemožná bez politické podpory. Ministři, z nichž někteří jsou tématu naklonění více, nebo jej aspoň mohou pochopit, se ovšem mění jak apoštolové na orloji. Změny, které by vedly k větší rovnoprávnosti bezmotorové dopravy se tudíž připojují k jiným změnám jako jakýsi “přílepek,” výsledkem je pak jednak jejich polovičatost, jednak to, že se pravidla týkající cyklistů mění s každou novelou, což je pochopitelně také otravné a nepůsobí to dobře na motoristickou veřejnost.

Mraky značení do zásoby. Uherské Hradiště-Jarošov.

Ať jsou stezky pořádné a slouží různým vehiklům. Delft, NL.

Připomínky Asociace a nezisku

Tak se dělo i při té poslední novelizaci. Ta se od předchozích ale lišila v tom, že z pracovní skupiny už byla zpracovaná komplexní sada úprav řešících asi polovinu základních problémů, zejména vztahy při odbočování, a vytvářející legislativní podklad pro místo pro sdružené překonání komunikace chodci a cyklisty (aby se smíšené stezky nemusely na kříženích přerušovat přechody), víceúčelový pruh jako systémovou náhradu piktokoridorů (4) a cyklistickou ulici, známou z Nizozemska, Belgie nebo Rakouska (5).

Stezka přerušena. Pardubice.

Stezka pokračuje. Delft.

Místo, kde i cyklisté překonávají průtah. Ústí nad Orlicí.

Povedlo se: užší verze cyklopruhů. Pardubice-Dašická.

Cyklistická ulice z nádraží do centra. Zwolle, NL.

Z ne zcela jasných důvodů se ale tyto návrhy do připravované novely dostaly nikoliv v částečně vyjednaném paragrafovém znění, ale byly už předem z větší části vykostěny. V ministerském návrhu je tak třeba definice víceúčelového pruhu — ale bez stanovení práv a povinností. Zbytek, zejména upřesnění práv při odbočování, prakticky vysublimoval, což se dá vůči lidem, kteří se v pracovní skupině pět let snaží připravit potřebné úpravy, dá považovat docela za ne zrovna férový krok.

Asociace cykloměst, jejíž lidé jsou v té pracovní skupině, tudíž nemohla udělat nic jiného než podat připomínku a opřít ji o její zveřejnění. Tým Asociace zde současně jednal velmi vstřícně v tom, že přípravu připomínky konzultoval s lidmi z nezisku.

Asociace cykloměst se ve své připomínce dala cestou prosazení maxima možného, ovšem bez návrhů, u kterých hrozilo, že nemají šanci na přijetí. Vlastní připomínka Asociace tak nakonec postrádá několik zásadních bodů, zejména právě vyjasnění vztahů pro vozidla odbočující přes přejezd pro cyklisty. Změna tohoto pravidla by přitom měla obrovský pozitivní dopad na možnosti realizace souvislé a atraktivní infrastruktury, současně je ale v kruzích ministerstva a Policie ČR vnímána velmi kriticky.

Souvisle a atraktivně. Přehledně a jasně. Hoofddorp, NL.

Poznámka: Zásada, že odbočující řidič čehokoliv (auta, kola, tramvaje) nesmí ohrozit nic, co ve svých pruzích jede přímo (auta, tramvaje, chodce, řidiče, cyklisty), je ve svém principu neuvěřitelně primitivní (asi stejně jako zákon podmiňující platnost smlouvy s veřejným subjektem jejím zveřejněním). Její důsledné zavedení by současná, značně nepřehledná pravidla týkající se odbočování, učinila krystalicky jasnými. Odpůrci zavedení této úpravy poukazují na riziko zvýšení nehodovosti, způsobené tím, že by řidiči nebyli schopni včas zaregistrovat přijíždějícího cyklistu — za současné úpravy na něj totiž prakticky nemusejí brát ohled. Tyto problémy jsou nicméně technicky řešitelné, jak prokazuje dobrá praxe nejen z Nizozemska.

Skupina zástupců nezisku proto dokázala připravit připomínku, ve které se připojuje k návrhům Asociace cykloměst, doplňuje k nim ovšem body, které Asociace nakonec neuplatňovala, a k tomu body další, které v konceptu Asociace chybějí (podrobně ve vlastním textu připomínky 6). Připomínka podepsaná čtveřicí neziskovek se úmyslně vyhýbá taktizování, snaží se spíš definovat postoj ke stávajícímu znění zákona v co nejširší míře.

Hájit zájmy bezmotorových uživatelů komunikací?

Těžko ovšem připomínkovat v jednotlivostech zákon, který je zbytečně komplikovaný, jak se snaží postihnout každou obezličku, a navíc není postaven na principu rovnoprávnosti bezmotorových účastníků dopravy. Německé nebo třeba švédské předpisy jsou, co do rozsahu, oproti české úpravě kratší a srozumitelnější.

Přinášet ale do změn národní legislativy tento druh podnětů není možné stávajícím způsobem. V ČR se bezmotorovou dopravou zabývají především místní iniciativy soustředěné na jednotlivá města ( Auto*Mat, Brno na kole, Ostravou na kole, Cyklisté Liberecka, atd.). Celostátní pokrytí má Nadace Partnerství s projekty Greenways nebo Bezpečné cesty do škol. Všechny tyto iniciativy jsou ovšem vytížené řešením místních nebo dílčích problémů a i když někdy mají prostor vyjadřovat se k celorepublikovým záležitostem, jejich roztříštěný hlas nemůže mít odpovídající dopad. Vytváření adhoc koalic naráží na časové limity, což ukázal i případ této připomínky: při jejím podávání nebyl čas na to oslovit další cyklistické skupiny, nebo například Zelený kruh, přitom podpora připomínek mohla být mnohem širší.

V České republice v současnosti neexistuje struktura, která by zastřešovala zájmy uživatelů bezmotorové dopravy na celonárodní úrovni. Existující národní organizace se zaměřují na rekreační či sportovní využití kola (ČEMBA, Český svaz cyklistiky) a jejich ambice v oblasti zlepšování podmínek pro cyklistickou dopravu jsou v zásadě nulové.

Dlouhodobě zanedbávané agendy je přitom až dost. Zákon o provozu na pozemních komunikacích, další legislativa (například silniční zákon, jehož čerstvě otevřená novela nejspíš zhorší podmínky pro bezmotorovou dopravu), stavební předpisy, financování rozvoje cyklodopravy, to vše jsou témata, která by si žádala pozornost, za bezmotorové uživatele komunikací se jimi ale nikdo soustavně nezabývá.

Snahy o působení na celonárodní se čas od času objevují. Celorepublikové ambice mají některé projekty Auto*Matu, především Do práce na kole, které je ale pouze propagační kampaní, nebo iniciativa zaměřená na řešení konkrétních problémových míst Cyklisté sobě. Auto*Mat ale nemůže aspirovat na jednání na celorepublikové úrovni. Takovou strukturou nemůže být ani Asociace cykloměst, která sdružuje především města.

Pro ten účel musí vzniknout struktura nová, zastřešující a sdružující již existující místní spolky, Asociace je ale příkladem toho, že něco takového může fungovat. Česká republika je poslední zemí v Evropě bez podobné asociace, naposledy vznikla národní asociace na Ukrajině.  Inspirací pro nás může být rakouská Radlobby, vzniklá jako zastřešující organizace zájmu především městských cyklistů teprve před dvěma lety, nebo polská Miasta dla rowerow. Domácím příkladem z jiné oblasti je Zelený Kruh sdružující aktuálně 27 neziskových organizací věnujících životnímu prostředí. Organizace, které jsou členy Zeleného kruhu jej podporují mírnou částkou umožňující fungování centrálního týmu.

Dlouhodobým zastáncem vzniku celonárodní koalice zastupující zájmy uživatelů bezmotorové dopravy je český viceprezident Evropské cyklistické federace Daniel Mourek. Jím odstartovaný projekt Česko na kola má ambici propojit jednotlivce i organizace. Zatím je ale spíš pasivním rozcestníkem místních organizací a aktivit a čeká na impuls, který jej nastartuje.

Naději ale máme. První oťukávací jednání již probíhají a zájem místních sdružení nepochybně je. Možná tedy, že do roka a do dne bude mít i Česko svou národní cyklistickou asociaci.

Odkazy

1) Tisková zpráva k připomínce Národní asociace cykloměst
2) Tisková zpráva ke společné připomínce Nadace Partnerství, Auto*Matu, Brno na kole a Společnosti pro udržitelný život.
3) Tématické okruhy změn předpisů – cyklodoprava.cz
4) Víceúčelové pruhy – cyklodoprava.cz
5) Cyklistické ulice – Prahou na kole
6) Připomínka neziskových organizací – paragrafové znění a doprovodný dopis