Ve druhém pokračování článku o nástrahách, kterými pěším Praha komplikuje cesty, se budeme věnovat prvnímu balíků problémů, vyskytujícím se především v rostlém centru města. Co tedy trápí každého, kdo by se chtěl vydat na procházku pražským centrem?
Než ale začnu, rád vás informuji o existenci nového webu Chodci sobě, vytvořeném občanskými sdruženími Pražské matky a Oživení, a fungujícím na jednoduchém principu:
1. vyfotíte problém pro pěší,
2. nahrajte na web se stručným popisem,
3. web předá podnět patřičnému úřadu a vy můžete sledovat, zda se situace zlepší.
Se kterými místy v Praze máte vlastní nepříjemnou zkušenost, tak můžete sdělit úřadům právě teď!
Chybějící spojení
Co asi už „praštilo do oka“ každého, kdo chtěl někdy někam dojít pěšky, jsou chybějící spojení v místech, která se přímo sama nabízejí a která by bezpochyby využíval značný počet lidí. Zvlášť markatní jsou zaříznutá spojení k veřejné dopravě. Proč nemá Hlavní nádraží legální východ na Žižkov či do Vinohrad? A nádraží Vršovice do Nuslí? Proč chybí sposuta druhých vestibulů stanic metra? Zacházky jsou často víc než kilometrové… a zcela nesmyslné.
Druhá kategorie chybějících spojení jsou pak ta, která by umožnila nějakou oblast k veřejné dopravě nebo místnímu centru vůbec dostat. Koncept územního plánu jich je plný; otevřete si výkres 4 – doprava a uvidíte.
„Standardní“ křížení rušných komunikací
Základním způsobem, jakým se zlikvidovala pěší prostupnost města tam, kde normálně byla, je pochopiteně zkapacitňování komunikací pro automobilovou dopravu. Tradiční postup návrhu křižovatek, používaný s úspěchem dodnes, je následující: Nejprve se nakreslí elegantní klotoidy a obsáhlé obalové křivky, a do toho, co zbylo, se pak nějak dopytluje řešení pro chodce. Počet nových podchodů na zrychlené výpadovce se potom získá tak, že se počet zrušených přechodů vydělí výškou zábradlí navrženého do středového pásu ve stopách.
Výsledkem je patřičné naředění příčných křížení komunikace. Příkladně průměrná vzdálenost pěších křížení jinak zcela neprostupné magistrály na Pankráci je asi 320 metrů (10 křížení na 3,2 km). Přejít 30 metrů do protějšího baráku na ulici 5.Května vám v průměru potrvá pět minut (dosáhnete tak úžasné pěší rychlosti 0,36 km/h). Průměrná vzdálenost přechodů pro chodce na Podolské ulici mezi nádražím Braník a Vyšehradským tunelem je dokonce větší než jeden kilometr. Tam lze aspoň ale přebíhat.
"Lákavé" křížení magistrály, jedno z mála široko daleko.
Mimoúrovňově s oklikami
Mimoúrovňová křížení mají při výše uvedeném univerzálním postupu pochopitelně přednost, někdy i za cenu, že si člověk pokoušející se přejít danou křižovatku, bude připadat jako totální pitomec. V Praze nepřekonatelným vzorem blbosti je bezpochyby křižovatka na Vltavské. Kdo se někdy zkusil dostat z Hlávkova mostu ke KC Vltavská, překoná vzdušnou vzdálenost asi sedmdesáti metrů podchody a přemostěním v celkové délce 290 metrů a se čtyřmi (!) schodišti (s kočárkem nebo invalidním vozíkem je to po rampách metrů 600). A to ještě zanedbáváme skutečnost, že tamní prochcané podchody přímo zvou k procházce.
Křižovatka Vltavská je zrovna místo, kde by stačilo dát od Hlávkova mostu ke KC Vltavská dva přechody pro chodce. Místo tam na ně je a právě nyní se chystá rekonstrukce této křižovatky. Jestli vás zajímá její osud, napište radnímu pro dopravu, panu Josefu Noskovi. On sám to samozřejmě číst nebude, ale dopis by mohl probublat až k projektantům a přesvědčit je, že tam ten přechod je vážně potřeba.
Změřili jsme za vás, tomu se říká spojení přímou čarou (kliknutím zobrazíte v mapě).
Podobné divočiny najdete pochopitelně na řadě dalších míst. Jmenujme alespoň dva zbytečné rondely na severním konci mostu Barikádníků, či zhůvěřilosti které se chystají na křižovatce Prašný most. Vůbec, při projektování Blanky se autoři vyřádili a zrušili přechody na řadě míst i tam, kde zároveň dojde ke zklidnění povrchové komunikace.
Úrovňově… taky s oklikami
Okliky u úrovňových přechodů pro chodce jsou proti předchozí ukázce vlastně úplná brnkačka. Na velkých křižovatkách je ale v současnosti zvykem odsazovat přechod až na „bezpečné“ místo kdesi za hranicí křižovatky.
Důvod je údajně norma na maximální délku přechodu. Tato norma sice napomáhá vytvářet bezpečnější přechody, implementuje se ovšem zcela bezhlavě. Zvlášť při rekonstrukcích křižovatek se často stávající přechody posouvají až někam do horoucích pekel, protože v původní poloze by byly příliš dlouhé, nebo by komunikaci nekřížily pod přísně pravým úhlem. Mám podezření, že skrtyé důvody pro bezhlavé zkracování přechodů jsou tyto dva: Krátký přechod zajištuje, že zelený panáček nemusí svítit déle než pět vteřin, čímž se zvyšuje kapacita křižovatky pro auta. Společně s odsazením přechodů co nejdál od rohů to pak znemožňuje chytrolínům, kteří by potřebovali přejít přes křižovatku napříč, vyčkat na rohu na to, která zelená padne dřív.
Vůbec, navrhnout složitější křižovatku tak, aby se chodci na ostrůvku uprostřed křižovatky alespoň minutu nenadýchávali stejného sajrajtu, jaký inhalují nebozí řidiči poskakující v kolonách, je v posledních letech docela vzácným jevem. Průchod po částech nejspolehlivěji zajistí světelné přechody na zvláštních ramenech křižovatek pro odbočení vpravo (přitom není neobvyklé, že pro zprovoznění těchto ramen bylo třeba strhnout rohový dům). Extra přechod na tomto rameni zařídí, že pěšák musí potupně vyčkat na všechny fáze v cyklu, trvajícím často (opět kvůli propustnosti) více než minutu. Představa, že by tady mohl být nechráněný přechod a na konci trojúhelník, je asi nepřípustná. (Jenže ono je lepší nechat chodce přecházet na červenou: v případě střetu jsou pak pěšáci vinni automaticky).
Na závěr si ponechávám totálně kacířskou představu, že by křižovatka mohla mít celozelenou fázi jen pro chodce, která by současně umožnila přecházet křižovatkou napříč. Mám za to, že takto zorganizované križovatky nejsou v Praze reálné ne proto, že by došlo ke snížení kapacity křižovatek, ale daleko spíš kvůli tomu, že červenou pro všechna auta, byť jen na čtvrt minuty, by řidiči prostě nevydejchali.
Odsazení přechodů se ovšem nepraktikuje jen na hlavních ulicích. Každá zrekonstruovaná odbočka ke třem domkům musí vypadat také tak. A aby chodcům došlo, že chůze po rovnoběžce s domovní čarou je nepřípustnžm zkracováním si cesty, jsou pro jistotu nahnáni k mnohametrové zacházce rozhodně ne laciným zábradlím (o jejich zvláštní oblibě se ještě zmíníme). Takovéto řešení jasně ukazuje, kdo je na ulici pánem. Šikmý, nebo dokonce zvýšený přechod, nebo nedejbóže zóna tempo 30? Tak to tedy ani omylem!
- Tímto místem projede méně aut než projde chodců. Staré přímé spojení zpřetrháno a zajištěno zábradlím.
Nečekejte, že projdete bez čekání
Semafor není špatné zařízení. Umožňuje bezpečně řídit provoz všech účastníků na rušných křižovatkách a může zajistit bezpečný průchod pěších tam, kde by jinak neměli šanci přejít. Praha ovšem dávno přišla na to, jak užitečnost světelné signalizace překroutit a světelnou signalizaci proti pěšákům přímo poštvat.
Se semafory se v poslední době doslova roztrhl pytel zejména na křížení ulic s tramvajovou tratí. Alibismus triumfuje ve chvíli, kdy po takto ošetřené ulici projede pět aut za minutu a signalizace reaguje na tlačítko pro chodce s agilitou alzheimerem postiženého šneka. Zbytečné čekání na takových přechodech učí chodce myšlence, že červený panáček znamená jen to, že v tuto chvíli chodci nemají přednost, a rozhodně nemá žádný vztah k legalitě jejich pohybu ve vozovce. Bohužel, jsou i křižovatky, kde je semafor jaksi oprávněný a tam zmýlená už neplatí. Z řidičů pak přemíra světelné signalizace dělá strojvedoucí vlaků, kteří jezdí podle signálů a nikoliv podle rozhledu.
Pak už je jedno, že zděšení dopravní experti bijí na poplach. Podle TSK už na zbytečně umístěných semaforech nehodovost dokonce stoupla. Ale co: Řidiči mohou být spokojeni, že jim dopravní zařízení maximálně čistí cestu a úředně vinen bude pěšák.
Bohužel, tenhle mor půjde už stěží zastavit. Magistrát totiž nakoupil ve velkém a má uzavřené smlouvy na stovky nových semaforů dopředu. Však oni je někam umístí. A tak se bezpochyby dočkáme obdob semaforu u tramvajových zastávek na Hradčanské, bez kterých tam docházelo k méně nehodám, přechodu před Bílou Labutí, který zdržuje tramvaje, či signalizací na odbočkách ze Slezské. Až bude semafor i na výjezdu z magistrátního parkoviště Mariánském náměstí, snad se tam někdo probere.
Specifickou lahůdkou je pak co nejkratší problikávání zelené na křižovatkách, kde jsou dlouhé cykly. Domnívám se, že za minutovou červenou v místě bezkolizní fáze museli programátoři křižovatky před libeňským nádražím dostat nějakou zvláštní pěšákoprudičskou cenu.
Bez přechodů
Výše uvedené pruzení chodců funguje samozřejmě jen tam, kde přechody vůbec jsou. Vynechat jeden (nebo dokonce i všechny) přechody na křižovatkách obklopených souvislou zástavbou není už dávno tabu.
Křížení frekventovaných ulic se tak pro místem dokonale neobeznámeného chodce stává v jistém smyslu ruletou: bude tam přechod, nebude? Bude tam zábradlí? Plot? Budu si muset zajít jeden blok? Dva? Dojdu s kočárkem k přechodu nebo k podchodu? Naplánovat si za takových okolností relativně jednoduchou pěší cestu po centru, řekněmě na vzdálenost dvou kilometrů, tak začíná být logistickým problémem, který slabší povahy mohou řešit nasednutím do automobilu.
Zábradlí s oblibou
Neobyčejně oblíbeným prvkem pražského mobiliáře jsou zábradlí omezující vstup chodců do vozovky. Původním účelem zábradlí, jak jistě víte, bylo zabránit tomu, aby člověk nespadl třeba z mostu, nebo obecně se shodou nešťastných okolností či následkem neopatrnosti či neobratnosti nedostal na místo, na které se v žádném případě nechtěl dostat, tedy například do řeky či propasti pod mostem. Zábradlí jako dopravní zařízení naopak brání chodcům v tom, dopravit se na místo, na které by se dostat chtěli.
Existují sice místa, kde je to poněkud oprávněné vzhledem k rychlosti projíždějících vozidel (i když nebyla by i zde opět na místě otázka, proč tam ta auta musejí jezdit tak rychle?), pražské použití zábradlí je ale nesmírně kreativní v místech, kde je provoz přiměřený, pro chodce bezproblémový, ba dokonce mizivý.
Zvláštní rozmach absurdních dopravních zábradlí zažila Praha v době výstavby prvních úseků metra. Mezi nejpitoměji umístěná zábradlí patří bezpochyby jejich les na I.P.Pavlova, nebo pokusy o „odpřechodování“ křižovatek Resslova – Karlovo náměstí a nepříliš rušných Křižíkova – Ke Štvanici nebo Vinohradská – U Vodárny (absurdita posledního případu je dále umocněna podobou tramvajových zastávkek, na které vedou úrovňové přechody).
Na obou místech těchto místech přechody chybí, lidem se do podzemí pochopitelně nechce (Florenc, Karlovo náměstí).
Za socialismu bylo normální zacházet s lidmi jako s dobytkem a hnaní chodců z ohrady na jedné straně ulice do ohrady na druhé straně ulice přes zábradlím vymezený průhon se považovalo za přiměřené chování k obyvatelům tohoto státu. Jak si ale vysvětlit, že podobné manýry přetrvávají i v současnosti?
Jestliže tedy zábradlí někde slouží k zabránění průchodu chodců místem, kterým by rádi procházeli, je to pro mne známka špatného návrhu místa. Dobře (pro chodce) navržená křižovatka zábradlí nepotřebuje.
Kreativním bonusem při instalaci zábradlí v rezidenčních ulicích je oddělit jím chodník od parkujících aut, což aspoň vtipně nahání vystupující řidiče do vozovky ochutnat na okamžik vlastní medicínu (spolujezdec může vylézt na chodník okýnkem). Dle názoru PČR je taková instalace způsobem ochrany malých dětí, které by mohly mezi auty vběhnout na vozovku a nechat se přejet. Ve městě, kde je tempo 30 sprosté slovo, se tomuto řešení dává přednost. Hm, a co třeba udělat tam rovnou zeď a nechat auta za ní jezdit sedmdesát?
Vyšší formou zábradlí bránícího v překonání komunikace je plot (k vidění například na třídě 5. Května), jeho ultimátní formou pak protihluková stěna.
- Věřili byste tomu, že stavba tunelu Blanka dojde tak daleko?
Pokračování příště
banter 13. 2. 2012, 09:52
Příklad křižovatky na Harfě u Libeňského nádraží skutečně hovoří za vše. Lidé netrpělivě přebíhají, protože se jim na zelenou na ostrůvek tramvaje pochopitelně čekat nechce, když auta stojí. Dřív nebo později se tam někomu něco stane.
Tomáš Vokatý 13. 2. 2012, 12:59
Takto vypadal přechod přes jednu v podstatě bezvýznamnou jednosměrku ve Strašnicích:
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=1147890299745&l=b097ebd27e
Prostě se tam objevilo zábradlí a trvalo dalších půl roku, než se někdo uráčil vyfrézovat stávající zebru a namalovat ji o pár metrů vedle. Nicméně úprava je v podstatě nesmyslná.
újezďák 13. 2. 2012, 13:37
Neberte to jako útok na vaši záslužnou činnost
ale zrovna Karlák je klasický příklad, že lidem se nechce chodit do podzemí nejenom pod silnicí , nechce se jim chodit po přechodech, ale nechce se jim chodit ani parkem po cestách a tak si vydupávají svoje cestičky podle hesla ani metr nazmar :(
Takže z logiky tohoto článku je tenhle park a většina parků, zahrad a travních ploch v Praze zjevně špatně navržena a přestože se v nich,až na cyklisty a někdy bruslaře, nikdo nepohybuje větší rychlostí než 30 tam si tam lid dupe kudy chce, tedy tou nejkratší cestou a chodníků navzdory.
Zábavná jsou pak řešení, kdy se takové cestičky decetně "zchodníkovatí" a ještě se to vydává za pokrok přestože ve valné většine případů se okamžitě u těchto bývalých zkratek vydupávají nové zkratky na tuto zkratku.....
Ad přechod Londýnská Anglická, tam myslím můžeme poděkovat Pražským Matkám které tuto křižovatku označily za nebezpečnou pro chodce.....
Vratislav Filler 13. 2. 2012, 14:35
Újezďák: Ano, podchody se zvlášť "nechce" chodit rodičům s kočárky a vozíčkářům. Až mi někdo spočítá, že tam ten přechod nemůže být kvůli intenzitám, prosím. Zatím tam ten přechod není jen proto, že pod křižovatkou vede kozí dráha.
Počítám, že konfigurace cestiček na Karláku vznikla někdy na přelomu 19 a 20 století - od té doby se několikrát změnila poloha tramvajových zastávek a vše bylo doraženo právě likvidací přechodů na zmíněné křížovatce, přepravní proudy pěších se na tom místě tedy mnohokrát různě posouvaly, a ono stačí posunou přechod o tři metry, a už ta cesta v parku prostě nenavazuje. Věř tomu nebo navěř, ale existují i parky, kde se chodí po cestičkách, a je to z toho trapného důvodu, že ty cestičky jsou přesně tam, kudy ti lidi potřebují jít.
Aha, takže Pražské matky můžou za to, že do té uličky šoféři odbočovali jak magoři? Změnilo se na tom něco? Já vidím rozdíl jen v tom, že teď mají navíc ještě volnou dráhu. Tam mělo vzniknout kolmé odbočení se šikanou a širší chodníkový plácek. Možná i lavička, stromek, dva by se tam pak vešly -- ovšemže pak by se tam nevešla ta čtyři modrá parkovací stání na fotce vpravo, která jsou navíc, po posunutí přechodu zcela zřetelně v křižovatce.
újezďák 13. 2. 2012, 15:19
No určitě jsem neřekl, že za to mohou fyzicky, ale milé Matky prostě označily tuhle křižovatku za nebezpečnou, pokud jsem zjistil dobře, tak Praha 2 to dělala na základě jejich upozornění.
S magorstvím nemohu sloužit, ale protože Londýnská s Anglickou svírá úhel tak 30 stupňů tak si tam rychlé odbočení ani nedokážu představit a to i ve vzácném případě plynulé jízdy v Anglické :)
Navíc už tam úprava byla, to zůžení chodníku přes anglickou vedle autoturistu , takže popravdě tu novou úpravu už nechápu... ale podle mě je to klasický výsledek štourání do úředníků kdy boj za vyšší bezpečnost nutí lidi si zajít 30 metrů :)
jonáš 13. 2. 2012, 15:19
Konfigurace cestiček v parku hlavně nebyla navržena jako komunikace, ale pro meditační procházku .. doba po sto letech holt přinesla jinej životní styl, kdy se šetří každá minuta a každá desítka metrů. Nejlepší je, že se takhle navrhujou cestičky bez ohledu na předpokládaný směry pohybu obyvatel i v současný silniční zeleni, asi aby to hezky vypadalo z létadla ;-)
Proti tomu kdysi vynalezli snad ve švédsku metodu, zatravnit to v celé ploše, a po roce se tam vrátit a zpevnit či vydláždit to, co bude vyšlapaný. Rozumnej národ.
Jinak odsazení přechodů od křižovatky má ještě jeden racionální důvod, a to je ta virtuální "přednost" chodců .. jednak na přechod před odbočenim neni zpravidla moc vidět, a potom auto pouštějící chodce trčí zadkem do průjezdu a je jen otázkou situace, zda tim průjezd blokuje nebo to někdo zkusí a ustřelí mu nárazník.
A ještě bych nadhodil jednu věc, a tou je absence pěších průchopdů mezi sousedními oblastmi, ze kterých se to dá oklikou objet po asfaltu tři čtyři km, ale nedá se projít zpevněnou cestou třista metrů přímo .. kdysi objeveno mezi modřanskými sídlištmi, ale vyskytuje se plošně. Staré polné cesty zarostly a nové vyšlapané pěšiny bývají neschůdné. Mmch jeden z nejdelších úseků "dělicí linie" je i na JS v Braníku, cca 1,5 km mezi pumpou u Vrbovy a podjezdem V podzámčí .. ještě zostřeno železniční tratí.
újezďák 13. 2. 2012, 15:43
Jo ještě jsem měl něco ke karláku, ale spadl mi tam internet :(
Park v česku kde se chodí jen po cestičkách skutečně neznám, asi tam mají ostré hlídače nebo opravdu dobré plůtky ?
Mám bohaté zkušenosti se zrýváním a dosazováním trávy na cestičkách ve vnitroblocích , kde se 50-100 let neměnily ani zastávky, ani poloha popelnic ani poloha hřiště nebo laviček... čecháčci si to vždy vytlapali nejkratší cestou....
Věřím, že se na karláku měnily zastávky, přechody nebo dokonce i keře a stromy, přesto mi není jasné proč má někdo potřebu ušetřit si 15 metrů a valit to skrz zeleň i s kočárkem....
Resllova/ karlovo náměstí je podle mě extrém... otázka estli tamta křižovatka s ohledem na její mix s tramvajema vůbec přechody mít může ? ...
A stejně si pamatuji, že když jsem chodil na čvut tak se běžně, přechod nepřechodm zábradlí nezábradlí, výlezy z metra atd hromadně krosilo úhlopříčně přímo mezi oblouky kolejí.....
Vratislav Filler 13. 2. 2012, 16:24
újezďák: Budeš se divit, ale i takové parčíky existují. Je na to jednoduchý recept: Parčík se po obvodu obežene hustým křovím, které se v logických místech (v návaznosti na ulice či chodníky) propálí cestou a tyto cesty se uvnitř parku pospojují přímkami. Jednoduché, logické, účelné. Kde je potřeba trochu uhnout, dají se cesty kroutit v poloměru cca 50 metrů a víc, to už ke zkracování taky neláká. Jediné, co to vyžaduje, je, aby se každých pět let nešíbovalo s přilehlými přechody.
Nejdelší liniovou bariéru dělá Vltava :-)
Otázka na Kralák, zda tam mohou být přechody? Imho naprosto bez potíží, když se podíváš na fáze, tak právě tramvaje to umožní ("blokují" vždycky jedno rameno, které může mít zelenou). Jediné, co tomu brání, je "zatáčka" do Resslovy, kde mají auta zelenou jaksi pořád. I tam by to ale šlo, vzhledem k návaznému poskakování v Resslovce a blízkosti křížení na Jungmannově nám, a v nejhorším případě "šikmým" přechodem ( na meziostrůvek) s jednou zelnou fází za cyklus - zrovna tak, jak se tam chodí.
újezďák 13. 2. 2012, 16:11
Jonáš : má to jenom jednu chybu oni nám ty lidi nechodí :) to už spíš člověk potká cyklistu než pěšáka na polní cestě.....
Třeba linie Klánovice újezd nad lesy má ostrou tříkolejnou pendolínskou trať ( tedy rychlíky střídají koleje ... oštavěnou táhlou zatáčkou a dohromady tři podchody cca po kilometru a půl ? a jeden silniční přejezd v ccca v prostředku ...
josuk 13. 2. 2012, 22:03
V článku je spousta postřehů, díky za ně. Je dobrý mít argumenty takhle zformulovaný a připravený. V podchodu na Pankráci jsem vyrůstal, takže mi to nikdy nijak nepřišlo, ale přebíhalo se a byli tam nějaký přejetý, proto se dával plot. Ale to byla doba, kdy se všeobecně myslelo, že ten blahobyt přijde jedině s auty. Jinak ne. Tenhle názor se sice mění, ale řekl bych že není zdaleka ještě v Praze většinový!! Teprve až většina upraví názor, pak půjde všechno. Řekl bych skoro je zbytečné tlačit na nějakého Noska nebo nějakého Lomeckého, protože současná většinová objednávka je blaho pro auta. A o tom to myslím je.
A až většina ten názor za pár let změní, sama od sebe, i bez nátlaku a blokád, tak i na Karláku může být pěší zóna s tramvajemi a jedním pruhem pro zásobování!! Vždyť proč ne?!! :-D
takže ještě jednou dík za ty argumenty!
rrr 15. 2. 2012, 11:19
pokud někde v trávě vznikají jasně viditelné vydupané cesty, tak je asi o tu zkratku zájem a bylo by vhodné to "zpevnit" ... naopak jistě se najde řada míst, odkud by zpevněný povrch mohl zmizet
a ani velmi zatížené parky v centru nejsou vyloženě zdupané, v tom že by skončily celé v dlažbě problém opravdu není, to je spíš přežitek socialismu že je vstup člověka na trávu (pozor, ne květinový záhon) vnímán jako něco nepatřičného
motivaci jezdit s kočárkem po trávě kvůli několika metrům skutečně nechápu, každý kdo kdy s kočárkem po praze jel ví, že obrovský problém je nevjet do nějakého výkalu - a v trávě se ta pravděpodobnost blíží 100%, takže možná se jedná o vjezd na již chodci vydupanou, proti trávě přehlednou cestu ? nebo spíš ojedinělý výstřelek
jinak k těm "hloupým" projektům z minulosti skutečně patří celá řada stanic metra - viz třeba Vyšehrad, kterému chybí logický výlez směrem na jih, do zástavby + bezbariérový východ ze strany DC, nebo pp - tam je asi 5! vestibulů, ale všechny ústí na jeden plácek obklopený rušnými komunikacemi, přičemž jižní vstup je rafinovaně z parkoviště - na které chodec (zbytečně) nastoupá po schodech a auta pohodlně vjedou šikmou rampou ... nebo pankrác - 2 vestibuly, oba vedou prakticky na totéž místo (alespoň je tam teď výtah) ... nebo kačerov! to je taky prasárna - přijedete busem, slezete do podchodu, vylezete z podchodu, slezete do metra (jelikož nám to lidi přebíhali, tak přibyl plot)
mimochodem ploty v centru města, v uzavřené blokové zástavbě (př. třída 5. května - nusle) to je taky pěkná vizitka dopravní politiky a architektury veřejných prostor města :/
josuk 15. 2. 2012, 14:11
11. rrr
pozn. k vysloveně hloupým projektům bych stanice Pankrác a pp (Pražského Povstání) snad neřadil. Vzniklo to pomalu před čtyřiceti lety a situace tam byla o dost jiná. Ul. Na Pankráci se dalo přecházet kdekoliv kdykoliv, uprostřed byl neoficiální bazar aut, a pohybovat se na pp po povrchu taky nebyl žádný problém. Tak proč kutat nějaké složité podzemí? Že se s tím od té doby vůbec nic nedělalo, to bych socialistickým projektantům snad ani nevyčítal.
josuk 15. 2. 2012, 14:13
a i ten Kačerov se v blahé paměti přecházel, přebíhal, než provoz a počet úrazů přesáhl mez.
rrr 15. 2. 2012, 16:16
josuk:
hloupé už tehdy bylo že na tom PP byla stanice metra "integrována" do nadzemního parkoviště tak špatně, že třeba hlavní východ (směr busy a tramvaj) je zbytečně v prvním nadzemním podlaží, tj že jdete nejprve nahoru - a potom dolů do stanice, + eskalátor je jen z "podchodu" na povrch (nikoli do stanice) + těch 5 či kolik vchodů bylo zcela zbytečných, tehdy to byla prázdná a dnes je to poloprázdná stanice - kdyby se za ušetřené peníze udělalo minimum - tj eskalátor až dolů + kdyby nahoře nebyly ty zbytečné schody, tak je to mnohem lepší ... a to platí i pro minulou, automobily nezatíženou, dobu
i dnes by úplně stačil jeden vchod na "jihu" a jeden na "severu" (k čsob), ideální řešení by pochopitelně byl podchod sahající až za silnici, ve 3 směrech (směrem k vyšehradu do ul. na pankráci, na soud a nahoru k tramvaji)
na pankráci je těch dávných hloupostí víc - už unikátní, nesmyslně řešený výstup ze stanice, kdy jste nikdy nevěděl, které schody vlastně pojedou (teď jezdívají zpravidla oboje) takže si člověk zbytečně zašel
nebo vstup oklikou, kdy si hezky uděláte kolečko kolem vstupu navíc - kdysi byl tolerován průchod "východem", lidí tam taky chodilo pomálu ...
pankrác, resp. celý pentagon a okolí X chodci, to je kapitola sama pro sebe - např. bez náhrady zaniklo místo pro přecházení v přímém směru od rampy z pošty směr metro (přes ulici na strži)
kvůli developerovi (arkády pankrác) byla zastávka busu odsunuta dále od metra (však se lidé projdou)
dopravní řešení pankrácké pláně to vůbec pro chodce pořádně zazdilo = úzké přechody nepobírají dav, dlouhé čekání na krátkou zelenou (zato až 4 řadicí pruhy pro auta v jednom směru) holt je vidět, kdo má na magistrátu přednost :/
no a kačerov, to byl nesmysl od počátku - samozřejmě že se tam "přebíhalo" ale maminky s malými dětmi a kočárkem to dělat nemohly - ačkoli právě ony (+invalidé atd) na to řešení doplácejí nejvíce
nehledě na faktickou nemožnost vyřešit bez podobné horské dráhy přestup na železnici ...
Vratislav Filler 15. 2. 2012, 20:54
Ono se to první céčko přeprojektovávalo za chodu z rozestavěné podpovrchové tramvaje, krom toho bez větší zkušeností s uživatelským komfortem podchodů (první podchod v Praze mimo peronizovaná nádraží byl tehdy na Václaváku tak odhadem pět let). Takže nebylo asi moc času na velké přemýšlení o "detailech". Čímž netvrdím, že by to v jiném případě s ohledem na dobu dopadlo podstatně lépe...
josuk 16. 2. 2012, 08:41
pozn. na okraj: jestli dobře pamatuju, ten výlez eskalátorem do nadzemního parkoviště na pp vznikl o dost později než samotná stanice metra a byl to spíš vedlekší produkt dokončení toho parkoviště a staveb okolo centrotexu. Čímž nechci tvrdit, že to nemohlo už dobrých deset dvacet let být uplně jinak. Mnohem líp. (také tam nebyla závora pro auta a po schodech skoro nikdo nechodil ;-))
újezďák 16. 2. 2012, 11:11
Josuk : netuším přesně co pamatuješ, ale v roce 1989 byla celá Praha stoprocetně bariérová, zkosený obrubník pro kočárek nebo invalidu ? Jedině když ho přejela tatra 138 :)
V ČSSR sice nebyl tak striktní režim směrem k invalidům jako například v SSSR, kde i hrdiného tankistu bez nohou strčili do několikátého patra domu bez výtahu a to měl ještě dojem, že vyhrál, ale stejně byla tendence nastrkat postižené a invalidy někam stranou, v nejlepším případě do výrobního družstva někde v tesco baráku aby neprudili lidi.
Myslím, si že děti z Jedličkova ústavu v roce 1990 byly v ulicích a v televizi něco jako zjevení ... :(
Paradoxní situace byla i v tom, že třeba náhradní řešení tedy cesty a lávky na Hájích ze dřevěných desek byla více, či méně bezbariérová, kdo by na těch pár let tam dělal schody, ale finální řešení za bolševika všechno zaschodovalo.
Výtahy v metru, které by se daly při výstavbě dělat úplně bezproblémově a za menší peníz se prostě nedělaly protože se dalo přednost obložení stanic mramorem......
Pamatuji si jak někdy v letech 1990-92 chodily prahou 10 party dělníků a předělávaly obrubníky na bezbariérové a pamatuji si i to, že jim kupodivu starší spoluobčané za to nadávali :)
Pavel K. 6. 3. 2012, 17:28
Rád bych upozornil, že něco podobného se stalo na nedávno zrekonstruovaném Náměstí Svobody v Bubenči. Pokd jdete po sevení straně ul. čs. Armády, nedá se projít nejkratším směrem. Ani před opravou to nebylo ideální, ale teď je to ještě horší. Také se vlastně nedá rozumně dostat k pomníku letců.
Žofie Žyžvyová 28. 2. 2013, 11:23
Další příklady zábradlí místo přechodu / chybějícího přechodu tam, kde se jasně nabízí
- křižovatka Nad Šutkou x Trojská x Zenklova x Klapkova: chybí přechod přes Zenklovu ulici. Kdo se chce dostat z ulice Pod Vlachovkou k tramvajové zastávce "Ke Stírce", musí třikrát přecházet (a třikrát vystát důlek), ačkoliv by mohl přejít jen jednou
- kdo jde z ulice S.K.Neumanna do ulice Okrouhlická a přijde ke křižovatce Zenklova x S.K.Neumanna x Okrouhlická, musí sejít k zastávce MHD a po přechodu Zenklovy se vrátit zpět ke křižovatce a pak pokračovat Okrouhlickou.