Bariéry v centru III – Průzkum podruhé, překážky a terény

V další části seriálu o projektu hodnocení bariér cyklistické dopravy dokončíme prezentaci výsledků dotazovacího průzkumu. Výsledky prokazují, že mnoho ,,pouze obtěžujících“ překážek cyklisty odradí od cesty spolehlivěji, než křížení jedné nepříjemné křižovatky. Příležitostní cyklisté mají na řadě míst zcela jiné vzorce chování. A jako nejnepříjemnější, zdánlivě bezproblémová překážka se ukazuje… kruhový objezd.

Příště se budeme věnovat sčítání cyklistů a zajímavým postřehům z pražských křižovatek, které byly při sčítání odhaleny.

Cyklistické terény

V průzkumu byl zjišťován názor cyklistů na osm základních cyklistických terénů. Dotaz byl na to, jakou část trasy jsou cyklisté ochotni v daném terénu denně jezdit (většinu a rád / většinu, ale nerad / malou část / vůbec). Terény pokrývají většinu možností jízdy po městě. Byly definovány bez překážek a to i v případě, že jsou v pražských podmínkách nějaké překážky běžné (jako přechody na cyklostezkách nebo neřešené křižovatky na trase s cyklopruhy):

1. Cyklostezka: Stezka s provozem chodců i oddělená, pěší zóny s průjezdem cyklistů.
2. Chodník: Přiměřeně široký (2m a více), málo frekventovaný.
3. Klidná ulice: Slabý provoz, po stranách mohou parkovat auta. Rychlost projíždějících aut ~30 km/h
4. Ulice s cyklopruhy: Vyhrazený pruh, přes křižovatky může vést piktokoridor, odbočení vlevo možná nepřímo (vpravo a křížením)
5. Ulice s provozem: Živý provoz, ale bez kolon. Odbočení vlevo ze stávajícího pruhu. Rychlost projíždějících aut ~50 km/h
6. Ulice se silným provozem: Čtyři a více pruhů, odbočení vlevo ze 2.-3. pruhu, stojící kolony předjížděné zprava. Rychlost aut často > 50 km/h.
7. Přírodní cesta, pěšina: Nezpevněný nebo málo zpevněný terén, běžná jsou strmá klesání nebo stoupání, nerovný povrch, za mokra riziko bahna.
8. Komunikace mimo obec: Silnice užší než 6 metrů, s provozem až jako ulice „E“ (5), ale rychlostmi vozidel > 80 km/h a častým těsným předjížděním.

Hrubé výsledky ukazují následující dva grafy:

Výsledek se dá převést také na ochotu po daném terénu dojíždět do práce a to následovně:

Za zdaleka nejoblíbenější terén je (zcela pochopitelně) považována cyklostezka. Za povšimnutí stojí existence (byť malé) skupiny pravidelných cyklistů, kteří cyklostezky považují za nepohodlné. Překvapivě špatně si vedly klidné ulice, které především příležitostní cyklisté považují za méně příjemné než chodníky. Cyklopruhy naopak u příležitostných cyklistů bodují. Skupinu použitelných terénů uzavírá u pravidelných i příležitostných cyklistů nezpevněná cesta.

Cyklopruhy tedy responenti vnímají jako prostředek, který učiní málo oblíbenou ulici s provozem použitelnou. Instalace cyklopruhů sníží podíl těch, kdo by po takové ulici do práce nejeli, na čtvrtinu. Na druhou stranu, za pohodlné považuje cyklopruhy jen polovina cyklistů. Dva roky praxe s cyklopruhy také mírně vyhrotily názor pravidelných cyklistů. Daleko častěji než příležitostní cyklisté se domnívají, že cyklopruh je buď příjemný, nebo pro delší cesty nepoužitelný.

U ulic s provozem, mimo obec a se silným provozem se projevuje výrazné odmítání příležitostných cyklistů. Do siného provozu si troufne jen 45% pravidelných cyklistů a pouhých 6% je ochotno jet v silném provozu většinu trasy. U cyklistů příležitostných je to ještě mnohem méně, 80% z nich si netroufá do silného provozu ani vjet. Nízké hodnocení ulic s běžným provozem ukazuje se, že ani sebelepší trénink nestačí k tomu, aby byli cyklisté ochotni hromadně používat neupravené ulice se silnějším provozem.

Překážky

V průzkumu byl zjišťován názor cyklistů celkem na 21 překážek, konkrétně těchto:

1. Přechod, veď kolo
2. Křížení hlavní ulice, světelná křižovatka
3. Křižovatka nadvakrát, natřikrát
4. Křížení hlavní ulice, dej přednost v jízdě
5. Problémový vjezd do silnice
6. Nechráněný, nebezpečný přechod
7. Schodiště
8. Strmé stoupání / nebezpečné klesání
9. Velmi nerovný zpevněný terén
10. Obecně nepříjemné místo
11. Rušná pěší zóna
12. Jízda v protisměru
13. Kruhový objezd
14. Odbočení vlevo z pruhu
15. Tramvajové koleje
16. Křižovatka s piktokoridorem
17. Křižovatka s přerušenými cyklopruhy
18. Zařazení do druhého pruhu
19. Jízda podél parkujících vozidel
20. Předjetí stojící kolony
21. Průjezd křižovatkou v koloně

Ke každé překážce byly položeny tři otázky: První a třetí na vnímání problémovosti — cílem je zjištění, kolik překážek cyklista na své cestě snese. Druhá otázka pak zjišťovala obvyklý způsob překonání překážky.

Obtížnost

Obtížnost překážek (pro všechny cyklisty) ukazuje následující graf:

Obtížnost jednotlivých překážek (kliknutím zvětšíte)

Jako nejsnazší byl hodnocen obtěžující přechod pro chodce, který považuje za vážný problém jen 10% cyklistů. Na druhou stranu „problémový“ přechod na nepřehledném místě skončil mezi těmi nejhoršími překážkami.

Za nejnáročnější považují cyklisté složité manévry v provozu (odbočení vlevo, zařazení do druhého pruhu, jízda v koloně). Taková místa dělají problémy skoro dvěma třetinám cyklistů. Strmá stoupání, schodiště a nerovnosti jsou brány jako středně obtížné, za vážný problém je považuje méně než polovina cyklistů.

Desetina cyklistů odmítá projíždět kruhovými objezdy, přes hnusná místa, protisměrkami a vynášet schody. Současně ale existují velké skupiny, kterým tyto překážky vůbec nevadí. Jízdu přes kruhový objezd odmítá nebo považuje za problém skoro stejně cyklistů jako průjezd protisměrkou. Cyklisté také nemají rádi rušné pěší zóny: z překážek nezahrnujících auta je považují je za nejobtížnější. Naopak za překvapivě snadné považují cyklisté předjetí kolony zprava a jízdu po tramvajových kolejích.

Příležitostní cyklisté jezdí jinak

Chování cyklistů při překonávání překážek se ukázalo být velmi zajímavým (čitelnější grafy pro všechny překážky najdete ve zpřávě zde, str. 22 a dále)

Řadu překážek řeší jinak v provozu zkušení (pravidelní) a provozu se vyhýbající, příležitostní cyklisté.

Rozdíly v řešení průjezdu překážkami.

Častí cyklisté o 28% častěji přejíždějí přechody pro chodce a úseky se značkou vedení kola (ovšem činí tak i 60% cyklistů příležitostných). Projíždění přechodů je známý nešvar a důvod pro jeho enormní rozšíření je také znám: Na vině je v tomto případě především předpotopní legislativa, která prostě nedovoluje na řadě míst přejezd pro cyklisty vůbec vyznačit, i když je nad slunce jasné, že v jiné zemi by tam už dávno byl. Dokud bude v kompaktním centru Prahy jen jeden přejezd pro cyklisty a každé problémové místo se nechá ošetřit cedulí ,,cyklisto, veď kolo“, nezmění se ani tento statistický údaj.

Značný rozdíl je také v chování příležitostných cyklistů v protisměrkách. Skupina volící chodník (v jakékoliv podobě) je zde větší téměř o čtvrtinu (24%).

Při křížení frekventované ulice vodí kola o 18% příležitostných cyklistů více.

Příležitostní cyklisté také o 10% méně přejíždějí takovou křižovatku s auty. O 13% více příležitostných cyklistů má problémy s dlažbou, 6% by přes kočičí hlavy kolo dokonce vedlo.

Bezpečný průjezd kruhovým objezdem středem jízdního pruhu, který aplikuje i mezi častými cyklisty zoufale malý počet (30%), je u příležitostných cyklistů ještě méně než poloviční (14%).

Příležitostní cyklisté také volí velmi odlišnou strategii při jízdě podél zaparkovaných aut. Jízdu po chodníku v takovém případě volí (oproti častým cyklistům) ti příležitostní skoro čtyřikrát častěji (22% oproti 6%), podíl těch, kteří dodržují dostatečný odstup od aut je pak méně než poloviční (16% oproti 40%).

Z tohoto srovnání plyne zajímavý závěr: Častí cyklisté projíždějí problémová místa bezpečněji a současně méně legálně než cyklisté příležitostní.

Pokleslé mravy?

Průzkum také ukázal, že u překážek, kde je legální průjezd obtížný, obtěžující nebo nemožný, se nemálo cyklistů uchyluje k řešení, které není v souladu s dopravními předpisy (viz graf).

Překážky s největším podílem projíždění s porušením dopravních předpisů.

Většinou jde o vyhnutí se problémové situaci v provozu (kolony, odbočení vlevo) jízdou po chodníku nebo přechodech pro chodce. Výjimkou je jízda v (přehledné a klidné) protisměrce, kterou zhruba polovina cyklistů (ale až 60% těch častých) projede po silnici. Legální způsob (vedení kola po chodníku) zde volí pouhých 15% cyklistů.

Další výsledky

V průzkumu překážek se ukázala řada dalších závěrů. Vybíráme jen ty nejjasnější:

• Velký počet přechodů pro chodce nebo míst s pokynem vést kolo může od denního dojíždění odradit až 60% cyklistů.
• Aby byla zachována celkem přijatelná obtížnost cyklopruhů, je nutné značit doporučený průjezd cyklisty křižovatkou pomocí piktokorodoru.
• Třetina cyklistů (a to jak pravidelných tak příležitostných) bude frekventovanou ulici raději křížit s pomocí přechodů pro chodce a to i v případě, že jsou kryti světelnými signály.
• I taková místa, jako jsou tramvajové koleje, protisměrky, či strmá stoupání, považuje za zcela bezproblémová větší podíl cyklistů, než ulici dlážděnou kočičími hlavami.
• Pokud je v křižovatce přerušený cyklopruh, pojede po chodníku skoro čtyřikrát více cyklistů, než kdyby byl průjezd křižovaktou značený piktokoridorem.
• Asi pro třetinu všech cyklistů je příznivý efekt cyklopruhů nulovaný nepřítomností řešení v křižovatkách.
• Cyklisté se raději na své denní cestě vyhnou kruhovému objezdu než přehledné jednosměrce v protisměru.
  Na přechodu nebo na pokyn dopravní značky považují za zbytečné sesednout dvě třetiny cyklistů. V pěší zóně považuje sesedání za zbytečné devět desetin cyklistů.
• Za nejméně bezproblémovovou překážku označili respondenti křižovatku projížděnou nadvakrát
  Jen dvě pětiny cyklistů jsou ochotny projíždět křižovatky na dvojí čekání v přidruženém prostoru; ostatní budou hledat způsob, jak křižovatku projet najednou s auty.
• Pro desetinu cyklistů není průjezdné, pokud mají na rušnější dvoupruhové ulici odbočit vlevo.
• Tři pětiny cyklistů se koloně, kterou nejde předjet, vyhnou jízdou po chodníku.
• Překážky, kterým se cyklisté nejvíce vyhýbají, jsou jízda v koloně, kterou nelze předjet, vynucená jízda v jiném než pravém pruhu, nepříjemné, znečištěné místo, nebezpečný přechod a předjíždění stojících kolon.

Závěr

Průzkum cyklistických preferencí ukázal mnoho zajímavého o chování pražských cyklistů. Častí cyklisté jezdí pragmaticky, bezpečně a prakticky, bez ohledu na problémová ustanovení pravidel silničního provozu nebo nevhodné místní úpravy. Příležitostní cyklisté vyžadují menší kontakt s auty a někdy se poněkud více ohrožují vlivem neznalosti technik bezpečného průjezdu. Překvapivě vysoká obtížnost průjezdu kruhovým objezdem je důsledkem známého rozporu pravidel silničního provozu a zásad bezpečné jízdy. A samozřejmě a obecně: I zdánlivě nevýznamné překážky ve větším počtu odrazují vysoká procenta cyklistů.

Pokračování příště: výsledky sčítání a polní pozorování.

Odkazy

Velký průzkum cyklistických preferencí
Bariéry v centru I – stručné výsledky
Bariéry v centru II – Průzkum poprvé, obecné závěry
Dotazník v PDF
Anonymní výsledky průzkumu ke stažení (XLS)
Souhrnná zpráva o průzkumu (pdf 47 stran)