Design cykloopatření

Mikael Colville z Copenhagenize často hovoří o designu cykloopatření a takzvané Bicycle Culture by Design. Tím ale primárně nejsou myšleny pouze tak obdivované kodaňské odpadkové koše přizpůsobené lidem na kolech nebo opěrky na nohy před semafory – to jsou jen ty pomyslné třešničky na dortu.

Tou pravou podstatou je navrhování cyklistické infrastruktury, která bude skutečně funkční, logická, bude lidi lákat k využití. Člověk by se při jízdě po dobré infrastruktuře neměl vůbec nadřít přemýšlením, jak a kudy by po ní měl jet. Když tyto věci fungují, tak nás ani nenapadne, že by zde bylo něco dobře navrženo.

Co měnit na tom, co v Praze pro kola budujeme?

S dovolením dnes vynechám běžně řešené otázky nesouvislých cyklopruhů, chybějící infrastruktury, nesnížených obrubníků, nefungující detekce u semaforů, a podobně. Tato témata na Prahou na kole často zmiňujeme a zajisté s námětem dnešního článků také souvisí, ale zároveň jsou oproti dnes probíraným tématům dobře viditelná a každý si jich lehko všimne. Pojďme se ale na následujících fotografiích podívat na několik trochu odlišných případů.

Trojský most

Polovičatost řešení na Trojském mostě jsme již hodnotili. Pro dnešek zapomeňme na zbytečné zúžení kvůli odbočovacímu pruhu pro dopravní obsluhu, na piktogramy místo cyklopruhů a podobně.

Představme si, že přijíždíme k mostu poprvé, nejsme fanatičtí znalci dopravního značení a snažíme se nějak zorientovat, kudy jet dál. Jedeme na kole, nejsme moc zkušení a chceme jet v klidu. Jedeme tudíž po chodníkové stezce a vynořujeme se z podjezdu železniční trati v Holešovicích.

Celé naše rozhodování proběhne během několika málo sekund, i méně. Člověk obvykle nezastavuje, aby obhlížel každou běžnou křižovatku. Infrastruktura by mu tak měla nabídnou cestu, aniž by nad ní musel uvažovat.

Kudy zde nyní pokračovat? Co uvidíme ze značení pro cyklisty? Nejmarkantnější budou dvě značky upozorňující na konec stezky pro chodce a cyklisty. To nevypadá příliš nadějně, infrastruktura zde pro nás na první pohled končí.

Mohli bychom sesednout, zamyslet se, a došlo by nám: značka v popředí je tam proto, že dále je chodník a cyklisté mají odbočit vpravo. A značka více vpravo zase pouze naznačuje konec stezky, protože tam začíná silnice a tudíž pro samotnou jízdu na bicyklu se nic moc nemění – můžeme plynule pokračovat stoupáním po obslužné komunikaci.

To ale z mého pohledu nikdo neudělá, prostě bych se chtěl rychle a jednoduše dostat do Troje, ne se neustále zastavovat, přemýšlet, zorientovávat se ve značení. Nedivil bych se, kdyby to tu skoro nikdo nechápal a ani podobné detaily nikoho běžně nezajímaly.

Navíc, proč jsou kola vedena do mnohem většího stoupání než pěší? Jak má kdokoliv pochopit, že má na kole odbočit vpravo? Doposud jel po stejném chodníku spolu s chodci a náhle je úplně stejný prostor značkou zakázán a on je odbočen vpravo, kde je po pár metrech stejná zmatečná značka, která mu stezku ukončuje a ještě následuje prudké stoupání?

Tohle vážně lidé většinou v rychlosti nepochopí. Nedivím se, že se v podobných místech jezdí po chodníku. Zde předpokládám, že mnoho lidí prostě vyrazí rovně, aniž by si vůbec uvědomili, kde je chyba. Navíc zde, kde se již na horizontu objevují další žluté orientační značky pro cyklisty.

Začátek sdílené stezky, Varšava

Na obrázku z Varšavy je ukázán trochu jiný případ. Ve Varšavě staví oddělené cyklostezky. Ty jsou většinou asfaltové a dobře se tak odliší od dlážděných stezek pro pěší. Na horním snímku je ukázáno místo, kde právě výjimečně prostor chybí a oddělená stezka přechází ve stezku smíšenou. Asfalt končí a každému, kdo zde na kole jede, je ihned jasné, že se ocitl ve výjimečném prostoru, kde má očekávat chodce. Taková praxe může fungovat, když je podobné rozdělení skutečně pečlivě realizováno po celém městě.

Nešlo by v opačném gardu něco podobného vytvořit na stezce k Trojskému mostu? I na mnoha dalších místech v Praze? Třeba v mnoha parcích, kde se střídají chodníky čistě pro pěší a stezky, kam mohou i lidé na kolech?

Cyklisté ví, že se musí chodcům vyhnout. Na co je na Ladronce značka konec stezky?

U příjezdu k Trojskému mostu mohl být typem povrchu nebo alespoň vodorovným značením jasně oddělen prostor sdílené stezky a chodník pouze pro pěší. Navigace by byla mnohem intuitivnější. Nehledě na to, že by kola skutečně neměla být směřována do zbytečně prudkých kopců, když to jde i jinudy. Pokud je i zcela nově budovaná infrastruktura stavěna takto, tak se jen těžko vysvětluje, čím se odlišuje od chodníků, po kterých se jezdit nemá.

Michelská. Cedule udělá z chodníku cyklostezku?

Možná vás nyní napadá, že i na tomto webu občas propagujeme vytvoření chodníkové cyklostezky – většinou na pustých chodnících kolem rušných výpadovek, nebo na jiných příhodných místech, třeba na sídlištních stezkách. Většinou to je však nouzové řešení, které zajistí alespoň základní průjezd. Ideálem je pak přehledné vyřešení daného místa při další rekonstrukci. Rozhodně jsme proti vzniku stezek ála Michelská (výsledek kompletní rekonstrukce – žádné nouzové situace).

Zde je všem na první pohled jasné, že se jedná o sdílený cyklochodník. (Polaneckého, Kbely)

Podobná špatná řešení ale nejsou jen případ této lokality u Trojského mostu, nebo Michelské. Podobné absurdnosti se vyskytují po celé Praze. Stačí se projet po páteřní cyklotrase a počítat, jak často se zde mění dopravní režim mezi oddělenými stezkami, smíšenými stezkami, pěšími zónami, obytnými zónami, apod.

Vážně má cenu stavět na několik desítek metrů oddělenou stezku, když víme, že nám šířkové parametry nikdy nedovolí ji prodloužit? Nemohla by zde být stále stejná smíšená stezka, akorát o kus širší? Alespoň by zbytečně nikdo nešikanoval pěší, že mají na pár metrech přecházet na jednu polovinu stezky, když to za sto metrů zase bude jedno.

Vážně tu má těch pár desítek metrů oddělené stezky smysl? Papírenská, Praha 6.

Člověk přijíždějící k přechodu musí vjet do „protisměru“, aby si zmáčkl tlačítko. Nešlo by to jinak?

Účelová návěst pro cyklisty (v kroužku) je metr a půl nad hlavou autora článku. Nebylo by lepší ji umístit do výšky očí?

Argentinská, Praha 7

Značka pro jednosměrku umístěná ve výšce čtyř metrů je především zákonnou formalitou, ale když už tedy existuje, nešla by umístit trochu níže, aby ji skutečně někdo uviděl? Takto vypadá jako značení pro řidiče kamionů a ne pro lidi na kolech. Nemluvě o krásné představě, že by se umístila pouze malinká verze ke kraji zábradlí.

Cyklochodník podél Argentinské by při případné rekonstrukci zasloužil také jisté úpravy, ale o tom jsme již psali.

Závěrem

Mnohá cykloinfrastruktura je z hlediska zákona i norem zcela v pořádku, přesto je postavena velmi nepřátelsky a neintuitivně. Lidé, kterým by měla pomáhat, naopak pomalu potřebují školení, aby se vůbec zorientovali. Vítězí technicismus nad intuitivní funkčností. To by se mělo změnit, vzít si příklad z povedených řešení a začít budovat kvalitně navrženou infrastrukturu pro kola, která bude estetická a jednoduše použitelná.

Nádraží Veleslavín, Praha 6 – Tady se průjezd vcelku povedl, ale opravdu by to nešlo jinak než za pomoci dvou obřích cedulí na deseti metrech? Technicistní řešení, které kazí atmosféru náměstíčka.

Křížení s obslužnou komunikací bez ztráty přednosti, příklad z Jihlavy hodný následování. (Podobná řešení můžeme najít i na některých místech v Praze).