Cyklomapy Prahy II

V předchozím článku jsme si ukázali nabídku cyklistických map pokrývajících Prahu a dostali se k tomu, jak se v nich zobrazují pražské cyklostezky a cyklotrasy. V dokončení se soustředíme na doporučené trasy, překážky a další objekty. Skončíme pak několika odkazy, na které se minule nedostalo.

Doporučené trasy

Již zmíněná nedostatečná hustota značených tras, fragmentace cyklostezek a existence řady neznačených cest, které jsou na kole sjízdné, daly příležitost k návrhu doporučených tras. Pro uvědomění si významu doporučených trase se stačí podívat na magistrátní mapu. To zelené, co spojuje fragmenty cyklostezek a klikatící se cyklotrasy, jsou právě doporučené trasy.

Doporučené trasy na magistrátní mapě v některých místech výrazně převažují nad značenými

Doporučené trasy se v zásadě dají rozdělit na čtyři skupiny:

1. Spojovací trasy. Spojují dosud fragmentované cyklostezky. Je to dobré řešení tam, kde nelze snadno a rychle vytvořit legální cyklotrasu, a přitom se daným místem dá projet bez větších problémů.
2. Alternativní trasy. Zkracují cestu tam, kde by to po značené trase trvalo moc dlouho. Značené trasy byly často navržené v éře, kdy se o dopravní cyklistice nikomu ani nesnilo, a jsou tak velmi ,,turistické“. Zkratky a alternativy jsou proto často výhodnější, než značené průjezdy.
3. Trasy v ,,bílých“ místech. V mnoha částech Prahy není prakticky žádná infrastruktura – tam se může cyklista pohybovat jenom po doporučených trasách.
4. Místní trasy. Konečně, leckde se dají doporučit různé místní spojky a průjezdy, které nikdy nikdo nevyznačí. Proč taky.

Jenom ten, kdo zná tyhle trasy, může jezdit po městě a přitom minimalizovat rizikový kontakt s provozem. Pochopitelně, doporučené trasy občas vymění nepohodlí frekventované výpadovky za nutnost průjezdu smrdutým podchodem nebo vynesení nějakých těch schodů. Naštěstí ti, kdo tyhle trasy navrhovali, byli lidé pohodlní – a tak jsou doporučené trasy často komfortnější, než značené cyklotrasy.

Dalším aspektem je hranice legality některých úseků doporučených tras. Jako doporučené se často navrhují pustší chodníky, účelové komunikace se zákazem vjezdu, parkové cesty, nebo dokonce (byť výjimečně) protisměrné jednosměrky. Magistrát se jistí tím, že tyto trasy ve své mapě označil jako prověřované. Mapa Prahounakole před těmito místy varuje. Současně ale radí jet tudy, protože je to menší zlo, než se motat vedle v provozu.

Ostatně, i insideři z městské cyklistické skupiny dávají tipy na pololegální průjezdy po všelijakých chodníčcích, nebo radí se na značené trasy vůbec vykašlat a problémové oblasti ,,propálit“ po trasách doporučených. V tomto s nimi plně souhlasím.

Značení doporučených tras v mapách

Jen dvě mapy mají ve svém obsahu doporučené trasy – mapa magistrátu a mapa na tomto serveru. Magistrátní mapa značí doporučené trasy zelenou přerušovanou čarou. Trasy doporučené v těchto mapách jsou projeté, prověřené, soustřeďují se na vyhýbání se provozu – někdy za cenu dalších převýšení. A vyhýbají se centru – tedy oblasti, kde by doporučené průjezdy byly nejvíc zapotřebí. Pochopitelně – v kompaktní zástavbě narůstá podstatně nutnost jezdit v provozu a ignorovat dopravní předpisy – tak daleko si oficiální pordukt nemůže dovolit zajít.

Na mapě Prahy 11, tedy v té části města, kde není takový prostorový problém, tvoří doporučené trasy společně s trasami značenými vcelku souvislý systém, který už lze jen zdokonalovat.

Mapa Prahounakole se centru nevyhýbá. Průjezd musí být nalezen – i za cenu trasy místy na hranici únosnosti. Trasy doporučené zde v širším centru mohou být proto náročnější. Částečnou ,,náplastí“ je podrobnější popis doporučených tras, s jasným rozlišením, kdy se jede po silnici, kdy po chodníku a kdy po lesní pěšině, a s řadou varování umožňující se na problémy připravit.

Systém doporučených tras

V mapě Prahou na kole mají doporučené trasy vlastní hierarchii nezávislou na systému značených tras. Základem je osmnáct páteřních tras procházejících přes celé město, hustotou přibližně odpovídají trasám A1-A50. Systém zhušťovacích tras prodlužuje systém na zhruba dvojnásobek. A všechno ostatní jsou trasy místní.

zjevnou nevýhodou takto doporučených páteřních tras je, že nejsou (a nikdy nebudou) značené v terénu. Výhodou pak je, že fungují – všechny trasy jsou, na rozdíl od většiny systému Praha 2006, průjezdné už dnes.

Schéma páteřních tras C1-C19 doporučených v mapě Prahounakole – už nyní průjezdné.

Terény doporučených tras

V následujících odstavcích se budeme krátce věnovat typickým městským prostředím, kterými jsou vedeny doporučené trasy.

Doporučené trasy v běžných ulicích

Je snaha, aby se jezdilo hlavně vedlejšími uličkami – pokud možno s co nejslabším provozem. Problém nastává, když je daný provoz na hranici únosnosti. Kupodivu je bezpečnější projíždět po nepříliš zatížené hlavní třídě široké dvakrát devět metrů (třeba Českomoravská), než po v absolutních číslech výrazně méně frekventované, ale díky úzkému profilu nepříjemné dvouproudovce typu Toužimské. Obdobná potíž může nastat tam, kde je cyklista po kilometru v klidných uličkách vyvrhnut do složité křižovatky, pokud možno ještě ,,vylepšené“ nepřítomností světel. V takovém případě se doporučené trasy přesouvají především na chodníky.

Chodníčkaření

Toto sloveso už svým zvukem vyjadřuje, co všechno pro cyklistu znamená jízda po chodníku. Je to aktivita, ke které se cyklista uchyluje jen v případě nouze, vjíždí na místo, kde se cítí nepatřičně, je nucen zpomalit, což degraduje jednu ze zásadních výhod používání kola, a navíc si dělá nepřátele z chodců. Mnozí cyklisté na chodníky ze zásady nevjíždějí vůbec.

Přesto se na doporučených trasách chodníky vyskytují výrazně častěji, než by si kdokoliv ze zúčastněných přál.

Naštěstí devadesát procent chodníků, které mapy pro cyklisty doporučují, nezakouší dotek chodeckých podrážek zrovna často. Blízké silnice s hustým provozem způsobily, že pražský chodec, jediný živočišný druh, který by se bez rozpaků vydal pěšky třeba z Anděla do Chuchle, už dávno ohluchl od hluku motorů a nakonec spáchal sebevraždu skokem pod kola automobilu. Chodníky podél Strakonické, Průmyslové, Českobrodské či jiných městských ,,tepen“ jsou skoro pusté – a tedy volné pro cyklistické použití.

A těch zbylých deset procent musíme my všichni, kdo nesedíme v těch plechovkách zabírajících tři čtvrtiny šířky ulice, nějak vydržet, než si vydupeme patřičné změny uliční dispozice. Do té doby buďme vůči sobě ohleduplní – alespoň tedy v té bezmotorové trakci, protože automobily neberou ohled stejnou měrou na chodce i na cyklisty.

Protisměrky

Tohle je záležitost trošku na hraně. Ale stejně jako každá zakázaná věc, má průjezd jednosměrkami v protisměru své oprávnění, pokud se používá s mírou. Těch míst, kde to opravdu nejde objet a jízda cyklisty v protisměru může být riziková, je v Praze tak tucet. Většina ostatních protisměrek je jen důsledek řešení bránících tranzitní automobilové dopravě – která s sebou pohříchu ,,vzala“ i cyklisty. Na takových úsecích brání legalitě průjezdu cyklisty jen to, že tam nejsou patřičné dopravní značky.

Kdo se v protisměru necítí dobře, nechť vede kolo po chodníku. Poprvé, podruhé, podesáté… Povede ho i posté? (Totéž pravidlo o postupné ignoraci stupidních dopravních omezení platí také u různých přechodů pro chodce přerušujících cyklostezky, značek ,,cyklisto spadni z kola“ a podobných otravností.)

Mimochodem, existuje jeden seznam. Seznam více než padesáti ulic, které by se daly pro cyklisty zobousměrnit – některé snadno a levně, jiné už jsou na konci ,,úředního kolečka“ – stačí vyznačit…. Ale nejde to. Je snaha, nejsou peníze. Nebo není něco jiného?

Je jisté, co je: Výzva Auto*Matu Pět bodů pro Prahu, která na protisměrky také míří.

Singletracky

Praha má hodně lesů – městských lesů. A tak se vám často přihodí, že doporučená trasa zapluje mezi stromy a křoviny a z asfaltového chodníku se stává nefalšovaný MTB singletrack, který byste čekali ještě tak někde v údolí Sázavy, ale rozhodně ne dva kilometry od baráku na sídlišti. Tyhlety pěšinky, kančí stezky padající do potočních údolí, nahrazující zapomenuté chodníky či šplhající po navážkách, se doporučují celkem snadno. Pár takových stezek vede také podél potoků – Botiče, Rokytky.

A co mají tyto atraktivní zkratky společného? Jsou úzké, za deště blátivé a často nečekaně frekventované. Tak si cyklista musí dát pozor na ty, kteří tyhle pěšiny znají též: příležitostné běžce, pejskaře, náhodné chodce. Vědět o nich a nezabíjet. Pak to jde.

Další objekty a co na to mapy

Cyklistické pruhy

Zvláštní pozornost si zaslouží tahle specialitka, která se zatím vyskytuje na nějakých pěti místech v Praze. S dalšími se ale počítá, takže budou rychle přibývat.

Účelem cyklistických pruhů je bezpečné vedení kola v hlavním dopravním prostoru, tedy v kontaktu s dopravou – ale současně tak, aby se trajektorie aut a kol pokud možno nekřížily. V Praze je vše samozřejmě trochu jinak, zde se zatím nedaří dostat pruhy na ta místa, kde by byly zapotřebí nejvíc – a sice do křižovatek. Typický pražský cyklopruh tak končí v místě, kde začíná rozřazování. Pokud tedy najdete na kterékoliv mapě cyklistický pruh, rozhodně nepočítejte s tím, že vás bezpečně provede přes křižovatku.

Cyklistické pruhy jsou prozatím vyznačené jen v mapě na tomto serveru (fialově), a to zejména proto, že další mapy (včetně magistrátní) nejsou dostatečně aktualizované. V mapě lze na několika místech vidět, jak se trasa rozdvojuje na pruhy při okraji vozovky, aby se před nejbližší křižovatkou zase spojily. Je to prostě tak.

Problematická místa

Jen pár slov věnuji místům, vyznačeným ve všech cyklistických mapách, které chtějí být hodné označení podrobná: Místům s jejiž průjezdem bude mít cyklista problémy. Je dobrým zvykem značit přinejmenším ta základní – schodiště, průjezdy obtížnými křižovatkami, prudká stoupání. Je jich požehnaně, především na cyklotrasách a doporučených trasách.

Obě mapy (magistrátní a Prahounakole) si dávají pozor, aby je značily. Magistrátní tištěná mapa měla v tomto případě trošku omezené možnosti kvůli generalizaci. Víc informací tedy najdete ve webové verzi. Novější tištěná mapa Prahy 11 je už dostatečně podrobná na to, aby všechna nepříjemná místa pokryla, a taky tak činí.

Výškopis

Praha je členité město a kopců je zde požehnaně – a skoro se zdá, že ještě víc kopců než kde jinde najdete na značených trasách. Jistě – je to relikt ,,turistického období“, kdy byla část tras budována. Co ale s tím?

Částečným řešením je volba vhodných doporučených tras, které si mimo jiné vytkly za cíl vyhnout se zbytečným kopcům. Trochu složitější může být ověření, nakolik trasa stoupá, v mapě.

Magistrátní tištěná mapa (celoměstská i Prahy 11) tuto informaci bohužel takřka postrádá, když značí pouze nebezpečná klesání. Tím vystavuje cyklistu neznalého terénu jistým pochybám, zda si náhodou nevybral trasu, která povede přes ten samý hřbítek třikrát nahoru a dolů (kdo jezdíte přes Hloubětín, víte, o čem mluvím). Naštěstí je zde webová verze, která umožňuje přepnutí do režimu výškopisu, který je velice kvalitní a podrobný (vrstevnice až po jednom metru). V něm se už doporučené trasy snadno prověří.

Mapa Prahounakole řeší problém výškopisu kótováním křižovatek, pro snazší odhad převýšení zaokrouhleně po pěti metrech. Pokud umíte odečítat, je systém pohodlný. I když také může selhat – stačí, když zvolíte cestu mimo doporučené trasy.

Stojany

Cyklistická doprava „v klidu“ je také důležitá – vždyť kam dát kolo, když někam přijedu? Ostřílení harcovníci jsou samozřejmě schopní přivázat svůj omšelý bicykl k první dopravní značce, konzervativnější část publika by ovšem dala přednost stojanu. Zde vede webová magistrátní mapa, která uvádí téměř 400 stojanů, včetně popisu jejich dostupnosti a stupně jejich ochrany (třeba umístěním ve dvoře za vrátnicí). Zdejší mapa je v tomto pozadu – prozatím zobrazuje jen některá parkoviště B+R a stojany karlínského automatizovaného výpůjčního systému Homeport.

Srovnání map

Následující tabulka nabízí srovnání vybraných webových map podle různých kritérií.

Závěr

Jak je vidět, Praha má před sebou ještě dlouhou cestu k optimální infrastruktuře pro pohodlné městské ježdění. Zatím je potřeba používat trasy, které k ježdění na kole předurčila shoda náhod a lidská přirozenost najít si všude nejkratší cestu. Mapy, které jsou pro Prahu k dispozici pokrývají část těchto triků. Mají své mouchy – magistrátní mapa není aktuální a její ,,rival“ na tomto serveru neposkytuje dostatečný komfort. Přesto se s pomocí těchto map už dnes při troše práce dá vyhledat cesta mezi kterýmikoliv dvěma body „A“ a „B“ na území Prahy. Stačí prohlédnout za ,,barevné čáry“ a vidět, zda trasa v mapě zakreslená je pro člověka to pravé.

Pár odkazů nakonec

Na úplný konec vám nabídnu pár odkazů, na které se nedostalo:

• O zákres cyklotras a doporučených tras v Praze mají zájem správci volné celosvětové geodatabáze Open Street Map.
• Desítky tras po Praze, projetých s GPSkami, najdete také na serveru MTB guru
• Postup, jak si vyhledat trasu s pomocí mapy PrahouNaKole, najdete zde.
• A pro ty, kteří považují vyhledání trasy za příliš náročné, čas od času nabídneme možnost vyhledání trasy přesně podle jejich potřeb.