Moskevská a Francouzská: Nová trasa na Vinohrady

Cyklopruhy realizované v Moskevské a Francouzské ulici, včetně unikátní vídeňské cyklozastávky, vytvářejí novou zajímavou trasu do centra. Zejména stoupání Francouzskou, po níž byla jízda na kole dříve prakticky nemyslitelná, získává s novým, souvislým cyklopruhem docela jiný rozměr. Tedy, pokud se v něm zrovna neparkuje.

Odkud a kam

Nová, téměř souvislá trasa od náměstí Svatopluka Čecha po vrchol stoupání Francouzské na křižovatce se Slovenskou vytváří zcela novou spojnici na Vinohrady pro většinu území Prahy 10. Podle toho, odkud jezdíte, se vám teď Francouzská může vyplatit pro docela širokou oblast od Bělehradské po náměstí Jiřího z Poděbrad — a koneckonců i pro cestu do centra je to teď z okolí Čechova náměstí nejlepší trasa.

Schéma použitelných relací ukazuje následující obrázek: Moskevskou a Francouzskou tak můžete zvážit, jezdíte-li v současnosti Kodaňskou, Norskou a Chorvatskou, nebo dokonce i Peruckou:

Relace, pro které je použitelná nová trasa Moskevská - Francouzská (fialově). Modře navazující směry, oranžově trasy, pro které můžete zvážit přesun do Moskevské a Francouzské.

Jak vidíte z kót doplněných do obrázku, vrchol stoupání ve Francouzské je o patnáct metrů níž než v Chorvatské, a nemáte-li rádi tento vydlážděný trhák, bude pro vás Francouzská určitě alternativou: zvlášť, přijíždíte-li do Vršovic od Bohemky.

Pocit z jízdy

Osobně jezdím z Bohdalce přes Eden Kodaňskou a Chorvatskou na Jiřího z Poděbrad. Vyzkoušel jsem tedy několikrát alternativu přes Bohdalec (upozorňuji, že mluvím o trase do centra. Z centra se Bohdalecká vyplácí jen výjimečně, do Záběhlic se rozhodně lépe dojede ulicí Nad Vinným potokem, nebo po nově vyznačené A42 z Edenu.

Alternativa: sjezd z Bohdalce přes most. (Neoznačené foto Václav Kříž)

Ještě před Vršovickou je esíčko za mostem příjemným zážitkem, nepokouší-li se vás tedy nějaký ňouma předjet, aby vás vzápětí zablokoval v následující koloně.

Tady před Vršovickou to ráno obvykle stojí až po místo, odkud je braná fotografie. Pro kola by to mohla vyřešit jízda přímo z pravého pruhu, stejně to občas udělají i motoristé. Nebo i převedení směru přímo do pravého pruhu pro všechny.

Vršovická – Ruská

První blok stoupání je ještě po nezrekonstruované ulici, cyklopruh nahoru by tu neškodil, vejde se. Upravený úsek začíná zastávkami Čechovo náměstí. Řešení tramvajových zastávek je zde slabým místem, naštěstí tady dole toho zase nejezdí tolik, abyste se nemohli vecpat mezi kolejnice. Piktokoridor doporučující nelízat zastávkovou obrubu by tu nebyl od věci. Při jednání se spekulovalo o vedení pásu pro cyklisty za zastávkou. Byl by prospěšný.

Cyklopruhy v obchodní části Moskevské jsou celkem v pohodě. A byly by ještě mnohem víc, kdyby se v nich sem tam neparkovalo a zejména v nich nezůstávaly popelnice. „Nejlepší“ jsou ovšem dodávky, které zaparkují v některém vjezdu napříč a předek nebo zadek si klidně nechají do cyklopruhu čouhat.

Blok za Žitomírskou se zastávkami se skutečně nepovedl. Je hezké vyjádřit neprůjezdný úsek ulice vydlážděním co nejhrobolatějšími kočičími hlavami, pohříchu toto opatření vadí relativně nejvíce té skupině vozidel, jejíž průjezd zůstává zachován (a pak chodcům, protože zbylá auta na dlažbě pochopitelně více rámusí). Jak jsem předpokládal už dřív, dá se tu celkem pohodlně odbočit na široký chodník a kolem zastávky projet po něm. Udělal jsem to také tak a budu to tak dělat i dál, když tady pojedu, sorry.

Až se tu bude proplétat těch lidí v ranní špičce tak stovka (což nejspíš nastane už v létě s prostým příchodem sezóny), bude to hezký důkaz toho, že pokud jde o kola, musí se záměr projektanta s přirozeností cyklodopravy protínat alespoň minimálně. A až těch lidí bude za deset let díky postupně se zvyšující atraktivitě cyklodopravy každé ráno tři sta, možná sem někdo dolepí pás hladších kostek nebo cyklovídeň.

Moskevská před Zámečkem. (Foto Jiří Motýl)

Následné cyklopruhy pod Zámečkem ovšem „nemají chybu.“ Začátek soutěsky jde v pohodě jet mezi kolejemi a obrubou, čímž řidičům ponecháte dost místa na předjetí. Piktogramy uprostřed kolejí jsou zde spíš jako varování pro řidiče než jako návod pro optimální polohu. Do kolejí je záhodno vjet až v zastávkách. Ještě světla (sice s cykloboxem, ale zpravidla se k němu neprokoušete), a po odbočení vlevo začíná stoupání ve Francouzské.

Ruská – Slovenská

Půl kilometru souvislého cyklopruhu ve Francouzské včetně vídeňské zastávky Krymská je pro jízdu na kole rájem — zvlášť ve srovnání s předchozí situací. Ten pocit, že můžete do kopce ťapat v zásadě libovolně pomalu a nekoledujete si tím o těsné předjíždění, je úžasný. Ulice je rázem srovnatelná s libovolnou klidnou uličkou, a s drkotáním se po Chorvatské zakončené asertivním řazením do poskakující kolony se to nedá vůbec srovnat.

Tedy nedalo by se, kdyby se zde nevyskytoval „karlínský mor,“ alias parkování ve druhé řadě. Ráno se tu nejspíš vyskytne jeden, dva osamělí desperáti, odpoledne už se ale cyklopruh stává regulerní druhou brázdou, na kterou je jediným řešením volat opakovaně policii. No, posuďte sami:

Kudy dál?

Na vrcholu stoupání je křižovatka se Slovenskou, dosti problémová z několika důvodů: Kvůli horizontu zde není přechod (ale stejně se zde přechází), odbočení vlevo je trochu o nervy (lépe asi o blok dál). A pokud byste chtěli pokračovat směrem k Jiřáku bez zbytečné zajížďky a ztraceného spádu, čekají vás dva bloky protisměrky ve Slovenské a Šumavské. Možnosti, jak se zde dostat jinam než rovně, jsou tedy poněkud osekané. Ale čert to vzal, jste nahoře. Na Jiřák už naprosto v pohodě dojedete Lužickou a přes parky.

Možnosti, kudy pokračovat ulicemi Vinohrad, jsou. Směrem k Jiřáku je to ale bez ztraceného spádu možné jedině protisměrem.