Mít v hlavě o kolo víc

Publikováno: 29. října. 2013, 1 min. čtení
Aktualizováno: 13. července. 2016
Publikováno: 29. října. 2013, 1 min. čtení
Aktualizováno: 13. července. 2016

Článek vznikl především díky nashromážděné, celkem pestré, galerii s fotografiemi cyklistů z různých koutů světa, zachycujících především vztah člověka k jeho kolu. O tom, jakým způsobem je používají, i jak proniklo do jejich každodenních životů.

Po několika výjezdech do zahraničí mi konečně došel ten zásadní rozdíl mezi cyklokulturou v zahraničí a u nás. Při myšlence na kolo se nám obvykle jako první vybaví slovo sport. Urostlí muži v upnutých dresech, s vypracovanými lýtky a helmou na hlavě, jedoucí minimálně několik desítek či stovek kilometrů dlouhé tratě. Když se my sami rozhodneme vydat na kolo, obvykle to nazveme rodinným výletem, naplánujeme si 60 kilometrovou trasu směrem z města do přírody, opucujeme naše drahé horské či trekové kolo a po návratu máme úsměv na rtech a jsme spokojeni s naším dnešním sportovním výkonem.

Prahou na kole běží s podporou Citybikes:
Elektrokola, skládací kola, městská kola

Stačí popojet kousek za naše hranice a vnímání bicyklu se razantně změní. Nebo lépe řečeno přibude i druhý pohled na věc. Kolo jako dopravní prostředek. Levný, rychlý, ekologický, zdravý pro nás i naše okolí. Lidé na něm jezdí do práce, na nákupy, do přírody, kamkoliv je nos zavede. Nejen za hezkého počasí, ale i za deště či v zimě. Ve speciálních vozících přimontovaných ke kolu vozí své ratolesti do školky, dají do něj těžký nákup, veškeré zboží, co budou dnes prodávat ve svém stánku,a nebo se v něm rádi projedou i čtyřnozí mazlíčci. Modifikací kol a jeho příslušenství je spousta, záleží jen na našich osobních potřebách a fantazii se přeci meze nekladou. Ať už se jedná o elektrokolo, čtyřkolo nebo o rikšu. Kolo zkrátka chápou jako přirozenou součást jejich života, objevuje se v popředí či pozadí při jakékoliv situaci. Při usednutí na sedlo mají oblečení, které nosí běžně (Vy byste si přiléhavý cyklistický úbor do tramvaje také nevzali). Je velmi časté na kole vidět i pány ve skvěle padnoucích oblecích či dámy na vysokých podpatcích a kratičké sukni. Naskytne se vám pak elegantní podívaná, jedou přeci na pracovní schůzku a ne Tour de France. Horská kola jsou opravdu vhodnější do poněkud drsnějších podmínek, než je vydlážděné město. Ani není nutností do svého dvoukolého přítele vrážet spoustu úspor, většině postačí i starší kolo po prarodičích objevené na zaprášené půdě, jenž se trochu promaže, popřípadě přelakuje novou barvou. Tím nejdůležitějším je, aby je přepravilo z místa A do místa B, a tím to hasne. Zajisté se však naleznou i typy, které se rádi obklopují kvalitními a hezkými věcmi, které jsou na své nákladné prvotřídní kolo pyšní a starají se o něj jako o své vlastní dítě.

Utrecht.

Fráze, že Praha je kopcovitá, a tudíž není dost dobře stavěná na nějaké ježdění na kole, považuji spíše za výmluvu způsobenou leností a nebo snahou se bránit jakýmkoliv změnám. Kupříkladu většina portugalských měst je téměř samý strmý kopec, kdy neustále chodíte nahoru a dolů a oáz v podobě rovné plochy je tam poskrovnu. A i přestože je většina ulic vydlážděna poněkud nepříjemnými kostkami, potkáme se s relativně velkým množstvím cyklistů. Když na nějaké strmé stoupání narazí a nemají úplně ideální kondičku, jednoduše z kola sesednou a kopec i s kolem vyjdou. Argument s nedostatkem cyklistické infrastruktury v Česku je bohužel pravdivý, avšak nezoufejme, neboť na tom nejsme nejhůře a člověk, který se na kole přepravovat chce, si svoji trasu vždycky najde.

Nedávno jsem se potkala s jedním pánem, vášnivým argumentátorem, který si klepe na čelo: „Moji rodiče jsou advokáti a denně mají několik pracovních schůzek se svými klienty. Umíte si představit, co by si o nich povídali, kdyby přijeli na kole? Na kole na pracovní schůzku? No, že jsou to cvoci a ani nemají na auto!“ Člověk, hledící i lehce do budoucnosti a dalšího vývoje, by se pousmál a vážil si advokáta o to víc, jelikož je to zřejmě zdravě uvědomělý pán, který není zahleděný jen na sebe a své pohodlí.V Nizozemsku a Německu jsem takových vysoce postavených a majetných lidí, jezdících na kole, neviděla pomálu. Byl to nádherný obraz, který by mohl sloužit mnoha lidem jako inspirace pro vlastní volbu dopravního prostředku.

Hamburg.

Jedno vietnamské město s osmi milióny lidí, je denně zatíženo sedmi milióny motorek a aut. V tomto případě je to způsobeno hlavně žalostným stavem veřejné dopravy (pouze několik málo linek autobusů), ale jen při té představě vám také musí vstávat vlasy hrůzou. Kdyby se každý obyvatel Prahy ráno rozhodl jet autem, co by se dělo? Zrušily by se všechny chodníky a bouraly se domy, aby bylo více prostoru pro auta?

Myslím, že by bylo pěkné, kdybychom se ráno pozastavili nad tím, čím že se to dnes budeme vlastně dopravovat. Jestli bezmyšlenkovitě a automaticky přijmeme fakt, že ranní cesta do práce se rovná minimálně hodinové jízdě autem a rozčilováním se čekáním v kolonách, anebo si třeba usmyslíme vyzkoušet kolo, být rychlejší jak tramvaj, vidět město z jiné perspektivy a navíc udělat něco dobrého pro sebe samé i naše okolí a Zemi.

2x Vietnam.

Rotterdam.

(Chtěla bych velmi poděkovat Jakubovi Kollarčíkovi za poskytnuté fotografie focené na film, pocházející převážně z prostředí Anglie. Dále Adamovi Preislerovi za jeho snímky z cesty do Vietnamu a také Jaroslavovi Totuškovi za korekturu textu.)

Fotogalerii z mnoha měst najdete zde: http://www.flickr.com/photos/105874968@N08/sets/72157636691360093/

Článek napsala Andrea Tůmová, jestli máte jiný příspěvek související s cyklodopravou, rádi ho publikujeme. Pošlete jej na  redakce@prahounakole.cz

Václav Kříž
Od roku 2011 získal postupně praxi jako redaktor magazínu a editor mapy Městem na kole, cyklokoordinátor MČ Praha 14, 4, 11, TSK a jako cargobajker. Ambiciózní cyklistická síť (i stabilizace funkcí klimatu a biodiverzity Země) se může zdát jako neřešitelný ořech. Close your eyes and you will find passage out of the dark. Klíčem je vytrvat. Občané, politici, úřady i firmy, všichni jsou součástí řešení.

Lei 29. 10. 2013, 10:06

S těmi kopci je to klasika - v září jsem měl tu možnost sledovat cyklistický ruch v kopcovitém Curychu, kde je jedno kolo na druhém, a dokonce i nahoře v kopcích v Einsiedelnu spousta lidí na kole. Ať mi nikdo nic nevykládá, i když netvrdím, že se v Praze člověk nezapotí.

Když jsem studoval v Číně, bylo na denním pořádku vidět v těch proudech pomalu se sunoucích kol (my jako mladí zahraniční studenti jsme tenkrát jezdili pirátský slalom mezi strnulými postavami - to je ostatně otázka, která mě nedávno napadlo - kdyby všichni, kdo nemusí plechem, jeli na kole, průměrná rychlost kola v Praze by asi klesla) chlápky s třímetrovými tyčemi upevněnými na rámu, nebo s něčím podobným, už si to ani všechno nepamatuju.

Bohužel, ČLR se dala cestou opakování chyb vyspělých zemí (asi to jinak nejde, nebo co, když se člověk podívá k nám; ještě že to nevidí Illich) a na předvádění "statusu" a kola mizí a mizí a zácp přibývá a dýchá se čím dál hůř, jestli to vůbec teda ještě jde. Existují o tom hezké články.

Petr 29. 10. 2013, 14:17

S tím advokátem a schůzkou je to bohužel smutný fakt. Nepracuji úplně v té branži, ale i tak jsem zažil kolegy, kteří schovávali octavie ve vedlejších uličkách a tvrdili zákazníkům, že přijeli taxíkama... protože empirie prostě ukázala, že v případě dostatečně velkého zlomku zákazníků opravdu jde o přesilovku a o poměřování dražšího obleku a dražších hodinek a dražšího auta; ten, kdo má cokoliv z toho levnější, je od počátku vyjednávání v psychologické nevýhodě. (Můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale znáte to, jak to rčení pokračuje.)

Spíš je na to potřeba se podívat optikou toho, že takových obchodních jednání na takové úrovni opravdu až tak moc není. Málokdo v takové pozici opravdu bývá, a ještě méně nás v ní bývá denně.

Václav Řehák 29. 10. 2013, 14:48

No vidíš a já zase znám advokáta, který jezdí po Praze MHD a chce nakoupit do firmy služební Bromptony. A myslím, že případy, které řeší nejsou úplně malé. Pragmatickému klientovi je totiž putna, jak se jeho advokát přepravuje, když má dobré výsledky.

Naopak, když 2 zástupci nejmenovaného mobilního operátora jeli z Roztyl na jednání každý vlastním autem a oba pak volali, že nemůžou zaparkovat, působili o dost trapněji, než kdyby se těch 15 min. svezli spolu autobusem s intervalem 8 min. (a ještě se cestou mohli domluvit, co vlastně budou prezentovat).

Milan 29. 10. 2013, 15:53

České maloměsťáctví
Souhlasím s Petrem. Bohužel se u nás opravdu příliš často kouká na image. Přijet na první schůzku jinak než v saku a autem (pokud to teda není na pěší zóně), je nemyslitelné. Když už je ruka v rukávě, pak už je kolo možné. Klienti to pak chápou jako mou určitou výstřednost, kterou si s ohledem na své postavení a kvalifikaci mohu dovolit. Kdybych si to ale dovolil hned na začátku, kdy klient ještě nemohl zjistit, kdo jsem a co umím, měl bych smůlu. Trh je trh a jeho standardy se musí respektovat, i když jsou někdy trochu podivné.

Frantisek Cech 29. 10. 2013, 20:43

... autem na pěší zónu, v sáčku, co mi to jen připomíná?
Jo aha: pana pimátora :-)

vlakno 29. 10. 2013, 21:37

Myslím, že ten image je dán tím, že přeprava na kole po Praze je stále velmi nepohodlná (špatná infrastruktura - kostky, díry v asfaltu, hustá IAD), takže na kohokoliv kdo se rozhodne dopravovat na kole se (někteří) lidé dívají jako na chudáka, který si nemůže dovolit koupit auto. (Přitom průměrná cena nového elektrokola je myslím srovnatelná se smrdící dieselovou ojetinou z autobazaru.)
Až se podmínky pro cyklistiku zlepší (zejména v širším centru), může se to zlomit. Pak se můžeme dočkat během jediné sezóny velkého nárůstu lidí dopravujících se individuálně na kole, efekt sněhové koule.
Jinak k té Číně, myslím že cestou USA/Evropy 70tých let úplně nepůjdou, ve městech jsou dost na husto, takže to ani není fyzikálně možné, aby IAD tam měla nějaký větší podíl. Navíc je jich miliarda, někde jsem četl, že pokud by průměrný číňan měl stejné nároky na energie jako průměrný američan, bylo by potřeba několik zeměkoulí. Západ neuvěřitelně plýtvá energií...
Čína, světová velmoc elektrokol a elektroskútrů :) : http://youtu.be/-rs0--Pve6E

Lei 29. 10. 2013, 21:46

Myslím, že ten image je dán tím, že je něco v naší společnosti setsakramentsky špatně. Tahle hra na status je příznačná pro Východ. Rusko (jen z letmého styku, mohu-li soudit) a Čína (tam mohu soudit velice dobře), to jsou pravzory, kde je dotaženo do odporných rozměrů. Je to prost mindrák a znamení všech parvenu.

V Číně tím směrem jdou, co jim dech stačí, akorát že jejich sny skutečně není možné fyzicky naplnit, to je jediné, co jim brání. A samozřejmě, někteří už se taky dost neradí dusí, ale to jen ti vzdělanější z největších měst. Vidloni budou třeba vykládat, že Zápaďákům to vadí, ale jim ne, protože oni dlouhým pobytem v uhelných oblastech mají vypěstovánu imunitu proti špinavému vzduchu (!!!). A jistě, elektroskútr lepší než plechovka - akorát miliony skútrů v ulicích, to je všechn o jiného než příjmené, to zaprvé, a zadruhé, tohle je fenomén převážně pobřežní Číny, státu ve státě a civilizace v (ne)civilizaci.

vlakno 29. 10. 2013, 22:08

No, image a společenský status běží stejně dobře na Východě jako na Západě. Jen prostě Západ jsou o pár let/dekád napřed, takže jsou teď v jiné fázi než na Východě, který Západ dobíhá. Třeba v Německu hraje auto pořád důležitou roli pro střední třídu, i když se to nejspíš opouští. Ono taky do čeho má člověk investovat peníze, čím se má zabývat... auto je věc, o které se lidi rádi baví, zajímají se o technické novinky, takže to není jen dopravní prostředek, ale téma pro společenskou konverzaci a samozřejmě symbol postavení, vyjádřeného v penězích a viditelného na první pohled. Mimoto to může být užitečná věc.
Ale společnost je věc dynamická, pro novou generaci je už auto mnohem méně důležité. Já jsem třeba o jeho koupi nikdy neuvažoval, radši investuju do jiných věcí a reálně ho ve městě opravdu nepotřebuju. Pokud ano, tak si ho půjčím.

Hrabosh 30. 10. 2013, 12:41

Nemám s tím moc zkušeností- ale na jak drahém kole na jednání jezdíte? Docela vnímám rozdíl když někam přijedu (v civilu) na nemytém městském kole nebo na vydyzajnovaném uhlí. Nemám zkušenost s tím jak by na lidi působil naleštěný Brompton ověšený Brooksem, ale karbonový Specialized S-Works funguje docela spolehlivě.

újezďák 30. 10. 2013, 12:41

Nó nevím, já si většinou při pojmu pravidelná cyklodprava představím takového dělníka pražské cyklosilnice, tedy muže mezi 40-60 lety, který má pár kilo viditelné nadváhy ( čest vyjímkám :) , jezdí zhruba od chvíle kdy si přestal vidět na špičky bot nebo se toho začal bát, zjistil že ho to baví a ujede na kole v průměru 30 a více kilometrů za den :)

Kolo má většinou jen jedno a proto si koupil horské nebo trekové, protože na to aby měl dvě a více nemá ani prostor ani peníze.

Onen chlapík jednou až dvakrát zkusil do práce dojet normálně oblečen, ale uhnal si vlka, zničil si oblek a začaly mu smrdět polobotky, takže se pokorně vrátil k funčnímu prádlu a to i díky pohledům a zdviženým nosům kolegyň.
Ostatně zejména takových kolegyň, kterym by nepomohlo ani to funkční prádlo :)

Tento chlapík se zhruba 3-4 měsíce v roce vyhýbá nadšencům na kolech, kteří vyjedou ve dnech, kdy je jistota, že bude sluníčkato a zbytek roku nadává, že mu nechávají v práci v nejlepším stojanu jejich kola klidně týden až dva, než se udělá zase pěkně a o ni na nich odjedou domů a jejich ručníčky jsou tu samou dobu rozvěšeny po sprchách v budově...

Ten chlapík se většinou pochechtává nad hlubokomyslnostmi typu „ vždyť průměrné elektrokolo stojí jen jako průměrná smrdutá diesel ojetina , tak kde je ten problém ?“
Protože už ve svém věku ví, že ten problém je v tom, že průměrné elektrokolo je za takové peníze příšerně drahé ...

Onen chlapík si taky všiml, že městská cyklistika se občas ráda prezentuje jako oběť snobismu, ale ve svém okolí se s tím příliš nepotkává i vzhledem k tomu, že od doby co začal v nové firmě, si z něj vzalo příklad několik kolegů a kolegyň a blokují mu stojany na kola a u sprchy musí stát frontu:)

Také občas vidí jiskru obdivu v očích některých kolegyň, když se ho ptají jestli i v tom slejváku přijel na kole a též si vzpomíná, že při pracovním pohovoru mu významně pomohl fakt, že do CV uvedl kolik najezdí za rok na kole a kolik z toho na cestách do práce a že díky kolu nemá každou chvíli rýmičku a že top manager ,který ho přijímal , říkal něco ve smyslu „ jsem rád že tady budeme mít někoho kdo ujede na kole víc než moje manželka autem“.

Ps : pokud by někdo pochyboval o výše napsaném, nechť se laskavě podívá do výsledkových listin doprácenakole a zašel si někdy na vyhlášovací ceremoniál, starých vlků v lykře je tam pokaždé celá smečka a na žebříčku končí vysoko:)

Luděk 30. 10. 2013, 13:45

[10] újezďák: díky moc, já už si občas po přečtení zdejších příspěvků připadám, že žiju v jiné Praze než ostatní (neříkám, že lepší ;)

vlakno 30. 10. 2013, 14:26

[10]: "Protože už ve svém věku ví, že ten problém je v tom, že průměrné elektrokolo je za takové peníze příšerně drahé …"

Elektrokolo za 20 tisíc ti přijde drahé? Tak to už nevím co bys chtěl. Možná to zkus přímo v Číně, tam jsou k dostání za pár tisíc.

újezďák 30. 10. 2013, 15:35

11. i za 20,000 je to drahý... protože je to úplně jednoúčelový.

Navíc elektrokolo už za 20 je většinou děsivě těžké a ošizené kde se dá.

Jinými slovy, kdo bydli v bungalovu a jezdí po rovině někde pár km a kolo nikam nemusí zvedat nebo tahat a má místo v garáži na další kola, tak ať si klidně vyhodí 20ku z okna, kdo ale má po cestě pár schodů a to i při úklidu a není Ota Zaremba, tak ten ať se tomu vyhne širokým obloukem...

Typický produkt do nějakýho telekrámu...

Jirka 6. 11. 2013, 08:22

Ja jezdim na jednani na nejakem normalnim mestskem s pomocnym elektro.

A celkem se klienti deli na dve skupiny:
- ty kterym je to putna, protoze jedine co z me dopravy vidi, je ze jsem prijel vcas. Nevi zda jsem se teleportoval, prijel autem nebo seskocil padakem. Proste jsem na schuzce vcas, coz mimochodem neni standard a kdyz to clovek dela dusledne je to pro okoli odliseni. Diky tomu jsem take poneku alergicky na telefony typu "..mam deset minut zpozdeni, stojim v zacpe - znate to."
- ty kteri mne znaji a neresi to.
- ty kteri si toho nahodnou vsimnou. Vetsinou je to akorat zajimave tema k vykopnuti hovoru. A vetsinou si mne zapamatuji.

Zatim jsem se nesetkal s zadnou negativni reakci. At jiz otevrenou nebo pocitem, ze jsem kvuli koli treba neuspel.

josuk 6. 11. 2013, 08:44

taky myslím, že to s tím hleděním na image není ani v česku tak špatný. Klasika jako hodinky a boty, možná auto, se řeší u krátkodobých obchodů. Jasně, když taxikář řeší nakolik Vás oškube, a stejně už se nikdy příště nesetkáte, musí být s tipem hotový rychle. U déledobějších vztahů, včetně obchodních, se cení hlavně spolehlivost a tam je stokrát horší, důvěru nabourávající, že partner na velké procento schůzek nedorazí včas a dokonce lže (!), když je nucen vymýšlet různé výmluvy k tomu, že zase, jako obyčejně, zůstal v zácpě (jednou třeba tu, že nemohl zaparkovat..). Netvrdím, že psychika se do image nepromítá vůbec, to určitě ne, ale metrem některých personalistů a agentur, co se musí obhájit svou vlastní zbytečnou existenci, bych se příliš nezatěžoval. ;-)

Milan 6. 11. 2013, 09:54

Samozřejmě se to řeší i u dlouhodobých obchodů a ne málo. Dnes je prostě ve většině oborů přetlak nabídky, takže každý poptávající musí nejprve udělat filtr. To je samozřejmě v prvé řadě cena v emailové nabídce. Pak v lepším případě následuje osobní schůzka a tady je první dojem klíčový. Schůzka má omezený časový limit a zákazník je zpravidla diletant (proto si najímá odborníka). Představa, že se ho podaří ohromit odborností tedy padá. Lze předvést jakousi odbornou úroveň a konzistenci v čase, víc ale obvykle zákazník nepobere. Kromě toho velké procento sdělených informací jsou pro zákazníka těžko ověřitelné kecy. Proto je ten první dojem hodně důležitý, protože ten si udělá každý a sám.

Jinak v našem oboru je to možná extrémní, protože zakázky se uzavírají nejlépe na několik let nebo na neurčito, zákazníci opravdu věci nerozumí a my jsme vázáni mlčenlivostí. Příklady z praxe tedy můžeme při jednání použít, ale jenom anonymizované, což má blízko k těm těžko ověřitelným kecům. Naproti tomu dojem z osoby nebo prostředí si udělá opravdu každý.

Pracovně jezdím na skládačce Tern Link D8, takže žádné luxusní doplňky typu Brooks. Funguje to dobře, ale přehlídka bohatství to není. Taky to neparkuji na ulici, ale nosím to s sebou, takže navštívený jedinec se to ihned dozví. Kromě toho manipulace v interiéru s 20" kolem se nevyrovná Bromíkovi s 16" koly. Prostě je to větší.

Jan Votoček 20. 11. 2013, 13:54

Nevím proč, ale poslední dobou z některých článků nebo cyklistických akcí mívám pocit, že důležitější než samotná jízda na kole je, jak je cyklista oblečený. A tedy to, že ti, kteří jezdí v upnutých kombinézách na horských kolech, jsou něco méně než pánové v oblecích a dámy v kostýmech.
Není to úplně putna?

josuk 20. 11. 2013, 20:30

18. přesně tak je to úplně putna, akorát že třeba k soudu člověk nemůže v dresu saxobank. Trochu se třeba já divím, co se dá v Praze v dresu a s kuframa vlastně zařídit, kromě nákupu v sámošce (když sportovní oděv a sportovní kolo je v malé Praze zbytečný), ale to je tak všechno. Nikdo není víc, nikdo míň.

Líbil se Vám článek? Podpořte náš další obsah!
Stačí 10 Kč a minuta Vašeho času.

Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz

Mohlo by vás zajímat
Budapešť na kole
Inspirace z Evropy,

Budapešť na kole

06. března. 2024, 3min. čtení6