Do města na kole: Na stezkách a v uličkách

Náš obnovený seriál o jízdě na kole ve městě pokračuje kapitolou věnovanou základním zásadám jízdy na cyklostezkách a ve slabém provozu. Pro praktické jezdce možná věci dávno známé, někdy ale přesto stojí za připomenutí.

Základní přednosti

Dopravní značky „hlavní silnice“, „dej přednost v jízdě“ a „stůj, dej přednost v jízdě“, zná snad každý řidič. Pro cyklisty je důležité vědět, že „dát přednost v jízdě“ se nerovná „neomezit“. Ten autobus, který se bude vmotávat na silnici dvacet metrů před vámi, prostě může předpokládat, že zpomalíte, a je to korektní.

Přednost zprava

Přednost se dává při vjezdu na silnici z místa ležícího mimo (z cesty, pěšiny, dvora, chodníku) a také při vjezdu z účelové komunikace, bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost trojúhelníku. Na nerozlišených křižovatkách platí přednost zprava. Když si nejste jistí, jestli má auto přijíždějící po asfaltce zprava přednost dát nebo nedat, počítejte s tím, že vám tam vjede. Stejně vás bude brzy předjíždět, tak proč ho nepustit hned.

Přejezd pro cyklisty

Při jízdě po cyklostezce můžete křížit jiné komunikace na přejezdech pro cyklisty (na všech třiceti v Praze). Pokud jde o přednosti, tak si rozhodně nepleťte přejezd pro cyklisty s přechodem. Na rozdíl od zahraničí cyklista nesmí při vjezdu na přejezd pro cyklisty dokonce ani omezit jakékoliv projíždějící vozidlo. To, že vás řidiči někdy pustí, je jejich slušnost a nejde na ni vždy spoléhat.

Přejezd na křižovatkách

Jediná výjimka, kdy řidič cyklistovi při odbočování vpravo přednost dává, je na světelné křižovatce s „plným“ zeleným signálem (starší signalizace bez šipek nad každým pruhem). Přednost má cyklista ve chvíli, kdy je zelená na přejezdu i souběžné silnici a auta proto přes tento přejezd odbočují. Na křižovatkách se směrovými signály tomu tak není, tam mají přednost řidiči. V Praze ale není křižovatka, která by v takovém případě cyklisty pustila, zpravidla dostanou vlastní (mikroskopicky krátkou) fázi.

Protože chodci mají přednost před odbočujícími auty na všech křižovatkách, může jim na souběžném přechodu a přejezdu zelená svítit, zatímco vám ne. Pak je nejlepší převést přechod jako chodec.

Přechody pro chodce

Vzhledem k nízkému počtu přejezdů pro cyklisty budete ale zpravidla křížit silnice na přechodech pro chodce. Podle pravidel byste měli kolo vést, současný status quo v Praze ale zahrnuje spíše dání přednosti všem vozidlům a následné ohleduplné přejetí. Budete-li přechod přejíždět, rozhodně nespoléhejte na omezenou přednost, kterou mají chodci, zvlášť blížíte-li se k přechodu rychlostí přes dvacet kilometrů v hodině. Dávejte si pozor i na křižovatkách, kde byste jako chodec teoreticky měli přednost před odbočujícími vozidly.

Cyklostezka

Cyklostezka je základním prostředím pro pohyb začínajícího městského cyklisty. Cyklostezka je v terénu vyznačena modrými dopravními značkami v jednom ze tří základních režimů (stezka jen pro cyklisty, stezka pro chodce a cyklisty oddělená a smíšená). Chodník označený žlutými cedulkami s číslem cyklotrasy není cyklostezka, je to pořád chodník!

Cyklista je podle zákona povinen použít stezku pro cyklisty, je-li k dispozici. Z toho by se dalo vyvozovat, že pro smíšenou cyklostezku tato povinnost už neplatí, výklady se ale rozcházejí. Ani stezku pro cyklisty ale zjevně použít nemusíte, pokud
a) vede jinam, než kam potřebujete jet,
b) je nesjízdná (sníh, led, výkop apod.). Nárok na průjezd po souběžné ulici ale nemáte, je-li do ní vjezd cyklistům zakázaný dopravní značkou (zákaz vjezdu cyklistů, nebo protisměrka).

Cyklostezky s chodci

Stezka pro chodce a cyklisty se při větším zalidnění pejskaři, rodiči s kočárky a zejména bruslaři může pro cyklistu stát zdrojem nočních můr. Na běžné cyklostezce mají všichni jezdit a chodit vpravo, leckdo to ale nedodržuje. Když je úplně stejná asfaltka někde značená jako silnice se zákazem motorové dopravy, mají chodci chodit vlevo (naštěstí to zpravidla nedělají) a bruslaři si můžou dokonce vybrat. Prakticky jediným řešením především na odpolední cesty z práce je instalace zvonku, který ale musíte používat již z větší vzdálenosti a vždy být připraveni zvolnit do kroku. Samozřejmostí je pak poděkování při míjení, podle reakce míjených srdečné nebo ironické.

Samostatnou kapitolou jsou chodci či bruslaři vybavení sluchátky. Od nich čekejte cokoliv a vzhledem k tomu, že je nemůžete na svou přítomnost efektivně upozornit zvonkem, si můžete dovolit i být trochu důrazní.

Na stezce, která je prostorově oddělená od chodníku, byste se měli držet ve „své“ části. Vyjet na „chodníkovou“ část můžete jen při míjení překážky. Totéž platí v opačném měřítku pro chodce. Bruslaři si (jako vždy) mohou vybrat, jestli si budou hrát na chodce nebo na cyklistu. Na některých stezkách tento režim funguje, na některých ne a jezdí i chodí se vpravo, bez ohledu na nějaké čáry a cedule.

Jízda po chodníku

Nedokončenost pražské sítě chráněných cyklotras znamená, že se jízdě po chodníku mohou vyhnout jen cyklisté velmi šťastní nebo velmi zásadoví. Chybějící cyklostezky a značky přikazující vedení kola v dlouhých nebo nesmyslných úsecích nás učinily rezistentní – a ostatní relativně tolerantní. Což bychom si neměli zkazit.

Jedeme-li tedy po chodníku, musíme zdvojnásobit svou ohleduplnost a vzdát se jakékoliv agresivity. Musíme být stále připraveni zastavit. I na širokém chodníku jsou úzká místa, někdo může vyjít z domu, otevřít dveře auta. A my se v tu chvíli musíme stát chodcem alespoň svou rychlostí. Po chodníku bychom měli jezdit s vědomím, že se jedná o špatný návyk, kterého bychom se časem rádi zbavili. Ve starším návodu se píše, jak na to.

Schéma pro zřizování pěších zón ve Vídni ukazuje, že společný provoz pěších a cyklistů je bezproblémový, pokud hustota některého z druhů dopravy nepřesahuje jisté meze.

edit 16.5: Upřesnil jsem pasáž o poloze cyklistů, pěších a bruslařů na cyklostezce a komunikaci se zákazem vjezdu motorové dopravy.

Příště se už podíváme do provozu.