Anketa II: Bariéry v Hostivici, Dejvicích a na Kapitána Jaroše.

Místa, kterým se nevyhnete, ale přitom jsou nepříjemná, nebezpečná nebo ohavná — jedním slovem bariéry. Uvedli jste tři: Přerušení budoucí trasy A16 mezi Ruzyní a Hostivicí, Odříznutí Prahy 6 výstavbou tunelu Blanka a ,,nekorunovaného krále“ příšerných křižovatek na nábřeží Kapitána Jaroše. Takových bariér je však v Praze víc.

Negativní nominace č.1, Nábřeží Kapitána Jaroše

Křižovatka na nábřeží Kapitána Jaroše je úzké hrdlo na konci cyklostezky od Hlávkova mostu. Na dvou kilometrech nábřeží mezi Argentinskou a Chotkovou je to také jediný použitelný přechod s návazností beze schodů.

Ale jaký přechod! I pokud chcete jen na druhou stranu ulice, musíte na zelenou mezi proudy automobilů čekat celkem třikrát. S kolem se cyklista na ostrůvky, kde by měl čekat, ani nevejde. Poslední přechod je navíc na vyžádání, s tlačítkem na sloupku, ke kterému se přes obrubník s kolem ani nedostanete. Když to zjistíte až po přechodu kolejí, jste v pasti. Takže raději počkáte, až se mezi auty projíždějícími nejméně sedmdesátkou objeví mezera. Je to místo, kde za nejasných okolností zahynul Jan Bouchal, a kde jsem naposledy viděl za pár minut projet jedno auto na červenou a druhé na čočky po tramvajovém pásu.

Křižovatka Kapitána Jaroše je jediným průchodem v cyklistické bariéře mezi Argentinskou a Čechovým mostem (červená čára).
 

Přechod natřikrát v celé své kráse. Na ostrůvky se nevejde ani jeden cyklista…
 

…a že tam nepřecházejí zrovna po jednom (fotografie ukazuje již neplatný stav, kdy z levého odbočovacího pruhu bylo možné jet i rovně).
 

Stejně prokletá rekonstrukce?

Křižovatka je současně prokletý průsečík nezdarů pražské cyklistiky. Odborníci z cyklokomise mají představu jasnou: proznačení piktogramy kola jako na Vršovické, jiný režim semaforů, přejezdy pro cyklisty, zklidnění šikanou a od Štefánikova mostu ke křižovatce protáhnout cyklopruh.

Navrhované řešení však bylo smeteno ze stolu. Snad by se dal najít kompromis, pokud by firma, která rekonstrukci křižovatky připravuje, byla trochu pružnější. Bohužel, spolupráce projektanta a cyklokomise na magistrátu je mizerná, firma zdržuje rekonstrukci bezdůvodnou rezistencí, její ředitel je pro dovolené na mnoho týdnů nedostupný. Cyklokomise zvažuje, zda řešením nebude změna projektanta. Pokud úpravu křižovatky zadá jako součást úprav světelné signalizace realizovaných firmou Eltodo, mohlo by být hotovo dřív, než při nekončících tahanicích s ProConsultem.

Aspoň se zatím podařilo učinit dvě úpravy: Ve směru z centra se levý pruh vyhradil jen pro odbočení vlevo a současně byl upravený režim semaforů tak, aby při odbočování neměla zelenou protijedoucí auta. To mírně zlepší situaci cyklistů přijíždějících od Štefánikova mostu. (další informace o současné podobě křižovatky zde)

Kolik ještě mrtvých?

Co bude dál, není jasné. Cyklopruh od Štefánika z projektu nedávno vypadl, když realizující firma zjistila, že dlažba je ve stavu znemožňujícím jízdu na kole. Desítky cyklistů, denně riskují své životy na místě, kde kdysi zahynul známý aktivista za městskou cyklistiku, který navíc na žalostný stav té samé křižovatky již dávno upozorňoval. Uprostřed křižovatky nám jej připomíná bílé kolo přivázané k lampě, čas od času vyzdobené svíčkami a květinami. Je přitom obecně známo, že současná podoba křižovatky neodpovídá řadě norem, dané místo je pro cyklisty velmi nebezpečné a přitom klíčové; cyklisté tam budou jezdit pořád, protože prostě nemají kudy jinudy.

Je neskutečné, že může město takový stav tolerovat. Jestli na místě k nějaké další vážné nehodě dojde, nebude viníkem nehody cyklista nebo řidič. Skutečně zodpovědní budou ti, kdo dlouhodobě připouštějí ponechání křižovatky v tomto stavu.

Negativní nominace č.4, Odříznutí Prahy 6 výstavbou tunelu Blanka

Tunel Blanka se v naší anketě objevuje hned ze tří důvodů: Pro důsledky pro dopravu a vůbec život v metropoli, pro nejistou podobu integrace jízdních kol i komplikace způsobené během výstavby.

Pražanům co nejblíž

Na fotografiích spotterů stavby je vidět, jak se stavba do tváře města zakusuje již během výstavby. Část Stromovky se v důsledku propadu změnila v betonárku a Hradčanská pak vedením blátivého chodníčku přes staveniště evokuje časy budování velkých staveb socialismu. Dalšími ,,zabitými“ místy jsou křižovatky Malovanka a Prašný Most, které rozhodně doporučujeme objet.

Co zůstane na povrchu?

Pro většinu pražanů, která nebude pravidelně využívat podzemních tubusů Blanky, je podstatné, co po dokončení všech staveb vznikne na povrchu. Protože auta pod zem jsou sice krásným heslem, ale pokud jim na povrchu prostor neubereme, nezmění se vůbec nic.

Po zveřejnění prvotního návrhu povrchu nastalo obecné zděšení. Občanská sdružení transformovala svůj dosavadní odpor vůči stavbě jako takové v kritiku podzemních katakomb pro pěší, které mají křížit ,,zklidněnou“ ulici Milady Horákové. Praha 6 prohlásila, že chce mít na místě Hradčanské ,,něco jako náměstí“. Město samotné pak uložilo projektantovi, aby v osách celoměstských tras do projektu zahrnul opatření pro cyklisty. Postupně se tak v návrhu objevily cyklopruhy, ubylo schodišť a přibylo přechodů. Podle této tiskové zprávy si můžete myslet, že výstavba tunelů vlastně rozvoj cyklistiky v Praze podpoří.

Celá stavba je kromě mimoúrovňových křižovatek v centru města šílená i tím, že nad tunely vlastně navrhuje ponechání zálohy na povrchu — pro případy, kdy je tunel uzavřen ( s tím souvisí také kácení aleje u Molochova). Stavaře tlačí čas a námitky občanů házejí přední politikové města do koše označeného etiketou ,,šílení ekologové, co všechno jen zdržují.“ Velkých změn se asi tak už těžko dočkáme, je ale možné ještě hodně pracovat na parteru. Hodně napoví animace severozápadní části parteru, ačkoliv poslední vývoj směřuje na několika místech k dalším polidšťujícím úpravám.

Malovanka

Původně navržené schodiště na severu lávky nahradila rampa. V projektu přibyly slušně trasované cyklopruhy. Co nezmizelo, je výtah na jihu lávky a druhý k autobusové zastávce. Jakmile přestanou fungovat, budou mít cyklisté a vozíčkáři smůlu.

Křižovatka Malovanka (zdroj: www.tunelblanka.cz)
 

Prašný most

Podchod pod křižovatkou výrazně prodlouží cestu a bohužel chodce neprovede přes všechny přechody. Podle posledních zpráv přibude na křižovatce úrovňový přechod přes ul. Milady Horákové, cyklista tak nebude muset kličkovat tunely. Zrovna zde se ale ještě pořádně nezačalo a tak jsou ještě možné rozličné změny.

Hradčanská — Badeniho

Vizualizace Hradčanské, ukazující necitlivé, hrubě koridorové řešení celého prostoru, už tak docela neplatí. Dva pruhy v každém směru sice zůstanou, tramvajím ale bude muset stačit po jedné zastávce v každém směru. Vzniknou dva přechody pro chodce křížící celou ulici Milady Horákové, jeden na úrovni vyústění ulice Bubenečské. Bude tak možné přejít nebo přestrkat kolo až do ulice K Brusce, což je jistě dobrá zpráva. Na křižovatce s ulicí Badeniho vznikne průjezd pro cyklisty ve směru od Dejvic, ulice Pelléova bude oficiálně průjezdná pro cyklisty směrem do centra.

Na Hradčanské to bude vypadat o něco málo lidštěji.
 

Špejchar — Letenské náměstí

Ulice Milady Horákové zůstane na Letné čtyřpruhovou ,,zálohou“. Cyklisté budou mimo křižovatky vedeni po jednosměrných stezkách v silniční straně chodníků, které se poblíž křižovatek přelijí do vozovky, bohužel ale asi bez cyklopruhů, na které už mezi obrubami chybí prostor. Na křižovatce u smyčky Špejchar vznikne křížení pro cyklisty a přechod, vizualizace ale nenabízí žádnou možnost překonat ulici Milady Horákové v úseku mezi Špejcharem a Spartou.

Trojský most

Projektant má jisté potíže s únosností zavěšené konstrukce mostu a tak není zatím jasné, zda se most nebude muset oproti původnímu projektu zúžit. Každý půlmetr přitom výrazně ovlivní šanci na cyklopruh nebo piktokoridor. Snahou cyklokomise je prosadit k předpokládanému obousměrnému turistickému průjezdu po východním chodníku také řešení pro ,,chrty“ v hlavním dopravním prostoru. Vše ale závisí na výsledné šířce mostu.

 

Bude tady navždy

Hlavním hříchem Blanky není to, že vzniká, ale to, jak s ní bude po dokončení naloženo. Za dva roky dostane Praha vzácnou příležitost. Studie Auto*Matu ukazuje, že je po dokončení Blanky a jihu Pražského okruhu lze zklidnit magistrálu a nestavět další části městského okruhu. Doprava v centru stagnuje [link, 100MB] už několik let bez negativních vlivů na rozvoj oblasti. Intenzitu dopravy může město úpravou nabízené kapacity i snížit. Naopak, trvající nárůst IAD na vnějším kordonu ukazuje sílící tlak na centrum: nová nabídnutá kapacita jednoznačně přiláká do širšího centra další auta a tím zatíží celé město.

Jinými slovy: Otevřete Blanku, ponechte magistrálu a místo přesunu aut do tunelů dostanete za pět let auta v tunelech i nad nimi i na magistrále. Dostanete víc aut i ve všech ulicích ve městě. Bohužel, přesně sem město směřuje: politiky prezentované ,,zklidnění magistrály“ plánované po dostavbě Blanky zatím spočívá ve výstavbě tunýlku kolem Muzea, navrženého tak, aby průjezdní kapacita byla v každém případě zachována. A dělostřelecká příprava na další úseky městského okruhu je už také v plném proudu — stačí pravidelně číst pražské noviny.

Negativní nominace č.2, Hostivice

Ve stínu těchto obřích problémů se takřka ztrácí poslední nominovaná bariéra, tak trochu lokální, ale o nic méně nepříjemná. Asfaltová cesta podél jižního plotu Ruzyňského letiště byla nedávno právě na hranicích Prahy přerušena novostavbou rychlostní komunikace R6. Poblíž cesty sice vznikl mostek, ten je ale napojen do areálu letiště, směrem k radaru. Na starou cestu se zapomnělo velmi důkladně. Když si cyklisté vyjezdili pěšinku podél dálničního tělesa, Ředitelství silnic a dálnic tam začalo stavět neprostupný plot.

Ortofoto přerušené trasy z cyklistické mapy Prahy. Ploty mezi letištěm a dálnicí vytvářejí dojem Železné opony, stačí vysypat pískem.
 

Byla obava, že si cyklisté dojíždějící z Hostivic do Ruzyně (a případně dál do Prahy) budou muset vybrat mezi prostříháváním se plotem a použitím ,,staré“ ale frekventované silnice č. 6. Příčinou problému bylo opomenutí v projektu, ve kterém se na křížení stávající a cyklisty využívané cesty podél areálu letiště prostě zapomnělo. Je patrné, že pro investora stavby jsou zažitá místní pěší nebo cyklistická spojení takříkajíc pod jeho rozlišovací schopností.

Tento příběh má ale konec, který, i když není zrovna ideální, můžeme jej považovat za remízu. Poté, co si občané začali na výstavbu plotu znemožňujícího již tak zkomplikovaný průjezd, stěžovat na Praze 6, a po souběžném jednání představitelů cyklokomise s ŘSD, se povedlo vzniklý problém zčásti napravit. Budovaný plot podél dálnice se posunul tak, aby mezi oběma ploty zůstaly dva metry na pěšinku a v budoucnu možná i na cyklostezku.

Pražské bariéry

Nábřeží Kapitána Jaroše není v Praze jediné místo, kde jsou cyklistům či chodcům stavěny do cesty zbytečné překážky. Praha, rozčleněná do řady obytných celků, nabízí ostudných bariér celou řadu:

• Křižovatka u Muzea. Po odstěhování Svobodné Evropy mohou sice cyklisté jet po Vinohradské, chodec a začátečník je nadále odsouzen k použití uzounkého podchodu. Přechod přes východní větev magistrály nebyl obnoven vůbec.
• U Bulhara. Úplná absence chodníků a přechodů na straně u nádraží značně komplikuje překonání křižovatky směrem od Husitské. Odpornost místa se zvýrazní, až tudy začnou proudit do centra jezdit cyklisté z nové stezky pod Vítkovem.
• Hlávkův Most — Vltavská. Systém tmavých páchnoucích katakomb na předmostí Hlávkova mostu je jedním z důvodů, proč tolik lidí převádí kolo na Kapitána Jaroše.
• Křižovatka Plzeňské a městského okruhu na Smíchově. Košíře mají smůlu: od centra je nyní dělí dálniční křižovatka. Průjezd z centra s následným pokračováním Plzeňskou cyklisticky diskvalifikuje celou oblast až někam po Motol. Společný cyklopruh pro kola a autobusy ve směru dolů je ale nadějí, že se situace časem změní i přes nepochopení Prahy 5 (viz zde)
• Křižovatka I.P.Pavlova. Z jihu se objíždí přes Fügnerovo náměstí, ze severu s výškovou ztrátou kolem Muzea.
• Železniční podjezdy ulic V Korytech a Švehlova. Nejen silnice mohou cyklistovi v Praze zavařit. Železniční trať na Benešov můžete ze Zahradního města překonat jen dvojicí frekventovaných podjezdů s chodníčky širokými sotva metr.

Konečně existují místa, kde se přímo mezi dvěma sousedními čtvrtěmi dostanete jenom autem:

• Z Ďáblic do Letňan (1,3km) musíte až po lávce přes Prosek (3,5km).
• Z Proseka na Hloubětín je to autem 3 km, na kole 6 km přes Vysočany
• Ze Stodůlek do Řep (~2km) vede prakticky jenom ,,příjemná“ Jeremiášova. Na kole je možná oklika přes Zličín (5 km) nebo vrchařská prémie k Plzeňské kousek nad Krematoriem (3km, +-50 m).
• Jižní Město – obchodní zóna Čestlice (5km). Pražák, který by chtěl využít kola k nákupu v této komerční zóně, je odsouzen k zajížďce přes Průhonice (7 km) nebo Křeslice (6,5 km), případně k potupné cestě skrz benzínku a dále po pěšince mezi dálnicí a plotem obory.