Vnímaná bezpečnost II

v_provozu_150 V předchozím článku jsem zkrátil úvahu Davida Hembrowa poukazující na význam vnímané bezpečnosti (alias pocitu bezpečí) pro vůli lidí používat jízdní kolo ke každodenní dopravě. Pokračování se pokusí najít odpověď na otázku, zda se dá vnímaná bezpečnost zvýšit i za podmínek věci velmi nepřejících: V současném pražském provozu.

David Hembrow uzavřel svůj článek zhruba v tomto smyslu: Když se zlepší vnímaná bezpečnost, lidi na kolo sednou. Budou to mít za bezpečné a pojedou. Jenže do Nizozemska to máme kulturně dál, než jen těch deset hodin po německých dálnicích…

Nizozemsko je daleko…

…a představa, že například po Legerově vede 2,5 metru široká cyklostezka oddělená od projíždějících aut stejně širokou alejí, patří v naší národní realitě spíše do říše pohádek. Podívejme se ale na možnosti, jakým způsobem zvýšit pocit bezpečí cyklistů i v našich, omezených podmínkách. Ty podmínky jsou jasně dané nutností pohybovat se v reálném provozu hlavního města.

Zatímco David Hembrow může spokojeně položit pocit bezpečí na roveň oddělení cyklostezky od provozu zeleným pásem nebo zdí, my musíme hledat způsob, jak tento pocit vydolovat i v místech, kde by jej rozhodně nehledal: v metr a půl širokých kaňonech mezi řadou zaparkovaných a jedoucích aut.

Pomůže nám to, že reálné nebezpečí vyplývající z jízdy v provozu není tak vysoké, aby v této aktivitě reálně bránilo. Z hlediska pocitu bezpečí se ale každý, kdo se mezi auta pustí, musí vyrovnat se třemi základními obavami:

1. Zda dovede zvládnout manévry nezbytné pro bezpečnou jízdu, jako je jízda s dostatečným odstupem od zaparkovaných aut, rozpoznání, kdy potřebuje zabrat pruh, zařadit se do proudu rychlejších vozidel a podobně.

2. Zda dokáže porušovat dopravní předpisy tam, kde je jejich dodržování zbytečné nebo dokonce ohrožující Zákonné povinnosti typu použít nevhodnou cyklostezku nebo jet v kruhovém objezdu či úzkém pruhu při pravé straně, jsou velkým narušením pocitu bezpečnosti. V případě jakéhokoliv problému může být za viníka označen cyklista přesto, že se snažil svojí bezpečnost zvýšit. Jiné povinnosti, především vedení kola na místech, kde je to zbytečné (či nevhodné), činí pak jízdu na kole neefektivní. Pro řadu cyklistů je porušování dopravních předpisů závažným etickým problémem, který obvykle řeší tím, že se jízdy na kole ve městě vzdají.

3. Zda si může dovolit přiměřený komfort jízdy Mít možnost ohlédnout se po bagáži, upravit si za jízdy tkaničky u bot nebo nasadit rukavice, vybočit bez ohlížení o půl metru vlevo při objíždění kanálu nebo skla, zamyslet se, vydechnout si. Bez takové možnosti je cyklista v pozici permanentního štvance, i řidič je na tom líp.

4. Zda dokáže eliminovat chyby jiných natolik, aby jimi nebyl ohrožen. Tohle je nejobtížnější. Mimo provoz je člověk od čehokoliv, co vám auta provedou, chráněn apriori. Jediný nouzový manévr, který potřebuje, je zastavit, než do něčeho vjede. Praktická jízda mezi auty ale často naopak vyžaduje nezastavit na nevhodném místě, umět ta místa rozpoznat, číst provoz na daleko pokročilejší úrovni, než je jen řešení předností a pruhů. Aby byl cyklista schopný eliminovat rizika plynoucí z chyb ostatních, musí být předvídavý i za ně. A to už je úloha pro letového dispečera, ne pro člověka, co ,,jenom“ jede do práce nebo do školy.

Pokud tedy chceme zvýšit pocit bezpečí u pražských cyklistů, pak prvním stupněm musí být zjevná minimalizace rizik plynoucích ze všech zmíněných obav, a přednostně z té druhé a třetí.

Vytváříme bezpečí v provozu

Obava o technické zvládnutí manévrů se dá snížit celkem snadno. Pražští projektanti v tom učinili velký krok kupředu tím, že do vyhlášky dostali piktokoridory, vyčkávací prostory pro nepřímé odbočení a další dopravní značky vedoucích cyklisty po optimální stopě. Ovšem i tam, kde nic takového není, se dá jet prakticky stejně bezpečně, dokážete-li ostatním přítomnost svým chováním nasimulovat (například využitím neexistujícího představeného stání či prostoru pro nepřímé odbočení).

Zásady bezpečné jízdy v provozu se dají nastudovat (Prahou na kole v této věci zveřejnilo řadu návodů). Problematika není lehká, ale zvládnout se dá. Pokud věříme svým schopnostem a budeme si vědomí toho, že techniku jízdy v provozu zvládáme, dokážeme obavu z vlastní chyby snížit na minimum.

Zbylé obavy jsou závažnější. Zde už je opravdu nezbytně nutné, aby se nám dostalo pomoci ,,zvenčí“. Ostatní řidiči nebudou dělat chyby spočívající v neuvažování cyklistů jen tehdy, když se i jim sníží obtížnost předvídání přítomnosti cyklisty v provozu. A co je k tomu zapotřebí?

    1. Jasné koridory pro cyklisty i v křižovatkách. I když cyklista ,,ví“, kudy má jet, je jen dobře, když to vidí on i všichni ostatní. Z tohoto hlediska naprosto nechápu blok zástupců PČR, který nedovoluje značit cyklopruhy přes křižovatky (i tam, kde je to legálně možné, jak ukazují příklady z jiných měst): Veškeré pražské cyklopruhy jsou pak ve výsledku použitelné jen pro ty cyklisty, kteří dokážou projet křižovatku bez nich (a tedy vzhledem ke svým dovednostem cyklopruhy nepotřebují ani mezi těmi křižovatkami).

Tohle je Lucemburk, v Praze nepředstavitelné řešení.
    1. Výraznější oddělení prostoru pro cyklisty v cyklopruzích. Vyznačení dveřní zóny, balisety (plastové sloupky) na začátku cyklopruhu, zdůraznění čáry vyvýšenými terči nebo jinak, přesunutí cyklostezky k chodníku. To vše pomáhá spíše vnímané bezpečnosti než té reálné, ale právě proto se to v zahraničí dělá.

Ukázka řešení cyklopruhů mezi parkujícími auty a chodníkem. Zdroj: A Guide to the Use of Kerbside Running Bike Lanes, Alta planning
    1. minimalizace manévrů s jedoucími vozidly po obou stranách. Zákon i logika praví, že od rychle jedoucích vozidel by se měl cyklista držet výhradně vpravo. Řada křižovatek ale vyžaduje zařazení do druhého pruhu i pro jízdu rovně. Cyklista by měl mít vždy možnost projet rovně z pravého (nebo průběžného) pruhu a vlevo odbočit nepřímým způsobem — ať s pomocí představeného stání, nebo v nejhorším nouzově vedením kola po přechodu.

Za tohle řazení bych vraždil. (C) Hlavní město Praha.
    1. Předjíždění bez ohrožování cyklistů. Současná pravidla pro předjíždění jsou výsměchem vnímané bezpečnosti. Řidič nesmí předjíždět, pokud by předjížděného ohrozil, předjížděný ale nesmí v předjíždění bránit, a to dokonce ani v případě, že by ho předjíždění ohrozilo. Je třeba přesněji definovat bezpečný odstup od cyklisty při předjíždění a to tak, aby splňoval podmínky jak objektivní, tak vnímané bezpečnosti a umožnit cyklistům zabránit předjíždění, pokud není s ohledem na šířkové poměry bezpečné.
    2. Odstranění pravidel kriminalizujících objektivně bezpečnější chování cyklistů. Týká se především povinnosti jet při pravém okraji vozovky. Do očí bijící nesmysl je tato povinnost při jízdě podél zaparkovaných aut (dveřní zóna), ale také u kruhových objezdů, kdy je zařazení do proudu vozidel jediným absolutně bezpečný způsobem, jak kruhový objezde překonat.
    3. Přiměřená rychlost v ulicích s předpokládaným provozem cyklistů. 50 km/h je rychlost, ve které je předjíždění cyklisty jedoucího přibližně dvacítkou ještě snesitelnou záležitostí. Problém je v praxi, že na padesátce se (pokud tam není radar) jezdí sedmdesát, na sedmdesátce sto. Radar nemůže být na každém rohu, ale přísné vynucování dodržování rychlostních limitů je pro vnímanou bezpečnost cyklistů na hlavních třídách naprosto klíčové. Žádný cyklista by pak neměl být nucen pohybovat se (v obci) po ulicích s vyšší povolenou rychlostí, než je ona padesátka (viz A2 v ulici Povltavské). Pokud jde o rezidenční čtvrti, pak není důvod, proč by v nich nemohla být rychlost snížena plošně na 30 nebo i 20 km/h. Ocenili by to i chodci.
    4. Změna přístupu policie. Auta parkující na cyklorpuzích, vjezdech na cyklostezky, omezující rozhled, by měla být postihována stejně tvrdě, jako když dotyčný zastaví na pruhu vyhrazeném pro veřejnou dopravu. Policie by se měla naučit stíhat přestupky typu nebezpečného předjíždění a jiné bezohlednosti.

Až takovéhle auto odtáhnou místo, aby ho na měsíc zapnuli botou, bude to lepší.
  1. Vyšší ochrana cyklistů v případě nehody. Princip absolutní zodpovědnosti zde hraje roli poslední jistoty: Když dojde k nehodě, ve které je zahrnuto motorové vozidlo a cyklista se ničeho nedopustí, je pojišťovnou majitele vozu automaticky odškodněn, i když se cizí zavinění neprokáže.

Myslím, že není třeba žádat větší toleranci ze strany řidičů. Alespoň v Praze se jezdí velmi slušně, i když často příliš rychle. V případě důsledného vynucování rychlostních omezení nebude koexistence s řidiči v Praze problém.

Shrnutí

Subjektivní bezpečnost neboli pocit bezpečí není žádná chiméra; jeho nepřítomnost brání v jízdě na kole i v situacích, které objektivně dostatečně bezpečné jsou. Zatímco v Nizozemsku se mohou spolehnout na politiku dokonalé segregace, v podmínkách ČR musíme pracovat na tom, aby se vnímaná bezpečnost zvýšila i při jízdě v provozu.

A nyní otázka do pranice: Pokud by se podařilo dosáhnout zmíněných opatření, cítili byste se v provozu bezpečněji natolik, že byste začali jezdit po městě pravidelně nebo více?


Safety in numbers: It works, bitches!

Líbil se Vám článek?

Podpořte další rozvoj nezávislého online magazínu o cyklistické dopravě. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Podpořit

Komentáře - uzamčeny

  1. Tak jako jasně že jo, když je otázka položená takhle pěkně návodně :) Když nebude tma, mlha, zima a nebudu línej (s tím se tady koukám vůbec nepracuje :))

    S těmi pravými pruhy a kruháky se mi vybavila tahle perverze, přes kterou jsem taky (nerad) jezdil po Novodvorské rovně. Ten pruh pro „zkratku“ doprava je pekelně dlouhej, takže se tam musí nějakejch 120 metrů jet prostředkem. A je to přesně ta široká silnice, na které na to každý šlápne…
    http://www.mapy.cz/#mm=TtTcFP@sa=s@st=s@ssq=novodvorsk%C3%A1%20praha@sss=1@ssp=123427948_122744524_147151980_147025612@x=133136360@y=135704088@z=17
    Před ním je ještě jeden podobnej :)

    Jinak to taky musí někdo naučit ty cyklisty. Já se třeba přiznám, že blokovat auta neumím. Asi bych se ani necpal na to předsunuté stání na světlech, přiznávám.
    A ještě jednu kacířskou myšlenku tady utrousím: Co se vnímané bezpečnosti týká, přišla mi ne snad příjemnější, ale bezpečnější ranní Holečkova z kopce dolů než odpolední cyklostezka u Žlutých lázní. Auta (která tam v ranním provozu víc než 30 stejně nejedou) se chovají tak nějak předvídatelnějc než cyklisté v kombinaci s bruslaři a chodci (o přístupu některých pestrých cyklistů k předjíždění by se taky dalo chvíli psát…).

    A mám velký problém s bodem 2, co se týká toho přiohýbání pravidel, kde se to zrovna hodí. Kdo to posoudí? Pak si připadám jako idiot, když stojím půl minuty na červenou (ano, asi zbytečnou) a kolem mě lítaj borci, kteří ani nepřibrzdí… (konkrétně myslím semafor u výjezdu od yachtclubů u křižovatky s Podolskou).

  2. Wojtee: Ta Novodvorská je fakt lahodná. Proti tomu je ten můj výřez z Pankráce naprostá pohodička.

    Jo, auta ve třicítce se chovají předvídatelněji. Ale lidi, co se bojí, když je předjede jedno osamocené vozidlo, to přijmou asi jen těžko.

    Ad bod 2: Protizákonné je i zabrat pruh :-(. Semafor u jachtklubu v Podolí je skutečně vzorová blbost na kvadrát. Já tam taky postávám, ale jen proto, že tam ta červená svítívá krátce, a nejezdím tam každý den. Krátce svítícím zeleným a zbytečným červeným (a tomu, jak poznat, zda jsou zbytečné nebo ne) bych se rád věnoval v nějakém dalším rozboru, potřebuju si k tomu ale nejdřív nastudovat.

  3. Pochybuji, ze by nekdo nejezdil kvuli etickemu problemu z porusovani predpisu. Sam obcas taky porusuju, ale kdyz nikoho neohrozim ani neomezim, tak se snad o nic nejde.

    Zameril bych se na hodne rozsirene nedani blinkru pri predjizdeni cyklistu. Informujte zname treba stylem: „Dneska jsem zase videl ridice co nedal blink pri predjizdeni cyklisty, myslite, ze si uvedomuji jak ho tim ohrozuji?“
    Dejte si to treba dnes vsichni do statusu na facebooku:
    Prosim vsechny ridice, at pri predjizdeni cyklistu nezapominaji dat levy blinkr. Vy sice cyklistu vidite, ale auta za vami uz ho pres vas nevidi. Dale dbejte na bezpecnou bocni vzdalenost od cyklisty. 1 metr je malo, pri 50kmh to chce aspon 2 metry.

    Cyklisti pri projizdeni mezi za sebou stojicimi auty dbejte na to, aby vas ridic mel cas zaregistrovat. V kolone se jich hodne rozjizdi a auto pred sebou vnimaji jen periferne a cyklistu snadno prehlidnou. Rozhodne z boku nepredjizdet rozjizdejici se auta, mohou vybocit kvuli vyhybani se dire v silnici apod a necekaji vas vedle sebe.

    Zabrat uzkou silnici, kde nelze predjed cyklistu – zabiram bez okolku, nikdo jiny za me mou bezpecnost neochrani

    vyboèit bez ohlížení o pùl metru vlevo pøi objíždìní kanálu
    melo by jit vzdy, ale min 1x v tydnu me predjede auto ve vzdalenosti 1m. Ridici tim nejspise predvadi svou sikovnost jak blizko umi projet a hlavne se nepochopitne snazi neprejet caru sveho pruhu, i kdyz v proti nebo soubeznem pruhu nic nejede. V takovem okamziku bych po nich nejradsi hodil sutrem. Nejaky napad, aby pochopili, ze tim cyklistu ohrozuji?

  4. Ten Lucemburk je luxusní !

    Jinak ty patníky jsou už k vidění v Pelléové, takže předpokládám, že se jich v budoucnu dočkáme více a více. Tím se vnímaná bezpečnost také zvětší.

  5. Některé body jsou diskutabilní (relativizace zákonů čistě z cyklo-pohledu), ten osmý je ale čirý nesmysl. Nebo spíš prasárna.
    Proč by proboha měla pojišťovna plnit i bez prokázané viny? A proč zrovna cyklistům a ne třeba řidičům bagrů?Pokud někdo touží po dodatečném zajištění stačí hvízdnout a pojišťováci se s nabídkami jen pohrnou.

  6. S něčím souhlasit lze, řada nápadů je ale šílených. Zavádět nějaká omezení kvůli nepozornosti a ignoranci druhých? Rychlostní limity proto aby cyklisté mohli jezdit nečitelně a kličkovat, aby chodci mohli přebíhat kde je napadne? To snad nelze napsat vážně.
    To všechno je ale nic proti „principu absolutní zodpovědnosti“. K čemu má taková hovadnost sloužit? Vždyť jde pouze o vyděračský požadavek cyklistů aby za ně řidiči platili pojistky, nic jiného. Pokud toužíte po dodatečném zajištění pro případ škod na majetku nebo zdraví zvedněte telefon – nabídky se jen pohrnou. Neházejte ale své problémy na druhé.

  7. Vratislav: „vybočit bez ohlížení o půl metru vlevo při objíždění kanálu nebo skla, zamyslet se, vydechnout si“
    V takové náladě nejezděte do města ani na kole a autem už vůbec ne. To bych se opravdu začal bát. Zamyšlený oddechující řidič není to pravé, co bych chtěl potkat.

  8. Vratislav: „čehokoliv, co vám auta provedou“

    U bruslařů a dětí na chodnících je rychlá změna směru naprosto očekávatelná a tedy předvídaná.
    Motoristé sice šetří blinkry, aby se neoblinkaly, ale dělají to skoro všichni, takže to opět očekávám. Jinak jezdí rovně, nedělají myšky, nezkracují si cestu po přechodech a chodnících, když je zrovna červená.
    Protože občas jedu i autem, tak prostě vím, co řidiči udělají. Pokud mě vidí (a to je moje starost), tak se mě opravdu nikdo nesnaží sejmout.
    Jestli někdo něco na silnicích provádí, tak je to nepředvídatelná změna směru a stylu jízdy u cyklistů. Klaďme na sebe stejné nároky, jako jsou kladeny na motoristy a nebude problém.

  9. Už tady byla diskuse o absolutní odpovědnosti, snad nejvášnivější na tomto webu.
    Jako nepřítel všech totalit absolutně :-) odmítám i absolutní zodpovědnost.
    Z diskuse o absolutní zodpovědnosti vyplynulo i toto: Mnozí cyklisté neznají pravidla silničního provozu a někteří si dokonce myslí, že je znát nemusí.

    Takže ze zákona:
    „§ 4 Povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích
    Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen
    a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, …, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace,1) povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu,
    b) řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, …

  10. „porušovat dopravní předpisy tam, kde je jejich dodržování zbytečné nebo dokonce ohrožující“ – Toto je reálný problém.
    Je to obecný problém stavu současné evropské legislativy, kdy systém generuje stále nová pravidla a nařízení a vlastní právo se vytrácí (http://www.e15.cz/nazory/komentare/jeden-dobry-duvod-pro-anonymni-akcie).

    Takže za sebe: denně porušuji pravidla stanovená legislativou (jízda po chodníku, přechodu, na červenou, v jednosměrce, bez držení, výjimečně i telefonování, občas závory).
    Ale dodržuji právo: neohrožuji ani neomezuji ostatní účastníky silničního provozu, ani sebe. Ctím právo všech sdílet společný prostor.
    Nerespektuji sice značku „Cyklisto slez z kola“, ale na chodníku se zařadím mezi chodce a nevynucuji si průjezd.
    Jedu sice na červenou, ale nevjíždím do křižovatky ani na oranžovou, když vím, že bych jako pomalejší účastník mohl omezovat vozidla v příčném směru.

    Nevidím žádný morální problém u svého přístupu, ale také bych byl radši, kdyby mé chování bylo v souladu s legislativou.
    Konkrétně byl bych pro zestručnění zákonů a to podstatné by bylo v těch nekolika větách, které jsem citoval už v předchozím příspěvku.
    Howgh.

  11. Viktor, Ivoš: Městské ulice neslouží jen dopravní funkci a provoz IAD není důvod pro to potlačovat jiné způsoby pohybu po městě nebo jiné funkce veřejného prostoru. Jízda na kole v provozu dnes na jezdce klade nároky zcela neadekvátní tomu, co je pro jízdu na kole skutečně potřeba. Je na čase to změnit.

  12. Ivoš: Pravidla silničního provozu doopravdy neznám a ani se je na stará kolena nehodlám nějak extra učit. Jezdím tak, abych neohrožovala sebe ani okolí a po ostatních účastnících dopravy chci jen to samé… aneb: Jak se do lesá volá, tak se z lesa ozývá….

  13. Markéto, to není nejlepší přístup. On Vás třeba někdo ohrozí jen pro Vaše nepředpisové chování. Neznalost zákona neomlouvá – ani v souběhu s čistými úmysly.

  14. Cyklista je povinen znát pravidla silničního provozu v míře nebytné pro bezpečnou jízdu.
    Tady jde o to, že cyklista v ČR pro bezpečnou jízdu potřebuje znát do detailu pravidla silničního provozu k tomu vědět, kdy je v zájmu své bezpečnosti porušuje, k tomu znát desítku triků, kterými se vyhne řidičům, co na ckylisty kašlou, k tomu dalších pět triků jak si přimyslet neexistující cyklistickou infrastrukturu. Pak je schopen jet po městě bezpečně a efektivně.
    A to je naprosto zcestné.

    K jízdě na kole po městě by člověk správně neměl potřebovat znát víc, než značky přednosti, barvy semaforů a to, že v cyklopruhu ho řidiči nesmí ohrozit.

  15. Cyklista je povinen řídit se zákonem 361/2000 Sbírky o provozu na pozemních komunikacích v aktuálním znění stejně jako řidič auta či kdokoli jiný. Zda bude ten zákon znát z autoškoly nebo se ho naučí sám je jedno – závaznost je ale pro všechny účastníky stejná.
    Samozřejmě že pro jakoukoli lidskou činnost je vhodné znát různé dovednosti, zvláště pak ty, kterými se člověk vyhne průšvihovým situacím. Na tom není nic „zcestného“. Tam bych zařadil spíš kategorii úvah o tom jak porušovat zákon protože se mi to hodí.
    – – –
    Nároky kladené na cyklistu jsou v určitém smyslu vyšší než na řidiče auta – vždy tu byl, je a bude rozdíl v tom že cyklista jede s neporovnatelně vyšší fyzickou zátěží, má horší technické podmínky (horší rozhled, citlivost na povrch vozovky) a přitom pro něj může mít případná chyba horší následky na zdraví. To všechno jsou důvody pro co nejlepší znalost předpisů a trénink dovedností, nikoli pro kampaň za jejich ignorování.

  16. „Nároky kladené na cyklistu (dodám v pražském provozu, protože třeba v Holandsku to neplatí) jsou v určitém smyslu vyšší než na řidiče auta“ : To je zásadní důvod pro to cyklistům podmínky co nejvíce usnadňovat.

  17. Nechápu proč třeba řidiči aut a chodci mají být nějak omezováni proto, že někdo jiný se rozhodl jet na kole aniž by toho byl v dostatečné míře schopen. Když nedokážu šlapat a třeba přitom se ohlížet přes rameno tak holt nesplňuji zdravotní předpoklady k řízení nemotorvého vozidla.
    – – –
    §3
    (1) Provozu na pozemních komunikacích se nesmí účastnit osoba, která by vzhledem k věku nebo ke sníženým tělesným nebo duševním schopnostem mohla ohrozit bezpečnost tohoto provozu.

    (2) Řídit vozidlo … může pouze osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla … a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla … a předpisy o provozu na pozemních komunikacích.

  18. proc cyklisti jezdej tak jak jezdej? Pac nemaj motor. kazdy rozjezd stoji hodne energie. tot fyzika. pokud mate motor, tak krome spotreby to asi nepoznate. hmm blby co, ale dobra predstava by byla, kdyby auta byly slapaci. treba by si lidi uvedomili,. kolik energie stoji energie rozhybat takove auto. :-)

  19. Něco z fyziky:

    Výkon:
    Cyklista (nesportovec) sice má trvalý výkon cca 100W, ale při rozjezdu dá krátkodobě mnohonásobek.
    Motor naopak při názkých otáčkách výkon nemá, tedy běžně se rozjíždí docela pomalu.
    Tedy cyklista má standardně na prvních několika metrech drobný náskok, který se smazává až v půlce křižovatky. I proto mají smysl předsunutá stání umožňující těm „rychlejším“ vjet do křižovatky jako první.

    Optika:
    Rozhled mám proti autům neporovnatelně lepší. Hlavu mám o možná půl metru výš a vidím i přes menší auta. Nejsou přede mnou A-sloupky, tedy nemám žádné mrtvé úhly. Nemám sice zrcátka, ale otočím-li hlavu, mám nezkreslaný výhled na všechny strany i dozadu. A také mám hlavu o cca 1,5m blíže předku svého vozidla, takže vidím lépe i přes roh.
    Takže např. na stopce tedy nedávám nohu na zem, jak nás učili na ZŠ, ale v pohodě se rozhlédnu lépe, než může automobilista a mám-li volno, jedu bez zastavení.

    Akustika:
    provoz vnímám i sluchem. Slyšet jsou motory, ale i valení pneumatik elektromobilů, či trolejbusů. Kolo slyšet být nemusí, ale to není zas tak rychlé, aby se objevilo znenadání. Ne že bych na uši spoléhal, ale je to dobrý dodatečný zdroj informací o provozu.

    Manévrovatelnost:
    Na kole zatočím „na pětníku“, takže mnohé situace vyřeším jednoduchým manévrem, kterého automobil není schopen.

    Brždění:
    V toto auta vedou. Kvalita brzd, údržba, ABS, nižší těžiště. Prostě jsou schopni zastavit rychleji než já. S tím musím počítat, ale těžko jim to mohu vyčítat.

    Shrnutí: kolo mi dává mnoho výhod a já jich vesele využívám.

  20. K znalosti pravidel (příspěvky 7, 10, 11, 12):
    Jedna věc je znát své povinnosti a neohrožovat sebe a druhé (odrazky, osvětlění, technický stav kola a můj).
    Druhá věc je znát správný způsob řešení dopravních situací. Jedu-li podle předpisů, zpravidla je to vhodný a od ostatních účastníků očekávaný způsob. A když ví kudy a jak pojedu, vězte, že se mě nepokusí sejmout.
    Třetí a rovněž důležitá věc je znát svá práva. I já jsem třeba nevěděl, že mám právo vyjet z vyhrazeného cyklopruhu a projíždějící vozidla mě musí pustit. Někteří tady volají po rozšížení práv cyklistů a omezení práv motoristů, ale přitom ta práva neznají a čato chtějí to, co už platí.

    PS: chcete-li aplikovat to právo na přednost při výjezdu z cyklopruhu, naprosto jasně a zřetelně a dostatečně včas dejte najevo svůj úmysl a nezapomeňte, že jste povinni vždy zabránit hrozící nehodě. Tedy právo máte, ale do vedlejšího pruhu přejet nesmíte, pokud hrozí, že vás někdo přejede.
    Neprotiřečím si, pravidla silničního provozu situace řeší a není třeba je rozšiřovat. Jen je leckteří (i cyklisté) nedodržují a leckteří (i cyklisté) ani neznají.

  21. Ivoš „jedu-li podle předpisů…“ Bohužel pokusí. Při předjíždění v úzkém pruhu, kde mi nechá deset čísel na řidítka, na kruhovém objezdu, kdy mi každé auto vyjíždějící ven udělá myšku. Na ulici, kdy mi auto na vedlejší strčí čumák před řidítka, pokud jedu vpravo podle předpisů. Tady pomáhá jen jízda, která je s předpisy v rozporu.

    Právo na vyjíždění z vyhrazeného pruhu tu myslím nikdo nepopíral.

    O tom, která pravidla jsou dostatečná a která ne, bych si někdy rád popovídal víc. Domnívám se, že je několik drobností, kde prostě cyklisté nejsou v pravidlech dostatečně řešeni, protože na ně ta pravidla kladou nepřiměřené požadavky.

    Viktor a §3: To platí. Ale taky platí, že ty nároky kladené silničním provozem na cyklisty a chodce jsou nepřiměřeně vysoké a že je to způsobeno charakterem silničního provozu ve městech.

  22. Je hezké, jak tu lítají čísla paragrafů a pouček (a spousty dalšího balastu)… Chtěla bych (jemně) upozornit, že město není závodní okruh. Řidič by měl (a ze zákona musí) předvídat i nepředvídatelné. To, že míjí jednosměrnou ulici (ze které neočekává nebezpečí) a on mu tam vyjede najednou cyklista, je stejně pravděpodobné, jako že mu tam ze stejného místa vběhne pes, zatoulaná kočka, dítě honící míč nebo jiná zákeřnost… a co potom? Viníka prostě zajedete a odjedete pryč s čistým svědomím? A propo… v pravidlech silničního provozu se píše i o chování chodců na cyklostezkách – a ruku na srdce – znáte je taky tak dobře, jako pravidla jízdy na silnici? Přitom i špatným chováním na cyklostezce (a chodníku) můžete ohrožovat životy dalších účastníků…

  23. Nikoli, poté co viníka přejedu musím ohlásit nehodu policii. Pokud tedy není „viníkem“ kočka či pes, kvůli těm se leckdy ani nevyplatí brzdit.
    A nevím proč by měl řidič předpokládat že někdo jiný se bude chovat jako hovado. Opět bych odkázal na §3, odst1
    Provozu na pozemních komunikacích se nesmí účastnit osoba, která by vzhledem k věku nebo ke sníženým tělesným nebo duševním schopnostem mohla ohrozit bezpečnost tohoto provozu.

  24. Viktor: A pěší, který má sníženou schopnost pohybu nebo orientace tím pádem nesmí přecházet přes ulici, a pokud se tak náhodou stane, smí být beztrestně přejet jako ta kočka nebo pes?

    Když už jsme u těch paragrafů, tak co takhle §4a: Každý je povinen… „(…) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat (…)“
    A tento odstavec je umístěn před odstavcem b, který teprve ukládá povinnost řídit se pravidly provozu uvedených v daném zákoně.

    (A než mi bude odpovězeno, že chodci, děti, starci, psi atd. se svým vstupem na vozovku mimo přechod nechovají odpovědně a ukázněně, tak si dovolím upozornit, že případnou škodu při střetu nezpůsobí oni, ale těleso o hmotnosti 1-2 tuny pohybující se rychlostí kolem 10 m/s a disponující tedy kinetickou energií 1/2mv^2 = asi 100 kJ, kterážto, pokud se vybije v průběhu jedné sekundy, funguje po tuto dobu jako 100 kW bourací kladivo.)

  25. Viktor: Nedá mi to a přeci jen zareaguji… Vaše argumentace (a hlavně poslední věta) mi připomněla scénu z filmu Pán prstenů – konkrétně snahu Pipina o začlenění do společenstva prstenu… a následnou reakci ostatních :o))) doporučuji shlédnout (nebo si nechat vyprávět).
    A jak tak pročítám Vaše předchozí příspěvky… nejen cyklisté se občas neumí ohlížet… nedávno do mne nacouval řidič, protože ho NENAPADLO, že by se měl před couváním podívat do zpětného zrcátka :o)))….

  26. Viktor: předpoklad, že se ostatní zachovají jako hovada, je jedna z nejúspěšnějších strategií přežití za volantem

  27. Navádím snad někoho aby se choval neukázněně? To by mne ani nenapadlo (na to jsou tu jiní kousci co si z předpisů vybírají co respektovat a co ne).
    Ale například rizika vyplývající z prudké změny rychlosti a/nebo směru jízdy kvůli nějakému zvířeti jsou rozhodně nezanedbatelná a nehodlám je podstupovat. U chodců je to jiné, tam případný střet s neukázněným chodcem znamená spoustu papírování a vzhledem k hmotnosti chodce i jisté škody. Takže i když jde o idiota přecházejícího třeba pár metrů od přechodu je výhodnější brzdit.
    – – –
    Dovoluji si upozornit že škoda na vozidle kterou způsobí chodec při vzájemném střetu rozhodně není zanedbatelná. Že při tom způsobí škodu i sobě je v případě neukázněného chodce celkem lhostejné – resp. by to měla vzít v úvahu leda jeho zdravotní pojišťovna.

  28. viktor: rec myslim neni o omezeni rychlosti v zajmu provozu pomalych obecne, ale dusledne rozliseni oblasti na prujezdni a rezidentni, napr. veletrzni neni totez co simackova ovsem stavajici rezim umoznuje simackovou proletet 50tkou, coz je do oci bijici blbost
    Nevim jak to pekne prelozit, ale existuje pekne anglicke twenty is plenty mineno 30 a dost mineno 30kmh v rezidentnich zonach.

  29. Tak proč je ten šílený koncept „absolutní zodpovědnosti“ potřebný? Aby mohli být cyklisté ještě horší ignoranti než dnes?
    – – –
    Padesátka v Šimáčkově asi není nejlepší nápad, neměla by ale zas až tak vadit. Přechody jsou jasně vyznačené, konfliktní místa mezi auty a chodci by tedy neměla být.

  30. Se to tady dobře rozproudilo.
    S čím mám problém já osobně:

    -„porušovat dopravní předpisy tam, kde je jejich dodržování zbytečné nebo dokonce ohrožující“ – To už jsem psal, ale jsem zvědav na ten článek, kde se to bude řešit.

    – „…upravit si za jízdy tkaničky u bot nebo nasadit rukavice, vybočit bez ohlížení o půl metru vlevo při objíždění kanálu nebo skla…“ – Tkaničky a rukavice mi zavání akrobacií, ale představa je to zajímavá :D, ta druhá věc je IMO velmi špatně. Bez ohlížení a ukázání ani ránu. Když potřebuju něco objet (kanál, parkující auto) ukážu, pak kouknu dozadu, jestli to někoho zajímá, pak jedu. A když už není místo na manévr (málokdy), radši přece jen radši vjedu do skla než pod auto.

    – „Klaďme na sebe stejné nároky, jako jsou kladeny na motoristy a nebude problém.“ (Ivoš) – souhlas, tesat do kamene.

    – „Pravidla silničního provozu doopravdy neznám a ani se je na stará kolena nehodlám nějak extra učit.“ (Marketa) – špatně, minimálně proto, že je potřeba znát svého „nepřítele“ a vědět, jak se bude chovat ve které situaci. Pak se taky hodí vědět, co ostatní čekají ode mě…

    – „To, že míjí jednosměrnou ulici (ze které neočekává nebezpečí) a on mu tam vyjede najednou cyklista“ – To by teda cyklista zatraceně neměl. Když už jedu jednosměrkou v protisměru, tak vím, že dělám věc, kterou řidič (ostatně ani chodec nebo cyklista) na druhé straně nečeká a proto jedu výrazně opatrnějc a připravenej na cokoliv (a rozhodně nejedu zvesela rovnou do křižovatky).

    Já teda nemám naježděno tolik, ale nemám pocit, že by mě jako cyklistu řidiči aut ohrožovali _záměrně_ (on i střet s kolem by nebyl bez následků na autě, nemluvě o tom papírování potom…) Párkrát se mi stalo, že mě i pustili, třeba při odbočování doleva (ale zase to předpokládá, že se člověk podívá, ukáže a ještě jednou podívá). Zpravidla jsem se i vnutil do pruhu, když bylo potřeba něco objet (zaparkované auto nebo tak), ale vždycky tak, aby ti kolem viděli, co dělám. Takže to tak černě nevidím.

  31. Já tedy, když se tu tak o té bezpečnosti hezky mluví, musím přidat ještě jednu zkušenost která se u mě skoro u každé jízdy na kole po Praze opakuje a to „předjetí cyklisty za každou cenu“. V tomto případě, nejsem ani tak ohrožený já ale ten člověk co se rozhodl mě do zatáčky, či jinak nepřehledného místa předjet a málem se srazí s protijedoucím autem, případně skoro narazí do ostrůvku pro chodce. Většinou to jen tak tak vybere a dojede k semaforu, kde má samozřejmě červenou takže ho zas dojedu a přínos vs riziko pro něj žádné.

  32. Wojtee, dobré. Ale asi s tím narazíte. To co tady leckteří prosazují je touha po ulicích na kterých může řidič nemotorového vozidla nebo chodec dělat jakékoli chyby, ignorovat jakýkoli zákon*) a stejně se mu nic nestane. A když už bude ignorovat i zákony fyzikální a „něco“ se stane pak bude za jeho kravení na základě principu absolutní odpovědnosti potrestán nejblíže se nacházející řidič motorového **) vozidla.
    Prostě touha po totální cochcárně podbarvená ideologickým bečením „auta jsou zlá“.

    ————–
    *) nepochopil jsem zda sem patří i možnost jezdit našrot
    **) platí pro IAD, VHD je z této sankce vyňata

  33. Squish: No, někdy to ale kvůli tomu ostrůvku dotahuje rychle zase k pravému kraji, patrně se domnívaje, že cyklista nemůže jet víc než 10 km/h a půl metru od obrubníku mu musí stačit. Dneska mi něco takového udělal jeden s náklaďákem v Uhříněvsi, zrovna v zatáčce, kde byl odkapaný olej, tak jsem měl o zábavu postaráno.

    Viktor: Řeknu to natvrdo. Absolutní bezpečnost by měla být zavedena proto, aby se řidiči cyklistů báli stejně, jako se teď cyklisté bojí řidičů.

  34. Upozornění diskutujícím z pozice administrátora: Všem doporučuji do diskuse přispívat s funkčním e-mailem.
    1. Náš antispam to blokuje a každý takový příspěvek se musí zvlášť ručně povolovat.
    2. Příspěvek bez zjevně platného e-mailu se považuje za anonymní a admin by je správně měl házet automaticky do koše.
    3. Není možné přispěvatele kontaktovat mimo diskusi, což je někdy z různých důvodů vhodné.

  35. VF: „Absolutní bezpečnost by měla být zavedena proto, aby se řidiči cyklistů báli stejně, jako se teď cyklisté bojí řidičů.“

    Zodpovědnost je myšlená, že jo? Ale stejně:
    To snad ne, ne? Já se řidičů nebojím. Mám z aut respekt, protože jsou větší, těžší a na omak tvrdší. Doufám, že se řidiči nebojí mně, protože se snažím jezdit tak, abych je nepřekvapoval. Respekt ze mně asi nemaj. Ale tak nějak s nima dokážu vyjít, i když kde můžu jet bez nich, tam jedu radši, o tom žádná.

    Bát se jeden druhého je cesta do pekel a pak teprv by nastal hon na kola, se obávám…
    (ale chápu, že po setkání s náklaďákem v Uhříněvsi bych jim taky nic dobrýho nepřál)

  36. Wojtee. Já se aut taky nebojím. Umím se v provozu pohybovat. Ale trvalo mi pět let, než jsem se to naučil. A kolik takových lidí je?
    O co mi jde je, aby na kole po městě mohly jezdit ženské na mateřské dovolené s dětma ve vozíku a desetileté děti, které už náš zákon nutí po silnici jezdit – například. To ale vyžaduje výrazně větší respekt ze strany řidičů, a především odstranit dva největší zlozvyky, kterými je objíždění s nedostatečným bočním odstupem a předjíždění za každou cenu.

    Nedovedu si představit jiný způsob, jak si u řidičů takový respekt vynutit, než je právě zavedení absolutní bezpečnosti. Když Viktor (který zde vyjadřuje názor zastávaný bezpochyby ne bezvýznamnou menšinou řidičů) napíše, že jediné, co ho na sražení chodce mimo přechod štve, je to papírování… Ale jestli máte někdo nějaký jiný návod, který bude fungovat i v naší zemi, tak sem s tím.

    Ostatně, ta dnešní událost a náklaďákem mi ukázala, že třeba dostatečný boční odstup není jen záležitost subjektivní bezpečnosti, ale i bezpečnosti objektivní.

  37. To co se tu pojmenovává „absolutní bezpečnost“ je jenom bezpráví a podpora drzosti a arogance.
    Rozhodně se aut nebojím a ani neznám nikoho kdo by se bál aut. Jenom respektuji fyzikální zákony a beru ohled na lidské možnosti. To vše z pohledu tělesa přibližně o řád menší hmotnosti.
    Jestli se někdy bojím tak jako řidič auta. Bojím se temných jezdců v noci mezi vesnicemi, bojím se motajících se rodinek v rekreačních oblastech. Protože kdybych někoho sundal bude to dlouhé a obtížné dokazování že jsem jel podle předpisů.

    — —
    Když už bychom tuhle zhůvěřilost měli zavádět – tak důsledně. Co platí pro kola musí platit pro motorky. Totéž ať platí i při kolizi osobního a nákladního auta. Stejné pravidlo zaveďme pro srážku vlaku s jakýmkoli autem.
    A proč jenom pro kolize dopravních prostředků, když se dva porvou a není jasné … tak ten silnější …

    Blbost, co?

  38. To co se tu pojmenovává „absolutní bezpečnost“ je jenom deformace práva a podpora drzosti a arogance.
    Rozhodně se aut nebojím. Jenom respektuji fyzikální zákony a beru ohled na lidské možnosti. To vše z pohledu tělesa přibližně o řád či dva menší hmotnosti než to auto. Snažím se nepřekážet a nepoužívám taktiku „však on si netroufne mne přejet“.
    Jestli se někdy bojím tak jako řidič auta. Bojím se temných jezdců v noci mezi vesnicemi, bojím se motajících se rodinek v rekreačních oblastech. Protože kdybych někoho sundal bude to dlouhé a obtížné dokazování že jsem jel podle předpisů.
    — —
    Když už bychom tuhle zhůvěřilost měli zavádět – tak důsledně. Co platí pro kola mělo by platit pro motorky. Totéž ať platí i při kolizi osobního a nákladního auta. Stejné pravidlo zaveďme pro srážku vlaku s jakýmkoli autem.
    A proč jenom pro kolize dopravních prostředků, když se dva porvou a není jasné … tak ten silnější …
    Blbost, co?

    ———————-

    Čtení podobných hloupostí musím nějak vyvážit. Třeba popisem férového přístupu k ostatním účastníkům provozu. Konkrétně u těch přecházejících chodců. Všichni víme že chodec je povinen používat přechod (pokud ho má do 50m). Dávat pozor na přecházející osoby v pásmu 50 m od přechodu je tedy zcela zbytečné, tam se přecházet prostě nesmí. Že to někdo dělá? Inu to je jeho volba, provozovat takovou životu nebezpečnou činnost. Pokud se někdo chová úmyslně protizákonně a rizikově, má si nést všechny důsledky. A to se týká zrovnatak výše uvedeného chodce nebo v článku zmíněného cyklisty který nezastavil aby si zavázal tkaničku (a kličkuje), který vybočí bez ukázání směru (někomu pod kola) či se zamyslí (čili se nevěnuje řízení vozidla).

    Jako řidič motorového i nemotorového vozidla dávám na přechodech přednost co nejčitelněji a opravdu vždy, cyklistům se vyhýbám s největším možným odstupem atd atd – ale o zdraví těch co skáčou druhým pod kola pečovat nehodlám.

  39. Myslím, že příklad se zavazování tkaniček je hodně nevhodný a neznám nikoho, kdo by to provozoval. Za to se minimálně jednou týdně dostávám do situací jako:

    a. V cyklopruhu je zaparkované auto a i přes včasné a důkladné znamení o změně směru musím použít hodně asertivity, abych se zařadil do jízdního pruhu s auty (jak už zaznělo, v takové situaci mám přednost).

    b. Najíždím do křižovatky pruhem pro jízdu rovně a odbočení vpravo a přesto, že jedu prostředkem pruhu, aby bylo zřemé, že neodbočuju, někteří řidiču dupnou na plyn, hodí myšku a napřič mojí dráhou odbočí do prava tak, že musím přibrzdit. (viz též komentář 31).

    A pokud myslíte vážně, že „férový přístup k ostatním účastníkům provozu“ je nestarat se, že malé dítě může vběhnout pod kola i poblíž přechodu, že někdo dobíhá tramvaj mimo přechod, případně že starší člověk může zavrávorat a upadnout do vozovky, společnou řeč nemůžeme najít.

    Mimochodem, pojem „absolutní odpovědnost“ je zbytečně provokativní a zavádějící, já ho chápu spíš blíže pojmu „důkazní břemeno“. Ale vytahovat znova tuto debatu myslím nemá smysl.

  40. Příklad se zavazováním tkaniček jsem si nevymyslel, přesně tuto možnost uvádí autor článku jako nutnou podmínku „komfortu jízdy.“
    (3. Zda si může dovolit přiměřený komfort jízdy. Mít možnost …, upravit si za jízdy tkaničky u bot …, vybočit bez ohlížení o půl metru vlevo při objíždění kanálu nebo skla, zamyslet se, vydechnout si. Bez takové možnosti je cyklista v pozici permanentního štvance, i řidič je na tom líp.)
    Samozřejmě nechci někoho přejet – rozhodně se ale nechystám vyvíjet nějaké úsilí abych druhým umožnil pohodlné nedodržování předpisů.
    A důkazní břemeno – no to je jasné. Prokazuje se vina, nikoli nevina. Takže pokud chci aby někdo hradil nějakou škodu musím mu nejdřív prokázat že škodu způsobil. Co jiného – že by bylo možné nahradit důkaz jednostranným prohlášením cyklisty?

  41. Viktor: Stejně jako je ostuda mlátit ženu, tak je ostuda přejet slabšího (jak chodec tak cyklista jsou slabší než auto). Žádné „mohl si za to sám“, žádné „nedodržel předpisy“, žádné „neměla provokovat“, žádné „byla to nutná obrana“. Žena se nemlátí a chodci se nepřejíždějí. Určitě existuje jiný způsob, jak chodce, cyklistu a ženu vychovat, nežli je zmlátit resp. přejet.

    Přístup „v případě důkazní nouze je právo na straně slabšího“ se mi osobně docela líbí. Silný ochranu práva nepotřebuje, slabý ano.

  42. Souhlasím s Viktorem (příspěvek 35), i když on to napsal velmi tvrdě.
    O zdraví spoluobčanů dbám. Ať už na kole (většinou), tak v autě prostě předpokládám, že se někdo zachová jako blbec a bez rozhlédnutí mi skočí pod kola. Kdybych to nepředpokládal (a se mnou 99% řidičů), tak mám nehodu každý měsíc a úmrtnost na silnicích by byla minimálně desetinásobná. Že děti jsou extrémně rychlé a neuhlídatelné vím od vlastních dětí a jsem rád, že všichni řidiči to v našem případě ubrzdili. (Pokud by někdo chtěl podotknout, že si každý má děti více hlídat, tak neví, o čem mluví. Část dětí je opravdu neuhlídatelná.)
    A nemohu souhlasit s Václavem a Petrem (36 a 37).
    Je moc smutné, když se mi nehodě, kterou jsem nezavinil, nedokážu zabránit. Třeba kýchnu a na okamžik zaslzím, odrazí se mi slunce do očí, ohlédnu se, protože někdo zatroubil, nebo že přešla hezká holka. Ano jsem člověk z masa a kostí a nejsem lepší, než ostatní účastníci provozu. A přesně v té sekundě nepozornosti mi někdo skočí pod auto. Chodec nedodržel pravidla a způsobil nehodu. Já jel slušně, ohleduplně, ale nedokázal jsem nehodě zabránit.
    Je nepravděpodobné, že skok chodce a moje nepozornost nastanou zároveň a zatím se mi to také naštěstí nestalo. Vždycky jsem dobrzdil (a že těch případů je každý měsíc několik).
    Ale až k tomu dojde, tak chci tento závěr: „Chodec byl tam, kde být neměl. Neprokázalo se, že já (řidič) jsem k nehodě přispěl způsobem své jízdy.“ (tečka)
    Nesmím být trestán, jen proto, že jsem řidič! Jen proto, že někdo je slabší a špatně odhadl mou schopnost zabrzdit!

  43. Ivoš: V čem přesně nesouhlasíš s mým příspěvkem 36? Vždyť tam není nic, co je v rozporu s tím, co říkáš. V první části se shodujeme zcela.

    A v tém příkladu nevidím problém. Chodec vběhl kam neměl a řidič nemohl nic udělat – vina je jasná. Nevšiml jsem si, že by tu někdo prosazoval jiný výklad.

    Dovést oponentův názor absurdně za původní verzi a pak jí slavnostně vyvrátit je poměrně běžný, ale dost hloupý způsob, jak vést diskuzi. Ve videu přiloženém v původním článku o absolutní bezpečnosti se uvádí, že pouhé 4 země západní Evropy takový koncept nemají. Opravdu si myslíš, že v téměř celé západní Evropě jsou všichni trestáni jen proto, že jsou řidiči?

    Na závěr: Svůj názor na absolutní odpovědnost jsem už prezentoval v diskuzi pod příslušným článkem, takže už se k tomu vracet nebudu.

  44. Ještě bych podotkl k přechodům. Nařízení, že chodec nesmí přecházet 50 metrů od přechodu je produkt (marné) snahy vyklidit uliční prostor pro auta kriminalizací přirozeného chování ostatních uživatelů ulice. Přechody přes ulici mají vznikat proto, aby chodcům přecházení usnadňovaly, a ne proto, aby jim ho komplikovaly.

  45. Nikoli, je to jen prosté pravidlo které v ulici, rozdělené na chodník určený výhradně pro chodce a vozovku určenou převážně pro vozidla stanoví za jakých podmínek mohou chodci část vozovky používat. Zavádí se jím plná podpora chodce na přechodu a omezená podpora přecházení jinde. Jednoduché, jasné, logické.

    Co byste pokládal za „přirozené chování? Přecházení kdekoli? Takže chodci budou všude pobíhat, auta budou jezdit také kudykoli, do toho se motají cyklisté, tu a tam by bylo vhodné kvůli zvýšení součinitele bukoličnosti prohnat stádo dobytka. Ještě bychom mohli povolit přistávání letadel všude kde je kus rovné plochy.
    Jo a abych nezapomněl – přirozenější je jízda vlevo, nikoli vpravo!

  46. Viktor, příspěvek 6: Píšeš, že nechápeš, proč třeba řidiči aut a chodci mají být nějak omezováni proto, že někdo jiný se rozhodl jet na kole.

    Zkusím ti vysvětlit, proč si myslím, že by měli. Před mnoha desítkami let se tu někdo rozhodl vybudovat společný prostor. Za ty desítky let investoval do jeho zlepšování tak, aby byl pro řidiče co nepohodlnější. Navíc se auta přemnožila víc, než si kdo kdy vůbec dokázal představit. Tím mě z toho společného prostoru vytlačila.
    Ano, přiznávám, že já se aut bojím. Bojím se aut, která mě předjíždějí víc jak padesátkou v takové vzdálenosti, že mám strach, že o mě škrtnou zrcátkem. Ještě víc se bojím aut, která mě předjíždějí, přestože jiné auto jede v protisměru. Stejně tak se bojím náklaďáků, které se zařazují po předjetí těsně přede mě (zřejmě to trénují s kamióny na dálnici) a neuvědomují si za sebou vzdušné víry, které mě nutí držet na nerovné silnici řidítka zuby nehty. Snažím se jezdit klidnými ulicemi a rezidenčními čtvrtěmi, abych taková auta nepotkávala. Je to o to složitější, protože ulice na sebe tak nenavazují a tak musím přejíždět po chodnících, čímž porušuju předpisy, což mě štve. Přesto takových aut potkávám víc, než by se mi líbilo. Pokaždé, když ráno beru kolo, přemýšlím, jestli ten stres opravdu chci dnes podstoupit.

    Nechci omezovat auta v jejich prostoru. Chci, aby mi vrátila můj kus společného prostoru, abych s nimi mohla beze strachu spolužít.

  47. Co přesně znamená zjevně funkční mail? Já mám za to, že můj mail je zjevně funkční. Usuzu tak z toho, že mi na něj už asi 10 let chodí maily, poslední přišel asi před třemi hodinami. Přesto čekám na reakci administrátora… Je tedy diskuze moderovaná kompletně?

  48. Ulice máme rozděleny na chodník – po kterém chodí chodci a vozidla po něm nejezdí (mimo neukázněných cyklistů) a vozovku po které jezdí vozidla, občas přes ní potřebují přejít chodci. Toto křížení provozu je regulováno několika velmi jednoduchými pravidly – při přecházení na přechodu má chodec přednost, pokud není přechod v blízkosti (>50m) může přejí také, nemá ale přednost. Poměrně prosté, že – kde je tedy nějaká komplikace?
    – – –
    Co byste pokládal za „přirozený stav“? Plochu po které jezdí auta kdekoli, mezi nimi se procházejí pěší, v celém tom mumraji se motají cyklisté? A že bychom pro zvýšení „součinitele bukoličnosti“ přidali ještě honáka se stádečkem dobytka?
    Jo a kdyby se náhodou řešilo zda jezdit vpravo či vlevo tak jsem rozhodně pro levo, to je totiž rozhodně přirozenější.

  49. Viktore, toto rozdělení ulic mi nepřipadá moc funkční, neboť kromě neukázněných cyklistů (nebo ukázněných dětských cyklistů) na chodníku vadí především parkování neukázněných motoristů. Také tam vadí nucená integrace cyklostezek, která někdy přímo zakazuje cyklistům jet v hlavním dopravním prostoru. A to ani nemluvím o kandelábrech, které jsou tam často uprostřed. Chce to více integrace nemotorové dopravy do HDP, což samozřejmě potřebuje více vzájemného respektu z obou stran. S tím právě souvisí i to přecházení chodců mimo přechod.

  50. Více vzájemného respektu? Je to třeba? Jako chodec respektuji že vozovka patří vozidlům a že při přecházení musím dodržet pár jednoduchých pravidel. Co víc?

    Jako řidič respektuji práva chodců na přechodech a snažím se v jejich blízkosti chovat nejen podle zákona ale také čitelně. Co víc?

    Přecházet kdekoli mne napadne a jakkoli mne napadne nemá nic společného s žádným respektem, to je bordel.

  51. Pylmo, silně zkreslujete můj výrok. Psal jsem že nevím proč by měli být řidiči a chodci omezováni jen proto že se někdo rozhodl jet na kole >aniž by toho byl v dostatečné míře schopen< . Třeba jedinec kterého si asi představuje autor článku – člověk který pro svůj pocit pohodlí požaduje právo nemyslet, kašlat na předpisy a chovat se úmyslně rizikově. To vše nejen beztrestně ale dokonce s právem za určitých podmínek přehodit zodpovědnost na někoho jiného.

  52. Viktor: Jen takový malý dotázek… když jdete (pěšky) tak vždycky chodíte jen po chodníku? Nebo si občas střihnete část cesty po trávníku? Letecké snímky všech pražských parků prokazují, že většina pražanů trvale ignoruje nastavené cesty a trasu si různě upravuje. A co se týče silnic v Praze – většina ulic nebyla postavena pro auta, ale pro pohyb ve městě libovolným způsobem (chodníky se většinou pracně dodělávali). Teprve s rostoucí modernizací se začalo s úpravami pro auta. A upřímně – pokud nějaký ignoranstký projektant sebere dětem jediné hřiště a udělá z něj parkoviště, tak se pak nesmí divit, že si děti občas zaberou i okolní silnice… nebo to byla nenápadná snaha dostat je k počítačům a televizi? To jen tak na okraj k oné připomínce o přirozenosti, respektu a bordelu… (celé psáno z pohledu matky – nikoli cyklistky).

  53. Pro jaký provoz byly cesty stavěny je jasné – pro provoz obvyklý v době jejich vzniku. Většina cest tedy pro pěší a povozy. To snad znamená že žebřiňáky by měly mít v něčem přednost? Tohle opravdu není argument. Tak se podívejte pro jaké bydlení byla stavěna podstatná část bytového fondu – a chcete snad nějak preferovat mytí v neckách na pavlači před sprchovými kouty?
    Takže co jste chtěla říct? I teď se přeci lze pohybovat po městě pěšky i libovolným motorovým či nemotorovým vozidlem. Nebo využít zvířecí sílu.
    – – –
    Nevím co máte proti projektantům, slyšela jste někdy termín územní plán? A cesta k nápravě je rozhodně spíš přes dohled nad územním plánem než zabíráním silnic pro hry. Pak se člověk nesmí divit tomu že občas na takové nápady nějaké dítě tvrdě doplatí.
    (Jo ještě – ne, po trávníku fakt nechodím.)

  54. Viktor: Pořád se tu oháníte zákony a pravidly, ale chápete, že ta pravidla prostě nejsou nastavená férově? Že zvýhodňují nejméně efektivní a město nejvíce zatěžující způsob dopravy a prakticky znemožňují, aby ty jiné způsoby, pro město vhodnější fungovaly efektivně? Že jim zvedají laťku natolik, že jízdní kolo, chůze ani veřejná doprava nejsou zdaleka tak použitelné, jak by mohly při přiměřené regulaci IAD být?
    Tohle mi stačí k tomu, abych se necítil špatně, pokud si sám stanovím pravidla, která férová jsou a budu se řídit jimi. A mezi tato pravidla patří, že doprava ve městě se musí přizpůsobit svým nejslabším účastníkům.

    „Dohled nad územním plánem“? Si děláte legraci, bezpochyby víte, jak to s územním plánováním v praxi chodí.

    A žebřiňáky sem netahejte, problémem je objem dopravy, který ty ulice snesou.

  55. Ta pravidla jsou nastavena způsobem na kterém se lidé dohodli. Pokud Vy tvrdíte něco o „svých pravidlech“ je to jen takový eufemismus pro dosti sobecké „na pravidla kašlu, chovám se mimo ně, výhradně podle výhodnosti pro mne“.

  56. Viktor: On je rozdíl mezi teorií a praxí. Teoreticky je zákon o silničním provozu udělaný dobře, ale počítá s několika předpoklady, které v reálu nebývají splněny, zejména:
    1. situace jsou co možná nejjednodušší(tedy pravoúhlé křižovatky,…)
    2. všichni tento zákon dodržují(s tímto při jízdě na kole nemůžu počítat, protože mi hrozí větší nebezpečí než řidiči automobilu)
    3. ten kdo umisťuje značky je inteligentní člověk

    Příklad z praxe: Jedu z třídy Dukelských hrdinů a odbočuji do Stromovky. Při vjezdu mne čeká zákaz vjezdu všech vozidel. Když pojedu dále, opět zákaz vjezdu všech vozidel, za kterým okamžitě začíná cyklostezka. Mám porušit zákon a dostat se na cyklostezku, nebo se tam všelijak motat, případně se danému místu vyhnout?
    Příklad číslo 2. Vjedu na kruhový objezd(dle předpisů mám jet po silnici). Jedu po objezdu. Přede mnou na kruhový objezd náhle vjede vozidlo(řidič telefonuje, nebo si z nějakého jiného nevšimne, že po objezdu jedu). Je lepší, když jedu dle předpisů a do auta narazím, nebo když jedu středem pruhu a stačím přibrzdit, případně uhnout?
    Příklad číslo 3: Jedu kolem tramvajového ostrůvku(klasicky pouze jeden pruh), za mnou jede řidič a chce mne předjíždět. Mám jej pustit a ohrozit tím sebe, dobíhajícího cestující nebo cestující právě vystupující z tramvaje(ty ostrůvky jsou zpravidla opravdu úzké), nebo mám jet víc ke středu a dát řidiči za mnou, že tady opravdu není dobré mne předjíždět?
    Celkem běžné situace, se kterými zákon prostě nepočítá. A je lepší jej porušit(u příkladu 2 a 3 je dokonce bezpečnější porušit zákon)

  57. 1. Zákaz vjezdu chodec překoná snadno, na stezce pokračuje cyklista. To fakt nevyřešíte ani takovou trivialitu?
    2. Nelze „preventivně“ porušovat předpisy, můžete pouze reagovat na vzniklou situaci. Neřešte žádné „lepší než“ a jeďte jak máte.
    3. Váš subjektivní názor na vhodnost předjíždění Vám nedává právo na takové jednání, za bepečnost manévru odpovídá řidič předjíždějícího vozidla, nikoli předjížděného. Situace jasná a průhledná.

  58. Viktor: Haha, to jako že se na cyklostezku mám dostat pěšky? Takhle jsem se v pondělí dopoledne dlouho nenasmál. Jinak co se týká Vašich názorů nejen na Rostislavovy body 1-3, mám dojem, že jste buď naivní, nebo fachidiot. Každopádně to ale vypadá, že jste toho na kole po Praze V PROVOZU mnoho nenajezil.

  59. Ale samozřejmě že je technicky možné vjet do zákazu vjezdu. Jen se potom nedivte když Vás třeba nějaký horlivý měšťák zkásne o pár stovek.
    Reagoval jsem především na Rostislavovo poněkud mylné tvrzení že zákon řeší pouze „pravoúhlé“ situace. Samozřejmě že musíme každý počítat i s možností že někdo jiný poruší předpisy. Ale porušovat sami abychom tím předcházeli možným škodám kdyby náhodou porušil někdo jiný???
    (V Praze v provozu není až tak zle. Líp než ve Stromovce.)

  60. Doporučuji §4 Zákona 361/2000, který je na některé situace – zejména na rigidně chápanou jízdu při pravém okraji vozovky – plně využitelný.
    Míst se zřejmými závadami dopravního je po Praze dost. Třeba od ZOO do Stromovky také nesmíte, protože tam je pod tratí také zákaz vjezdu. Nebo se zkuste u Mánesa dostat legálně na náplavku – vždy porušíte přikázaný směr jízdy. Apod.

  61. Viktor: V Praze v provozu není až tak zle. Občas je to ale pěkně o hubu.

  62. Viktor: Fakt mne překvapuje, jak obhajujete neobhajitelné.
    Ještě jeden příklad z reality: Jedu od Čechova, nebo Štefánikova mostu po nábřeží. k Holešovicím. Zprava zezdola se ke mne připojuje silnice od Malostranský. Jsem na hlavní. Vidím trojúhelní(Dej přednost v jízdě), ale tak tak vidím, co se pohybuje vpravo po připojující se silnici. Auta zprava, co vidím před sebou nerespektují přednost. Já jako cyklista mám jet vpravo dle předpisů(a od Štefánikova mostu dokonce dle piktokoridorů), s tím, že mne první řidič, který zprava přijede srazí, nebo mám vybočit ke středu až doleva a případné srážce zabránit? Jaký význam pro mne má, že já jsem jel dle předpisů, když mne nějaký … zabije, nebo zmrzačí.
    Jako souhlasím, že na některých místech v Praze to není tak zlé, ale někde, a těch míst není zrovna málo, to za předpokladu, že dodržuji dnešní předpisy je opravdu nebezpečné. Proto taky někteří lidé radši jezdí po chodníku.

  63. Viktor: Kteří přesně lidé se na těch pravidlech dohodli? Prosím pokud možno jmenovitě. Rozhodně jsem si jist, že mě se nikdo neptal. Bavil jsem se s lidma z okolí, s kolegy, s rodinou, jich se nikdo neptal taky. Ani jednoho z nich.

    Je ale možné, že se na tom dohodli ti samí lidé, kteří se dohodli, že kdyby v restauracích nebylo zahuleno do neprůhledna, tak by to porušilo čísi svobodu dělat cosi.

  64. Domluva na pravidlech se děje čímsi co se jmenuje legislativní proces. Slyšel jste o něm?

    Když už se vzdalujete od cyklistiky tak zákaz kouření v restauracích pokládám za dost nevhodný. Co je komu po tom zda se v hospodě kouří nebo ne. Za poměrně rozumný pokládám současný stav kdy provozovatel musí jasně deklarovat jaký je podnik a tento stav pak musí také dodržovat. Je na mně když lezu dovnitř abych si vybral.
    Stát nemá pečovat, má jen pomáhat pravidla dohodnout a vymoci dodržování, nic víc.

  65. Viktor: Přesně tyhle odpovědi jsem očekával. Shrnul bych je jako „hlučná menšina si vydobyla privilegia za tichého přihlížení pasivní většiny a teď se vzteká, že nějaká ještě menší menšina je ještě hlučnější“.

  66. Nikoli. Většina se dohodla regulérním postupem na pravidlech efektivního využití komunikací. Nyní se zanedbatelná (zvláště z pohledu přepravního výkonu) skupina pokouší tento systém nepříliš korektními postupy rozbít.

  67. Domnívám se, že nerozlišujete dostatečně přesně mezi „většina se shodne“ a „většina neprotestuje“. Nebo jinak, že uvažujete v kategoriích „pro“ a „proti“, jako by nebylo nic mezi tím. Přijde mi, že podle vás se na automobilismu shodla většina, protože ti, co nebyli hlasitě proti, vlastně byli pro; zatímco na cyklistice ne, protože ti, co nejsou hlasitě pro, jsou vlastně proti.

  68. Rozlišuji dobře, nebojte se. Otázky rozvoje automobilové dopravy zajímají převážnou část obyvatel a jde o téma které se žádná politická strana neodváží opomenout. S těmito programy jsou pak politici (ať už na jakékoli úrovni) voleni. Lidé také většinou akceptují že je „něco za něco“ a že za rozvoj automobilové dopravy se platí. Že folklórní spolky jako Auto*Mat či Pražské matky plamenně protestují patří k nákladům demokracie a s veřejným míněním to nemá příliš mnoho společného.
    Naproti tomu podpora cyklodopravy nezajímá takřka nikoho. Aby se jí dostalo aspoň nějaké pozornosti je poměrně zmateně míchána s rekreační cyklistikou.
    Tak její příznivci aspoň hodně řvou aby se sami nebáli a aby se zdálo že je jich víc ;-)

    – – –
    Koneckonců – opravdu si myslíte že výstavba cyklostezek je problém obdobné důležitosti jako třeba Pražský okruh?

  69. Well, mě podporora cyklodopravy taky nezajímala, před osmi lety jsem si při jízdě na kole v Praze navíc připadal jak exot :) Dnes se tomu už jenom směji, počet lidí jezdící do práce roste (u nás ve firmě je to také pár lidí) a infrastruktura také roste (i když ne vždy tak jak by měla).

    Co se cyklostezek týče, není to problém obdobné důležitosti, je to problém jiné důležitosti. Asi jako bychom chtěli srovnávat opravu chodníků či parků. Cyklostezka je stavební úprava sloužící svým úživatelům ve městě.

  70. Viktor, „Lidé také většinou akceptují že je „něco za něco“ a že za rozvoj automobilové dopravy se platí.“ Ano. Zvlášť, když to platí někdo jiný, než konkrétně oni.

    Chtěl bych si něco vyjasnit. Předpokládám, že znáte pojmy jako „dopravní indukce“ a „externality“. Považujete je za výmysly, nebo reálně existující jevy?
    Pokud je považujete za reálné jevy, domníváte se, že i přesto stojí za to rozvíjet automobilovou dopravu ve městě?
    Když většina lidí o dopravě takhle nepřemýšlí a jediné, co si přeje, je dostat se co nejrychleji a nejpohodlněji z A do Z bez ohledu na B až Y, myslíte, že je správné toto jejich přání slepě plnit (kvůli dopravní indukci víceméně bez šance na splnění) namísto snahy podpořit méně destruktivní alternativu rozvoje města?
    Jaký je podle vás optimální stav dopravy, ke kterému by se Praha měla během dalších padesáti let dopracovat? A dovedete si představit, jaká bude podoba takového města, jak se v něm bude žít?

  71. Mám obavy, že celá tato diskuze s panem Viktorem jen chatrně zastírá skutečnost, že se nejedná o nějaký racionální spor, kde by jeden druhého mohl přesvědčit argumenty založelými na pravdivostních podmínkách, nýbrž o střet hodnotový, který vyřešit tímto způsobem nikdy nejde.

    Vlivy automobilismu (vs. cyklistické dopravy) jsou objektivně popsány na desítkách tisících stran výzkumů dopravních, sociologických, hygienckých, enviromentálních, které shodně mluví o vážných negativních dopadech na život jednotlivce i na fungování města a společnosti. To je prostě fakt, a těchto faktů máme už přehršel.

    A teď otázka pro každého – „jsou-li známy tyto a tyto stránky tohoto a tohoto způsobu přepravy, kterému a proč dávám subjektivně přednost a podporuji ho“. Jinými slovy, pokud někdo podporuje IAD a je schopen a ochoten zpracovat informace těchto studií (a pokud není, pak víme, kam ho rovnou zařadit), pak neříká nic jiného než „nad všechny ty srágory, které IAD produkuje, je mi milejší možnost kdykoli kdekoli co nejrychleji a individuálně se přepravit z A do B“, jinými slovy „přemístitelnost autem je mi pro život ve městě hodnotou absolutní, posvátnou“.

    Toť vše

  72. ( >V.F. )Externality? Každá lidská činnost má nějaké externality. A v podstatě vždy je platí někdo náhodně vylosovaný, nikoli spotřebitel konečného produktu (služby). Netvařte se že jde o nějakou specialitu IAD. Tam se akorát dobře ukazuje na „viníka“. Většina z nás konzumuje potraviny aniž by nesla riziko práce v zemědělství, to jsme přehodili na druhé. Radostně využíváme produkty chemického průmyslu a externality vyplývající z takových výrob lhostejně necháváme na obyvatelích třeba Neratovic. Atd.
    Doprava je skutečně činnost která má nás nebo náš náklad přepravit z A do Z při splnění nějakých kvalitativních a kvantitativních parametrů. Co jiného byste od dopravy chtěl? Dávat ji na příděl? Nebo jen vybraným jedincům?
    Dopravní indukce nepochybně existuje – ale nevěřím že je to zas až takový strašák. Nebudu do práce jezdit třikrát denně jen proto že tam vede nová silnice. A v noci spím, nic mne nepřiměje jen tak si užívat nové dopravní infrastruktury. V neposlední řadě prostředky které lze vynaložit na dopravu jsou omezené. Nikdo neprojezdí peníze které nemá.

  73. Viktor:

    Externality: To, že externality vznikají i jinde, z nich rozhodně nedělá pozitivum.

    Doprava na příděl? Konečně jste to pochopil! V místech, která není možné dopravně obsloužit tak, jak by si každý přál, to skutečně jinak nejde.

    Dopravní indukce funguje ve střednědobém měřítku tím, že si cesty prodlužujeme stěhováním za město a činíme je méně efektivní volbou individuální dopravy namísto veřejné. A pak je v centrech nutná ta doprava na příděl.

    Ale když se dobře územně a dopravně plánuje, tak to žádné omezení kvality života nezpůsobuje, spíš naopak. To jenom my se tu v Praze tváříme, že když bychom všichni nemohli jezdit do práce celou cestu autem, že nás ubude.

Další z rubriky

Evropský týden mobility v Praze 16

Jako každý rok i letos čeká Prahu v druhé polovině září Evropský týden mobility (ETM)...více

Lucemburk podruhé – Praha budoucnosti? 3

V minulém článku o cyklistické infrastruktuře v Lucemburku jsem představil dvě nejchytlavější infrastrukturní stavby: lávku..více

Co nového v Lucemburku? 10

Lucemburk je město spojené s Prahou nejen historickými kořeny (slepý král Jan Lucemburský bývá také..více

Duo cyklodílen na Štvanici :)

Na pražském ostrově Štvanice v objektu klubu Fuchs 2 se zabydlely dvě cyklodílny. Jednak projekt..více

Pozor! Žena na kole! 5

19. 08. - Markéta Fillerová - Inspirace
Přenesme se nyní v duchu do Anglie ve viktoriánské době. Cyklistika teprve začínala a pomalu..více

Nákladní cyklistika na For Bikes 2019 27

Jarní veletrh For Bikes se nesl v náladě postupující nadvlády elektrokol, která v podstatě válcovala..více

Podpořte nás

Podpořte další rozvoj nezávislého online magazínu o cyklistické dopravě. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Daruj
FacebookInstagramTwitterYouTube

Anketa

Využíváte v Praze sdílení kol (bikesharing)?

Výsledky →

Nahrávání ... Nahrávání ...
Archív anket →

Poslední komentáře

webdesign by 2046
↑ nahoru