Malá cyklojízda

Fejeton
Ve čtvrtek bylo mizerně. Studená fronta přinesla ze severu déšť, tisíce pražanů sedly do auta namísto do MHD. Oproti předchozím slunečným dnům bylo ve městě, pokud jde o kola, jak vymeteno. I proto měla pravidelná cyklojízda v podstatě rodinnou atmosféru: nakonec se nás sešlo devět. Shoda na trase vznikla celkem snadno, rozhodně jsme nemínili jet někam daleko. A ani se nám nechtělo do hlavních ulic.

Bylo nás … devět (tady ještě nejsou všichni)
 

Hospoda pod mostem to tentokrát jistila.

Dali jsme si kousek Korunní, na které se pro cyklisty nedávno zprůjezdnila jednosměrka, prokličkovali vedlejšími uličkami do Bělěhradské. Tou a Fričovou jsme sjeli do Jaromírovy a zakotvili pod Nuselákem, v hospůdce vybrané ,,vůdcem“ pelotonu, Vláďou. Cestou zkonstatoval, že na pravidelné cyklojízdy nějak nedorážejí hlavy Auto*Matu, takže už po n-té jede jako první on. V hospodě jsme se vešli k jednomu stolu. Pamětníci zavzpomínali na cyklojízdy nejméně osazené (6 lidí kdysi v únoru) i nejkratší (za Kirila, jen na Václavák). Ani jeden z těchto extrémů nebyl dosažen.

Později jsem uvažoval, co mohlo počet lidí, kterých běžně bývá pětkrát víc, takhle srazit. Počasí je jasné: Od rána bylo opravdu hnusně, navíc po dlouhých týdnech pěkného počasí (prakticky od velké CKJ, že by to nebyla náhoda?). Sezóna pomalu končí, po velké CKJ jsou všichni spokojení. A malují se cyklopruhy — už i na Vinohradské — tak že by nebylo tak zle, aby se muselo na cyklojízdu? Je to dost možné: Ty, kdo se jezdí pobavit, odradil déšť. Ti, kdo by jeli protestovat, vidí možná méně důvodů, než kdy dříve.

A nebo na nás na všechny prostě padl podzim.