Legalizace chodníků bezbolestně

V minulém článku o chodnících jsem postuloval, že v Praze máme desítky kilometrů chodníků, zejména podél rušných silnic a sídlišť, jejichž legalizace pro jízdu na kole by pouze potvrdila současný status quo neoficiální koexistence pěších a cyklistů. Jistou část jich najdete i v naší cyklomapě, v níž bezostyšně inzerujeme i některé průjezdy po chodníku, které pokládáme za praktické. A jak už se cyklisté budou chovat, ponecháváme alibisticky na nich. I když v mapě najdete sporná místa, většinou jsou to právě takové úseky, kde by legalizace neměla způsobovat problém. Co ale s tím?

Příčná cesta je cyklostezka, cesta z pohledu cyklisty chodník. Najdete alespoň jeden rozdíl?

Šlo by to od zítřka bez chodníků?

Nejprve se vrátím k postoji chodníkových puristů od nichž zaznívá, že se cyklisté, kteří po chodnících jezdí, nemají co divit, když k nim nemá okolí respekt.  Bylo by tedy řešením to, že po chodnících jezdit přestanou?

Nuže, představil jsem si dvě hypotetické situace. Za prvé, můžu jít za dům do parku a každého cyklistu, který  pojede po chodníku neodlišitelném od křížené stezky (např. obr. I) požádat, aby přes park kolo vedl. Včetně městského policajta, který tam jezdí na své obchůzce. Věřím, že alespoň těm chodníkovým puristům, kteří jsou schopni racionální úvahy, to přijde stejně jako mně absurdní.

A za druhé jsem si představil to, že by skoro všichni, kteří chodníčkaří, najednou přestali třeba proto, že by to PČR začala plošně a neúprosně stíhat likvidačními pokutami. Co by to znamenalo? Jistě, část lidí, které doposud z chodníků nic nevyhánělo, by začala někde správně jezdit po silnici. Ale dost lidí by asi zjistilo, že najednou musí vodit kolo takový lán cesty nebo si tak strašně zajíždět, že se jim jízda na něm už nevyplatí. Dost lidí by dostalo pokutu za jízdu po chodníku, který je k nerozeznání od stezky na druhé straně sídliště a dost lidí by z kola definitivně slezlo. Ti, kteří by se kola nechtěli vzdát, by to pochopili jako nelítostnou válku, kterou jim vyhlásila policie, místní samospráva a všichni přítomní chodci. A myslíte si, že by lidé potom jezdili na chodnících ohleduplněji, když už by bylo jedno, zda tam ohleduplní jsou nebo nejsou? Myslíte si, že by to pomohlo cyklistům vybudovat si u PČR či radnic nějaký respekt?

A myslíte si, že i kdyby lidi přestali jezdit po těch chodnících, kde je legalizace žádoucí, že by právě tohle zásadně pomohlo je legalizovat? Ano, v nedávném blogu jsem apeloval: „jezděte po magistrále, jinak si na motoristické společnosti solidní podmínky pro cyklo nevynutíte.“ Za tím si samozřejmě stojím. Jenže pro lidi, kteří by se museli rozhodnout, zda jezdit po chodníku nebo vůbec, to už jaksi nefunguje. Že by si lidi, kteří na ten silný provoz nemají, vysloužili přestavbu chodníku na cyklostezku tím, že přestanou jezdit na kole? Ne, tak bujnou fantazii nemám ani já.

Pro většinu lidí bude v tomhle místě volbou buďto jet po chodníku nebo nejet vůbec.

Příznivý kompromis pro pěší

Samozřejmě je třeba vzít v úvahu, že existuje mnoho lidí, kteří se jízdou na kole po chodníku cítí seriózně ohroženi. Zejména staří lidé se setkání s cyklistou zcela oprávněně bojí – často jej pro poruchu sluchu nemusí slyšet, ani když na sebe z větší vzdálenosti upozorňuje zvoněním. Šok z „náhle“ se objevivšího cyklisty může vést k pádu na zem a zranění – a i taková „obyčejná“ zlomenina může být pro staršího člověka v důsledku fatální. A nemusí se ani nic stát, ale mobilitu konkrétního seniora může značně omezit jen to, že se několikrát lekne a přestane pak po dané cestě chodit.

Nelze tedy plošně legalizovat třeba všechny chodníky na sídlišti. To by bylo opět řešení zcela jednostranné a všichni pejskaři, rodiče s malými dětmi a senioři by vás za to oprávněně vypískali. Pěším je v rámci legalizace cest pro kola potřeba také něco nabídnout. Tím něčím je jednak jasné označení toho, kde se cyklista pohybuje legálně (a kde tedy ne), jednak de facto odkanalizování cyklistů z nevhodných míst jejich převedením na cesty k tomu účelu nejvhodnějším. Zvlášť na sídlištích jsou mnohé chodníky, kam chodec skoro nepáchne, ale pro jízdu na kole neznamenají (třeba oproti alternativě vedoucí přímo kolem domovních vchodů) zásadní zajížďku.

Proto se domnívám, že řešením je kompromis, který 1) zlegalizuje podstatnou většinu stávajících nelegálních průjezdů cyklistů po chodnících, 2) bude mít na pěší neutrální až pozitivní dopad, díky větší míře dodržování pravidel a faktickému odvedení cyklistů na vhodnější cesty.

Domy jsou o kus dál a mají vlastní chodník, který by samozřejmě legalizován nebyl. (Poznámka: ano, toto je už legální. Ale kolik takových cest ještě není…)

Jak tedy na to?

Legalizovány by měly být ty cesty, kde to pěším nezpůsobí obtíže. Veškeré legalizace by měly být posuzovány individuálně a se znalostí místního prostředí. I při stejné frekvenci pěších je obrovský rozdíl v tom, zda mezi chodci převažují pracovníci nedalekého supermarketu nebo obyvatelé přilehlého domova seniorů.

Na legalizované cesty by cyklisté měli být přikláněni drobnými stavebními úpravami tak, aby je přirozeně odváděly z chodníků, které pro to nejsou vhodné. Rozhodně ale nefunguje odlišení kvalitou povrchu, neboť každý lepší povrch přitáhne drtivou většinu uživatelů.

Nově vznikající cyklostezky by měly vypadat jako cyklostezky a ne jako chodník plný cedulí. Ty starší je potřeba do tohoto standardu rekonstruovat. Jako vhodný prvek pro ten účel vidím dělící přerušovanou čáru.

Měl by být více využíván režim chodníku s povolenou jízdou cyklistů. Zde je jízda na kole omezena na 20 km/h. Případně je možné zavést další omezení na rychlost jízdy krokem ( „schrittempo“ známé z německy mluvících zemí). Do tohoto režimu mohou být převedeny některé nevyhovující stezky. I takto legalizované chodníky musejí být od těch běžných zřetelně odlišitelné, nejlépe sdruženými piktogramy chodce a kola.

Kde to šířkové podmínky a intenzity umožňují, je vhodná segregace pěších a cyklistů. Právě proto, aby mohl být při vzájemném míjení každý takříkajíc „na svém“. Minimální použitelná šířka pro segregovanou stezku je ale někde kolem pěti metrů, takže cpaní dělené stezky do čtyřmetrového profilu tomu nepomůže.

Represe je třeba provádět jen tam, kde nelegální jízda na kole způsobuje chodcům reálné problémy.

No, nakonec ty zásady nejsou zase tak kruté, nemyslíte?

 Nahrávání ...