Jak se jezdí v Bruselu

Publikováno: 22. června. 2008, 1 min. čtení
Aktualizováno: 15. ledna. 2021

Umelec s bicyklem v BruseluStrávil jsem čtyři dny na konferenci v Bruselu a navštívil jsem tak město, které je jednak byrokratickým centrem EU, jednak ukázkou slušně rozvinuté cyklistické kultury. Reliéf metropole je obdobně náročný jako pravobřežní část Pražské kotliny, ale cyklostezky i další opatření pro cyklisty jsou tu všudepřítomné.

Historické centrum Bruselu je na severozápadě ploché (jako Staré Město), stoupá na jihovýchodě o nějakých 40-50 metrů k zámeckému parku (a lá Karlov) a k plošině Evropské čtvrti (jako Pankrác). Ulice nejsou tak úzké jako v Praze, ovšem zástavba je zcela kompaktní; prakticky tu chybí zelené koridory sahající až do centra města, každý čtvereční metr mimo izolované parky je použit, zastavěn, urbanizován. Cyklistická doprava nemá kam utéct, musí se spokojit s hlavním nebo vedlejším dopravním prostorem.

Dle Oddělení pro cyklistiku při Magistrátu města Bruselu průměrná rychlost automobilu v ulicích města činí 11 kilometrů za hodinu.

Cyklistická infrastruktura je ovšem rozvinutá. Snad všechny jednosměrky v centru jsou obousměrně průjezdné pro cyklisty. Hlavní ulice mají cyklistické pruhy, samozřejmě včetně řešení průjezdu křižovatkami. K vidění jsou představená stání v různých variantách: s příjezdem zprava pro tři pruhy nebo s příjezdem jednotlivými kombinovanými pruhy. Kde je ulice klidnější, naznačí se koridor pro cyklisty jen piktogramem na začátku a na konci ulice.


Cyclists in Brussels

Cyklisty ostatně netřeba ostatním účastníkům provozu připomínat piktogramy a cedulemi, jsou prostě všude. Je fascinující sledovat třeba ranní cesty do práce v Evropské čtvrti. Šli jsme v osm ráno dva kilometry z centra zhruba k sídlu Evropské komise Berlaymountu. Na vyhrazeném pruhu, který je zde součástí chodníku, nás míjely desítky cyklistů. Díky demonstraci řidičů kamionů, která ve čtvrti omezila automobilovou dopravu, měli cyklisté oproti autům na čtyřpruhové Rue de la Loi početní převahu. Chodníky tak byly zaplněné chodci a cyklisty; a ulice prázdná, jako by tři čtvrtiny její šířky nebyly najednou zapotřebí.

Nejnápadnější jsou kravaťáci na skládačkách a novotou se lesknoucích černých cruiserech. Těch ovšem není víc než pětina. Jasnou převahu mají jezdci na bývalých crossech upravených na městská kola doplněním o nosič, stojánek, košík a zcela nezbytně o kryt na řetěz alespoň v minimální variantě. Podíl žen na kolech, snad dokonce překračující polovinu, mě přesvědčil, že městské ježdění zde není jen záležitost mužských hazardérů se zdravím.


Cyklista v Bruselu

Je poněkud překvapivé, že cyklista v Bruselu velmi často obléká reflexní vestu, ale k ní si jen málokdy vezme cyklistickou přilbu! Naopak, v přilbě jezdící cyklisté mají na sobě vestu jen zřídka. Chvíli mi trvalo, než jsem tento neobvyklý přístup k bezpečnosti jízdy na kole pochopil: Být každou vteřinu viděn a respektován je pro bruselské cyklisty důležitější, než být neustále připraven na to, že vás někdo z kola sejme.


Cyklistka v Bruselu

Prostovlasý cyklista v reflexní vestičce přes sako říká: Jsem tady, všichni mě vidíte, zasloužím si být respektován a nebýt ohrožován. Přitom ale nejsem žádný závodník nebo sportovec, abych musel mít na hlavě štít. Já tu jenom jedu do práce, stejně jako vy. Musím přiznat, že se mi tento sebevědomý přístup docela líbil. Takový cyklista vysílá ostatním účastníkům provozu poselství prezentující městskou cyklistiku jako něčeho zcela běžného a nevýjimečného; a stejně bezpečného jako chůze.

To je sympatické poselství.

Po dobu 40 minut mezi 8:15 a 9:00 jsem pozoroval na úseku mezi centrem a Rue Hobbema asi tak 200 cyklistů. 30% z nich mělo přilbu, 40% vestu ale jen méně než 10% sportovní oblečení. Polovina z nich byly ženy, ale celkově převažovali lidé ve věku 20-40 let. Přibližně pětina kol byla čistá městská (vzpřímený posez, nábojové převodovky…), další pětinu tvořila neupravená horská a treková kola, po deseti procentech pak skládačky a stará kola bez přehazovaček. Největší téměř poloviční podíl měla kola horská nebo treková upravená pro město, tedy dovybavená košíky, kryty řetězu a tak dále. (O kole pro město jsme psali zde

Ilustrace cyklistů v Bruselu pocházejí z webu Cycling in Brussels

Vratislav Filler
Zakladatel mapy a webu Prahou na kole, předchůdců tohoto magazínu. Zaměřuje se analyticky na cyklistickou infrastrukturu, především v Praze. Je členem pražské cyklokomise, poradního orgánu Rady hl. m. Prahy. Působí jako dopravní expert ve spolku AutoMat. Vědecký pracovník zaměřený na přesné aplikace globálních navigačních systémů.

Roman Rogner 23. 6. 2008, 10:43

Díky za článek. Všiml jste si, kam dávají kola, když jedou do práce? Do podzemních garáží nebo mají nějaké specializované?

Vratislav 23. 6. 2008, 11:20

Měl jsem pocit, že většiou se parkuje na ulici. Před úředními budovami byly stojany vždycky plné. Skládačky si asi nosí do kanclů.
Speciálních parkovišť pro kola jsem si nevšiml, nejsou ani u nádraží Gare Centrale

Jirka Kubový 7. 7. 2008, 16:32

Dost často se pohybuji po Praze na kole. Proti Bruselu máme výhodu v tom, že Praha je plná parků (Stromovka, Letná, Bílá Hora, atd.), které není až tak složité propojit méně frekventovanými úseky.
Potíže paradoxně nastávají na značených cyklostezkách. Jsou totiž (zejména o víkendech) plné chodců, kteří se po nich pohybují naprosto nepředvídatelným způsobem a bez ohledu na značení. Asi to nějak souvisí s celkovou kulturou účastníků provozu u nás. Pravda je, že po dálnici jezdí v protisměru jen vyložení hazardéři, na cyklostezkách ještě kličkují a berou si na pomoc i malé děti.

JK

Líbil se Vám článek? Podpořte náš další obsah!
Stačí 10 Kč a minuta Vašeho času.

Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz

Mohlo by vás zajímat