Pohodlná stoupání, která možná neznáte…

U nedávného článku věnovaného jízdě na kole v kopcovitých městech se rozvinula debata o tom, jak je obtížné vystoupat do některých pražských okrajových čtvrtí. Rozhodli jsme proto popsat podrobněji vybrané prověřené trasy, které vás na řadu pražských kopců dostanou nečekaně pohodlným způsobem. Jistěže má každý svůj osobní styl, tyto trasy berte jako doporučení redakce či čtenářů Prahou na kole, popsaná stoupání pravidelně užívajících.

V prvním článku série si dovolím seznámit vás se svými osobními tipy v jihovýchodním sektoru Prahy. Ve stoupání nemám rád sklony nad 5%, silný provoz a kočičí hlavy. Raději si kopec rozložím na několik menších s převýšením do 30 metrů, než abych stoupal delší dobu v kuse. Při výběru tipů jsem se úmyslně vyhnul notoricky známým značeným trasám jako A21 nebo A22 a soustředil se na směry, kde značené trasy chybí.

Pro doporučené trasy jsem použil znázornění v Bikemap. Předložené výškové profily berte ale jen jako přibližné. Výšky se od skutečnosti někdy liší i o více než deset metrů, a také neberou v potaz umělé stavby (mosty, tunely). Kóty pro výpočty převýšení jsem proto odečítal ručně z podrobnější mapy.

1. Vršovice – Spořilov – Chodov

(7,7 km, z 200 do 300 m nad mořem, hlavní stoupání +35 m 5%, +10 m 5%, +30 m 6,5%, +10 m 5%, +20 m 1-2% )

Jestli se chcete dostat z Nuslí nebo Vršovic na Jižní Město a vyhnout se přitom například nechutnému desetiprocentnímu stoupání po panelačce A41 ze Záběhlic na Chodovec, je toto trasa pro vás. Trasa sice nestoupá souvisle, kopce jsou ale rozložené tak, že se mezi nimi vydýcháte, nikde nenarazíte na příliš strmý kopec a stoupání vedou převážně místy s minimálním provozem.

První dva kilometry proti proudu Botiče vedou víceméně po trase A23. Na křížení s Nuselskou doporučujeme značenou trasu opustit, vzít to kousek po rovině Nuselskou a z křižovatky s Michelskou projet rovnou do ulice U Mýdlárny. Ušetříte jeden ztracený spád na Michelské. Botič překřížíte u tří věžáků a na trasu A223 v ulici Ohradní se napojíte o kousek dál. Nyní přichází první kopeček, který je ale pozvolný (asi 5%) a po ulicích se slabým provozem vás vytáhne o 35 metrů výš ke křižovatce s ulicí Na Záhonech.

Následující rovinka či spíše mírné klesání do Sliačské a podjezdu pod Jižní Spojkou naštěstí mnoho metrů neubere. Zde už jste na cyklostezce A41, kterou můžete využít pro krátké stoupání podél Sliačské (+5 m), na přejezdu pro cyklisty se ale musíte dát kousek vozovkou a odbočit do klidných uliček Spořilova. V nich vás čeká největší trhák trasy (asi 6,5%), na kterém získáte dalších třicet metrů. Výhodou tohoto výškového zisku je, že jej dosáhnete v klidné ulici Boční I s hladkým asfaltem – vůči panelačce na Trojmezí nebe a dudy.

Po výjezdu ze starého Spořilova vás čeká jediný nepříjemný úsek v ulici Türkově. Osobně to odsud jezdím po silnici až na Litochlebské náměstí, pro větší komfort lze ovšem celkem bez potíží použít málo užívané chodníky (navíc ve stoupání 4-5%, takže se zrovna moc nerozjedete). Jediné místo, kde musíte být velmi ohleduplní, je zde autobusová zastávka na Chodovci. V Daimlerově ulici sice pár metrů zase ztratíte, když ale dokličkujete přes kruhový objezd pod Türkovou na začátek Starochodovské, dostanete se opět do naprosto klidných ulic, ideálních pro mírné vystoupání k Opatovu (+20 m, 0-2%). No a jste nahoře.

2. Lazarská – Nuselský most – Pankrác

(4 km, z 210 do 265 m nad mořem, hlavní stoupání +35m do 5%, +15m 3% )

Dřít se na Pankrác od trasy A2 Jeremenkovou nebo ulicí Na Dolinách je víceméně masochismus. Daleko lepší je stoupání rozložit na alespoň dva oddělené úseky. Nuselský most je přitom skvělou příležitostí, jak právě toho dosáhnout.

Za počátek jsem zvolil centrum, tedy konkrétně Lazarskou ulici. Dostat se odsud na Nuselák je nejpohodlnější přes Karlovo náměstí (před ním vystoupáte prvních pár metrů) a dále mírně stoupající ulicí U Nemocnice. Kopec dále pokračuje Viničnou a končí u Apolináře. Stoupání má do 5%, nejzřetelnější je ve Viničné, kde je pohodlnější využít menší dlažby na chodníku. To bohužel platí i o následující Apolinářské. Namísto nejprve protisměrné a pak dlážděné ulice Ke Karlovu se osvědčuje využít téměř zcela pustý chodník Sokolské. Magistrála „zajistila“, že areály mezi Fügnerovým náměstím a ulicí Boženy Němcové se orientují směrem do sousední ulice a na chodníku zde tak potkáte jen zoufalce, kteří sem zabloudili omylem.

Nuselský most překonáte pohodlně po západním cyklochodníku, který bohužel nepokračuje o moc dále než nad vestibul metra. Dál směrem na Pankrác není průjezd zatím zlegalizován, je proto třeba mít ohledy. Nejvhodnější chodníček poblíž magistrály je naštěstí nejméně frekventovaný. Hodně lidí ale chodí po lávce, přes kterou se musíte dostat k ulici Na Bitevní Pláni a následně do ul. Na Pankráci.

Jak už je zřejmé z mapy, druhé výraznější stoupání čeká až za náměstím Hrdinů. Ulice Na Pankráci zde stoupá sice dost zřetelně (+15 m, 3%), auta parkující v pravém pruhu zde ale vytvářejí defacto cyklopruh, takže předjíždějícími vozidly nejste nikterak obtěžováni.

3. Václavské náměstí – Vinohrady

(1,8 km, z 210 do 270 m nad mořem, stálé stoupání s úseky +10m 2-3%, +30 m 3-4%, +20m 3% )

Vinohrady stoupají až 70 metrů nad úroveň centra. Jakkoliv existují způsoby, jak se tam dostat ve slabém provozu, osobně jsem zjistil, že způsob, jak to vystoupat s nejmenší námahou, spočívá se využití Vinohradské ulice. Dá to rozum: Kde jinde přece mohla vzniknout hlavní třída, než v nejmírnějším dostupném stoupání? Naštěstí, i když se na cyklisty při návrhu dopravního vůbec nemyslelo, se dá s pomocí několika triků dostat bez problému dokonce i přes magistrálu.

Václavské náměstí se zdvihá už od Vodičkovy ulice. Než dojedete pod magistrálu, máte už zisk deset metrů. 2-3% stoupání je snesitelné i na dlažbě a v taxíkářském zmatku. Jak se ale dostat dál? Nu, přichází čas na ony triky.

Na konci náměstí uhnete vlevo na přechod těsně za komunikací objíždějící Václava. Po celkem málo užívané ploše dojedete až ke světelnému přechodu přes dolní větev magistrály. Můžete klidně slézt z kola a na zelenou převést. Jako druhý přechod zvolíte ten směrem k nové budově Muzea (dříve Svobodná Evropa a Federální Shromáždění), ale nepřecházíte, postavíte se ke kraji silnice vpravo od začátku přechodu tak, abyste viděli na červenou u druhého přechodu směrem ke staré budově Muzea. Jakmile tenhle druhý přechod zezelená, znamená to, že auta jedoucí shora mají červenou a vy můžete klidně vyjet. Vcelku není kam spěchat, zelená na křižovatce za Muzeem padne tak akorát, když pojedete pomalu. No a jste na Vinohradské. (A o sedm metrů výš, díky kouskování světly opět naprosto v pohodě.)

Vinohradská je třída dlouhá a stoupá soustavně v už dost hutném sklonu kolem 4%. Zatímco směrem dolů je vlivem téměř trvale stojící kolony před magistrálou prakticky trvale nesjízdná, nahoru budete mít až nečekaný klid. Vy se vejdete vedle parkujících aut a všichni vás budou předjíždět po tramvajovém pásu. Před Italskou je dokonce bikebox. Trochu otravné jsou jen průjezdy kolem zastávkových ostrůvků zastávek Italská a Vinohradská tržnice, není to ale žádná katastrofa. Ta první je vtipně za světly, takže stačí nechat předjet balík aut a jste zase v klidu. Podél té druhé je potom jízdní pruh tak úzký, že se vás v něm nepokusí předjet ani největší magor, a tudíž jste v bezpečí. Udržení aerobního tempa jízdy ve 4% stoupání s auty v závěsu je sice prověrkou sebekontroly, pro klidné zvládnutí celého stoupání je ale dobré se zde nepřetrhnout, jedete-li až nahoru, ještě vás toho kopce docela dost čeká.

U Vinohradské tržnice máte možnost rozhodnout se, kudy dál — záleží na tom, kam směřujete. Chcete-li do okolí Korunní kamkoliv před Bezručovy sady, odbočte blok za tržnicí vlevo do Bezručovy. Chcete-li na nebo za Jiřák, pokračujte stále dále po Vinohradské (už s mírnějším sklonem kolem 2%). Chcete-li do severně od Vinohradské poblíž Riegerových sadů, tak vězte, že nesmíte na začátku Jiřáku odbočit z Vinohradské do Slavíkovy a musíte dřív. Vhodná je Budečská, přímo za zastávkou Vinohradská tržnice. Odbočit se tu dá velmi pohodlně, není tu sice zvláštní pruh, ale vozovka je zde dost široká na to, aby vám nedělaly starost auta ani tramvaje.

Následující 3% stoupání Budečskou a Polskou může kazit jen auto „na ocase“, které radím pustit. U velkého vjezdu do Riegerových sadů si můžete opět vybrat, vrchařská prémie parkem je ovšem zbytečná. Zpravidla jde projet po málo užívaném (ale úzkém) severním chodníku Polské mezi parkujícími auty a zdí sadu, a dostoupat podle potřeby Chopinovou. No a jste o 65 metrů výš než před čtvrt hodinou.

4. Karlín – Vinohrady

(1,7 km, z 190 do 270 m nad mořem, stoupání přerušované rovinkami, s úseky +25m 7%, +25m 3-5% a +30m 4%)

Jestli jste se kdy chtěli dostat z Karlína na Žižkov, tak tunel nepochybně znáte. Ale jak dál? Žižkovské ulice od Tachovského náměstí se zdají být vražedně strmé — neplatí to ale pro všechny. Následující trasa byla zvolena tak, abyste se při stoupání z Karlína do Vinohrad ani nezadýchali.

Na celé trase je možná nejstrmější Vítkovský tunel (+25m, 7%) — a jakkoliv je v něm v létě chládek, rozhodně se na začátku dost zahřejete. Pokračování Chlumovou je sice dlážděné velkými kostkami, zrovna tady je ale ulice prakticky rovná. Druhé znatelné stoupání (4-5%) začíná až odbočením vlevo do Prokopovy. Než se ale z Prokopovy stane nepříjemná, strmě stoupající výpadovka, odbočíte do Rokycanovy. Potřebujete se dostat na nejnižší místo Olšanského náměstí do Ondříčkovy. V napohled lákavě Lupáčově sídlí městská policie a tak je lepší objet to Chelčického, která, byť dlážděná kočičími hlavami, naštěstí nemá frekventované chodníky.

Ohleduplní buďte před ZŠ Lupáčova. Jste ale o 25 metrů výš než leží Tachovské náměstí a nebolelo to. Křižovatku s Olšanským náměstím překonáte v pohodě po přechodech a nyní vás už čeká závěrečná Ondříčkova, ulice s celkem pohodovým 4% sklonem a provozem, ve kterém se to snese. Chcete-li se provozu vyhnout, vezměte to hned na první vlevo do Radhošťské, počítejte ale s větším sklonem (7-8%).

Dále

Jak je vidět, pražské ulice nejsou tak strmé, aby se po nich nedalo jezdit (aspoň po některých). Připravujeme další pokračování, určitě se pochlubte, jaké jsou vaše zkušenosti s těmito i jinými kopci na území hlavního města.

 Nahrávání ...