Šestidenní závody, představte si to: ,,Je skoro jedenáct, sobotní noc v Garden (což každý ňouma ví, že znamená Madison Square Garden v New Yorku — šestidenní Mekku). Hala je přecpaná pány v kloboucích a elegantních oblecích a kočkama v těsných sukních a čepičkách, co vypadají jak slušivé helmy.“
[…]
Byla to doba, kdy závody na kolech byly tak velké, že i fotbal nebo baseball vedle nich vypadaly jako piškvorky. Mluvím o roku 1920, kdy Spojeným státům vládla prohibice, jazz a podobné nesmysly. Každý týden zaplnili gangsteři, milionáři, filmové hvězdy a tisíce obyčejných lidí velodromy, aby povzbuzovali ,,hvězdy talíře“, jak se v novinách přezdívalo jezdcům. Sjížděli se sem jezdci z celého světa, protože závody byly rozpálenější než pec a američtí jezdci byli těmi, s kým se soupeřilo.
[…]
V průběhu šestidenních závodů se mohlo přihodit cokoliv, jak dokládá jeden starý novinový článek o návštěvníkovi jménem Keyes, který při potyčce vystřelil z pistole na jiného fanouška. Strhl se zmatek, někteří lidé běhali po dráze, návštěvníci v blízkosti potyčky se tlačili zatímco přívrženci Keyese mu spěchali na pomoc, aby jej uchránili před zatčením policií. A závodníci se s nezmenšenou rychlostí dál řítili po dráze.
[…]
Pravidlo, že jeden z jezdců musí být vždy na dráze, bylo vynucováno velmi tvrdě. Když se ale odpoledne a navečer akce pořádně rozjede, musí být oba závodníci ve střehu a k dispozici pro klíčové sprinty a obranu proti útokům ostatních týmů, které by se snažily vytrhnout se a převzít vedení.
[…]
Kliknutí na obrázek v úvodu vás přenese na dobovou videoreportáž jednoho ze závodů (září 1939, NY), úryvky textu pochází z článku Scotta Martina ,,The Grand Game“ publikovaném v roce 1990 v magazínu Bicycling.
