Galasovy cyklojízdy jsou fenomén probíhající už šestým rokem. Myslím, že jen málokdo z pražské cyklistické scény je výraznější postavičkou a Vláďu na kole poznáte, i když nebrázdí ulice zrovna se svým „volantem,“ tedy samodomo bicyklem vybaveným vpředu místo řidítek zmíněným motoristickým zařízením, doplněným na nosiči nepřeslechnutelným souundsystémem, ze kterého vás atakují české hity osmdesátých let.
S Vláďou se také léta znám z klasických cyklojízd a vždy jsem obdivoval, s jakým nadšením (a jistou urputností) mě pravidelně — a vlivem mé lenosti pokaždé několikrát — upomíná s vyvěšením pozvánek na své projížďky po Praze a blízkém okolí. Samozřejmě mne zve taky, jenže jízdy pořádá o sobotách (kdy dle rodinné dohody hlídám děti) a o čtvrtcích (kdy jsem pravidelně mimo Prahu), takže jsem se z účasti už drahně let pravidelně omlouval, až mi z toho bylo stydno.
Omluva se stala neúnosnou koncem dubna, kdy Vláďa slavil šesté výročí jízd a poměrně výjimečně jsme mohli vyrazit s celou rodinou. Vláďovy jízdy jsou nejspíše maloskupinovými výlety s několika zastávkami, zakončené pak ve vhodném podniku podle Vláďova výběru, a doplněné zpravidla tím, že vás tam Vláďa nakonec pozve na pivo nebo nějaké malé překvapení. Jezdí se jízdy jarní, mikulášské, srazy volantů a chopperů, a všelijaké jiné, podle sezóny a toho, co Vláďa vymyslí. Několikrát za rok vyrazí také mimo Prahu, zve každého, kdo je ochoten se přidat do okolí Mariánských lázní a dokonce i na vídeňské Radparade. Tentokrát šlo o jízdu výroční, která tudíž přilákala více lidí než obvykle (do cíle nás dojelo šestnáct).
S jízdou jsme se jako rodina sjeli až v Braníku, ačkoliv sraz je vždy na Folimance. Na jízdě se sešla různorodá skupinka od cyklistických „pardálů“ Dana Mourka, Jirky Štrupla nebo Filipa Ranoše, přes partu pravidelných účastníků až po několik náhodných společníků (a společnic), které zlákalo pozvání na skupinovou projížďku zcela jistě bez nároků na dovednost jízdy „v balíku“, nebo mírně organizovaný průzkum okolí města, kam se nedávno přistěhovali i s kolem, a teprve zjišťují, kam se na něm vydat.
Sobotní výlety bývají zpravidla delší, tentokrát to bylo naplánované jen na necelých čtyřicet kilometrů víceméně komplet po pražských páteřkách, což nám nakonec v zásadě vyhovovalo. Jedna z prvních krásných jarních sobot vytáhla na cyklostezky nespočet lidí a zvlášť na Modřanské bylo přímo pekelně natřískáno. Vypadá to, že čím je pražská bruslařská dráha A2 delší, tím je atraktivnější — a nejspíš i nacpanější. Lahovická lávka to moc nenaředila, asi i vlivem drátěného povrchu, který je pro brusle srovnatelně pohodlný jako kočičí hlavy pro bicykl, a stále plně nedotažené asfaltové návaznosti na druhou lávku přes Berounku.
Zastavili jsme se na občerstvení v Zbraslavi a v Radotíně, v podnicích, které zná pražský sváteční cyklista podstatně lépe než já. Všichni jsme si ale po dlouhé zimě užívali kombinace pohodového občerstvení a slunečního žáru, vypalujícího nám do pokožky rudé vzorce ve tvaru lemů trik. Jen pár odvážných si také vlezlo do lahovického rybníčka, aby nás ostatní nechali postávat současně pobaveně a mírně zahanbeně tím, že my jen tak mýrnix týrnix v té studené louži palec nesmočíme.
Vyjížďku samotnou korunoval převoz podolským přívozem, který si užily hlavně naše holky, jedoucí na lodi poprvé v životě. Pak už jsme se jen přesunuli pod vyšehradský bastion, k zamluvenému stolu na zahrádce kavárny Čekárna, kde nás Vláďa počastoval slavnostním občerstvením, doprovázeným hrou na harmoniku. Tohle povídání jsem mu v zásadě slíbil jako omluvu za to, že s ním jezdím tak málo, i za ty obložené mísy, které před nás nechal po skončení jízdy přinést, korunované pak ještě dortem. Podvečer byl nakonec bohatýrský natolik, že jsme závěrečný přesun domů realizovali metrem.
V Praze samozřejmě najdete, kromě více či méně organizovaných sportovců, daleko víc part, které vyrážejí na podobné výlety, třeba lidi z Bajkazylu. Netoužíte-li ale ani po sportovních výkonech, ani vás nebaví festky, a chcete-li si i přesto vyrazit ve skupince mírně neortodoxní (a seznámit se při tom s klukem, který má těchhle jízd na svědomí už více než 150), zkuste se připojit v některý čtvrtek nebo sobotu podle rozvrhu na Vláďových stránkách. Bývá to fajn.
Následující fotografie jsou převzaty z tohoto alba z jízdy.
