Zamyšlení (nejen) nad rekreační cyklistikou

Asi mě můžete těžko podezírat z toho, že bych vystupoval proti cyklistice. Dnes vás ale seznámím se zkušeností, která myslím nebude pro mnoho lidí příjemná o nic více než pro mne. Tímto článkem uteču sice od tématu městské cyklistiky v Praze hodně daleko, ale jen zdánlivě — na konci se do ní zase vrátím.


Rodiče mají v jisté sudetské obci chalupu – či spíše domek zakoupený předky před válkou k bydlení. V obci je sice poměrně známé lyžařské středisko, domek samotný je ale velmi případně tři kilometry stranou všech turistických atrakcí a komerční lunapark se naštěstí děje na úplně jiném kopci. Naší částí obce vede místní silnička, pokračující pak lesem do sousední obce. Rodiče pamatují, že byla písková, teď je tu komfortní asfalt. Do sedmdesátých let po ní vedla modrá turistická značka, pak byla opuštěna. I tak ale byla cesta oblíbenou trasou pro pěší výlety — dva historické rozcestníky z dřevěných prken zmizely z okolí teprve nedávno.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tahle silnička byla kdysi tak klidná, že jsme jako děti na ní někdy mohli hrát badminton. Aut minimum a všichni věděli, že se zde víc chodí než jezdí. Vycházka ve skupině zde byla naprosto v pohodě. Mimochodem, dopravní režim v místě je dodnes zcela nejasný: obec z jedné strany vyznačená, z druhé strany neukončená, reálná rychlost jízdy autem 30-50 km/h, zatáčka za zatáčkou to pro auta přirozeně zklidnily. Tento všeobecně vyhovující status quo zde trval, co jsem naživu. Naštěstí tu neprobíhá urban sprawl ani rekreační boom, a tak bylo přijíždějící auto vždy slyšet a mohli jste včas uhnout. Až donedávna.

Pak totiž někoho napadlo, že by se tahle místní silnička, s pár celkem hezkými výhledy, mohla stát rekreační cyklotrasou.


Od té doby je to tady pěšky o hubu, zvlášť o víkendech. Auto, které jste slyšeli blížit se na půl kilometru (takže jste mohli včas vyklidit prostor), nahradili tiší ninjové, šněrující zdejší zavřené serpentiny padesátkou, aniž by viděli na třicet metrů dopředu nebo o sobě aspoň dali vědět za použití zvonku. Druhdy klidná vycházka k potoku nebo k lesu se proměnila v neustálý střeh, vyžadující pro uhlídání dětí buďto tvrdé vedení za ruku nebo předsunutou hlídku. A nevyklidíte-li prostor dostatečně rychle, nebo dokonce donutíte některé z borců zpomalit, dostane se vám ještě nevybíravých nadávek.

Já tudy na kole samozřejmě také roky jezdím. Ale znám tu každou zatáčku a vím, že zde o prázdninách prostě potkám skupiny s dětmi na vycházce. Dělám tedy přesně to, co ti, kteří tu dnes jezdí, buďto nevědí, že by dělat měli, nebo se tím neobtěžují: skenuju prostor za zatáčkami skrz křoví, špicuju uši, zda neuslyším hlasy, a v nepřehledných místech zpomaluju tak, abych byl schopen preventivně zabrzdit do kroku. Respektuji zdejší status quo, který vždy upřednostňoval chodce.

To ovšem neplatí pro ty, kterým moje žena říká „instantní cyklisté“: To se vezme normální člověk, nechá se dojet autem na místo určení, zde se přebalí do trikotu, sundá ze střechy kolo, zacvakne do pedálů a hle: instantní cyklista je připraven na vyjížďku místy, o kterých nemá nejmenší tušení, jaký je zde zvykový systém dopravního fungování — nebo spíš jaký byl do doby, než tam žluté cedulky nahnaly hordy rekreantů. Na konci okruhu se převleče zpět, posadí kolo na střechu a povalí to zpátky na Prahu, s koly na střeše v levém pruhu zhruba stejně ohleduplně, jako se choval na těch teprve nedávno žlutě ocedulovaných vesnických cestách.


Situace se tedy „místním“ chalupářům změnila vedením cyklotrasy jednoznačně k horšímu. Nemám energii to tady řešit, a stejně se obávám, že snaha o nějaké dopravní značení by neměla požadovaný dopad (zóny 30 stále ještě nejsou obvyklé, vyznačit celou dvoukilometrovou silničku včetně několika úseků lesem jako „obytnou zónu“ by byl asi trochu moc silný kalibr, na který by obec rozumně nepřistoupila :-) ).

Ztracený pocit bezpečí na naší silničce nám už asi nikdo nevrátí. Z celé věci ale plyne několik poučení.

To první je pro projektanty cyklotras (rekreačních i městských): Vyznačení cyklotrasy nelze omezovat jen na osazení žlutých cedulek. Vždy je nutné řešit dopravní režim, která v místě nastane nárůstem cyklistické frekvence.

To druhé je pak pro všechny z nás, ať již jezdíme na kole rekreačně, dopravně nebo jezdíme autem: v místech, která dobře neznáme nebo vnímáme jen z jednoho dopravního prostředku, často nemusíme mít ani ponětí o tom, jak naše chování někomu vadí.



Edit 11.11

Vzhledem k tomu, že se pod článek opakovaně pokoušejí psát cyklohejtři, kteří text evidentně pochopili tak, jako že se vztekám nad tím, jak jsem dostal okusit vlastní medicíny, doplňuji dodatek speciálně pro ně:

Vážení hejtři,

cílem článku bylo poukázat na to, že při návrhu cyklotras je třeba zohledňovat místní dopravní režim a zvyklosti, a že se to nedá dělat od stolu bez znalosti místa, a že je občas potřeba sáhnout kromě žlutých cedulí také k dopravnímu zklidnění. A samozřejmě, když se to neudělá, tak i při jízdě na kole můžete být bezohlední, aniž byste o tom věděli. Co bylo ve druhém plánu, a nebylo to řečeno dostatečně důsledně: Že to samé platí i pro motoristy, a to v mnohem větší míře. Dopravní režim má respektovat nedopravní (!) charakter ulice a pokud tomu tak není (a to v drtivé většině případů není), chovají se řidiči bezohledně, aniž by jim to přišlo nesprávné. To je první věc, kterou jste přehlédli.

A teď to druhé a hlavní. Chápu, že když i tzv. cykloaktivisté řeší dokonce i problémy, které za určitých okolností jízda na kole může přinést, vás asi muselo poněkud překvapit. Popírá to totiž obrázek fanatického cyklošílenství, který jste si ve svých představách namalovali. Teď je vidět, že cykloaktivisté (alespoň ti „mainstreamoví“) nejsou žádní fanoušci hájící za každou cenu barvu svého týmu, či ortodoxní zastánci nějakého dopravního náboženství. Naopak. Je na čase, abyste si přiznali, že lidé zabývající se ve městech cyklistickou dopravou moc dobře chápou, jak doprava působí na své okolí – a nejspíš o tom vědí podstatně víc než ti, kdo hájí současný motoristiscký status quo, a to zejména v extrémní poloze „omezování aut = omezování svobody a demokracie“. A že kritika negativních dopadů automobilové dopravy je tudíž z pozice znalců cyklodopravy zcela oprávněná.

A pro ty, kdo kolem sebe mávají Hayekem a spol.: Svoboda bez přijetí zodpovědnosti za důsledky svého jednání je tyranie silných. Demokracie bez ochrany slabých je tyranie většiny.

Líbil se Vám článek?

Podpořte další rozvoj nezávislého portálu pro jízdu Prahou na kole. Je to snadné, díky Darujme.cz to máte za minutku. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Podpořit

Komentáře - uzamčeny

  1. Já celkem chápu rozhořčení místních, kterým se jejich silnička změnila k nepoznání. Na druhou stranu, jak má ten cyklista odjinud vědět, že zrovna tahle pěkná silnička s vyznačenou cyklotrasou byla od nepaměti pěší zónou místních, kde si mohly děti nerušeně hrát? Pokud se to má zachovat, tak se buď musí silnička před veřejností ukrývat, nebo to opravdu označit za pěší zónu. Chatové osady u Berounky pod Prahou už na to přišly a tu pěší zónu si prosadily. Výsledkem je, že zmizely ty zoufalé prosebné cedule pro cyklisty, aby tam nemrzačili děti a průjezdy se povětšinou zklidnily.

  2. chaty u Berounky mě také hned napadly.. Plně se vším souhlasím, jen nevím, zda je možné a vhodné naprojektovat nějaký (dopravní) režim pro věci jako chování, zdravý rozum, odpovědnost.. Bohužel nejenom jako chodci nebo cyklisté se potýkáme s chováním druhých, které nám vadí. V řešení stavu bych zůstal u zvýhodňování slušných prostým důslednějším a výraznějším postihem pirátů. S holou zadnicí se na jednání nechodí (jak řekl kníže v nedělní debatě) – není to nikde psané, je to totiž prostě výhodné! Většinou ;-) Normální slušnost by měla být také výhodná!

  3. Myslím, že by opravdové zamyšlení nad rekreační cyklistikou vypadalo podstatně jinak – bylo by rozvinutím odstavce o „instantních cyklistech“. A bylo by to víc celkově o životních přístupech a a o obdobných pohromách, jako je třeba masový turistický průmysl, než o technikáliích dopravního značení.

    Jinak já obecně vždycky fandím víc místním než projíždějícím (popř. těm, kteří by tudy rádi projížděli či projíždělu tudy rychleji, pohodlněji apod.). Jak říkám, nikoli „not in my backyard“, nýbrž „not in anyone’s backyard“.

  4. Silnice je silnice a ne dětské hřiště. Samozřejmě každý musí jet čímkoliv tak, aby byl schopen na vzdálenost, na kterou má rozhled, bezpečně zastavit. Místní zvyklosti jsou hezká věc, ale místa neznalý nemá možnost, jak se o nich dozvědět. Těžko jejich dodržování po někom spravedlivě vyžadovat.

    Jiná věc je fakt, že čím menší dopravní prostředek používáme, tím více se v ČR nedodržují jakákoliv pravidla. K dokonalosti je to dotažené u chodců a bruslařů, kde se nedodržuje prakticky nic (maximálně červená na přechodu, když jezdí auta a nelze přejít). Když se k tomu přičte i zájem policie, který rovněž klesá se zmenšujícím se dopravním prostředkem, je dokonáno. Pak se opravdu stává, že je občas bezpečnější rušná silnice než zastrčená silnička v lesích nebo ulička mezi domy.

  5. Na takových místech by bylo vhodné omezit rychlost dopravní značkou. Tachometr povinný na kole není, takže je na cyklistovi, jak si zajistí, aby rychlost nepřekročil. Jsou i další dopravní prostředky bez tachometru, které musí maximální rychlost respektovat.

  6. Jen tak omezit rychlost je nesmysl, dokud se v přilehlé obci nedohodnou, jaký status té komunikaci chtějí dát, či udržet. Pokud chtějí zachovat pěší zónu pro hraní dětí, tak ať ji tam prosadí vyznačí. S tím je to omezení rychlosti automaticky spjaté. Pokud je jim to jedno, nestojí jim to za tu námahu, tak si tam zkrátka děti přestanou hrát badminton a budou tam sjíždět cyklisté rychle dolů. Proti cizím projíždějícím cyklistům by neměl být problém se prosadit, to není automobilová lobby, která prochází všemi stranami.

  7. „Respektuji zdejší status quo, který vždy upřednostňoval chodce.“ Pane Fillere, jak se to seběhlo, že vám tenhle respekt k dosavadnímu statusu quo funguje jen v Sudetech a nikoliv třeba v Praze, kde naopak na plný úvazek (téměř výlučně) z veřejných peněz proti statusu quo bojujete? To je mi vážně záhadou. Jste natolik vnitřně nekonsistentní ve svých postojích nebo si prostě vlastních hodnot nevážite tolik jako pár tisícovek k poplacení vlastního živobytí?

  8. Vitejte v mem svete, pane Fillere. Ona ta protezovana a za kazdou cenu a vsude nacpana cyklistika obtezuje, ze? Řekl bych, ze jste se prave uderil vlastní holi, tou, kterou s takovou oblibou uzivate proti Vami neuzivanym druhum dopravy.

  9. Vážení pánové petrolheadi. Je rozdíl mezi rekreační cyklistikou a cyklistickou dopravou. A je rozdíl mezi statutem quo, který okolnímu prostředí neškodí, a statutem quo, který okolní prostředí poškozuje. Asi to nedokážete rozlišit, to je ale váš problém – potom se ani není čemu divit, že nechápete, proč pro cyklistickou dopravu existuje veřejná podpora.

  10. Pane Fillere, děkuji za přiléhavou nálepku, možná bych pro vás taky nějakou měl, vyměníme si je jako kapitáni před fotbalovým zápasem? Jak přesně byste tu působenou škodu popsal a především kvantifikoval? Pokud to dokážete vyčíslit a nejlépe pak i v případě mých jízd na skůtru za 2 litry benzínu na sto kilometrů (sedm měsíců v roce), nemělo by to být žalovatelné, pokud životem ve městě každým dnem přicházíte ke zcela konkrétní újmě? Nebo je to spíše tak, že druhou stranou téže mince (života ve městě) je mimořádná koncentrace ekonomické aktivity a z ní vyplývající bohatství, z nějž přes přerozdělovací penězovody sám tyjete?

  11. A co se týká vámi zmíněného rozdílu mezi rekreační cyklistikou a cyklistickou dopravou: Já ten rozdíl poznat nedokážu, stejně jako nejsem schopen poznat, zda ta která autem po Praze vykonaná cesta je „důvodná“. Vy to však -soudě dle automatí hypotézy, že lidé volí k přepravě po Praze auto z iracionálních pohnutek a že převážnou část dopravního výkonu individuální dopravy lze BEZ EKONOMICKÝCH ZTRÁT nahradit jinými druhy dopravy- nepochybně dokážete. Tedy bych se rád zeptal, zda byste mě to mohl naučit. Získat možnost bezpečně a nade vší pochybnost stanovit, zda zrovna cyklisti v mém okolí šlapou „rekreačně“ namísto „dopravně“ by mi přišla náramně vhod. Mohl bych díky tomu začít peskovat ty, kteří nerespektují status quo …

  12. Gabriele, ztotožňujete život ve městě a silniční provoz. Pokud jde o Vaše otázky, přečtěte si Základy dopravní ekologie a Řízení poptávky po dopravě. Pochopíte z nich principy externalit, dopravní indukce, redukce a hypermobility, a nebudete se muset takhle ptát. Jo a můžete si přibrat něco o moderní city logistice.

  13. Chápu, nepříjemné otázky. Lepší rozdávat domácí úkoly než se snažit argumentovat. A to skloňování by to chtělo trochu poladit, aby to bylo česky.

  14. Čau Vráťo,
    obdivuji Tvé snažení pro zlepšení městské cyklistiky a i mapa s vyhledávačem tras je super. Jen mi prosím vysvětli ( nebo i někdo jiný ) jak se nestát tzv. instantním cyklistou, když se chci jet projet třeba na Šumavu, která opravdu není z Prahy na dojezdovou vzdálenost na kole ( alespoň pro mne ne..)

    V.K.

  15. VK: Nechtěl jsem se pouštět do generalizací, ale dost lidí se chová tak, že někam dojedou a pak se tam nevědomky chovají nepřiměřeně místu. To je potom problém… Jinak já se taky rád rekreačně projedu, na dovolené na kola jezdím.

  16. Nevědomky se chovají nepřiměřeně místu. A jak se to mají vědomě dozvědět, když je to pouze věcí zvykového práva místních? Pokud je nějaká lokální trasa objevena „globální“ cyklistickou či jinou veřejností a začne být využívána v rozporu s místními zvyklostmi, tak musí ti místní řešit, co s tím. Buď to budou regulovat, umravňovat a řídit, nebo to nechají svému osudu a pak zase nesmí brblat, že se to změnilo. Není jiné cesty, není to jen otázkou cyklistiky, už to v dějinách proběhlo na nejrůznějších úrovních mnohokrát a ještě to mnohokrát proběhne. Některou záplavu lze zadržet, některá je dokonce nad síly domácích a budou smeteni.

  17. Jedna poznámka ke Statutu quo: Dnes jsem byl na procházce Prokopákem. S bývalým kolegou jsme tlačili kočárky, manželky + děti na kolech jeli „po atrakcích“. Všude o kolo se oběma směry sunuly davy pěších, kterými se proplétali početní cyklisté, často více než v místě povolenou 20ti km rychlostí. Dopravní proud pěších se skládal převážně z dvojicí, ne ze skupin. Všichni šli vpravo, čímž nevěděli o cyklistech jedoucích za nimi a jen tím zvyšovali (v případě pobíhajících dětí a zvířat podstatně) už tak dost nebezpečnou situaci. Vpravo se tu chodí běžně, jen dnes hezké počasí znásobilo obvyklý počet lidí. Místním stavem tedy je (a nejen dnes) masové porušení předpisů? Není to ze strany chodců zbytečné ohrožování cyklistů bez ohledu na styl jejich jízdy? Teď se nesnažím obhajovat cyklisty, vadí mi chování pěších na místní komunikaci, kam je pouze zakázán vjezd motorových vozidel a neuvažuji začátek Prokopáku, kde je pěší zóna. Rád bych znal způsob, jak tuhle situaci řešit.., Připadá mi že chůze vlevo, jak ji zde ukládá zákon, by byla v dané situaci mnohem bezpečnější, přesto ji ale nikdo nerespektuje.

  18. Pražské smíšené pěšo-cyklo stezky jsou za pěkného počasí tak zatížené, že jsou vlastně nebezpečné pro všechny zůčastněné. Není to na smrták, či nemocnici, ale spadnout z kola jde lehce. Rozumný cyklista chápe, že tudy nemůže jet vysokou rychostí a často se tomu raději vyhne. Je to směs cyklistů chodců, bruslařů, dětí a psů, kteří se pohybují zcela náhodně a na žádná pravidla nedbají.

  19. No jo, ale tím vyhnutím zase často poruší zákonnou úpravu, protože stezku prostě použít musí a basta.

    Jsem jel ve čtvrtek od řeky na Tylovu čtvrt. Podél Generála Šišky vede stezka, na které byly dva přechody s Cyklisto, sesedni z kola, dvě zatáčky s poloměrem asi metr, uzoučká pěšinka mezi stromy, a nakonec mě to vyvedlo ke schodišti, které ústilo do oploceného staveniště. To je prostě geniální.

  20. Já se ke smíšeným cyklostezkám v Praze většinou stavím zády a jedu po silnici. Mezi auty, které vesměs dodržují nějaká pravidla se cítím bezpečněji, než na stezce, kde neplatí naprosto nic. Při mé snaze o rychlost 30km/h je smíšená cyklostezka, pokud není úplně prázdná, nebezpečná. Už jsem si tam 2x natloukl, díky nečekanému a neviditelnému vzdutí asfaltu a blbosti lidské a o další pád nestojím. Kdybych jezdil 20km/h, tak to je jiná, to se dá stihnout a na to je to koncipované. Kdo jede rychleji, ten na smíšené cyklostezce většinou riskuje své zdraví i zdraví okolních. Pro mne je vhodnější piktokoridor, než smíšená cyklostezka. Ale já nejsem ten průměrný uživatel v pražské cyklistické poptávce.

  21. Je to o ohleduplnosti všech stran. Na vesnici a ve městě. Vždyť není kam spěchat. Prostě když vidím děti – je lepší jet kolem kolem krokem. A pak když je volno na to šlápnout.

  22. K pohybu po stezkách: připadá mi lepší, když se chodí vpravo. Když někdo jede proti mě, zpomalím do kroku, zařadím se za chodce přede mnou a až bude volno, předjedu ho. Kdyby šel proti mě po svojí levé straně, budeme muset oba zastavit, on mě pak nejspíš začne obcházet a zezadu ho přejede to, kvůli čemu jsem zastavoval.
    Jestli se nemýlím, piktogramy na smíšených stezkách k chůzi vpravo přímo navádějí a na chodnících se určitě vpravo chodit má.

    K hlavnímu tématu článku: kdo není místní, fakt nemá šanci předem poznat, jaký je kde režim, dokud mu to někdo neřekne. Tady by třeba mohla stačit značka „pozor chodci“ (takový ten trojúhelník s panáčkem).
    Na druhou stranu, vjíždět do neznámých nepřehledných míst pomalu a opatrně, aby se dalo zastavit na vzdálenosti, na kterou je vidět, je povinností každého, takže by žádné extra značky neměly být potřeba. Jak donutit lidi k dodržování dopravních předpisů?

  23. Pane Fillere, jo tak on je rozdíl mezi cyklistickou dopravou a rekreacni cyklistikou? Ale to jsou mi novinky. Cyklistická doprava téměř neexistuje. Naprostá většina cyklistiky u nás je rekreační, sportovní, hobbystická. Nepoznáte rozdíl mezi cyklistou, který se někam dopravuje a který cyklorekreuje – obtěžovat dokáží naprosto shodně. Vítejte v reálném světě.

  24. Vážený pane RIK,
    zkuste někdy mezi šestou a devátou hodinou ranní sednout na kolo a vyrazit na hlavní cyklotrasy v Praze. Z Vaší strany to sice bude rekreace, ale všichni ti lidé s brašnami a batohy na kolech nebudou zrovna na rekreační vyjížďce. Pojedu do práce či do školy, někdo vozí na kole i děti do školky. Obdobně to v různé míře v různých regionech funguje i mimo Prahu.

  25. RIK má pravdu v tom, že obtěžovat může dopravní i rekreační cyklista. A taky má pravdu v tom, že ne všechny jízdy lze rozdělit na ryze rekreační a ryze dopravní. Není pravda, že všichni jezdí na kole do práce civilně oblečeni a se sestavou brašen, stačí si stoupnout vedle cesty a dívat se (mně to jezdí v Hostivaři před oknem do kanceláře ve velkém, tak to vidím). Rovněž není pravda, že dopravní jízda se odehrává v režimu 10 km/h +/- 5 km/h, takže když se někdo po cestě motá, je to minimálně nepříjemné pro obě strany. Samozřejmě je rozdíl sváteční jezdec a celoroční každodenní jezdec, ale to je stejné jako při řízení auta a nakonec to platí i pro každou jinou lidskou činnost.

  26. Pražská cyklistická dopravní kultura vychází z podmínek, které má, a které se i přes léta snahy stále ještě kvalitativně zásadně neproměnily. Jestliže se na páteřních trasách ne zcela výjimečně vyskytují blátivé pěšinky, schodiště, a podobné příjemnosti, tak člověk samozřejmě zůstane u MTB vybavení i manýrů… V centru města už potkáte lidi v obleku na Rekolech, ale denní dojíždění z okrajů to leckde technicky neumožňuje. Plus prostředí leckde nevede k ohleduplné a bezpečné jízdě (a nedovoluje efektivní jízdu na „dálkových přejezdech“), třeba i proto, že v Praze prakticky nejsou dobře žádné udělané dělené stezky.

Další z rubriky

Tramvaj na Dědinu: proběhlé připomínkování 5

profil_vlastinaVeřejná představení staveb a plánovaná participace nemají v Praze úplně rozsáhlou tradici. Někdy se ve..více

Budoucnost Malostranského náměstí 5

29. 07. - Jonáš Holub - Názory a komentáře
Na první pohled se může zdát, že se tento komentář věnuje cyklodopravě jen okrajově, ale ve..více

Legalizace chodníků bezbolestně 2

vaclav-kriz-chodnickar-ricanyV minulém článku o chodnících jsem postuloval, že v Praze máme desítky kilometrů chodníků, zejména..více

Cyklostezka nebo chodník? A kdo to má poznat? 3

kviz_cks_01Přiměřenost podmínek, za kterých je možné tolerovat jízdu na kole po chodníku, je překvapivě ožehavým..více

Potřebujeme cyklotrasy v hlavních ulicích? 5

20-metr-chrnn-cyklopruhy_editVe své praxi se poměrně často setkávám s pochybnostmi ohledně zřizování bezpečných průjezdů na kole..více

Poděkování řidičům 1

neprasim_11_548Při jízdě na bicyklu se dá promluvit téměř na kohokoliv kolem. A hlavně je to..více

Anketa

Co považujete pro cyklisty na veřejných komunikaích za nejvíce ohrožující?

Výsledky →

Nahrávání ... Nahrávání ...
Archív anket →

Poslední komentáře

Podpořte nás

Podpořte další rozvoj nezávislého portálu pro jízdu Prahou na kole. Je to snadné, díky Darujme.cz to máte za minutku.
nebo
Daruj
webdesign by 2046
↑ nahoru