The Sunday Times: Jak jezdit na kole do práce a vypadat skvěle

,,Jak se pomocí malého kouzla na toaletě přeměnit z akční bikerky v sexy šéfku,“ zní podtitulek článku z The Sunday Times. Je aspoň teoreticky představitelné, aby se například v módní sekci týdeníku Story objevil článek o tom, jak jezdit na kole do práce a přitom vypadat skvěle? Nebo je opravdu vnímání cyklistiky v Británii o tolik jiné než v Česku?

Jay Hunt, okouzlující jednačtyřicetiletá blondýnka, ředitelka BBC [přesněji BBC One, kanálu britské veřejné televize; The Evening Standard ji řadí mezi tisícovku nejvlivnějších lidí Londýna 2008 — pozn. red.] nebo Jane Shepherdson, jedna z nejvyšších manažerek v oboru módy do města. Nespojují je jen obchodní schopnosti. Obě tyto ženy jezdí do práce na kole. Slovy Jay Hunt: ,,Je to životní styl plný zázraků a absurdních přeměn, když se na základě obsahu dvou cyklistických brašen snažím vypadat jako věrohodná ředitelka.“

Všichni víme, že bicykl je levný, zelený a udržuje vás v kondici. Přesto je ale pomyšlení na to, jak se koupeme v potu ještě než dorazíme do kanceláře, dost odpudivé, aby většinu z nás odradilo. A pak ještě přemýšlet o převlékání do pracovního oděvu! Ta dilemata! Nacpat kabelku do ruksaku a riskovat zpocená záda, nebo ji uložit do rozviklaného proutěného košíku na řídítkách a bát se, že vám ji někdo ukradne? Obléci se normálně a doufat, že se nám kabát nezaplete do drátů nebo se odvážně nasoukat do cyklistických šortek a modlit se, že po cestě nepotkáte nikoho zámého — nebo hůře — někoho, kdo se vám líbí. A po tom všem následuje celá ta nepříjemnost se sprchováním v práci a snaha přeměnit vlasy ukryté pod helmou v něco co vypadá alespoň trochu k světu.

Jezdit na kole ale nemusí být utrpení. Tři báječné ctižádostivé ženy odkrývají svůj recept.

NAHID DE BELGEONNE

42, majitelka Good Vibes Power-Plate Studios

Na kole jsem začala jezdit před rokem a půl. Naštěstí mám svou vlastní firmu, takže můžu do práce dorazit, kdy se mi to hodí. Abych se vyhnula husté dopravě, vstávám v 6 ráno a snažím se jezdit parky. Mám růžové kolo s hvězdičkami. Zamilovala jsem se do něj na první pohled. Je na mne trošku moc velké, ale to mi vyhovuje, neboť se cítím, že mě tak nějak ochraňuje. Je to něco jako řídit Range Rover — jsem vysoko a je mi dobře.

Vzadu mám přišroubovaný velký nákupní košík a tam si vozím šaty na daný den. Oblečení zlehka zabalím, aby se nepomačkalo, a také si nechávám jako zálohu nějaké oblečení v práci. Vlastně jsem si přestavěla a zvětšila kancelář, abych tam mohla mít oblečení a boty, protože jsem už doma neměla místo.

Na ježdění už mám vypracovaný systém — kombiné American Apparel nebo punčochy a tílko, na které si obleču třeba košili od Phillip Lim a pásek Lara Bohinc. Často nosím sukni, vyměním legíny za punčochy, k tomu nějaké skvělé boty a jsem hotova. Vždycky na kole nosím vysoké boty, protože mi chrání kotníky. Ty mé jsou Anna Sui — jsou jako takové bikerské boty, ale jsou propracovanější. Už nejezdím v podpatcích, protože jsem je vždycky zničila. Když nártem tlačíte do pedálu, vyvolává to na podpatek tlak a ten se potom uvolní.

Mám malou záchrannou tašku s řasenkou, rtěnkou, a párem pinzet, v práci toho mám víc. Někdy se po příjezdu osprchuju, ale když vyrazíte z domu včas a jedete tak pomalu jako já, nemusíte se vůbec spotit. Bude vám teplo, protože vaše svaly pracují, ale po dojezdu vám postačí ručník a troška parfému.

Aby mi nebyla zima, zabalím se do tříčtvrťového kabátu Vivienne Westwood. Když prší, prostě počkám, až přestane [v Anglii! — pozn. redakce], ale zas tolik průtrží mračen tady nemáme. Když jen tak poprchává, dám si na hlavu baretku a u nás je za rohem jeden báječný japonský kadeřník, kam si můžu zajít vyfoukat vlasy fénem, když to potřebuji.

Svou každodenní dojížďku považuji za cvičení, i když tomu opravdu moc nedávám. Věřím, že člověk musí být aktivní — když sedíte celý den v kanceláři, budete potom podle toho vypadat — a ježdění na kole je takový můj každodenní příspěvek k aktivnímu žití.

CRISTINA BELMONTE

36, hlavní účetní, Camron PR

Jezdila jsem na kole poloprofesionálně, když jsem studovala na univerzitě v Madridu, a poté v Kolumbii, kam jsem se přestěhovala po skončení studií. Jezdit na kole tam bylo velmi nebezpečné. Nevědí tam, co to je zdraví a bezpečnost. Měla jsem tam dost ošklivou nehodu s nákladním automobilem a málem jsem přišla o nohu. Tehdy jsem přestala jezdit závodně, ale dopravně jezdím pořád.

Své současné kolo mám od roku 2004. Je opravdu dobré, je velmi drahé a váží pouze 4,5 kg, ale nikdy jej neumývám a nechala jsem si sedlo vyměnit za staré otřískané, abych odradila zloděje. Bydlím poblíž Canary Wharf a jezdím za jakéhokoliv počasí. Beru to tak, že když už se namočím, jsem zkrátka mokrá! Má cesta do práce vede podél několika kanálů a občas je na ní docela bláto, takže si oblékám raději horší šaty — kalhoty na běhání, které mám už deset let a už ztratily veškerou svou pružnost, staré tričko a velká větrovka s něčím reflexním nahoře. Kvůli té tehdejší nehodě vždy nosím helmu.

Lidé se domnívají, že chcete-li jezdit do práce na kole musíte být velice pečliví, já ale třeba vůbec taková nejsem. O tom co si vezmu na sebe se rozhoduji až když vstanu. Trvá mi to jen asi deset minut a poskládám si věci do ruksaku. Mám velký ruksak a skládám oblečení do hedvábného papíru, abych jej ochránila. Většinou nosím šaty, protože se lehce zabalí a mám jich asi 25, které střídám. Nenosím moc košile, protože se zmuchlají a vyhýbám se také hedvábí, přestože jej jinak nosím ráda. Přemýšlela jsem, že bych si našla poblíž práce nějakou čistírnu oděvů, kde bych večer oděv nechala a vždycky si ho pak ráno vyzvedla. Boty a pěkný kabát si nechávám v kanceláři, stejně jako make-up a vlhčené kapesníčky.

Když pak ještě večer někam jdu, zastavím se ve Vidal Sassoon a nechám si vyfoukat vlasy. Vždycky nosím podpatky — ty mé jsou od Paco Gil, Moschino a Miu Miu. Vždy mám tři nebo čtyři páry pod stolem v kanceláři.

Není tak komplikované jezdit na kole a pořád vypadat dobře. Lidé si myslí, že se u toho strašně spotíte a utaháte, ale když jste ve formě, tak se za těch 30 až 40 minut jízdy do práce nespotíte — zvlášť když si na to dáte dost času a pojedete svým tempem. Všímám si, že teď je kvůli hospodářské krizi na ulici více cyklistů, přesto je poměr žen pořád jenom asi jedna ku deseti. Jízda na kole ale je příjemným civčením, šetří peníze a dává vám to ve srovnání se stresující veřejnou dopravou větší svobodu. Pro mne je to nejmilejší způsob cestování.

VANESSA CHILTON

38, Gemologistka a spoluzakladatelka klenotnictví Robinson Pelham

K ježdění na kole mne před deseti lety přesvědčil můj muž. Dělám to hlavně kvůli fyzičce, i když tím samozřejmě taky ušetřím za mýtné v centru. Můj manžel je opravdu velký nadšenec a jezdí každý den celou cestu až do John O’Groats na svém ručně vyrobeném kole, ale já jsem cyklistkou spíš jen když je dobré počasí. Jezdím od Pimlica do studia ve Fulhamu, to je asi tak šest mil [9km] a trvá mi to jen nějakých 25 minut — když ale prší, raději se s někým svezu.

Mému synovi jsou dva roky a rána jsou dost hektická. Málokdy se mi podaří být tak spořádaná, že si nachystám tašku už předchozí večer, takže se rozhoduji, co na sebe, až když se ráno probudím. Nemám v kanceláři žehličku, takže si šaty jen tak volně poskládám. Za těch pětadvacet minut se nezmačkají. Vozím si s sebou i svůj makeup. V práci nemám nic, nechce se mi všechno si kupovat dvakrát.

Dříve jsem vozila ruksak, ale nedávno jsem investovala do páru brašen, do kterých teď dávám desky a počítač. Moje cyklistické oblečení, ve kterém také chodím cvičit, se skládá ze tříčtvrťových nebo plných legín od Sweaty Betty nebo Nike, fleecovou vestu, reflexní větrovky a helmy. Všechno to musí být pěkné a přiléhavé, necítím se bezpečně, když kolem mne cokoliv plandá, a věřím, že kupovat si dobré věci se vyplatí.

Když dorazím, osvěžím se v koupelně a převléknu se. Hodně nosím šaty. Moje nejoblíbenější jsou teď takové naftově modré od Jaegera a mám ráda The West Village, Zara a Paul & Joe. Boty se mi hromadí pod psacím stolem, takže jednou za měsíc jedu autem, abych mohla trošku uklidit.

Můj den se sestává hlavně ze setkání s klienty, takže ráda nosím naše šperky. Je to ten nejlepší způsob, jak naše výrobky dobře prodat. S holkama vždycky ráno zpřeházíme sejf a vezmeme si náušnice, náhrdelník, náramek a prsten — čím větší a barevnější, tím lépe. Když musím převážet šperky na kole, vždycky je nosím na sobě. Je to tak mnohem bezpečnější.

Jízda na kole je pro mne velmi uklidňující — je báječné začít den troškou času k přemýšlení. Ale když prostě nemám tu správnou náladu nebo po práci někam jdu, nechám kolo doma. Nesnažím se za každou cenu jezdit každý den.

Tolik nedělní čtení z The Sunday Times. Již dříve jsme přinesli informaci o dlouhém článku, který napsal pro britský The Telegraph v té době nově zvolený Londýnský primátor Boris Johnson (který po Londýně rovněž jezdí na kole) na téma — nošení cyklistických přileb. Jak dlouho ještě bude v Česku trvat, než se někteří přestanou dívat na lidi na kole jako na ,,socky“ a kde tou dobou už zase asi bude okolní svět?