Vyrovnáváme karmu

Jízda na kole po městě je provázena celou řadou drobností, které jsou sice zpravidla neškodné, okolím cyklisty ale mohou být vnímány jako obtěžující. Teď nemyslím odsouzeníhodné ohrožování jiných účastníků provozu například raketovou jízdou přelidněnou večerní náplavkou s majákem místo světla, nebo skákáním před kolonu aut valící se sedmdesátkou z prudkého kopce. Hovořím o takových drobnostech, které skoro každý zná a dělá: Přejetí přechodu na nábřeží u Podolského přístavu, zařazení na začátek kolony v levém odbočovacím pruhu, vyhnutí se dvěma odbočením vlevo a kilometrové zajížďce zkratkou po pustém chodníku, zabrání pruhu.

Někteří řidiči nejsou schopní vystát ani věci zcela legální nebo z hlediska cyklisty nezbytné pro jeho bezpečnost. Málokdo jde ale ve věci zlepšování image cyklistů tak daleko, aby dodržoval i ta pravidla, která jej v dané chvíli ohrožují (pozice v pruhu), nebo nevyužil konkurenční výhody kola dané jeho přirozeností (předjetí kolony, klidná protisměrka). Jak se má člověk na kole smířit s tím, že takové věci prostě občas udělá, a i když je přesvědčen, že činí správně, ostatní účastníci provozu v daném místě mohou mít na věc jiný názor?

Samozřejmě, jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni, že už svým posazením na kolo v městském prostředí dělají pro tuhle společnost až dost, a svědomí mají čisté jako padlý sníh. Ty necháme stranou, stejně jako lidi, co tyhle věci neřeší prostě proto, že zvysoka kašlou na názor ostatních lidí jak na ně, tak na cyklisty obecně. Pominu také případy, které své občasné prohřešky kompenzují halasnou proklamací opaku vlastního pragmatického postoje, případně ty, pro které je kolo silnější droga než heroický prášek. Sice to to všechno funguje, ale nemá to jaksi žádný pozitivní efekt ven.

A ano, nepochybuji, že existují i městští cyklisté, kteří dopravní předpisy neporušují za žádných okolností. Troufnu si ale tvrdit, že neexistuje pravidelný jezdec, který by se takto choval a současně jezdí po Praze nejenom po vyladěné cestě z domova do práce, ale plošně, téměř každý den, celou sezónu a všude, kam zrovna potřebuje. (Pokud takový člověk existuje a čte tento článek, může pro Prahou na kole podrobně popsat, jak to vlastně dělá.)

Vyrovnáváme karmu

Jak si tedy „vyrovnávat karmu,“ pokud jezdíte pravidelně a občas máte nějaký ten prohřešek, který si žádá napravit? Neříkám, že je to stoprocentní recept, mně ale funguje docela dobře.

Prvním krokem je eliminace nebezpečného a zbytečně bezohledného chování. Jsou věci, které můžete sice považovat za bezproblémové, protože je technicky zvládáme, váš protějšek si to ale rozhodně myslet nemusí. Uveďme několik příkladů:

  • Těsné míjení chodců ve velké rychlosti (nad cca 10 km/h), spoléhání se, že vám tam nevleze — a to bez ohledu na dopravní režim. To, že se jedná o cyklostezku, vám ještě nedává právo smést do příkopu.
  • Jízda, kterou mohou řidiči považovat za je ohrožující — tj. taková, která si vyžaduje jejich rychlé reakce k odvrácení srážky.
  • Jízda bez světel za snížené viditelnosti
  • Vysviťování chodců oslňujícím světlometem

Druhým krokem je pochopení, že jízdou na kole skutečně nevedeme válku s auty. Asertivní jízdu realizujete kvůli vlastní bezpečnosti a efektivitě, ne pro to, aby to řidiči „dostali sežrat.“ Chováme se tedy sice sebevědomě, ale korektně. Jsme rovnocennými partnery v provozu, jsme jeho součástí. Dostat se k cíli přiměřeně rychle, s minimem stresu a bez pocitu ohrožení je cílem nás všech.

Třetím krokem je kompenzace vlastních i cizích prohřešků slušností nad rámec předpokladů: zastavením pustíte chodce při přecházení vozovky nebo jiného řidiče v odbočení. Řidiči si často vzájemně vypomáhají, stejným činem vyjádříte svou příslušnost k provozu. Potíž je spíš technická, tyto manévry zpravidla vyžadují zabrání pruhu, kontrolu situace za sebou a jistý nácvik. Není ale větší odměny než když se překvapení puštěného řidiče či chodce změní v radostný úsměv.

Čtvrtým krokem je neoplácení zlého. Z vlastní zkušenosti vím, že není snadné dostat se do pohody hned potom, co vás někdo málem sejme vzorovým a bezpochyby úmyslným pravým hákem. (Mně to nedávno udělali poté, co jsem vyjel v kanárkově žluté reflexní bundě, tudíž o míře úmyslu naprosto nemohlo být pochyb.) Že problémové situace přicházejí ve skupinách, je jistě způsobeno i tím, že jste po každém takovém „oprání“ v mírném šoku a nějakou dobu nejste schopni chovat se stejně klidně a rozvážně, jak jízda na kole v provozu vyžaduje. Zastavit se, dát si kafe a pokračovat po čtvrthodinové pauze, je na debila ten nejlepší recept. A vaše karma vystoupá do nebes a následně zaručí psychickou pohodu při předjíždění kolon zprava ještě po půl roce.

Poslední pravidlo si vypůjčím z kodaňské kampaně: Šiřte pozitivní náladu je zásada, na kterou bychom neměli zapomínat. Dobré naladění, obecně slušné chování a v neposlední řadě úsměv (i když v tomto období poněkud zmrzlý), to jsou prostředky, které udělají pro pohodovost vašeho dojíždění víc než přestavba tří problémových křižovatek po cestě.

Přeji příjemnou cestu, ať je na cestách jakkoliv.

Podpořte nás

Podpořte další rozvoj nezávislého portálu pro jízdu Prahou na kole. Je to snadné, díky Darujme.cz to máte za minutku.
nebo
Podpořit

Nejnovější články

Montréal: Navigace městem (1)

28. 09. - Inspirace
jm_montreal_11Montréal, téměř dvoumilionová metropole rozkládající se na stejnojmenném ostrově, druhé největší město v Kanadě a po Paříži druhé největší frankofonní město na světě. Také mnohdy považováno za nejvyspělejší cyklistickou metropoli..více

Poslední komentáře

webdesign by 2046
↑ nahoru