Městský cyklista na rekreaci

I pravověrný dopravní cyklista se někdy vydá na dovolenou. A leckdy se potom nestačí divit nejen, nakolik jiný kraj znamená jiné cyklistické mravy, ale může také podlehnout problémům, které se při krátkých cestách po městě prostě nevyskytují. Vy, kdo na kole bez problémů létáte nad dlažebními kostkami, ale z města vystrčíte nos nejdál na koupaliště, byste si neměli zážitek z překonávání českých či zahraničních cyklotras pokazit trapnými nedostatečnostmi.

Nyní tedy začínáte číst stručného průvodce riziky té prosté, rekreační cykloturistiky, které se na kole věnuje velká část národa, ale městský cyklista, byť třeba genezí z tohoto prostředí vzešlý, by již mohl pozapomenout.

Přípravy a cesta

Správná volba místa, trasy a skupiny je pro dovolenou na kolech klíčová. Připojujete-li se ke skupině přátel, dejte si pozor, aby v ní nepřevažovali polykači kilometrů, považující osmdesátikilometrový výlet za ranní rozcvičku před snídaní. Stanete-li se v partě nejslabším elementem, budete namísto relaxace často příliš trpět. Na druhou stranu, vaše kondice přetrvává přes zimu a tak se může stát, že největší očekávaný drtič bude mít ještě letos „nenajeto“ a nakonec to bude on, kdo povlaje za vámi, alespoň do té doby, dokud budete schopni dostatečně často přerušovat jízdu k načerpání nových sil (o tom viz dále).

Berete-li si organizaci dovolené na svá bedra, pak to kam a s kým se pojede, záleží jen na vaší schopnosti manipulace s lidmi. Tu budete ostatně potřebovat v průběhu celé akce, zvlášť pokud je parta sebraná z přátel rozdílných cyklistických preferencí a výkonnosti.

Doprava bicyklu do cílové destinace v rámci ČR obvykle nebývá pro městského cyklistu problém. Kdo je zvyklý nosit kolo po pražských schodištích, pašovat jej výtahy metra a vnášet je nenápadně do na okamžik otevřených zadních dveří tramvajových souprav, nepojme drážní službu úschovy během přepravy jako ohrožení svého drahocenného kola, ale daleko spíš jako potěšující skutečnost, že teď se mu při cestě o jeho kolo konečně stará někdo jiný. Nemusím se ani příliš rozepisovat o praktičnosti okamžitě odepnutelných městských brašen, případně vozíků za kolo, do kterých můžete u vlaku naházet veškerou bagáž (nezapomeňte vyndat dítě) a pak je podat jako kočárek (tj. zdarma, ale když vám průvodčí těch třicet korun naúčtuje, nekažte si náladu zbytečným sporem).

Používat jiný prostředek než vlak je zpravidla zbytečné: drtivá většina území ČR se nachází do 30 km od rychlíkové železniční stanice (značná část území dokonce do 30 km od rychlíkové stanice, kam jezdí přímé vlaky z Prahy) a přesun k cíli je tak i ideální příležitostí k tomu ukázat, že městská kola uvezou na krátkou vzdálenost stejně nebo i více, než speciální kola expediční. Jistou nevýhodou úschovní služby je, že jí České dráhy poskytují prakticky výhradně na svých tradičních vlacích ,,běžné“ kvality, připravte se tedy (zvláště za teplého počasí) na neklimatizované, koženkové peklo.

Na ubytování s koly samozřejmě není nic specifického, zvlášť, jste-li zvyklí parkovat svůj bicykl na dvoře, dopřejete mu během dovolené doma nepoznaný komfort.

Plánování výletu

Klíčové je naplánování trasy výletu či etapy. Tady většinou nejedete do práce nebo po pochůzkách, takže trasu plánujete dost jinak. Vždycky musíte brát ohled na nejslabšího účastníka výpravy — vědět, zda jeho slabostí jsou kopce, malý dojezd, nutnost zastavovat každé tři kilometry nebo tohle všechno dohromady. výlet musíte plánovat také s ohledem na kola ve skupině. Cyklistu vybaveného jednorychlostním cruiserem nemůžete hnát z Bílého potoka na Smědavu, zatímco silničář se svým kolem praští v okamžiku, kdy mu před žlutou cedulkou budete tvrdit, že jinudy se ta hromada štěrku, na kterou je třeba se vyšplhat, objet nedá.

Městskému cyklistovi zvlášť nebezpečným rizikem je příjezd do místa odpočinku po několikadenních deštích. Odhadnout hloubku bahna a rychlost vysychání na značených cykloturistických trasách je často i nad schopnosti místních. Ti mají navíc tendenci považovat za sjízdná i místa, kde by se utopil traktor (však vy jim to oplatíte, až jim budete radit „klidný“ průjezd z Holešovic na Žižkov).

Pro denní cesty je skoro jedno, vyrazíte-li na liniový puťák s noclehy každý večer jinde, nebo zda budete provozovat hvězdicové výlety ze strategicky umístěného centra. Jízda natěžko může být problémová pouze pro jedince, kteří se po městě pohybují na lehounké fixce s elegantní kabelou přehozenou nonšalantně přes pravé rameno, případně pro cykloturistu deutříkáře. Jejich omezení, pokud jde o přepravu těžkých břemen, nicméně hravě vyváží vaše léty vypracovaná dovednost logistické improvizace. Dokážete-li navíc v průběhu celého týdne držet tempo silničáře s dětským vozíkem a třiceti kily bagáže za hrbem, začne i ten nejúpornější odpírač nosiče o jeho instalaci v hloubi duše uvažovat.

Tohle samozřejmě ještě zdaleka není jízda natěžko – vidíte všechny ty promarněné příležitosti na zavěšení brašen?

Vybavení

Než vyrazíme na první celodenní výlet či etapu, musíme poněkud přehodnotit některá dogmata městské cyklistiky, týkající se vybavení kola a našeho oblečení.

Především funkční prádlo má při celodenních vyjížďkách jistou funkci, i když jsme po městě dávno zvyklí jezdit v tom, v čem jinak kydáme hnůj nebo sedíme (po výměně trička) u počítače. Je proto lepší vzít na sebe to, co jsme nosili, když jsme ještě jezdili jen tak z plezíru po krajích nebo po lese. Uhnat si na dovolené vlka po třech tisícovkách kilometrů najetých od ledna po Praze znamená ostudu, která se s vámi potáhne ještě léta.

Také se vyplatí brát si s sebou svačinu a dostatečné zásoby tekutin. Budete na kole celý den a vhodná hospoda se ne vždy poštěstí.

V otázce, jaké si brát na dovolenou kolo, existuje zásadní spor mezi hlasateli evangelia neokázalé cyklistiky a hlasateli evangeila okázalé cykloturistiky. Jejich rozpor v názorech lze vyjádřit pozorovanou úměrou „čím méně zajímavé kolo, tím hýřivější dresík“. Chcete-li se rozumně pobavit s místními (a nejedete Krále Šumavy), tak se neoblékejte jako Armstrong. Naopak atypické městské kolo je (především v krajích s přirozeně vysokým užíváním jízdního kola) výborný spouštěč k pokecu.

Vezmete-li si svého měšťáka, pak vám i na dovolené dobře poslouží praktické doplňky jako jsou klasická brašna, městský zámek, zvonek, a může se stát, že použijete i světla. Naopak spíše k vzteku mohou být těsné blatníky určené k jízdě po asfaltu. Zasekání kola bahnem je na cyklotrasách mimo město naprosto reálné riziko!

Místní cyklistické zvyklosti

Především v krajích, kde se děti již rodí se šlapkami na nožičkách a dědkové uléhají do hrobu se svým věrným Favoritem, musíte svůj jízdní styl přizpůsobit tamnímu zvykovému užívání silničního zákona. Je vysoce pravděpodobné, že od Prahy odlišné chápání pravidel není způsobeno přirozenou touhou místních dodržovat zákony, ale daleko spíš perzekucí za porušování konkrétních dopravních předpisů na všem dobře známých místech. Jako cykloturisté neznalí místa (a zdálky rozeznatelní od místních) jste přitom daleko víc na ráně pro případnou policejní kontrolu.

Ověřte si proto, zda místní nesesedají z kola tam, kde byste podle svých zvyklostí jeli. Zejména:

a) na pěších zónách v centrech obcí a měst
b) v místech, kde je cyklostezka přerušená nebo není vyznačená
c) na chodnících podél hlavních silnic.

Ověřte si také krátkým pozorováním, zda není zvykem u zvlášť pitomě navržených cyklostezek jezdit raději po silnici nebo jinudy.

Ale nepřehánějte to a zejména odolejte pokušení upřednostnit kritiku lokálních cyklistických specialit před vychutnáváním krás okolní krajiny. Je pravda, že na některé neblaze proslulé cyklostezky už dopravní odborníci cíleně vodí své přátele, aby jim ukázali, že marnost nekvete jen v Praze. Nedělejte z toho ale náplň dne. Vyprávění o výletě pojaté tak, že jste jeli kolem dvanácti značek konec cyklostezky na sto metrech, pak minuli dodatkovou tabulku, která není ve vyhlášce, a nakonec byli cyklostezkou navedeni do protisměru, nepůsobí na posluchače tak, jak byste si asi přáli.

S tím cyklodopravním šotoušením to vážně nepřehánějte, jinak se vaše dovolenkové fotoalbum bude podobat Rimmerově sbírce telegrafních sloupů.
 

Jak dávkovat trasu

Taktika jízdy na celodenním výletě je dosti odlišná od nepřerušeného švihu cesty do práce. Městským cyklistům důrazně doporučuji užívat kilometry v dávkách, na které jsou zvyklí, a projeté úseky prokládat vhodně umístěnými přestávkami. Turisté budou remcat, ale pokud nepřevažují, jsou zde vlastně od toho.

Rozhodování o zastavení či nezastavení v konkrétní restauraci je nicméně často hledáním prázdného průniku několika množin; potom přichází na řadu cukr, bič a odhad stupně nespokojenosti jednotlivých účastníků výletu. Není zrovna taktické nechávat hlídat kola žhavého turistu, který si nechce u občerstvení nic dát (z důvodu, že by raději rovnou pokračoval), zatímco zbytek party stojí patnáctiminutovou frontu na pivo. Vhodným řešením, jak učinit takové zastávky legitimními, je doprovod dětí, které si přestávky vynutí. Můžete využít také většího počtu dam, jež předvídavě instruujete, aby si zastavení na toaletu vyžadovaly na střídačku. V nejvzdálenějším bodě výletu se ale turisté v partě mohou odměnit prodloužením trasy nad rámec standardu či vrchařskou prémií, zatímco vy ostatní chladíte nohy v rybníce (nebo rty v půllitrech).

Zvláštní pozornost musíte na výletě věnovat orientaci. Zapomeňte na své hodinové průměry a vzpomeňte si, jaké to bylo, když jste jeli na kole do práce poprvé. Stejně orientačně náročná bude i jízda po drtivou dobu vašeho dovolenkování. Mizerné značení cyklotras a už po roce zastaralé mapy (zvlášť ty, které někde dostanete zdarma) rozhodně nejsou jen pražskou specialitou. Máte-li dobrý orientační smysl, obejdete se bez GPS aparatury, jinak vám ale nepomůže ani pánbůh. Ani ta sebechytřejší GPSka vám totiž neprozradí, zda je cyklotrasa mezi Buchlovicemi a Bítovanami aktuálně pro vaše kola průjezdná. Ale co — plánování další trasy je zase dobrým důvodem pro přestávku.

Vozíková pruda

I když to sem nepatří, je možné, že po poněkud okurkovém strašení možnou nelegálností dětských vozíků, se dostanete do područí policisty, který po vás bude vymáhat pokutu za něco, co je podle našich analýz naprosto v pořádku.

Nuže vězte, že výklad ministerstva dopravy není jediný, nicméně s policistou se nehádejte. Vyjít z toho s domluvou a myslet si své je v tomto případě to nejlepší, co se dá udělat, i přesto, že správní řízení byste pravděpodobně vyhráli.

Doma

Každá dovolená jednou skončí (často nutností vyřídit nával práce za celý týden) a po návratu se budete muset vrátit do normálu, i pokud jde o jízdu na kole. Takže jestliže jste strávili celý týden bez kontaktu s auty, buďte trochu opatrnější. Abyste třeba nezačali projíždět automaticky všechny protisměrky, jako se tak stává známým po návratu z Paříže, kde je to v zóně tempo 30 už pár měsíců legální.

Příjemnou dovolenou!