Porúří

Své zkušenosti s cyklistikou v Porůří nám zaslala Helena Jindrová. Děkujeme.

Porúří je hustě obydlená oblast v Severním Porýní-Vestfálsku, skládající se z velkého počtu původně průmyslových měst – takové Ostravsko, ale podstatně větší: v regionu žije přes 5 milionů obyvatel a leží v něm například Duisburg, Essen nebo Dortmund. Jde o pátou největší metropolitní oblastí v Evropě. Porýní – Vestfálsko jako takové sousedí s Nizozemskem – pozn.ed (zdroj Wikipedia).

V této části Německa panuje cyklistická anarchie. Cyklostezky tu sice jsou a je jich relativně hodně, ale jinak stejná situace jako v Praze: Nevedou všude a sem-tam nějaký ten úsek chybí. Kde není cyklostezka, tam lidé zpravidla jezdí po chodníku (ačkoli tento k tomu není určen příslušným svislým dopravním značením). Jinde je k tomu chodník určen, ale od normálního chodníku pouze pro chodce se odlišuje pouze tím, že na začátek někdo píchnul značku „fahrrad frei“. Že tam není prostor na to, aby se dva cyklisté minuli nebo aby cyklista předjel chodce, to očividně nikoho nezajímá.

Úžasný povrch silnic a chodníků není celoněmecká záležitost.

Řekla bych, že oproti Praze je tu značná korelace dobré cyklistické infrastruktury s popularitou a důležitostí různých míst (hlavní nádraží, sídla důležitých firem, univerzita). To však bude souviset spíše s tím, že města jsou mnohem novější (= žádné křivolaké středověké uličky) a ještě navrch byla za války silně bombardovaná.

Značka „fahrrad frei“ v zásadě znamená „tady můžeš jezdit na kole, ale k chodcům se chovej zvlášť ohleduplně, a když jdou roztažení přes celou cestu a musíš na ně zvonit, tak to není chyba“, což je asi způsob, kterým mnoho lidí čte značku „cyklisto, sesedni z kola“ (a asi i myšlenka, s kterou jí tam jiní lidé připevňují). Žádost o vedení kola jsem tu na několika místech také viděla, ale zpravidla spíše s bezpečnostním opodstatněním, jako na mostku který nečekaně končil schodištěm. Stejnou myšlenkou v bleděmodrém provedení pak jsou „ulice pro kola, autům a motorkám vjezd povolen“.

Konec cyklostezky, začátek cyklistické ulice; Witten.

Tato oblast je při zběžném pohledu velmi plochá, ale ve skutečnosti to pro cyklisty není tak výhodné – případná stoupání jsou dlouhá a táhlá, takže pokud to někoho donutí k sestoupení z kola, tak musí kráčet mnohem delší úsek než u kopců strmých. Na několika místech jsem viděla vyznačený cyklopruh „odnikud nikam“ (na obou koncích pokračování buďto dále po silnici, nebo možnost přejet na chodník – ne vždy legálně) právě v oblasti stoupání, takže vlastně známá a ověřená věc, stoupací pruh pro pomalá vozidla.

Automat na duše. Vyskytuje se pouze na nejpopulárnějších místech, např. kolem Baldeneysee.

Cyklistická doprava, ačkoli nemá všude ideální infrastrukturu, tu bez problémů funguje. Nepozorovala jsem v tom problémy ani co se týče problému kolo versus chodec (jak na místech k tomu určených, tak na normálních chodnících), ani problému kolo versus auto. Významným rozdílem v automobilové dopravě je, že otravnou částí jízdy je zpravidla putování po dálnicích mezi jednotlivými obcemi. Tam ve špičce pravidelně vznikají několikakilometrové kolony a rychlost klesá i k 20 km/h. Naopak uvnitř měst se autem jezdí velmi plynule (parkování je jiná věc). Možná už si tedy řidiči uvědomili, že automobilovou dopravu nejvíce zpomaluje nadnormativní množství automobilů.

Chování řidičů je opravdu jiné. Pokud si představíte situace že BMW X5 na komunikaci „cyklostezka, návštěvníkům golfového hřiště vjezd povolen“ jede několik set metrů za cyklisty-důchodci a netroubí, tak to na Pražáky působí asi poněkud nezvykle.

Soudím že v tom mohou být dvě věci: 1) Pokud jste ujeli tři kilometry v meziměstské koloně, tak vás sto metrů za cyklistou nevytrhne, 2) auta dostupná pro všechny kteří je chtějí, v kombinaci s vysokými cenami německých železnic (vedoucí k přístupu „musím si koupit auto, protože nemám prachy na vlak“), vedou ke vnímání auta jakožto prostředku k dopravě, nikoli k posílení ega, 3) policejní zákroky skrze kamerový systém?

Německé národní obyčeje v tom asi nebudou, Severní Porýní – Vestfálsko je vedoucí spolkovou zemí v naturalizaci imigrantů.

Co hodnotím hodně pozitivně, je používání výstražného zvukového znamení jako výstražného znamení. To následně vede k tomu že ti, kteří ho uslyší, ho tak také vnímají. Protože ve chvíli, kdy lidi naučíme, že „troubení znamená, že jsi pitomec,“ tak se zároveň připravíme o možnost jim sdělit „pozor!“.

Po chodnících se dá jezdit, protože chodci nemají sluchátka. Nevím proč. Člověka který by šel po ulici se sluchátky jsem snad ještě neviděla. V hromadné dopravě ano, ale při chůzi po ulici nikoli. Takže zaprvé vědí, co se kolem nich děje, zadruhé na to reagují dobře (= uhnou se, místo komentářů typu „si myslí že se uhnu?“). Totéž na cyklostezkách, kde se navíc lidé prostě drží při pravé straně, ať už jsou pěšky nebo na kole. Bruslařů jsem viděla velmi málo. Dobré to je také v tom, že někteří méně zdatní cyklisté (= kteří do vozovky nevjíždějí) jezdí na hrozných troskách, které neustále vydávají zvuk, takže o nich všichni vědí.

Smíšená stezka: řešení pomocí odlišného povrchu a jedné značky, ani semafor není obměněn. Bottrop-Kirschhellen.

Lidé k přepravě po městě používají povětšinou nějaké obstarožní trosky (ovšem s povinnou výbavou – světla, odrazky, zvonky); hodně se tu krade (jednou jsem počítala třeba vloupačky do bytů na počet obyvatel a vyšly mi dvakrát častější než v Praze), takže kdo má nějaké lepší kolo, ten si ho buďto nechává jen na zábavní a sportovní ježdění, nebo si bere někam na pracoviště. Z toho důvodu jsem už potkala cyklistu (nesesedlého z kola) i na chodbě v administrativní budově.

Kromě toho zde existuje dobrý systém veřejných kol, který je ale využívaný málo (což je dobře, protože na stanovišti skoro vždy najdete kolo). Kola jsou občas trochu rozhrkaná, mají tři převody, vzadu torpédo a vpředu páčkovou brzdu, všechny odrazky, světla, zvonek a přední košík. Nutno podotknout, že tyhle ceny jsou opravdu výhodné, v porovnání s MHD se dramaticky liší.

V MHD funguje zajímavá věc, což je první třída v městských vlacích a v metru – jedná se jen o pár sedaček za skleněnou přepážkou, a nesmí se tam brát kola a velká zavazadla. Takže lidé, kteří se domnívají že jsou příliš dobří na to, aby cestovali s plebsem, mají i jiné možnosti než jezdit autem. Jinak mám s hromadnou dopravou jen málo zkušeností, takže další kvality jako návaznost a frekvenci spojů hodnotit nemohu.

Náročné dělení provozu v populární oblasti (břeh Kemnader See, přehrady na Ruhru). Vpravo kola, uprostřed brusle…

Příklad ideální křižovatky; Pferdebahnstraße Essen.

Líbil se Vám článek?

Podpořte další rozvoj nezávislého online magazínu o cyklistické dopravě. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Podpořit

Další z rubriky

Reportáž z obhlídky městských stojanů 7

18. 03. - Pavel Mašek - Inspirace
Při čtení příspěvku o Mapathonu jsem se proklikal až na historický článek o městských stojanech..více

reTyre: Recenze zipových plášťů na zimu 9

21. 02. - Peter Halaj - Inspirace
Původním cílem bylo přinést již třetí článek na téma plášťů od čtenáře Vlákno, který se..více

Na kole s kamerou 24

Pokud jezdíte v provozu, určitě jste se setkali se situacemi, které zažívat prostě nechcete. Těsná..více

Auto*Mat: Sborník pro podporu cyklodopravy v Praze 8

Spolek Auto*Mat uspořádal v listopadu 2018 jednodenní seminář se zahraniční účastí Cyklisticka v kopcovitých městech (autor..více

Zvětšete boční odstup 65

Těsné předjíždění je v silnějším provozu tak běžné, že jej zkušený cyklista ani neregistruje. Současně..více

Do školy na kole 29

28. 11. - Do školy na kole - Inspirace
Medailonky studentů dojíždějících do školy na kole jsou publikovány ve spolupráci s projektem Do školy na..více

Podpořte nás

Podpořte další rozvoj nezávislého online magazínu o cyklistické dopravě. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Daruj
FacebookInstagramTwitterYouTube

Anketa

Využíváte v Praze sdílení kol (bikesharing)?

Výsledky →

Nahrávání ... Nahrávání ...
Archív anket →

Poslední komentáře

webdesign by 2046
↑ nahoru