Velká jarní cyklojízda projela v sobotu 16. dubna z náměstí Jiřího z Poděbrad, přes magistrálu do Holešovic a po Libeňském mostě zase zpět na Žižkov. Přinášíme vám v jeden článek pospojované zážitky redaktorek Prahounakole doplněné o fotografie Antonína Matějovského.
Po 12:00 hodin se začínají scházet první cyklisté, někteří to berou jako výlet a jsou podle toho sportovně i ležérněji oblečeni, jiní celkem elegantně na půjčených kolech od Rekol, která jsou čím dál více vidět nejen v pražských ulicích.
Díky tomu, že jízda tradičně začíná na Náměstí Jiřího z Poděbrad a je také sobota, čas pro dříve přijíždějící se dá využít nákupem nebo pokukováním po farmářském tržišti. Před jednou hodinou je již náměstí zaplněné nejednou stovkou účastníků a jako na zavolanou začíná mrholit, tak pozvolna.
Počasí jako by prostě chtělo letos cyklistům dokázat, že jezdit se dá pořád. Nahoře na Žižkově začalo lehce poprchat, na Bubenském nábřeží už lilo jako z konve a než se průvod dostal na Libeňský most, vyčasilo se a cestou na cyklostezku na Krejcárek stihla většina účastníku oschnout.
Vyrážíme za cinkotů zvonků. Někdy si říkám, že být jako „ovce v davu“ není na škodu, navíc když tento dav cyklistů projíždí jindy neprůjezdnými silnicemi, lidé z aut a tramvají vám mávají. No mohlo nás být klidně 500 a více. Je fajn, mít pro sebe ulice a silnice jindy plné aut.
Trasa vede rušnějšími i klidnějšími částmi Žižkova, Karlína, Libně a Holešovic. Wilsonova, Štefánikův most, Bubenské nábřeží s výhledem na Štvanici, jedinečným zážitkem se stává přejezd přes Libeňský most, s jehož přítomností to až tak jisté není. Z Palmovky se dostáváme do klidnější lokality Na Krejcárku.
Závěr cyklojízdy vedl po cyklostezce A257 z Krejcárku na Seifertovu, což byla skvělá volba, protože se jedná o jeden z nejhezčích cykloúseků v Praze. Díky tomu, že se táhne po staré železniční trati, je nejen prostorný, ale nabídne i krásný výhled na Prahu, průjezd tunelem a pohled na Žižkov tak trochu „zezadu“, na dvory a zadní fasády domů.
Doslova nabíjecími místy se stává průjezd v tunelech, užívají si ho nejen děti, které v tunelu zpívají, křičí, cinkají, jako by se rozezněla historie každého tunelu a ožil v plné své tajemnosti.
Jízdu slavnostně zakončujeme kolem 15:30 na Náměstí Winstona Churchilla. Půlka cesty nám počasím nepřála a jemný deštík se změnil v mírný liják, zjistili jsme, že když kolem sebe máte nadšené lidi a když je vás opravdu hodně, tak přečkat se dá i liják na kole.
Nevšimla jsem si, že by déšť někoho z přítomných odradil, i když při průjezdu deštivými Holešovicemi skupinka cyklistů za mnou intenzivně rozebírala, jak hezky musí být v nějaké suché, žižkovské hospodě.