9 věcí, co mě Rekola naučily o životě
(a byznysu)

Dneska jsem, tak jako každej podobnej den poslední dva roky, dorazil do práce na rekole. V kanclu panovala ponurá nálada jako vždy, když – poslední dva roky celkem často – nešel net. A protože jsem člověk, co si bez internetu neuvaří ani kafe, natož aby udělal nějakou práci, rozhodl jsem se sepsat něco, co mi leželo v hlavě už od prvního dne, kdy jsem sedl na přihřátý růžový kolo.

uvod_a

Pro ty, co ještě neměli šanci se s touhle službou potkat: Rekola jsou vznešeně řečeno bikesharing, což přeloženo do lidštiny znamená, že se hrozný kvantum lidí dělí o pár postarších kol.

V praxi to vypadá tak, že po městě (Praha, Brno, Pardubice, Teplice, Olomouc, Budějice a já nevim, kde se to kuci a holky ušatý rozhodnou ještě rozjet) povalujou na růžovo natřený kola, který někdo zachránil ze smeťáku, případně je vyhrabal po dědovi ze sklepa. A všichni, kdo se přidají do týhle sekty a zaplatí roční nebo měsíční poplatek, si tyhle vykopávky můžou půjčit a přesouvat svoje rozměklý zadky dle libosti po městě.

Je to přesně tak špatný, jak to zní, mnohdy ještě horší, ale stejně tenhle dopravní prostředek miluju. Co jsem se za necelý dva roky, co takhle brázdím Prahu, naučil?

1. Podělit se s ostatníma

no1_a

O tom to prostě celý je. Můžete si pořídit vlastní kolo a lítat na něm na trase domov-práce-hospoda dle libosti. Bez hledání, čekání na kód, bez časovejch ztrát. Ale zase se o něj musíte pořád starat. Nemůžete ho nechat na ulici, když jste moc líný dojet domu. Nemůžete se vykalit, protože ctíte zákony a nejezdíte na kole pod vlivem. Nenecháte svýho vytuněnýho horáka v Holešovicích u lampy. Kam si sami nedojedete, tam prostě dopravní prostředek nemáte.

S Rekolama prostě popadnete nejbližší růžovku, dojedete kam potřebujete a hodíte jí do škarpy, odkud jí někdo jinej zase tuze rád vytáhne. Bez stresu a bez závazků.

Zkuste to i ve svý práci. Přehoďte zakázku, na kterou nemáte buňky nebo kapacity, na schopnějšího kolegu/konkurenta. Klient dostane co chce, pomůžete kolegovi z branže a vy získáte pozitivní karmu. Že si s pozitivní karmou ani neutřete zadek? Jen to zkuste. Přestaňte se soustředit na počty a na klasickej směnnej model.

Třeba vám konkurent vaší laskavost nevrátí a ještě vám klienta přebere. Třeba. Ale třeba se najde někdo, kdo prokáže podobnou službu vám a vy se najednou dostanete k zakázkám, který vás vážně bavěj. Navážete nový spojenectví a posunete se zase někam dál.

Ale jasně.

Skrblete si co máte a dělejte všechny ty věci, co vás nebavěj a dostávejte za ně mizerně zaplaceno…

2. Dělat věci jednoduše

no2_a

Rekola nemají žádný přehazovačky, kotoučový brzdy a další supercool sračičky, který vy na svym kole rozhodně mít musíte. Ale (skoro) vždycky na nich dojedete tam, kam potřebujete. I bez jednadvaceti rychlostí a odpružení. Čím míň toho kolo umí, tím míň se toho může podělat. A proto tahle služba dodnes funguje a vzkvétá. Nikdo nemá potřebu krást kolo, který má akorát tak cenu kovu, ze kterýho je. Na kolech nejsou žádný převody, který by se mohly zaseknout, řetěz vám spadne jen občas…

Udělejte to taky tak. Pokud nemáte za zády tisícihlavou firmu, soustřeďte se na to, co je pro váš byznys nejzásadnější. Všechny ty fancy vychytávky můžete dodělat časem, až nebudete vědět co s lidským i finančním kapitálem. Ale zatím se zaměřte na to, co vaši klienti opravdu potřebujou. Bez zbytečností, který se můžou akorát tak pokazit a vašeho zákazníka nasrat.

3. Nabízet jednoduchý cesty

no3_a

Občas se můžete poučit i z věcí, co tak úplně nefungujou. Když jedu ráno do práce, vyšlapu cestou nechutnej kopec na Letnou, upíchnu kolo před kanclem, a když se večer vracím, na celý Letný není ani jedno jediný kolo. Proč? Protože lidi jsou lemry. Já vim, že to nejste ani vy ani já. A Pepa je taky celkem atlet, kterej se z ňákýho krpálu neposere. A Lojza s Karlou vlastně taky.

Ale když vezmete všechny lidský individua dokupy, nakonec zjistíte, jak jdou jako celek tou nejjednodušší cestou. Proto všechny rekola najdete v ďolících pod kopcem, kam se splaví jako rozlitý kafe z letenský hipstrkavárny, jelikož do kopce se nikomu šlapat nechce. To si tam radši dojedou tramvají. Protože bez ohledu na to, jak inteligentní a vytrvalí a vůbec skvělí jako jednotlivci jsme, jako lidstvo jsme prototyp lenosti.

Využijte toho pro váš biz. Nabídněte svou službu tak, aby šla objednat na jedno kliknutí. Nebo zavolání. Když chcete, aby u vás na webu návštěvník něco udělal, prostě navrhněte ten správný butón větší a zelenější. Lidi na něj nebudou klikat jen proto, že je zelenej. Ale klikne na něj víc lidí než kdyby nebyl. Jen proto, že je to jednodušší. Podívejte, kolik lidí si od vás chtělo něco objednat a nakonec odešli, jen aby nemuseli vyplňovat váš nekonečnej objednávkovej formulář. Zamyslete se nad tím, jak jim to zjednodušit. Hned.

4. Chopit se příležitosti, když je nadosah

no4_a

Moje ranní rutina vypadá většinou tak, že sejdu kopec od domu (k nám nahoru nikdy nikdo kolo nevyvezl, snad až na mě), odemknu kolo a jedu makat. Kochám se ranním slunkem, slečnama, co na náplavce dávají poslední cígo než upadnou do kómatu, směju se na další magory, co šlapou na kole a do práce dorazím ve skvělý náladě. Někdy jsou ale všechny kola rozkradený (to že se o kolo dělím, ještě neznamená, že nechci jedno jen pro sebe a to hned teď a tady!), a tak musím sednout na tramvaj, namáčkout se mezi životem unavenou masu a nechat si vysávat životní energii, dokud nevypadnu na letenskym náměstí úplně bez nálady.

Zpravidla ale z tramvaje zahlídnu nějaký odložený kolo někde na půl cesty, a když přemůžu lenost, která se mi zatím zažrala do kostí, protlačím se davem, překličkuju ucpanou silnici a sednu na kolo, ráno je zachráněný.

Je fajn mít svoje kanály, kudy k vám proudí novej byznys a příležitosti. Ale občas se ty největší šance povalujou někde kolem a čekají jen až je seberete. Nečekejte, až si vás lidi najdou, vyplní kontaktní formulář co máte na webu a poptaj vás. Když chcete pro někoho dělat, napište mu! Vidíte někoho, kdo hledá vaše služby? Tak mu je nabídněte. A ne nějak decentně, oklikou aby se neřeklo.

– “Kdybyste náhodou měl zájem, podívejte se na www.nestojimeonoveklienty.cz.”

– “Ne, děkuju, nemám. Raději knihu.”

Kdepak!

Vidím, že máte takovýhle problém, takže co kdybysme vám ho vyřešili a ještě vám udělali masáž grátis?

Využijte toho, že mluvíte ke konkrétnímu člověku s konkrétním problémem. To je sakra personalizace!

5. Neposrat se z maličkostí

no5_a

Rekola jsou všechno, jen ne dokonalý. Tu se vám protáčí řidítka, tu je urvanej zvonek a trčí z něj jen šroub, kterej je nachystanej vás při nejbližší příležitosti vykuchat. Můžete to vzdát a najít si další kolo, kterýmu ale klepe blatník, takže si najdete další, který má ale nepohodlnou sedačku, takže po půl hodině to vzdáte, sednete na tramvaj a dorazíte na schůzku s hodinovým zpožděním. Jestli mi Rekola daly nějakou lekci, tak je to neřešit takovýhle detaily.

Když potřebuju jet, tak potřebuju jet. A i když mě řidítka, který jsou oproti kolu vychýlený o 5 stupňů, přiváděj k šílenství, nakonec dojedu přesně tam, kam potřebuju.

Jak řekl můj oblíbenej spisovatel – svět patří těm, co se neposerou. Vykašlete se na dokonalost. Pokud budete čekat na lepší počítač, pokud budete ladit firemní letáky a pořád nebudou dost dobrý k natisknutí, pokud budete čekat až vás políbí tvůrčí múza… Tak neuděláte nic. Celej svět je proti vám a na všem jsou chyby. Jediný co musíte udělat je prostě jít a udělat, co je třeba, i když k tomu nejsou vhodný podmínky. Tečka.

6. Řešit problémy za pochodu

no6_a

Jak často už s váma vyjebala dopravní zácpa nebo výluka v hromadný dopravě? A nikdy nepočkají na den, kdy jedete jenom na nákup do Tesca. Ne, počkají si na den tý nejdůležitější schůzky s klientem nebo pracovní pohovor, případně rande, který vás má posunout na další metu.

Pak přichází chvíle pro to najít si nejbližší růžový kolo a bez mapy, jen podle intuice to řezat mezi náklaďákama a vyděšenejma důchodcema, přes chodníky a trávníky tam, kam vás povinnost volá. Jenže by to nebyl perfektní den, kdyby vám přitom nespadl řetěz. Takže hned potom, co si do rozety skřípnete prsty, popadnete nejbližší klacek a řetěz nahodíte s ním.

Nezáleží na tom, že máte obě ruce od narození levý a při hodině dílen jste nesměle požádali, jestli byste radši nemohli mít kuchyňky s holkama (na což učitel nakonec kvůli bezpečnosti všech zúčastněných kejvnul), v případě nouze se z vás stává MacGyver a dokážete opravit i ten největší problém.

V práci i v životě vždycky nastanou chvíle, kdy se všechno převrátí hnědym nahoru. V tu chvíli přichází chvíle na to, abyste využili všechno, co máte zrovna po ruce a poprali se s tím, co život přináší. Nemáte jistotu, že to vyjde, ale pokud to vzdáte předem, máte jistotu, že to nevyjde.

7. Neřešit, co si myslej ostatní

no7_a

Rekola jsou homo. Nebo aspoň vždycky najdete někoho, kdo si to o nich myslí/řiká. Za tu dobu co na růžovoučkejch kolech jezdím, jsem už narazil na pár drsňáků, kteří se namáhali mi vysvětlit, že můj bicykl je buznovskej. Snad aby si potvrdili svou mužnost.

Ale za prvý mi růžová sluší a za druhý neřeším, kdo s kým spí, takže se vždycky jen pousměju, poděkuju za informaci a pokračuju v cestě. Mohl bych si pořídit chlapácký kolo, nastříkat ho načerno a ozdobit lebkama. Ale proč bych se měl ochuzovat o tuhle super službu kvůli názoru několika zakomplexovanejch jedinců?

Ať už děláte cokoli, vždycky se najde někdo, kdo vám vysvětlí, že to nemá smysl. Že o vaše služby nikdo nebude mít zájem, že vás vytlačí levnější konkurence, nebo že na to prostě nemáte. Můžete se nechat zaměstnat jako skladník a mít svojí jistotu (stejně veskrze iluzorní), nebo se můžete pousmát, poděkovat za názor a pokračovat za svým cílem.

Rozhodnutí je na vás – koho zajímá, co si já myslím?

8. Bejt milej (i na lidi, co si to nezasloužej)

no8_a

Jsem možná ten nejhorší recyklista v Praze. Pravidelně zapomínám kolo vrátit (je třeba potvrdit adresu v aplikaci a připsat poznámku, kde jste kolo nechali – prostě dřina). Parkuju mimo zónu (bydlím asi kilometr od ní). Nevracím kolo ani po upozornění. Nechávám kolo mimo zónu i přes víkend (to když přijedu v pátek na kole a spím až do pondělního rána). Po tom co mi přijde pár SMSek, se mi na displeji mobilu zlověstně rozsvítí neznámý číslo. S obavama jej zvednu, ale ejhle.

Na druhym konci drátu sedí milá slečna a trpělivě mi vysvětluje, že jsem zase nevrátil kolo a jestli bych tedy byl tak laskav a obtěžoval se to v aplikaci odklepnout. Jednou mi dokonce volala, že kolo, který jsem někde odložil, našla a jestli by mi nevadilo, že ho vrátí za mě a jestli jsem neměl v plánu na něm ještě někam jet! A to vše naprosto vážně a bez ironie!

Kdybych měl dostat kartáč pokaždý, když zapomenu kolo vrátit, nebo měl nedejbože platit pokutu, asi bych sklopil uši, rozhodl se, že Rekola nejsou pro lajdáka jako já, a dál bych jezdil do práce sockou. Ale protože se ke mně v Rekolech chovají tak, jak se chovají, příští rok jim zase pošlu peníze za předplatný a budu se u toho cítit skvěle.

A teď si sáhněte do svědomí.

Nejste občas na svoje klienty tak trochu pes? Nedáváte někdy klientům najevo, jak moc vás obtěžujou? A někdy i těm úplně nejvěrnějším? Sáhněte si do svědomí a zeptejte se sami sebe, jak se u vás vaši zákazníci cejtěj. Protože vaše služba ani produkt není o vás. Je o vašich klientech a ty sami rozhodnou, kam je srdce táhne. Neříkám, že se musíte starat o zákazníka, kterej se chová jako hovado. Ale i takovýho můžete poslat do háje bez toho, abyste klesli na jeho úroveň.

9. Myslet i na ty, co nejsou tak cool jako vy

no9_a

Když jsem letos na dovolený utopil mobil, přišel jsem o spoustu appek, který jsem byl línej nainstalovat si zpátky na novej mobil. Většinu z nich jsem prostě přestal používat a než bych si je znovu stahoval, prostě jsem jejich služby oželel. Jen Chuck Norris dokáže pochytat všechny pokémony na Nokii 3310, ale i já si na týhle cihle dokážu vypůjčit rekolo. Prostě stačí poslat SMSku a obratem dostanete kód, kterej potřebujete k odemknutí kola. Časem jsem si na to tak navykl, že nemám ani potřebu si appku znova stahovat.

A jak to máte vy? Jak se zobrazuje váš web těm několika procentům počítačovejch pralidí, který používaj Internet Explorer? Dokážete něco udělat i pro lidi, který zrovna nemaj ultrarychlý mobilní připojení? Jasně, většina lidí to neocení, ale pokud v tomhle budete krok před konkurencí, získáte zákazníky, který tohle jinde nenajdou, skoro zdarma.

A to je vše přátelé

A díky tomuhle všemu odpustíte Rekolům občasnej rachtající blatník, jejich absenci na libovolnym návrší a nevkusně růžovej design. Když budete dělat to, čemu věříte a co dalšim lidem pomůže, odpustí vam kdejakou nedokonalost a budou vám do kapes rvát svý těžce vydřený prachy. Takže se na ně usmívejte.

A co vy, jezdíte na Rekolech? Máte nějaký rady, o který se chcete podělit? V komentářích jsou místa kvanta, takže se nebojte a sdílejte svý nápady s ostatníma. A ono se vám to třeba vrátí.

Děkuju týmu Rekol za poskytnutí fotek i za to, že se mě nepokusili při psaní tohohle článku zastavit. Díky a pokračujte v tom, co děláte!


Autor článku: Ladislav Vitouš. Článek vyšel původně na webu Na čáře.

Líbil se Vám článek?

Podpořte další rozvoj nezávislého portálu pro jízdu Prahou na kole. Je to snadné, díky Darujme.cz to máte za minutku. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Podpořit

Komentáře

  1. V textu se to hemží slovy jako „klient“, „byznys“, „karma“ atd. Asi jsem nepochopil nadsázku, ale spíš mi z toho vychází, kdo je typickej uživatel Rekol – cool hipster pracující v nějaký pochybný firmě nebo rovnou neziskovce, co si dokáže všechno omluvit, všechno ukecat a zdůvodnit, aby udělal svůj biz řádně průchozí. K tomu jezdí přes chodníky, mezi vyděšenejma důchodcema… darmo mluvit. Snad je to aspoň tohle nadsázka, pevně doufám!
    Nejlepší je pasáž, která ospravedlňuje, jak jsou ty růžový plečky ve skutečnosti prakticky bez výjimky úplně na nic, zvlášť v kopcovitý Praze se na tom slušně nedá dojet nikam (singlespeed, nízko sedlo, polovyfouklý gumy atd.). Mimochodem s tou hypercool přehazovačkou mi na mym kole řetěz NIKDY nespadnul, úplně naprd brzdy (ať už špalky, nebo dokonce kotouče) mi zachránily už párkrát nos a možná i život v situacích, kdy jsem nedostal přednost apod., ale to je asi vedlejší. Připomíná mi to chudáky, co si za nehoráznej peníz poříděj nějakou předraženou kraksnu (typicky Fábii nebo Rapid soušl edišn) a pak si falešně a zcela mimo mísu namlouvaj, že to, že to nejede a nemá žádnou výbavu, je vyvážený tím, že se na tom nemá co podělat. Přitom na jiným místě příspěvku autor přiznává, že na každý RePlečce je něco špatně, dle mých slov může být vyloženě životu nebezpečná. Já teda radši pokaždý vyjedu na vlastním kole, o kterým vím, že je na něm všechno v pořádku, že je nastavený správně na mý tělesný propozice a můžu na něm s klidem po práci ujet 50 namísto 5 km a ještě bezbolestně stihnu večeři. Přitom jde na první pohled o lowcost, kterej nemám problém nechat před obchodem. Akorát teda tento přístup skutečně vyžaduje tak jednou týdně věnovat 5 (slovy pět) minut kolu, máznout řetěz a nafouknout pláště, jenže místo toho autor radši sedí u třetího škopku v hospě a je hrozně nad věcí.

  2. To je nějaká nová móda, že pod každým příspěvkem musí bejt alespoň jeden hejt?

    Každý má ke kolu ve městě vlastní přístup, a to, že jezdím po městě nějak, ještě neznamená, že budu hejtovat lidi, co to mají nastavené jinak.

  3. Pokud použiju váš slovník, normálně jsou mi všichni volní a navíc mě potěší každá individualita a originální přístup k věci. V tomto případě mám však pocit, že jde o přístup člověka, který svým cyklochováním a postoji poměrně solidně devastuje pověst cyklistické obce u širší veřejnosti. Krom toho si v mnoha věcech buďto protiřečí nebo je úplně mimo realitu, jak jsem popsal výše. Zdánlivě to dává smysl, ale já asi nejsem taková ovce, abych mu to sežral.

  4. můžu doporučit každýmu udělat si registraci, zaplatit příspěvek a zkusit, nebo nezkusit. Nic víc.

    popravdě chtěl jsem zprvu reagovat na míru nadsázky článku, ale beru to jako autorovu licenci. ;-) Možná to dřív bylo jinak, ale letos bylo hodně rekol v naprostém pořádku, snad nebýt některých ledabylejších uživatelů, kteří by si možná nějakou tu penalizaci (nejen blokaci účtu ale jako u velonetu – po registraci platební karty mínus nějaké kilčo ;-)) zasloužili.

  5. @vratislav no když on si článek o ten hejt tak trochu říká svojí formou a vyzněním.
    – jakožto uživatele Rekol mne opravdu dokáže vytočit, když vidím kolo, dojdu k němu a zjistím, že není vrácený, ale jenom zamčený. Možná se mi to také někdy stalo, ale styděl bych se. Rozhodně bych se tím nechlubil a nebral si ponaučení pro svůj ‚biz‘.
    – článek je tak děsně cool napsaný, až to bolí. Ale ok, to je básnická licence. Ale na mně je to moc.
    – úplně pitomé je podle mně sposkládání pouček o podnikání a zkušeností z Rekol. Rekola jsou komunitní startup pro nadšence, která pomalinku přerůstá do podnikání. K tomu aby oslovila i nenadšence má ale sakra daleko. Učit se od nich nedoporučuji. Ve skutečném podnikání to musí vypadat fakt jinak. Celé je to logika „Dneska jsem ráno viděl letět vlaštovku. I vy ve vašem ‚bizu‘ se pozorně dívejte vždy vzhůru!‘
    – pochopitelně i podnikatelský přístup Rekol je zajímavý – ale jinak. Vyzdvihoval bych třeba to, že striktně používají Lean přístup. Velmi dobře našli komunitu svých zákazníků a zacílili na ni atd. To není zmiňováno.

    Atd.

    Suma sumárum – článek se na tento web nehodí. Doposud tu čtu věcné a analyticky podložené informace o dopravě. Tohle je hodně jiný žánr.

  6. Díky, Jirko, vystihl jsi to mnohem lépe a věcněji než já. Vyzdvihuju hlavně první a předposlední bod.

  7. Jirka: Díky za zpětnou vazbu.

    K poslednímu bodu: situace je taková, že máme v našem harmonogramu již mnoho let vyhrazené občasné termíny pro publikaci odlehčených článků, názorů mimo redakci, zkušeností široké veřejnosti, protiargumentů vůči našim názorům, nebo i nějakého toho tzv. „life-stylu“.

    Kmenoví členové redakce asi píší spíše analyčtější články a komentáře k dopravě, tudíž je tato tematika tady četnější a termíny vyhrazené těmto článkům se ne vždy daří obsazovat. Také je pojetí těchto externích příspěvků často velmi rozmanité dle autora konkrétního příspěvku.

    Můžu se zaručit, že podobné články nejdou na úkor těchto standardních analytických redakčních článků.

    Aktuálně diskutujeme možné změny prostředí webu, zvažujeme i možnost podobné články nějak více oddělit od „náročnějšího“ a podstatnějšího obsahu, než jen současným dělením dle typu rubriky, tudíž by v budoucnu mohlo být pro konkrétního čtenáře odlišitelnější, jaký typ obsahu by ho osobně zajímal.

  8. @Jiří. Nemyslel jsem to nijak zásadně kriticky, ale díky za odpověď. Jsem především rád za to že prahounakole.cz funguje, takže tohle je takový kosmetický detail.

    Nicméně jsem o tom ještě přemýšlel a ten hlavní rozdíl je styl. Každé médium si drží určitou řeč, kterou oslovuje svoje čtenáře. Někde žoviální, někde formální, někde nějaký lokální slang. Nicméně se tohoto stylu drží redakce i spříznění blogeři.

    Když pominu věcné vyznění článku, tak mi tam nejvíc nesedí ta sprostá slova, snad záměrně nespisovný jazyk, spousta slov spadajících do kategorie „marketing newspeek“ apod. Na jiné webu by to zapadlo, ale tady to nesedí.

    Konec zpětné vazby ;-), naložte s tím dle uvážení. Třeba se kromě kritiky pochlapím a napíšu Vám článek o Rekolech jako firemním benefitu.

  9. Pěkný článek, líbí se mi. Jasně, šel napsat i slušně a vůbec by mu to neuškodilo. Ale malé děti sem stejně nechodí (kdo z nich by ty analytické články četl?) a dospělí to přežijou. „Byznysové“ poučky dávají smysl, i když souvislost s rekoly není pokaždé úplně přímočará. Odstrašující příklady snad každý pochopí. A přiblížení Rekol z pohledu řadového každodenního uživatele je príma, od redakce se o nich člověk dozvídá jenom pozitiva :-).

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*


Další z rubriky

Výluka na cyklostezce v Amsterdamu 8

21. 07. - Václav Kříž - Inspirace
Několik záběrů z běžných výluk na stezkách v Amsterdamu.

Neoficiální mistrovství světa v bike polu se bude konat v červenci v Praze :)

12. 07. - redakce - Inspirace
Přišlo léto a s ním další ročník mezinárodního turnaje v bike polu, o kterém jsme..více

Cyklistická historie 2 – doba rozvoje 1

Pro tento článek děkuji všem, kdo přispěli komentáři pod článkem předchozím, zejména Filipánovi. Mohu tak..více

Mapujeme bílá místa pražské cyklistické historie 16

29. 05. - redakce - Inspirace
Prahou na kole se cyklistickou dopravou v Praze zabývá nějakých deset let. Historie cyklistické dopravy..více

Vychytávky na cyklostezkách v Amsterdamu 3

26. 05. - Václav Kříž - Inspirace
Několik náhodných obrázků z amsterodamských cyklostezek. Podobné příklady lze nalézt i v Česku a jinde ve..více

Magistrátní cyklomapy online 7

Doba, kdy měl magistrát webovou cyklomapu, o které nikdo nevěděl, je pryč. V dubnu 2017..více
FacebookInstagramTwitterYouTube

Anketa

Ukradli vám v Praze jízdní kolo nebo koloběžku?

Výsledky →

Nahrávání ... Nahrávání ...
Archív anket →

Poslední komentáře

Podpořte nás

Podpořte další rozvoj nezávislého portálu pro jízdu Prahou na kole. Je to snadné, díky Darujme.cz to máte za minutku.
nebo
Daruj
webdesign by 2046
↑ nahoru