V létě 2013 jsme vás informovali o suchdolském bezplatném systému sdílení kol (Kola narůžovo). Celý projekt vznikl díky práci lokálního občanského sdružení Žijeme tady, které se o celý systém staralo. Projekt však letos skončil, i když možná jen dočasně. Na podrobnosti z fungování Kol narůžovo, důvody jejich konce i možná pokračování jsem se zeptal jednoho z organizátorů – Martina Petříka.
Jak a kdy se nápad na sdílená kola pro Suchdol zrodil?
Nápad se zrodil na základě naší předešlé aktivity. S občany Suchdola jsme komunikovali a sbírali podněty, co by ve svém bydlišti chtěli, co je trápí apod. K nápadu nás přivedla místní obyvatelka na jedné z akcí, kterou jsme pořádali – konkrétně jsme tvořili běžeckou stopu. Takže nápad se zrodil někdy v zimě roku 2013 a my jsme ho začali připravovat pro start na jaře téhož roku.
Kdo stojí za Žijeme tady, které projekt zrealizovalo? Co to je za skupinu lidí?
Žijeme tady jsme založili spolu s kamarádem Vojtou Němcem. Oba jsme studenti architektury, a proto nás zajímalo, co se děje v našem okolí. Také jsme pociťovali chuť se realizovat.
Dneska nás je ve sdružení víc, přidalo se k nám několik lidí, zejména naši kamarádi, kteří nám buď pomáhali s našimi projekty, nebo si realizují své ve svém bydlišti.
Kolik se na projektu podílelo lidí?
Projekt jsme zrealizovali za pomocí radnice a místních obyvatel. Takže by se dalo říci, že kromě nás dvou tu bylo dalších 7 lidí, kteří pomáhali rozeběhnutí a fungování projektu. Pak také nesmíme zapomenout na lidi, kteří pomohli například darováním kola nebo šířením myšlenky.
Jak dlouho trvala realizace?
Přípravy nám zabraly okolo dvou měsíců. Po spuštění 1.května 2013 projekt fungoval do léta roku 2014.
Řešili jste nějaké úřední problémy s umístěním stojanů a kol? Co na to městská část?
Jak už jsem zmínil, městská část projekt podporovala a spolupráci si nemůžeme vynachválit. Většinou jsme využívali stojany, které v ulicích již byly. Tam stačil souhlas k umístění informační cedule. Když stojany někde nebyly, městská část měla nějaké v zásobě a poskytla nám je.
Odkud byla kola, kolik stála realizace?
Kola jsme získávali od místních obyvatel. Formou letáků, místního zpravodaje či internetu jsme vyzývali k darování starých a již nepotřebných kol. Na samostatný rozjezd jsme použili okolo deseti tisíc korun, které jsme získali z grantu od MČ Praha – Suchdol. V průběhu jsme získali stejný grant ještě jednou, ve výši 7000 Kč. Dále se nám dostalo několika soukromých darů, ať už finančních nebo materiálních. Jelikož jsme se snažili projekt rozšířit také o místní univerzitu, napsali jsme ještě jeden paralelní projekt právě na rozšíření a na něj dostali grant od Nadace Via. Pro uživatele jsme fungování chtěli udržet zdarma, takže jsme museli peníze shánět jinde.
Fungovala Kola narůžovo i v zimě?
Kola přes zimu nefungovala, končili jsme s příchodem mrazu a začínali na jaře. Přes zimu jsme realizovali jiné projekty – například Komunitní saunu pro Suchdol.
Kolik bylo na Suchdole v průměru přítomno kol? A kolik bylo zaregistrováno uživatelů?
Našim cílem bylo mít 16-20 kol v provozu. Což fungovalo ze začátku. Čím více jsme měli uživatelů, tím to bylo obtížnější. Ke konci projektu jsme měli okolo 500 uživatelů a projekt nešlo v této podobě udržet.
Kolik času zabrala průběžná péče?
Projektu jsme věnovali většinu volného času. Jednalo se hodně o práci na počítači, vyřizování registrací, komunikace s vedením obce, organizování doprovodného programu. Pak jsme se tak dvakrát týdně na několik hodin věnovali opravám kol. Hodně nám pomáhali sobotní dílny, kdy jsme se sešli ve více lidech a kola opravovali celý den společně. Postupem času jsme měli i dobrovolníky, kteří kola opravovali u sebe doma a nakonec jsme několik měsíců zaměstnávali i brigádníka. Takže času to zabralo mnoho.
Jak se kola ničila a kradla?
Největším problémem nebylo ničení kol, ale právě mizení. Dost často jsme je nacházeli mimo stanoviště, někdy i po Praze. Dá se říct, že to fungovalo do určitého počtu uživatelů. Zpočátku se tedy registrovali uživatelé, kteří o provoz měli opravdový zájem a byli ochotní dodržovat pravidla užívání.
Dozvěděl jsem se, že projekt v létě skončil. Kdy to přesně bylo?
Je to tak, projekt jsme ukončili před letními prázdninami.
Jaké to mělo důvody?
Jako hlavní důvod bych uvedl neschopnost zajistit důstojné fungování. Na projekt jsme kvůli studijním a jiným osobním aktivitám měli méně času a on ho vyžadoval pořád víc. Bylo stále těžší kola udržet v provozu a jevilo se to čím dál více jako maření času a peněz – jelikož kola hodně mizela, museli jsme stále doplňovat nová, až nám to v této podobě přestalo dávat smysl.
Jaký je osud bicyklů ze systému?
Dobře fungujících kol moc nezbylo, přesto nějaké máme. Kola bychom rádi předali dál, jen pořád nemáme komu.
Slyšel jsem, že by jistou náhradou mohlo být vytvoření zóny pro Rekola i na Suchdole. Jaká se v tomto ohledu rýsuje budoucnost?
Ke konci projektu jsme o této možnosti s klukama mluvili. Myslím, že to stále není uzavřené. Nicméně po dohodě s panem starostou jsme zkusili ještě variantu předat projekt někomu z místních obyvatel. Takový člověk se našel, ale bohužel se mu zatím projekt nepodařilo kompletně převzít a znovu spustit. Takže budoucnost je zatím nejistá, pokusíme se vše vyřešit na další sezonu.
Jak ty celou zkušenost hodnotíš? Jaké to pro tebe bylo?
Určitě pozitivně. Hrozně moc jsme se toho naučili a zažili. Taky doufám, že to k něčemu bylo i někomu jinému.
A na závěr trochu všeobecněji. Jezdíš na kole po Praze? Jak se ti po Suchdole a po městě jezdí?
Pokud to jde, tak jezdím. Jelikož ale trávím často celý den mimo domov a potřebuju s sebou spoustu věcí, tak to pak nejde. Určitě mě těší, že každým rokem potkávám víc cyklistů v Praze a doufám, že tento trend přetrvá. Co se týče Suchdola, tak ten je, dá se říct, pro jízdu na kole ideální. Hodně jsme z toho při realizaci projektu těžili.
Díky za rozhovor!
Všechny ilustrační fotografie (i video) byly dodány Martinem Petříkem ze sdružení Žijeme tady. Děkujeme.
