Cyklovraky a opuštěná kola ve městech

Říká se, že amsterdamské kanály jsou hluboké tři metry – metr vody, metr bahna a metr bicyklů. Každý rok je v Amsterdamu opuštěno kolem 15 000 kol a část z nich končí v kanálech. Pařížská radnice se v roce 2010 rozhodla vyřešit potíže s bezprizornými koly a během prvních tří měsíců nechala odklidit a sešrotovat 1 300 bicyklů. Ve Štrasburku bylo v roce 2013 odklizeno 600 kol, v Toulous je to ročně něco kolem stovky.

Autor: Tit Bonač

Kdo opouští kola ve velkých městech? A co se s nimi potom děje?

Potíže s opuštěnými a rozbitými koly řeší nejedno evropské či severoamerické město. Nepojízdné a zaprášené bicykly blokují stojany a překážejí na chodníku. Odhaduje se, že se po Amsterdamu denně pohybuje 880 000 kol. Najít pro ně parkovací místo představuje výzvu pro radnici i samotné cyklisty. Zaparkovat mimo stojan je risk. Pokud kolo překáží, může být odstraněno bez předchozího varování. V roce 2013 nechala amsterdamská radnice odvést rekordních 73 000 špatně zaparkovaných kol. Podobný problém řešil v loňském roce i americký Portland, kde si občané stěžovali, že jsou některé stojany tak zaskládané opuštěnými koly, že už se na něj nevejdou nová.

Opuštěné kolo přitom představuje legislativní oříšek, neboť se nachází někde mezi „ztraceným majetkem“ a „odpadem zanechaném na veřejném místě“. Pokud by si ho někdo chtěl přivlastnit, měl by se stejně jako u ztraceného majetku prokazatelně pokusit najít původního majitele.

Rozbité a opuštěné kolo v Hamburku. Autor: Oxfordian Kissuth

Kde se berou?

Kdo může za bezprizorní kola? Stojí za nimi radikální cyklistická lobby, která si klade za cíl udělat města neprůchodnými? Nebo automobilové gangy, které si nepřejí nic jiného, než aby cyklista taky nezaparkoval? Kdo je schopný opustit svoje kolo a nechat ho na pospas rzi, dešti, dětem, psům a jiným vandalům?

Podle francouzského cyklistického webu Velook se nejčastěji jedná o kola, která se porouchala nebo stala obětí vandalů. Někteří majitelé totiž nejsou schopní bicykl opravit nebo na to nemají potřebné nářadí. Další velkou skupinou jsou studenti, kteří si pořídí kolo a po ukončení studií ho nechtějí brát s sebou domů. Mezi opuštěnými koly se tak nejčastěji vyskytují porouchané, nabourané, staré, laciné a méně kvalitní kusy.

Nenechavé pracky

Významnou příčinou opuštění kola se stávají krádeže, a to buď částí (sedátko, řídítka, kola…) nebo celého bicyklu. Ne každý ukradne kolo proto, aby z něj měl finanční užitek. Někteří se prostě svezou, a pak bicykl opustí. Procento z kradených kol, která jsou nakonec opuštěna, se různí. Podle výzkumu provedeného Center for Problem-Oriented Policing v USA je to něco od 25 % (např. v Ellensbergu, stát Washington) až po 80 % (Dayton, stát Ohio).

Očesané kolo. Autor: Ildar Sagdejev.

Dalším „důvodem“ k opuštění kola může být ztráta klíče od zámku nebo zapomenuté heslo. V Cambridge proto radnice nabízí zdarma přestřižení řetězu, je však potřeba prokázat vlastnictví. A konečně, problém s nevracením na místo postihuje i bike-sharingové bicykly. Pařížský Velib proto zavedl zvláštní linku, na které je možné zahozené kolo nahlásit. V roce 2011 tak bylo zachráněno 2 500 kol z flotily.

Co na to radnice?

Ve většině evropských měst radnice bezprizorní kola řeší pouze tehdy, pokud se nacházejí na veřejném prostranství. Obecně platí, že pokud je kolo odloženo např. na nádražním stojanu, měl by se o něj postarat dopravce, nachází-li se na soukromém pozemku, je starostí majitele. Ani to neplatí stoprocentně. Např. v Amsterdamu spravuje parkovací místa před nádražím radnice.

Pokud kolo někde stojí delší dobu nebo nese známky poškození, jako první krok je na něj umístěna cedulka, která vyzývá majitele k odvezení kola a stanovuje časovou lhůtu, po které bude kolo odstraněno, ta se většinou pohybuje od 72 hodin (Portland) do několika týdnů (Edinburgh). Poté bývá kolo přemístěno do skladu. V řadě měst ho navíc ještě nafotí a předají informace policii, aby ho měl případný majitel šanci dohledat. Pokud si ho nikdo nevyzvedne, je buď sešrotováno nebo zrecyklováno.

Varovná cedulka od radnice v Bergenu. Autor: Jiří Motýl

Pozor na sousedy!

Ke kurióznímu případu došlo v Rennes, kde bylo radnici bdělými občany nahlášeno opuštěné kolo, stojící už několik měsíců ve stojanu před domem. Po odstranění se o něj přihlásil majitel s vysvětlením, že pracuje na noční směně a každý den dojíždí na kole do práce. Toho, že kolo přes noc ve stojanu nebývá, si nikdo ze sousedů nevšiml.

Co s nimi dál?

Pařížská radnice se stala opakovaně terčem protestů kvůli šrotování zabavených kol. V roce 2011 se objevily stížnosti, že podezřelá kola byla bez varování odstraněna, aniž by je někdo označil cedulkou. Navíc šla do šrotu všechna, včetně pojízdných. Přitom ve Francii působí recyklo-dílny, které renovují stará, rozbitá kola a následně je prodávají za nízké ceny. Kromě ekologických pozitiv má tato činnost i příznivé sociální dopady, protože v dílnách pracují lidé, kteří by měli jinak problém práci sehnat.

V Amsterdamu v roce 2015 sesbírali všechna pojízdná kola, která zůstala nevyzvednutá v hangáru po více než tři měsíce, a darovali je syrským uprchlíkům v jordánském táboře Zaatari. Touto cestou bylo darováno na 500 kol. Kromě toho se recyklací starých kol zabývá společnost ROETZ, která je opravuje pomocí bambusu, dřeva a dalších ekologických materiálů. ROETZ stejně jako francouzské cyklo-dílny nabízí práci sociálně znevýhodněným.

Re-Cycle

Zkušenosti s recyklací mají i ve Velké Británii. Například z 549 kol, která byla v roce 2011 posbírána v Oxford City, bylo 85 % následně zrecyklováno. V Colchestru funguje společnost Re-Cycle, která již 20 let sbírá stará kola. Následně je roztřídí, rozbitá rozloží na náhradní díly a pošle do Afriky. Bicykly, které nejsou pro Afriku vhodné (cca 2 %), protože mají příliš tenká kola nebo komplikované komponenty, jsou prodány za příznivou cenu v Anglii. Od roku 1997 poslali do Afriky již více než 50 000 kol. Re-Cycle upozorňuje, že jeden bicykl používá v africké rodině průměrně 6 lidí. Díky kolu se dostanou lépe do práce, do školy k lékaři nebo převezou zboží na trh. Re-Cycle zřídil v Africe několik dílen, kde dochází k opravě a skládání kol z náhradních dílů. Kromě jednorázové pomoci v podobě kola tak nabízí i práci místním.

Počet kol zaslaných do Afriky organizací Re-Cycle.

Jak je to u nás?

Hromady opuštěných kol zatím česká města nesužují. Bicykly zanechané napospas končí s ostatními předměty ve ztrátách a nálezech. Už i tady se však objevují nápady, jak kola zrecyklovat. Mladá Boleslav například v roce 2012 darovala 18 bicyklů do programu Kola pro Afriku. Praha v roce 2014 prodala více než tisíc předmětů ze ztrát a nálezů, mezi nimiž bylo 12 jízdních kol. Hospodářská správa Magistrátu hl. m. Prahy odstranila v roce 2015 dva dlouhodobě nevyzvednuté cyklovraky ze stojanu před magistrátem a věnovala je systému sdílení kol Rekola. U Rekol ostatně končí mnoho nepoužívaných bicyklů, i když většinou nepřicházejí přímo z ulice.

S rostoucí cyklodopravou se i v Praze objevují první cyklovraky. Již poměrně tradiční kus na Krymské. Autor: Jiří Motýl

Neekologická cyklistika?

Recyklace opuštěných kol je odpovědí na paradox, kdy je na jednu stranu cyklistika vnímána jako ekologický způsob dopravy. Na druhou stranu kvůli konzumnímu přístupu k bicyklům, které jsou vyráběny z nekvalitních materiálů s důrazem na co nejnižší cenu, nebo je s nimi necitlivě zacházeno jako se spotřebním zbožím, dochází k tvorbě  neekologického odpadu, což do jisté míry snižuje přínos cyklistiky jako ekologické aktivity.

Zdroje:

• Cambridge City. Report or Claim and Abandoned or Missing bike.
• Caradisiac. Barthley Aurélie. 2010. „Chasse aux Vélos Abandonnés dans Paris : les Verts réclament un peu de clémence“.
• Carfree.fr. 2011. „À Paris, on achève bel et bien les vélos…„
• Cyclofficine. (oficiální web recyklo-dílny)
• Inhabitant.com. Payne,C. 2015. „Amsterdam is out of bicycle parking spaces, so it’s building 40,000 more.“
• Johnson, Sidebottom, Thorpe. 2008. „Bicycle Theft“. In Center for Problem-Oriented Policing.
• La Depeche. Grasso, S. 2010. „Ces Vélos qu’on Abandonne.“
• Larsen, J. and Christensen, M. D. 2015. „The Unstable Lives of Bicycles: The ‚Unbecoming‘ of Design Objects“. In Environment and Plaing A.
• La Zona Eco. Gallo, I. 2016. „La Segunda Vida de las Bicicletas Abandonadas de Amsterdam“.
• Le Monde. Pouchard, A. 2012. „Amsterdam dépassée par le succès du vélo“.
• Le Vif. 2014. „Amsterdam envoie des centaines de vélos abandonnés aux réfugiés syriens en Jordanie“.
• Lidovky. 2014. Ztráty a nálezy? Praha prodá 1130 předmětů, vydělá 93 000.
• Ouest France. Saberat-Gouillard, B.  2015. „La drôle de vie des vélos abandonnés en ville“.
• Portland Press Herald. Billings, R. 2015. „Portland beginning crackdown on abandoned bikes“.
• Re-Cycle. 2015. „Annual Report 2014“.
• The City of Portland. „Abandoned Bikes“.
• The Guardian. Laker, L. 2012. „Where abandoned bicycles go to die – and be reborn“.
• The University of Edinburgh. Abandoned Bikes.
• Tiscali. 2012. Opuštěná kola z Mladé Boleslavi míří do Afriky. Děti na nich budou jezdit do školy. 
• Velib. „Participez á la Récupération des Vélib‘ Abandonnés“.
• Velook. Marie Perveche. 2015. „Que Deviennent les Vélos Abandonnés en Pleine Rue?“.
• Velook. 2014. „Acheter un Vélo d’Occasion dans les Ressourcerie et Recycleries“.