,,Města nejsou tak složitá, jak se nás někteří snaží přesvědčit,“ to říká Jamie Lerner, bývalý starosta Curitiby, který z brazilského města slumů, chudoby a dopravních zácp, vytvořil město věřejné dopravy, cyklistiky a kvalitního života.
Jaime Lerner se výrazně zasadil o to, aby se z Curitiby stalo město, jakým dnes je. Přestože se ve svém prvním funkčním období setkával s výrazně negativními reakcemi, lidé nakonec poznali moudrost jeho politiky. Proto byl následně starostou města zvolen ještě dvakrát – i když v jednom případě zahájil svou volební kampaň pouhých 12 dní před volbami. Dva roky byl také guvernérem státu Paraná.
Andrea: Jakým problémům dnes čelí města, která se chtějí vydat cestou udržitelného rozvoje?
Jaime Lerner: Dnes se všichni zabývají změnou klimatu, ale většina lidí vlastně neví, co by proti ní měla dělat. Já bych rád začal tím, co nestačí, abychom dělali. Nestačí budovat domy z nových materiálů či budovat ,,zelené” domy, nestačí zajistit nové zdroje energie (jako např. etanol), nestačí recyklovat odpady a znovu užívat již jednou použité. Většinu emisí CO2 produkují města a většinou prostřednictvím automobilové dopravy, takže odpověď je: musíme se nejprve vypořádat s městy a zejména s jejich dopravou. V současnosti je největší pohromou samo pojetí města. Všechno musí být propojené! Ale jak může potom město fungovat udržitelně? Užívat méně automobil. Třídit odpad. Žít blíž k zaměstnání nebo si zajistit práci blíže k domovu. Zaměřit se na různorodé využití prostoru: centrum nemůže být prázdné 16 hodin denně, stadión se nemůže využívat jen desetkrát ročně. Stadión by mohl být také univerzitou, trhem, prostorem by se zkrátka nemělo plýtvat. Snažte se najít rovnováhu mezi tím, co ušetříte, a tím, co vyplýtváte.
A.: Ve funkci starosty jste přijal několik odvážných rozhodnutí. Navíc podle brazilských zákonů, přestože jste byl zvolen v prvním období, nikdo nemůže být znovu zvolen dvakrát za sebou, což se vám podařilo. Hrálo to nějakou roli při vašem rozhodování?
J.L.: Byl jsem sice zvolen do svého prvního období, ale to není podstatné. Podstatné je vůbec začít. Začátek něčeho je již sám osobě inovací, a bez začátku nejsou inovace. Ve městech všem, na nichž závisí rozhodování, jejich plánovačům atp., všecko trvá hrozně dlouho! Každé město na světě by mohlo být zlepšeno během pouhých tří let. Hlavní je dát lidem nové možnosti. Pokud to uděláte, lidé si zvolí to nejlepší ve svém zájmu. Někdy změnu zahájí nezisková organizace, někdy je to politik, ale vždy za tím musí stát dobrý návrh.
A.: Jaké byly reakce lidí a zainteresovaných osob na vámi zaváděné změny?
J.L.: Zpočátku, když jsme pozměnili třeba nějakou zastávku, vždycky vznikaly spory mezi námi a provozovatelem autobusů. Pokud mají lidé zájem, musíte jim ukázat cestu! Musíte s lidmi zahájit diskusi, navrhnout odůvodněné a lepší možnosti, umožnit jim pochopit co se děle a co je konečným cílem. To je rovnice zvaná společný díl odpovědnosti. […]
A.: Curitiba přitahuje stále více lidí. Domníváte se že to bude v budoucnu problém?
J.L.: Ano, Curitiba poroste, ale ne takovým tempem, jak se o tom běžně hovoří. Beztak trend není nevratným osudem. Vždycky můžeme v čase něco změnit, vyvíjet se, přizpůsobovat. Když jsem byl guvernérem, jedním z mých cílů bylo nesoustřeďovat všechny aktivity ve městě. A skutečně, populace města rostla, ale stejně jako počet obyvatel venkova. Tomu se říká delokalizace.
A.: Lze nějak aplikovat zkušenosti z Curitiby v jíných městech?
J.L.: Mám za to, že město nesmí představovat model, ale referenční vzor. Neříkám, že tohle město je dokonalé, stále máme problémy, slumy atd. Ale přesto je tady pořád vysoká kvalita některých služeb, jako je doprava, zdravotnictví a vzdělávání. Lidé, občané jsou jako vaše žena, vždycky chtějí víc! Pořád musíte hledat a dávat jim něco nového. Kdysi jsem hovořil s jedním přítelem, který pracoval v pařížském systému metra, a on se mě zeptal, zda je pravda, že jsme v našem týmu neměli žádného dopravního odborníka. Já mu odpověděl: samozřejmě, že ne. Jinak bychom nepřišli s proveditelným řešením. Jde o to, že města nejsou tak složitá, jak se nám snaží někteří tzv. ,,prodavači složitosti” namluvit.
A.: Zaznamenali jste nějaké změny v dalších částech světa, které by následovaly příkladu Curitiby?
J.L.: Trvalo to 25 let od zahájení systému rychlé autobusové dopravy (BRT), než náš systém realizovalo jiné město (red.: Bogotá). V současné době zavádí systém inspirovaný Curitibou již 83 měst po celém světě. Curitibu navštívil starosta Soulu několikrát jsme spolu mluvili. Věděl jsem, že se chystá revitalizovat starou řeku, odstranit dálnici, která projížděla městem a zavést systém BRT… A dnes je jihokorejským prezidentem.
A.: Ale proč tento systém nezavádějí další města, zejména města v okolí Curitiby, jako Sao Paulo, které mají curitibskou zkušenost při ruce?
J.L.: Je tam příliš mnoho ,,prodavačů složitosti” Není dostatečná vůle, příliš mnoho lobbyistů. Politici nenabízejí skutečné alternativy a jednají jen velmi pomalu. Takže vše, vše co je nutno udělat, chybí.
A.: Děkuji mnohokrát.
J.L.: Já také.
Rozhovor připravil Andrea Cinquina pro časopis Carbusters. S jeho svolením jsme vám přinesli tuto mírně zkrácenou verzi v českém překladu.
