Nouzové manévry

Nacvičením následujících manévrů se nestanete rychlejšími — ale budete schopni vyřešit problematické situace, které mohou nastat, ať se snažíte sebevíc. Dobře nacvičený a prakticky reflexivně provedený únikový manévr dělá v krizovém okamžiku rozdíl mezi nebezpečnou situací a srážkou.

Efektivní brzdění

Zabrzdění v situaci, kdy před vás nečekané vlétne auto a už opravdu není kam uhnout, musí být brutální. Běžný způsob využívá obou brzd. Napnutím rukou přesunete váhu dozadu a dolů a opřete se do řidítek; současně pořádně vezmete za obě brzdy. Pokud se zadní kolo dostane do smyku, povolíte.

Pokročilejší metoda, která ale vyžaduje trochu tréninku, využívá pouze přední brzdy. Nejúčinněji brzdíte, když se zadní kolo už takřka zvedá ze silnice (taky ho v tu chvíli ani nemusíte brzdit). Zde musíte být skutečně pořádně zapření rukama — tím eliminujete riziko přeletu přes řidítka. Budete překvapeni, nakolik si můžete dovolit brzdit, aniž byste se předním kolem dostali do smyku.

Ovšem za mokra jsou možnosti účinně brzdit výrazně snížené. Zvlášť namoklé kočičí hlavy a mokré tramvajové koleje znemožňují efektivně brzdit i prudce měnit směr. Nemluvě o náledí či sněhu, který z kola při zabrzdění dělá neřiditelné sáně. Za ztížených podmínek se proto pokorně vracíme k brzdění zadním kolem, jehož smyk můžeme ještě korigovat. Zkoušejte brzdit na různě kluzkých površích, abyste je dostali takříkajíc ,,do ruky“

Když zatáčíte, musíte si vybrat – buďto se bleskově vyhnete (viz dál), nebo zastavíte — nemůžete udělat obojí najednou.

V některých případech, když je kolize neodvratná, se vyplatí z kola prostě spadnout — nebo spíš skočit — směrem od hrozícího rizika.

(podrobný článek s popisem techniky brzdění najdete zde.)

Klička při rovné jízdě

Klička - vyhnutí se překážce
Klička při rovné jízdě.

Jedete si vcelku pohodlně po úzké vedlejší ulici, na které vás auta sice dost těsně (jak je v Česku zvykem), ale vcelku bezpečně předjíždějí. Za sebou zaslechnete další – a přímo ve vaší dráze uvidíte propadlý kanál. Nemůžete ho objet zleva, ani zprava. Co teď?

Trik spočívá v zakličkování bicyklem, zatímco vaše tělo udržuje stále přímý směr. Jakmile dojedete ke kanálu, strhněte kolo doleva, pak doprava, abyste se srovnali — a pokračujete. Přední kolo překážku objede, zadní ho (poněkud mírněji) následuje. Bicykl se pod vámi jen zavlní — a vy jste přeletěli přímo nad překážkou.

Technika vyžaduje trénink – zkoušejte si to na klidné silnici nad imaginárními kanály a balvany.

Okamžité zabočení

Nouzové obočení vpravo
Nouzové obočení vpravo – 1. situace
Technika 1 - iturn
Nouzové obočení vpravo – 2. situace

Nouzový úhybný manévr se hodí, když vás auto „zahákuje“ zleva, nebo vám vystrčí čumák z vedlejší a znemožní jakoukoliv jinou možnost úniku než okamžité zabočení vpravo.

Trik spočívá v tom, že před odbočením vpravo nejprve zatočíte mírně vlevo, aniž byste se tam nakláněli (poněkud nelogicky právě směrem k autu, kterému se chcete vyhnout). Tím si ale vytváříte jedinou možnost úhybu: okamžitě nakloníte kolo a současně získáváte větší poloměr zatáčení, který ve své rychlosti zoufale potřebujete. Odbočíte výrazně ostřeji, než by se dalo čekat; a pokud to nestihnete, dojde ke kolizi alespoň v menší rychlosti a ne čelně.

Trik je třeba si nacvičit, pokud možno na prázdném parkovišti a nejdřív v malé rychlosti. Až se ho naučíte, vyzkoušejte, jak prudce si můžete dovolit odbočit při své běžné cestovní rychlosti.

Překonávání retardér a obrubníků

Retardéry dokážou jízdu pěkně znepříjemnit. Jistě, část retardérů lze objet při kraji vozovky, v mezeře u chodníku. Ale ty, které ,,těsní“ je třeba přeskočit. U dlouhých (betonových) retardérů většinou stačí se v pravý okamžik zvednout v pedálech a kolo se po mírném oblouku zvedne samo. Nepříjemnější jsou úzké a vysoké (obvykle černožluté) plastové prahy. Zde už musíme doopravdy skákat.

Při skoku si musíme dát pozor na udržení přímého směru. Natočíme pedály vodorovně a nazdvihneme se. Pokud nemáme nohy upevněné v pedálech klipsnami nebo nášlapy, fixujeme se tím, že stehny stiskneme přední část sedla. Těsně před překážkou zatáhneme za řidítka a nadzvedneme přední kolo. Jakmile je přední kolo nad překážkou, přeneseme pokrčením rukou váhu víc dopředu a lehce se v pedálech odrazíme — tím odlehčíme zadní kolo, které pak snáz vyjede nahoru. Čím jste rychlejší, tím kratší je interval mezi oběma úkony. V plném tempu zvedáte přední i zadní kolo prakticky současně. Pro začátek je tedy dobré cvičit si skákání v menších rychlostech.

Samozřejmě, v nášlapech je to jednodušší, ale i bez nich se dá zadnímu kolu pomoci předkloněním a nadlehčením. Jen si dejte pozor, abyste neztratili kontakt se sedlem, které musíte stále držet nohama. Jinak sice poletíte, ale jinam než bicykl. Zadnímu kolu zatíženému brašnami se chce nahoru také o poznání hůře. V takovém případě musíte zadek kola v podstatě ,,vytahovat za sedlo“.

Když získáte zkušenost s retardéry, můžete se pustit do obrubníků. Vždycky hledejte místo, kde je obrubník nejnižší a najíždějte na něj pokud možno kolmo. I na vyšší obrubník vyskočíte, pokud pojedete dostatečně pomalu: Přední kolo vysadíte nahoru a zadní si po odlehčení vyskočí na obrubu samo.

Podpořte nás

Podpořte další rozvoj nezávislého portálu pro jízdu Prahou na kole. Je to snadné, díky Darujme.cz to máte za minutku.
nebo
Podpořit
FacebookInstagramTwitterYouTube

Nejnovější články

Guerillové cyklostezky

05. 12. - Inspirace
guerilla-cementingPo dvou po sobě jdoucích tragických kolizích cyklistů s automobilem, kdy viník ujel od nehody, se členové anonymní skupiny, známé jako San Francisco Municipal Transformation Agency..více

Poslední komentáře

webdesign by 2046
↑ nahoru