Bicykl: místo vzkazů a schůzek

Většina kol je svým způsobem jedinečnou vizitkou majitelů. I na nejsériovějším produktu vzešlém z milionu stejných kusů, které k nám dorazily v kontejneru z Číny, se nakonec objeví nějaké specifické identifikační prvky. Tím nemám na mysli jen výrobní číslo, ale například i škrábance, zvonky, odrazky, nálepky, nebo třeba i plyšáky na řídítkách. Někdo bude mít kolo každý den vyleštěné, něčí bicykl zahalí postupně vrstva bahna.

Jistě bychom mohli spekulovat, co to vypovídá o majiteli. Jezdí majitel bahnostroje o víkendech cyklokros? Nebo nám to říká něco o pražské infrastruktuře? Má doma uklizeno? Nebo naopak uklízí doma, a proto nemá čas na mytí bicyklu? Snaží se tím předávat světu nějaké poselství?

Když nad tím takto přemýšlím, tak je až s podivem, že žádný kvazipsycholog zatím nepřišel s testem osobnosti založeném na typologii bicyklu. Třeba se toho ale po vydání tohoto článku dočkáme. Čímž nechci říct, že bych si to přál.

Jelikož však Praha zatím není ani Kodaň, ani Amsterdam, ba dokonce ani Bern, tak tu ale těch kol v ulicích zase tolik nepotkáme. Tím se kolo stává ještě nepřehlédnutějším identifikátorem. Pokud by byl Václavák celý obsypán bicykly, zřejmě byste kolo svého známého přehlédli – i přes plyšáka na řídítkách. V dnešní Praze však lehko zjistíte, že se zřejmě pohybuje někde v okolí.

Je zajímavé sledovat, jak se pak kolo může stát jistým komunikačním prostředkem. Například se dá podle kol před kavárnou sledovat, kdo již dorazil na redakční schůzku. „Jsem tu první? …Tak to si ještě stihnu před schůzkou zajet na nákup.“ Stejným způsobem jsem jel kolem pikniku v parku, mnoho cizích lidí, normálně bych jednoduše nezastavil, ale kolo u stromu mi jednoznačně dalo vodítko, že tam sedí někdo, koho chci pozdravit.

Kolo může sloužit i jako prostředek pro zanechání vzkazů. Mé kolo bylo svědkem reklamy zavěšené na řídítkách – reklamy na jakousi alternativní cyklojízdu. Můj bicykl byl obdarován plakátem s neznámým  obrazem. Našel jsem ho v košíku svého kola na autobusovém nádraží na Florenci poté, co jsem se vrátil z cest. Plakát byl bez vzkazu. Nikdy se tedy nedozvím zda to byl dar přímo mně, mému kolu, nebo zda si plakát v mém košíku někdo zapomněl. Ale potěšil.

Zaznamenal jsem však i osobnější vzkazy, například od kamarádky, která prostě náhodně míjela mé kolo a tak mi v košíku nechala vzkaz s pozdravem, že mé kolo poznala a že mě zdraví.

Skrze kolo lze překvapit i přítele, přítelkyni, manžela, manželku. Jednoduše někoho, koho máte rádi. Nečekaná kytice na nosiči jistě člověka potěší. Pokud tam tedy vydrží. Z tohoto hlediska to chce zvolit správnou květinu, aby nenaštvala obdarovaného/obdarovanou, ale zároveň nezaujala někoho nechtěného. Doporučuji spíše jednotlivé květy než-li obří pugét. Leda že byste měli čas ho zpoza křoví střežit.

A všeho s mírou! Ono po dni v práci odstraňovat z kola nános reklam, růží a vzkazů od ctitelů a ctitelek není žádný med!