Prahou na koloběžce

O Tour de France zdolané jen na stupátku mezi dvěma koly jste možná slyšeli, já vám zkusím přiblížit jak se taková kolobka osvědčila jako každodenní dopravní prostředek v Praze.

Článek zaslal Jan Koutný, děkujeme. Také vy můžete zaslat příběh svého ježdění po Praze na adresu redakce@prahounakole.cz

Zhruba před rokem jsem si za dobrých deset tisíc pořídil asi nejlepší sériově vyráběnou kolobku Kickbike Race MAX. Finská hliníková kráska vyniká obrovskou tuhostí a malou hmotností. Krom sportovního doplňku k atletice mi slouží hlavně na cesty do školy, na úřad, na trénink… Beru ji, jakmile to jen trochu jde.

Kolobka vs. kolo

Doufám, že nevyzním jako  bych byl koloběžkami posedlý, mám rád všechny způsoby dopravy, které mi neplivou jedy pod nos, ale koloběžka je úžasný stroj. Je prakticky nezničitelná, žádné řetězy, převody, složitosti s nasedáním. Stoupnete si a jedete. Obecně platí, že jízda na kolobce je zhruba 3x náročnější, než na kole. Ale z vlastní zkušenosti vím, že když si ji lidi poprvé zkusí, říkají že ,,to jede mnohem líp!” Pokud budete totiž držet rychlost kolem 18 km/h, po rovině se zadýcháte zhruba stejně jako na kole. Problémy nastávají až při vyšších rychlostech, které prostě bez přehazovačky ,,nevydupete.”

Menší komplikace můžou způsobit zavazadla. Já jezdím s klasickým batohem, ale pokud jste zvyklí mít na kole kde jakou taštičku a nosič, budete se muset asi smrsknout na jeden nosič nad předním kolem a možná taškou na řidítkách. Budete ale muset brát v úvahu, že každý další gram, kterým ověsíte svojí kolobku je opravdu znát. Každým odrazem ji totiž předsouváte před sebe a zase nazpátek. A když začnete zdobit taškami sebe, stojná noha dělající podřepy se rychle unaví a budete muset častěji střídat.

S kolobkou do ulic

Z pohledu zákona je koloběžka stejně jako kolo dvoustopé vozidlo, bohužel z pohledů některých řidičů je to stále jen hračka. Už několikrát jsem se setkal s výkřiky z okýnka ,,ať s tim táhnu, že s tím nemám na silnici co dělat!” Většina (aspoň v Praze) se ale chová loajálně, ale to jako cyklisti znáte.

V čem se mi můj stroj osvědčil nejvíc je jeho obratnost v ulicích, možnost okamžitě přejít z chůze do jízdy a naopak je ideální na místa, kde se chodníku nevyhnete, nebo tam kde je potřeba se proplést skrz husté hejno chodců, aut, čehokoli. Stejně tak, když potřebujete překonat shody, jen vystoupíte, sedm kil snadno hodíte do jedné ruky a můžete šplhat. Když si zapomenete zámek, lidé vás mnohem ochotněji pustí s kolobkou dovnitř, a většinou není problém si ji postavit v hospodě třeba vedle stolu. Stejně tak v MHD, tam záleží jak moc velký morous řidič je, ale většinou mě vzali do tramvaje i autobusu, stačilo se usmát a poděkovat.

Největší problém oproti kolu spočívá ve světlosti stupátka. Na vyjíždění a sjíždění obrubníků, zapomeňte. Každý větší hrbol vám bude dělat vrásky sotva ho spatříte.

Koloběh jako sport

Komunita koloběžkářů je možná malá, ale o to víc zapálená pro věc. Jezdí se česká Rollo liga a mistrovství světa i Evropy. Na závodech panuje domácí atmosféra a vzhledem k malé účasti ani není tak těžké dosáhnout dobrých pozic.

Závěrem

Kolobka se pro mě stala vášní od prvního dne, co jsem ji měl, to že ji používám jako hlavní dopravní prostředek, je už jen výsledek. Myslím, že každý, kdo se pohybuje po Praze pravidelně na kole, by si ji měl zkusit, zvlášť ti co nesesedají ani teď na podzim, když zima začíná lézt za nehty. Pro takové nadšence to bude nový osvěžující pohyb, stejně jako je pro mě bez přerušení už dvanáctým měsícem.

Za redakci přidáváme, že jízda na koloběžce je velmi populární v Paříži. Pro děti je to snad nejoblíbenější hračka, ale uvidíte zde i lidi drandící z práce na kolobce v obleku.