Na lednovou cyklojízdu dorazil vzácný host: cestovatel Claude Marthaler – a.k.a The Yak. Někteří z vás určitě využili možnosti prohlédnout si promítání fotografií, které proběhlo týden po cyklojízdě ve smíchovském Hubu. Kdo se nedostal ani tam, toho jistě potěší rozhovor s Claudem o jeho plánech, knihách a pohledu na kolo hned z několika různých perspektiv.
Claude Marthaler
PNK: Jakým způsobem plánuješ své výpravy. Zvolíš si nejprve cíl cesty nebo naopak třeba její smysl, jako téma knížky nebo něco jiného a teprve na základě toho se rozhodneš, kam pojedeš?
Claude: To je různé, na některé cesty vyrazím bez konkrétního plánu, třeba jako jsem cestoval nejdříve tři roky a pak celkem sedm let okolo světa, jedoduše jsem se sbalil a vyrazil. Jednotlivé věci řešíte až cestou. A když je čas vrátit se domů, vrátíte se. Zní to jednoduše, ale opravdu je to tak.
Dnes již plánuji trošku jinak, snažím se cíl své cesty nějakým způsobem svázat s tématem knížky, kterou se chystám napsat. Vyrážím již na kratší cesty, vzhledem k věku mých rodičů. Jinak pro mne platí, že když si vybírám cíl, hlavním kriteriem pro mne jsou hory. Miluju kopce, proto jezdím do zemí, kde můžu na kole objevovat tamní hory několik měsíců. Než přijde čas vrátit se domů.
PNK: Když zmiňuješ psaní knih během cest. Máš hlavní téma zvolené před tím, než vyrazíš, nebo se rozhodneš až cestou, o čem budeš psát?
Claude: Dlouho bylo cyklo cestování tím hlavním tématem během mých výprav, ovšem to se postupně mění a snažím se pomocí kola jako nástroje hledat i další rozměry. Naposledy jsem se zaměřil na hranice v různém slova smyslu. Hranice může nabývat mnoha podob a můžete se na ní podívat z několika perspektiv.
Je to rozsáhlé téma z geopolitického pohledu, ale mnohé hranice se nachází i v životě člověka, hranice může lidi rozdělovat, ale také sbližovat. Je zajímavé si uvědomit co hranici reprezentuje, je to jen místo, kde vám z nějakého důvodu kontrolují pas, nebo je to horský masiv, řeky, atd. Řekl bych, že je to téma více než aktuální, jestliže si vzpomenete na “Berlin Wall”, ta se v podstatě přesunula na východ a EU je taková malá pevnost. Na toto téma jsem napsal knihu s názvem L’Homme Frontier – Man Frontier.
Kniha, která vyjde nyní v Březnu je o Kubě, kde jsem na kole cestoval 3 měsíce. Nikdy jsem si nedokázal představit, že budu takto cestovat na Kubě, ale nikdy neříkej nikdy. Na rozdíl od svých začátků dnes již nepíšu jen o cestování. Kolo beru jako prostředek, který mi pomáha dostat se k lidem. Soustředím se na jejich každodenní život, problémy obyčejných lidí, kteří v daném regionu žijí.
PNK: Na jaké knize teď pracuješ, na co se můžeme těšit v blízké budoucnosti?
Claude: Mám rozepsanou knihu o ženách a kole. Snažím se ukázat, jakým způsobem pomohlo kolo ženám v emancipaci. Kniha je pojatá formou rozhovorů. Celkem jsem se zaměřil na třicet žen různých profesí (spisovatelky, režisérky, mechaničky, atd.), kde mne zajímá vztah těchto žen ke kolu a jakým způsobem s ním pracují.
PNK: Na základě svých zkušeností, kde spatřuješ hlavní potenciál cyklistiky/kola z lokální perspektivy?
Claude: Potenciál bicyklu je v podstatě nepředstavitelný i pro mne. Problém je, že kolo není stále bráno vážně politiky a lidmi, kteří utváří prostředí, ve kterém žijeme. Samozřejmě, pro kolo se dá najít bezpočet využití, může to být zdraví způsob, jak jezdit ráno do práce, nebo je to vaše pracovní náčiní jako například v Egyptě, kde jsme natáčeli – Bike For Bread (Egypt, Cairo). Je pořád vidět, že hlavním smyslem a bohužel často i cílem plánování jsou auta. Je to vlastně trošku ironické, protože na jednu stranu všichni chtějí mít pohodovou cestu domů autem, ideálně po dálnici, ale na druhou stranu u těch dálnic nikdo nechce bydlet, tak jaký pak může být výsledek?
PNK: Je vůbec ještě nějaké místo/země, kterou bys rád viděl, nebo třeba poznal do větších detailů?
Claude: Hned několik zemí bych rád viděl/poznal. Nejvíce mne přitahují místa, kde není tolik turismu. Čím více nacestujete na kole, tak zjistíte, že čím jsou lidé chudší, tím jsou pohostinější a rozdělí se s vámi téměř o všechno. Nadcházející léto se těším do Tádžikistánu, odkud plánuji projet i část severního Afganistánu, což je v podstatě jediný region, kde se ještě neválčí. Přiznám se, že se moc těším až projedu tamní hory a kopce.
PNK: Z pohledu někoho jako jsi ty s tolika zkušenostmi, co by jsi řekl lidem, kteří třeba nikdy na kole nevycestovali, nebo o tom léta přemýšlí, ale nikdy nevyrazili?
Claude: To je celkem jednoduché, ze všech lidí co znám a kteří na kole nějakým způsobem cestovali, ani jeden z nich toho nikdy nelitoval. Mohu s klidem doporučit a říci, že jestli jste se nerozhodli a nikdy nevyrazilli, tak jeďte, protože stejně jako spousta lidí před vámi i vy toho nebudete litovat. Jinak neexistuje jedna universální rada, kterou bych vám mohl dát. Některé věci se nedají předat a vy si to musíte prožít sami a vytvořit si vlastní zážitky a zkušenosti. Mohu vám slíbit, že jsou to zážitky, které nikdy nezapomenete.
PNK: Díky.
Knihy:
L’insoutenable légèreté de la bicyclette – 22 portrétů osobností mezi které například patří Heinz Stucke (50 let na cestách). Vedle portrétů se kniha zaměřuje i na pohled na kolo jako na pracovní nástroj.
L’homme-frontière,du cap Nord à Istanbul, 10.000 km à vélo aux confins orientaux del’Europe – Co je hranice, 6 měsíců cestování podél východní hranice Evropy pohled na dnešní železnou oponu, příběhy z cest a mnoho dalšího.
Confidences cubaines – 3 měsíce na Kubě, mnohá setkání s místními a kritický pohled na režim Fidela Castra.
