Proč si cyklisti pořád stěžují, když se pro ně toho přece tolik dělá? Cyklostezky, cyklopruhy, přejezdy… a oni stále remcají.
Nuže, odpovědí je, že na jedno opatření, které jízdu na kole usnadní, připadají dvě nebo tři úpravy, jež jízdu na kole naopak nechtěně zkomplikují. Vznikají často nahodile, v rámci akcí, které nemají s cyklodopravou nic společného. A nejsou v rozporu s žádnými normami. V reálu ale pijí krev natolik, že potenciálního cyklistu buďto od jízdy na kole odradí, nebo ho pošlou na chodník.
„Cyklokiks“ může odstřelit atraktivitu návazného cykloopatření. Majorita kolařů se pak bude vyhýbat drahé realizaci proto, že na ní navazuje kiks.
Poznámka: původně jsem měl pro z hlediska cyklodopravy špatné řešení vymyšlený (domnívám se, že přiléhavější) termín „cykloshit“, ale redakční kolegové mi jej zakázali.
Škála cyklokiksů je široká. Nacházíte se tudíž na počátku delší série článků určených tentokrát především projektantům, úředníkům na odborech dopravy, policejním sektorářům a všem, kdo o konkrétní podobě řešení v provozu spolurozhodují. Můj vzkaz odborné veřejnosti zní: Nechceme z vás dělat blbce! Chceme vám podrobně vysvětlit, proč po tolika realizacích přichází od lidí, co na kole jezdí, příkrý odsudek, ačkoliv se mnozí z vás s nejlepším svědomím snaží zajistit vznik realizací bezpečných a funkčních. A proč nefunguje dobře, když cyklisty „pustíte z hlavy“ s tím, že oni si nějak poradí. Jistěže ano. Ale potom se nedivte, že ti, kdo tam na kole pojedou, vás za pitomce budou mít.
Poznámka pro čtenáře, kteří náš web dlouhodobě nesledují: Porozumění článků v této sérii vám ulehčí, seznámíte-li se nejprve s pozitivní definicí kvalitních cykloopatření definovaných podle německých zásad v pětici článků „Infrastruktura pro kola“, začínající zde.
Druhotný cíl této série je ten, abychom měli jasné měřítko toho, kdy hrozí chyba nebo kiks už v rámci projektové přípravy a mohli jsme s tím okamžitě pracovat.
Monoho kategorií
(updatováno) Série bude mít celkem 8 článků, cyklokiksy jsou rozděleny do několika skupin:
A: Pruhy nebezpečného předjíždění
B: Špatné řazení v křižovatkách
C: Kruhové objezdy, cykloobousměrky
D: Špatně řešená světelná signalizace
E: Interakce přidruženého prostoru s hlavním dopravním prostorem
F: Problémy na cyklostezkách samotných; povrchy
G: Kiksy vynucené obtížně změnitelnými okolnostmi.
Před začátkem celé série bych chtěl poděkovat Tomáši Cachovi, jehož návrhové listy pro cyklodopravu mi byly neocenitelným pomocníkem především při formulaci doporučení, jak cyklokiksy nedělat (a také za to, že je uvolnil pro web Cyklisté sobě. Dále děkuji docentu Meschikovi z Vídeňské BOKU, bez jehož podkladů bych o těchto problémech nedokázal psát tak do detailu. A v neposlední řade mi dovolte poděkovat těm, bez jejichž (z pohledu bezmotorové dopravy zmršených) realizací by tento článek nemohl vzniknout.
Dokumenty ke stažení:
Metodické listy pro vyznačování pohybu cyklistů v HDP ke stažení na webu Cyklisté sobě
Metodická pomůcka pro cykloobousměrky
Kategorie A:
Pruhy nebezpečného předjíždění
Míchá-li se silný provoz a kola, je to vždycky nepříjemné. Pro obě strany: cyklistu, kterého každé druhé předjíždějící auto ovane zrcátkem, i pro řidiče, kterému se cyklista zjeví zpoza dodávky, jíž právě visí na hřbetě. Pro bezpečné (nikoliv komfortní) míjení s osobáky je dobré, je-li pruh široký 3,75 metru a více – to je šířka, kde už jde zřídit piktokoridor (a výhledově víceúčelový pruh). Pro míjení s nákladními vozidly je nutná šířka 4,5 metru – a cyklopruh. Největší zlo jsou úzké řaďáky a ostrůvky, vytyčující pruh široký 3,25 – 3,5 metru. To už je lepší vynutit si fyzickou“nepředjetelnost” cyklisty stažením pruhu až na 3,0 metru!
Podívejme se nyní na konkrétní kiksy, které mohou nastat.
Kiks A 1:
Řadící pruh s kolonou
Tohle je kiks především v tom, že úzký pravý „řaďák“ nějak nepřesvědčí cyklistu, aby v daném místě po zmizení cyklopruhu nebo piktokoridoru poskakoval s kolonou. Přilehlý chodník bude okamžitě atraktivnější i pro nejzarputilejšího dodržovače předpisů. Kolonový řaďák se nevyskytuje jen těsně před křižovatkami, v centru jej mohou vytvořit také podélné prahy podél tramvajového pásu.
Míra kiksovosti roste s délkou kolony a v případě, že z komunikace není úniku, protože je od chodníku oddělena zábradlím.
Alternativou kiksu je cyklopruh na ucpané komunikaci široké 5 – 5,5 metru: takové řešení umožní stát v koloně dvěma autům vedle sebe a cyklopruh tak nepředjetelně zabrat.
Příklady:
– Smetanovo nábřeží od severu před mostem Legií,
– Masarykovo nábřeží před Jiráskovým mostem (vylepšeno o zábradlí),
– Rašínovo nábřeží severním směrem před Palackého mostem,
– Štefánikův most (2 pruhové provedení na cca 5,5 metru)
– atd., atd.
Pro bezpečné vzájemné míjení nulový prostor.
Jak nedělat kiks:
|
Kiks A 2:
Úzký pruh ve stoupání
Oproti předchozímu případu je zde situace nepříjemnější, a to ze dvou důvodů:
1) Cyklista zde nepředjíždí stojící kolonu, ale naopak je sám předjížděn, což pro bezpečné míjení vyžaduje více místa.
2) navíc jede pomalu, podle náročnosti stoupání často jen 10-15 km/h. Řidiči se už tudíž ani nestačí zamyslet, jestli náhodou nemají zpomalit a počkat, až to teda bude širší, nebo se vmáčknout do levého pruhu – a předjíždějí z chodu bez ohledu na boční odstup.
Příklad:
Stoupání na Trojský most od jihu, pravý pruh šířky 3,50 m. Proto, aby tam mohl být naprosto zbytečný odbočovací pruh na účelovou komunikaci.
Ve stoupání potřeboje kolo ještě větší ochranu, ne naopak.
Jak nedělat kiks:
|
Kiks A 3:
Ostrůvek na zabití
Nejkatastrofičtější (protože častou) variantou legrace s úzkými pruhy je ovšem, pokud je vlevo nějaký ostrůvek, který předjíždějícím řidičům navíc znemožňuje uhnout při předjíždění více vlevo. Zpravidla je to přechod nebo zastávka tramvaje. Kiksovější verzí jsou (naštěstí celkem výjimečně se vyskytující) “trychtýře smrti”, kde se šířka pruhu zužuje pomalu, takže v okamžiku, kdy se řidič cyklistu rozhodne předjet, má ještě místa dost; tam, kde kolo ale reálně předjíždí, je už na komfortní boční odstup místa málo.
Nejodpornější je šířka kolem 3,5 metru, protože “vypadá”, jako že tam je pro bezpečné předjetí osobním autem místa dost, ale pro takový boční odstup, při kterém se cyklista ohrožen necítí, je zde místa málo. A současně je to příliš široké na to, aby bylo pro cyklistu přirozené pruh zabrat.
V oblastech s velkým objemem nákladní nebo autobusové dopravy jsou problematické i šířky kolem 4,0 – 4,25 metru, které zajišťují jezdci na kole výše popsaný zážitek v bledě modrém, ale s nákladními vozidly.
Příklady:
– Kodaňská začátek, kde je podél zálivu autobusové zastávky pruh široký 3,25 metru.
– Střešovická,
– Kolbenova u zastávky Poštovská, kde se to navíc postupně zužuje.
Jak nedělat kiks:
|
Šířky mezi 3,0 a 3,75 metru odmítá také „oficiální“ metodická pomůcka.
Kiks A 4:
Přechod znemožňující cyklopruh
Méně nepříjemnou (ale pořád nepříjemnou) variantou předchozího je situace, kdy kvůli krátkému zúžení komunikace – zpravidla danému přechodem – v úseku několika metrů zmizí vyhrazený pruh. Děje se v provedení jednosměrném (kterému jsme se v zásadě věnovali výše) i obousměrném.
Příklady:
– Terronská
Jak nedělat kiks:
|
Pro vhodnou či nevhodnou stavební šířku pruhů jsme připravili dvě jednoduchá „pravítka“ – pro pruhy s parkováním a bez. Z hlediska bezpečnosti jízdy na kole doporučené šířky komunikace jsou zde zeleně, za určitých okolností vhodné žlutě, nevhodné oranžově a červeně:
Kiks A 5:
Násilí v tramvajových kolejích
Velmi nepříjemné je, jedete-li v tramvajových kolejích a kolísá boční odstup od okraje. V silnějším provozu budete mít problémy jet mezi kolejnicemi, ostatně pro kolo je vždy pohodlnější jet vpravo od kolejí – ale musíte být v takové poloze, aby vás tramvaj buď mohla minout zcela bezpečně, nebo neměla cukání předjíždět vás vůbec.
Tramvajové koleje vedené podél parkujících aut jsou ještě zrádnější v tom, že můžete mít dojem, jak ten 1,5 metru mezi auty a kolejnici prostor, který “vypadá bezpečně”. Do chvíle, než vás současně zezadu vyzvoní tramvaj a někdo otevře dveře.
Příklad:
– Milady Horákové od Kamenické po Letenské náměstí (navíc okořeněné o kostky mimo tramvajový pás – což je ale spíš dobře, protože to cyklisty vede k bezpečnější jízdě středem :-) ).
– Vinohradská od Muzea na náměstí Jiřího z Poděbrad (okořeněno mírným stoupáním).
| Jak nedělat kiks: Vede-li tramvaj podél obruby, jsou vhodné následující boční odstupy obruby:
(Poznámka: pro tento výpočet se předpokládá, že se odstup pravé kolejnice počítá od pravého okraji uložení kolejnice do vozovky v panelech BKV, což je cca 0,85 m od osy koleje. Při pokládání kolejí do dlažby nebo asfaltu to může být o několik cm méně.) Vede-li tramvajová trať podél parkujících aut, je situace složitější.
Poznámka: Nevejde-li se cyklista mimo profil tramvaje, je naprosto nezbytné zajistit místa, kde se kolo může před předjíždějící tramvají schovat a počkat, až projede. Ať je to lokálně více odsazená obruba nebo vjezdy, kde se neparkuje. Vhodný rozestup je kolem padesáti metrů. |
Protože je to poněkud komplikované, opět jsme vhodnou či nevhodnou stavební šířku pruhů s tramvajovým pásem jsme připravili „pravítka“, zvlášť pro pruhy s parkováním a bez:
Doplňujeme také o vzorové profily z návrhových listů pro cyklodopravu, které jsou v souladu s našimi „pravítky“. Všimněte si variant s vyvýšenými parkovacími stáními, které jasně vedou cyklisty mimo dveřní zónu:
Kiks A 6:
Uphill trap
Míra kiksovosti předchozího případu dále roste, děje-li se jízda po IAD pojížděném tramvajovém pásu ve stoupání. Cyklista má menší rychlost a tudíž větší potíže “nasadit” střed jízdního pásu, odkud ho vyhánějí auta. Jede-li na kole vpravo od kolejí, a to i na řešení “e” z předchozí kapitoly, nelze často ani bezpečně uhnout, ani bezpečně vjet mezi koleje a tím tramvaji za vámi naznačit, že si má s předjížděním počkat až do místa, kde jí budete moct bezpečně uhnout.
Příklady:
– Bělehradská v horní části stoupání. Rekonstrukce připravovaná na rok 2015 tento stav bohužel konzervuje a dokonce rozšiřuje i do dolní části stoupání.
Na kole máte… smůlu.
Jak nedělat kiks:
|
Kiks A 7:
Downhill trap
Posledním kiksem je vedení vyhrazeného pruhu podél parkujících aut v klesání. Cyklopruh v klesání, kde se dá jet na kole i padesátkou, vedený ani ne metr od parkujících aut, je jízdenkou pro smrt.
Příklad:
– Moskevská z centra v oblouku, kde se cyklista naklání o dalšího půl metru dovnitř.
Jak nedělat kiks:
|
Dalším problémovým situacím se budeme věnovat v příštích dílech. V tom následujícím probereme podrobně řazení před křižovatkami.
A otázka na závěr: Znáte konkrétní místa, kde vás výše jmenované kiksy obzvlášť trápí? Znáte jiná problémová místa, která dosvědčují existenci systémového, opakovaného cyklokiksu? Napište prosím do komentáře. Sbírám vaše podněty – oblast kiksů v provozu mám celkem zmapovanou, uvítal bych ale dobré příklady zvrzaných řešení v přidruženém dopravním prostoru: především na cyklostezkách a jejich kříženích s komunikacemi.
Marek Turnovec 2. 3. 2015, 09:28
No tak místa která mě trápí... Třeba když se jede z nám. Míru nahoru po Francouzské, tak je zde bohužel zrovna v tom stoupání onen práh který odděluje auta od tramvaje. Jenže pruh pro auta (kudy na kole jezdím i já) tím zužuje. Některá auta se mě pak bojí předjet, některá ne. Je fakt, že zase tak strašně úzké to není, takže když se natlačím ke kraji, tak se to předjetí i dá přežít - nechci je tam zbytečně blokovat, je to do kopce a rychle fakt nejedu.
Další místo hned o kousek výš - zastávka Jana Masaryka. Díky tramvajovému ostrůvku je zde jízdní pruh velmi zúžen. Tam to na předjetí fakt není - ale naštěstí je to rovina, tak zase jedu rychleji. Holt si auta musí počkat...
Když se k zastávce Jana Masaryka člověk blíží z druhé strany (právě třeba od Vršovic), tak zase ty nesmyslné prahy...
Minulý týden se mi někde jinde v Praze stalo (myslím, že na nábřeží, asi někde poblíž Národního divadla), že nějaký řidič vzal prostě tenhle práh mezi kola, aby mě mohl předjet... A naopak včera zase jsem jel po nábřeží směrem k Výtoni a nějaký borec mě už už předjížděl a najednou viděl, že je tam tento práh, tak to skoro na místě zadupnul... Tak jako nic se nestalo, ale asi to zbytečně řidičům přidává "šokézní" situace...
prt 2. 3. 2015, 09:50
Podélné prahy (bumlíky) vznikly v 90. letech, aby omezovaly vjíždění (a popojíždění až stání) v průjezdném rofilu tramvají. Vzpomínám, jak tramvaje jezdily úseky Výtoň - Palackého náměstí nebo Národní divadlo - Národní i 10 minut, protože podmínky pro průjezdnost pro ně byly podobné dnešnímu mostu Legií... Na většině míst mají své opodstatnění dodnes.
Změna by se měla odehrávat v chování řidičů, omezení vjezdu aut do centra, případně rozšiřováním pruhu vpravo či jiným vhodným řešením pro cyklisty.
Taky mne onehdá nějaký koumes u Mánesa objížděl s bumlíkem mezi koly. Jeho vytuněná kára se sníženým podvozkem na to ale nebyla stavěná, jiskření a zvuky ho zpomalily víc, než obtížný cyklista...
Brahma 2. 3. 2015, 13:07
Ono to předjíždění s "bumlíkem" mezi koly je asi jediné možné a pro cyklistu je naopak příjemné a přijatelné. Nesmí ovšem na něj rozčílený automobilista současně troubit, což se v tuto chvíli občas děje.
Všechny to dodatečně montované překážky pro bezpečný přechod chodců nebo volný průjezd tramvají jsou ve svém důsledku pro cyklisty minimálně nepříjemné, často dokonce nebezpečné. Je to vždy něco za něco.
Ajglík 2. 3. 2015, 14:18
Tak třeba Nuselská v obou směrech - uprostřed tramvajový pás, vpravo parkující auta, od kterých je odstup každý blok trochu jiný a plynule se mění. Ideální stopa vede někde po pravé tramvajové koleji, mezi kolejemi jedu moc vlevo, vpravo od kolejí mám zase strach, kdo mi otevře dveře. Po cestě ještě potkám několik "ostrůvků na zabití". Prostě to není má oblíbená cykloulice, bohužel mi tamtudy vede nejrychlejší trasa.
David 2. 3. 2015, 23:07
Tak třeba tramvajové ostrůvky u zastávek Plzeňka a Lihovar (na Smíchově, směr z centra). První by měla sice dostatečnou šířku, ale použitelný profil jí zužují dvě ne příliš šťastně situované mříže od kanálu, jednak na začátku a na konci nebezpečně parkující auta (tady bývá pro cyklistu předjetí od auta zpravidla "na centimetry") a ani povrch tady není zrovna ideální, jelikož kostky jsou již samá díra. U Lihovaru zpravidla auta kolo nepředjíždí, ale když se tak rozhodnou, stojí to za to. Řidiči "mazáci", zejména řidiči autobusů, zde cyklistu "berou" i s ostrůvkem po tramvajovém pásu. To je sice bezpečné, ale jelikož většinou ještě šlápnou na plyn, tak nechutný oblak prachu co se zvedne zmizí až za delší dobu...
A Nádražní mezi Plzeňkou a Na knížecí směr do centra, to je kapitola sama pro sebe. Příšerné kostky, parkující auta a nepravidelná šíře vozovky + dělící pás mezi vozovkou a tramvajovým pásem, to je dobrá srmťárna. Jezdím tam denně, denně to beru po tramvajovém pásu a ještě jsem neměl s tramvají problém. Ale je pravda, že když vidím že se právě chystá vyjet na Plzeňce ze zastávky, tak se před ni raději necpu i když vím, že když se zařadím za ni, tak Na Knížecí dojedu prakticky s ní a budu za ní stát než vystoupí lidi. Myslím, že lepší je zbytečně neprovokovat...
Ne příliš příjemné je přiblížení kolejí k chodníku na konci Badeniho směrem do centra - nedá se tam předjet stojící tramvaj, ale většinou ani auto. Apropos - nejel někdo z Vás někdy ve špičce Karmelitskou směrem na Smíchov?:o)
P.S.: Dnes ve Zborovské před pátou hodinou asi 7 aut, parkujících ve druhé řadě na cyklopruhu. Ale to sem nepatří, to je zúžení tak trochu "jiného druhu":o)
vlákno 2. 3. 2015, 23:12
"Rekonstrukce připravovaná na rok 2015 tento stav bohužel konzervuje a dokonce rozšiřuje i do dolní části stoupání." Tohle je přesně věta, kterou jsem si nechtěl přečíst :).
Já jezdím často Sokolovskou, tam je nepříjemný takový ten run-down úsek od Rustonky k Balabence, taky se to má do dvou let rekonstruovat, ale iluze o nějakém zlepšení pro cyklo si už moc nedělám. Ono je to v Praze nepříjemné v provozu skoro všude a když někde náhodou ne tak jsou tam kostky s 5cm mezerama. No, třeba dolní část Vršovické je celkem v pohodě, tam je to široké a přehledné. Ty "blbé" šířky jsou velmi časté, třeba i na Sokolovské od Balabenky do Vysočan, což je pár let stará rekonstrukce. Pikťáky vedle obrubníku z kopce jsou třeba na Vinohradské od Želivského dolů do Strašnic, ještě navíc ta krajnice je tam rozsekaná, stejně ale už slézají.
No a jasný je, že zásadní limit jsou tu parkovací místa na ulici, šahat na ně si dovolí málokdo, zvlášť v centru. A hned máme o 5 metrů užší ulici...
Delší cesty v provozu řeším elektrokolem, díky němu se člověk méně ostýchá zabrat si ten pruh pro sebe, i do kopce. Holt když se pražská infra nepřizpůsobuje cyklodopravě, šel jsem tomu systému trochu naproti. 50 let stavíme město pro auta tak se to hned neotočí.
Další kiks v provozu jsou podélný kanálový mřížky u krajnice před světlama, když už tam je náhodou místo na objetí kolony, ale na to asi dojde v dalších dílech. Fakt se těším, že tu konečně nějaká rekonstrukce bude připomínat aspoň z dálky nějaký normální město včetně použitelnýho povrchu.
Vratislav Filler 5. 3. 2015, 12:41
Tak jestli se nějaká ulice poprvé povede, tak by to mohla být Vinohradská. Jestli tam ovšem zase nevyhraje parkování...
http://www.iprpraha.cz/clanek/1311/koncepcni-studie-vinohradska-ulice
Stínovlas 12. 3. 2015, 17:36
1) Valdštejnská. Je to jednosměrka, parkování po obou stranách vede mezi Poslaneckou sněmovnou a senátem. Jezdím jí denně.
Šířka se dosti mění, na začátku je přesně taková, že kdybych ignoroval dveřní zónu, tak je předjíždění možné (ale nepříjemné) -- tam se řadím doprostřed pruhu a jsem vytrubován.
Poté přichází širší úsek, kde se řadím vpravo a než ho překonám, stihnou mě objet tak dvě zuřivě tůrující auta (která často hned poté zahnou na parkoviště před senátem).
Následuje poslední velmi úzký úsek, kde se tvoří kolony a osobáky jdou objet zprava tak v 50% případů (dodávky prakticky nikdy). Vedle je chodník s podloubím, na kterém stojí celé dny policista a chytá a pokutuje kohokoliv, kdo by si dovolil objet kolonu po hraně chodníku (i když z vnějšku podloubí).
Jako bonus je odbočení z Klárova do Valdštějnské -- odbočení vlevo, křížení tramvajových kolejí, kostky, bez signalizace, velká frekvence aut v protisměru (z Chotkovy).
2) Nábřeží kapitána Jaroše před Letenským tunelem -- kolony, které jde zprava velmi natěsno objet jen někdy, pokud je člověk nechce objíždět odbočovacím pruhem vlevo a poté se cpát doprava mezi rozjíždějící se auta v pruhu který jede rovně. Jako bonus kostky.